Kód CZ 1498

Bulovka

(Bullendorf)

Připojeny: Arnoltice,

Kostel archanděla Michaela ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

1346, současný barokní asi 1741. První písemná zmínka o kostele je z roku 1381, kdy je ve frýdlantském urbáři zmiňován i farář, který ve zdejším kostele působil. Od roku 1624 byl kostel spravován excurrendo z Frýdlantu a od roku 1683 filiálně patřil k farnosti ve Vsi. Od roku 1741 je opět samostatnou farností. O patrociniu kostela archandělu Michaelovi existuje doklad z roku 1665 ve farářské relaci Melchiora Riesnera.

Původní kostel v gotickém stylu byl vystavěn pravděpodobně se založením vesnice pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Kostel měl dřevěnou věž, na kterou byly roku 1662 osazeny hodiny. Tato věž byla roku 1703 nahrazena věží kamennou. Protože počet věřících vzrůstal, přestával prostor kostela vyhovovat a začala se počátkem 18. století zvažovat výstavba kostela nového, tentokrát v barokním slohu. Se stavbou samotnou se započalo roku 1721 (jejím autorem podle Olgy Novosadové mohl být pražský stavitel J. Schödel) a již následujícího roku došlo v kostele k instalaci nových varhan postavených slezským varhanářem Johannem Christophem Maywaldem. Do roku 1728 se postavila nová cihlová věž, opraven strop a obvodové zdi kostela. K úpravám kostela docházelo i v dalších letech (1744–1747, 1796, 1808, 1858, 1867 a 1892). V roce 1839 byl v kostele instalován nový oltář. O padesát let později došlo k instalaci nových varhan a započala také oprava kostela, během níž se na oltář umístil nový obraz zhotovený malířem Augustem Müllerem, který tak nahradil starší Quaisserovo dílo. Roku 1893 postihla kraj větrná smršť, jež měla za následek poškození věžní makovice. Ta proto musela být opravena. Na konci dvacátých let 20. století (roku 1929) došlo k elektrifikaci kostela.

Fara ^{Zdroj C)}

…

Kaple sv.Vendelína ^{Zdroj 2)}

1774

Hřbitov

Nedaleko kostela

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

1850 u polní cesty v Horní Bulovce do Dolní DOldříše

Železný kříž ^{Zdroj C)}

…

Železný kříž

Proti č.p.100

Železný kříž

Nedaleko č.p.32

Památník padlým ^{Zdroj C)}

…

Památník Hanse Kudlicka ^{Zdroj C)}

Osvoboditele sedláků, 1924. Před tím památníkFrantiška Josefa I. A později obětem II.světové války

Horní mlýn ^{Zdroj C)}

Na Světlém potoce téměř na hranicích s Polskem stále stojí (jako objekt čp. 39) zachovaný mlýn. Zmínka o něm pochází již z roku 1591, kdy budova přechází (z důvodu nesplaceného dluhu ve výši 100 tolarů mezi Abrahamem z Faust a Janem ze Schwanitz, který byl lenním pánem na Bulovce) coby protihodnota pod lenní správu Bulovky. Tento vrchnostenský mlýn vždy určený k mletí zrna býval dědičně pronajímán mlynářským mistrům. Prvním doloženým byl Kryštof Schön, jenž na něm hospodařil se svou ženou Marií. Objekt však vlivem násilné pobělohorské rekatolizace opustil a odešel do Lužice. V následujících letech byl mlýn opuštěný a chátral.

V Soupise poddaných podle víry z roku 1651 je v obci uváděn jeden mlýn se dvěma stroji. Na mlýně působil Martin Puntze, který spadal pod Habartice a místní mlýn měl pouze v nájmu. Řemeslo zde však neprovozoval, neboť odešel do Saska. Dekretem vydaným 11. května 1957 bylo předláneckému mlynáři Thomasi Hänischovi povoleno za roční poplatek 19 zlatých bylo umožněno, aby mlel pro všechny obce, jež spadaly pod vodní právo tohoto mlýna. Nikdo z ostatních obcí nesměl své obilí vozit jinam, než do mlýna v Předláncích, V dekretu stálo, že uvedená výhoda platí po omezenou dobu, do chvíle, než Horní mlýn v Bulovce bude mít opět svého mlynáře.

Dalším mlynářem, který je na tomto mlýně doložen, byl Georg Pülse, jenž ovšem pro své spory s vrchností musel roku 1677 mlýn opustit. Ten byl následně dán Andreasi Müllerovi pocházejícího z Nového Města pod Smrkem. Dalším známým majitelem byl k roku 1680 mlynář Christoph Schöler (1650–1717), který jej zakoupil za 500 tolarů. Jeho nástupcem se stal jeho syn Johann Franz Schöle. Tomu objekt patřil až do jeho smrti v roce 1750 a následně přešel na jeho syna Ambrože. Po něm od roku 1754 zde vykonával řemeslo Johann Josef Schöler, kterého po jeho smrti vystřídala manželka Anna Marie. Ta se však brzy provdala za mladého mlynářského učně Johanna Heinricha Dönnertha, jenž ovšem záhy (roku 1774) zemřel a Anna Marie se následujícího roku vdala opět za jiného mladého mlynářského učně, tentokrát Johanna Gregora Bürgera, syna višňovského rychtáře. Ten zemřel roku 1788 a Anna Marie jej za dalších pět let následovala. Po té se stal majitelem mlýna Gottfried Schöler, syn Anny Marie z prvního manželství. Na mlýně hospodařil se svou manželkou Marií Theresií a když umíral, nechal u cesty zřídit malý křížek s nápisem: „Zřízeno Gottfriedem Schölerem a jeho milovanou manželkou Marií Theresií, rozenou Neumannovou roku 1804“.

Vdova se začátkem února 1807 podruhé provdala za mlynářského tovaryše Josefa Niedeka. Ten na mlýně hospodařil až do roku 1819, kdy zemřel. Objekt poté za částku 2 357 zlatých přešel zpět na vdovu Marii Theresii. Aby ji byla schopna splatit, musela se zadlužit. Protože ale nebyla schopna své dluhy splácet, dostal se mlýn do dražby, v níž jej získal mlynář Franz Austen. Jeho působení však trvalo pouhý rok, než ho potkala tragická nehoda (cestou s povozem do Liberce pro obilí jej ranila mrtvice a když jej nalezli, byl již mrtvý). Vdova se roku 1833 opět provdala, tentokrát za mladého tovaryše Floriána Schäfra, jenž pocházel z Ludvíkova. Po něm na mlýně vykonával řemeslo jeho syn Ferdinand, kterého posléze vystřídal jeho syn, Rudolf Franz Schäfer. Posledním mlynářem před odsunem Němců po druhé světové válce byl Josef Schäfer.

Dolní mlýn ^{Zdroj C)}

Místo, kde stál Dolní mlýn, není z map identifikovatelné. Podle staré kupní knihy zemského archivu v Praze lze dohledat, že Hans Scholz koupil 26. října 1731 jakousi louku, která se jmenovala „Mlynářská pláň“. V těch místech měl prý stát mlýn, jenž byl zatížen všemi vrchnostenskými povinnostmi. Arnoltický kronikář Anton Appelt se domnívá, že Dolní mlýn stál v místech dnešního stavení čp. 30. V některých místech je totiž ještě patrný mlýnský náhon, jenž tu ústil do potoka.

Mlýn ^{Zdroj C)}

na Světlém potoce. První zmínky o něm pocházejí z dekretní knihy z roku 1676, kde je psáno, že mlýn byl tou dobou pustý a uzavřený. Ve frýdlantském zámeckém archivu je ovšem tento stav u mlýna uváděn již v zápisech z roku 1651. K opuštění mlýna došlo vlivem rekatolizace a odchodu protestantsky smýšlejícího mlynáře.

Dřevěný mlýn ^{Zdroj C)}

(snad pila) Na pomezí pastviny lesa a pastvin v louce směrem od hostince měla stát pila. To místo je nazýváno „Mlýnská louka“

Mlýn ^{Zdroj C)}

na tříslo pro koželuhy na Černém potoce (poblíž hospodářství čp. 57)

Mlýn ^{Zdroj C)}

na tříslo před hostincem

[Větrný mlýn] ^{Zdroj C)}

na tříslo. V obci se nacházel též vodní mlýn. Stával v prostorách hospodářství čp. 66 vedle posléze postaveného domu čp. 197. Někdy kolem roku 1830 však došlo k jeho stržení. Jeho posledním majitelem byl Franz Ressel, který pocházel z blízkých Arnoltic

[Větrný mlýn] ^{Zdroj C)}

situovaný za hostincem. stál poblíž hostince a jeho majitelem byl k roku 1858 Franz Blumrich. Předtím objekt stával v Arnolticích u zdejšího mlýna na tříslo. Blumrich mlýn znovu postavil na kopci nad hostincem. V těchto místech stál do roku 1873, kdy došlo k jeho prodeji do starého Zawidówa

Hasičská věž ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.54

S hrázděným patrem a podstávkou

Dům č.p.88

S hrázděným patrem a podstávkou

Zpět na okres

Panství

Politický okres Frýdlant, s.o.Frýdlant

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Bulovka bývala rozdělena na dvě části patřící k frýdlantskému a grabštejnskému panství. V obou částech, pojmenovaných později Horní a Dolní Bulovka, existovaly lenní statky. Oba statky však na sklonku 16. století upadaly a tak roku 1675 odkoupil hrabě Gallas Horní Bulovku a roku 1654 za 300 kop Dolní Bulovku. Sjednocená obec byla vážně postižena jak válkou, tak i rozsáhlou emigrací a stupňováním nevolnických povinností. Proto se obyvatelé Bulovky aktivně zúčastnili odporu vedeného Andreasem Stelzigem, za což byl místní rychtář potrestán vysokou pokutou. Roku 1790 bylo v obci 131 domů. V roce 1833 zde žilo 1173 obyvatel a jim zde sloužila škola, poplužní dvůr a mlýn. Obec měla převážně zemědělský charakter a v první polovině 19. století se zde začalo rozmáhat tkalcovství. Většinou však šlo o domácí výrobu, jedinou výjimkou byla dílna založená roku 1854 varnsdorfským Franzem Blumrichem, která však po několika letech s výrobou bavlněného zboží skončila.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1125 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipedia.org (3.3.2019)

21 – 13 - 0

3 – 0 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 3.3.2019

Předchozí editace 21.7.2012