Kód CZ 12474

Podivín

(Kostel, Podiwin)

Kostel sv. Petra a Pavla ^{Zdroj A)}

Přijíždíte-li do Podivína z kteréhokoliv směru, neustále vidíte onu mohutnou věž, tolik typickou nejen pro město, ale i pro široké okolí. Počátky stavby KOSTELA sahají do první poloviny 13. století . Z této doby pochází, v roce 1927 objevený, pozdně románský PORTÁL, který byl buď hlavním vchodem do původního kostela nebo to byla "porta aurea", neboli vchod vyhrazený panujícímu knížeti a jeho dvoru. Dnešní novogotická podoba VĚŽE pochází z roku 1829, kdy kníže Jan z Lichtenštejna nechal původní cibulovou báň snést a nahradil ji současným ukončením. Kostel v Podivíně stával již v 11. století. Dle písemných dokladů totiž byla v Podivíně duchovní správa již v roce 983. Kostel byl původně dřevěný a byl vystavěn v románském slohu, ve 14. století pak byl přestavěn ve slohu gotickém. Dá se předpokládat, že původní kostel stával na jiném místě, než stojí dnešní kostel, jelikož se zbytky původní stavby našly mnohem níže.

Počátky stavby dnešního kostela sv. Petra a Pavla v Podivíně sahají do 1. pol. 13. století. Jde o jednolodní stavbu s polygonálním závěrem kněžiště. Po stranách lodi byly postupně proti sobě přistavěny kaple, sv. Jana Nepomuckého v 1. pol. 18. století a kaple sv. Anny roku 1850. K západnímu průčelí přiléhá mohutná hranolová věž, která je charakteristickou dominantou obce a širokého okolí. V 17. století byla kvůli válečným událostem těžce poškozena a v roce 1715 znovu dostavěna. V tomto roce dostala věž nové zastřešení ve tvaru cibulové báně, kterým byl také zastřešen dnes již neexistující sanktusník. Dnešní věž získala svou zajímavou a netradiční neogotickou podobu v roce 1829. V tomto roce střechu poničil veliký vítr, a tak dal kníže Jan z Lichtenštejna barokní cibulovou střechu s lucernou snést a za pomoci vlastních financí postavil stávající, s pěti věžičkami. Poslední zásadnější přestavba, která se týkala především interiéru kostela novým zaklenutím lodi, presbytáře a prostoru pod kruchtou pruskými klenbami mezi pasy, pochází z konce 18. století. K nejstarším a nejcennějším stavebním článkům patří pozdně románský portál v severní zdi lodi kostela, který je časově řazený do 1. pol. 13. století. Portál byl odkryt při opravě fasády v roce 1927 spolu se zbytkem kvádříkového zdiva. Částečně se dochovala i původní polychromie kamene portálu spolu s torzem figurální malby v obloučkovitě lemovaném vlysu tympanonu. Kostel má s přistavěnými dvěma kaplemi, kaple sv. Anny a kaple sv. Jana Nepomuckého, tvar kříže, dva vchody, tři oltáře a celkem je chudě vyzdoben. Kostelní věž, jež vyniká výškou, je zakončena na každém rohu věžičkou a uprostřed vížkou. Ve věži se nacházejí tři zvony ze zvonoviny (Petr a Pavel, Cyril a Metoděj, Karel a Pankrác), které sem byly instalovány roku 2011 a jeden menší zvon z železa, kterému se říká umíráček. Zvony ze zvonoviny se do kostelní věže vrátily po dlouhé době, jelikož původní zvony byly kostelu odebrány v první světové válce a byly nahrazeny železnými.

Fara ^{Zdroj C)}

postavená roku 1746 na části starého původního hřbitova, farářem Antonínem Ferdinandem Dubraviem. Při požáru města v roce 1774 shořela i s hospodářskými objekty a stávající budova fary byla opět vystavěna v letech 1775–1777. Zajímavým prvkem v uliční fasádě této patrové volně stojící budovy obdélníkového půdorysu jsou tři pravoúhle uzavřené niky se segmentovou klenbičkou mezi okenními osami v patře. V nikách se nacházejí sošky – sv. Florián, Immaculata a sv. Vendelín. Tradičně se na domech objevuje pouze jedna nika pro umístění madony nebo světce.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje ^{Zdroj A)}

O původu kaple zasvěcené sv. Cyrilovi a Metodějovi zvané CYRILKA se vedou spory a četné dohady. Ve všech těchto dohadech převládá názor, že se jedná o karner, neboli dvoupodlažní hřbitovní kapli. Dolní prostora takovéto stavby sloužila jako kostelní ukladiště, zatím co horní nadzemní část bývala vlastní hrobní kaplí. Domněnka, že se jednalo případně o cisternovou stavbu z doby římské, je nepodložená. Kaple zvaná Cyrilka se zapsala do historie celého národa také tím, že cihla "uhnětená ze země sesterské Moravy a vody ze studny starobylé Cyrilky" je dodnes uložena jako součást základního kamene Národního divadla v Praze

V bezprostřední blízkosti kostela se nachází kaple sv. Cyrila a Metoděje. Její vznik spadá do stejného časového období jako stavba kostela, do 1. pol. 13. století. Centrální kaple s vodním pramenem na půdorysu šestihranu, zaklenutá kopulí s lucernou, je dnes zapuštěna do terénu. Při opravě v roce 1847 k ní byla v novorománském slohu přistavěna drobná stavba obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem a valeně zaklenuta.

Hřbitovní brána ^{Zdroj A)}

Původní katolický hřbitov se nacházel u kostela. Po jeho zrušení v roce 1784 se používal pouze novější hřbitov /tehdy za městem/, který však již byl založen před rokem 1728. Mimo velmi zajímavý centrální litinový kříž z let 1876 zaujme návštěvníky renesanční MŘÍŽ v bráně hřbitova, dar knížete Lichtenštejna z lednického zámku svým zpracováním připomínající perspektivní pohled do dlouhé chodby, dokládající myšlenkou v sobě obsaženou nejenom manuální zručnost uměleckých kovářů 17. století

Hřbitov

…

Kaplička sv. Anny ^{Zdroj A)}

Drobná sakrální stavba půlkruhového půdorysu je dominantou křižovatky ulic v geometrickém středu města . Byla postavena z darů podivínských dobrodinců v letech 1850.

Židovský hřbitov ^{Zdroj C)}

založen asi v druhé polovině 17. století. Areál o rozloze 7526 m2 se nachází asi 600 m severním směrem od podivínského náměstí T. G. Masaryka vlevo při Palackého ulici. Od místního křesťanského hřbitova jej odděluje jen úzká ulice.

Současný podivínský židovský hřbitov je v pořadí již druhý. Byl založen poté, co byl zřejmě v 17. století opuštěn hřbitov původní, jehož poloha dnes není známa. Zdejší barokní náhrobní kameny se podobají náhrobkům v Mikulově. Celkem se zde dochovalo asi 1000 náhrobků, nejstarší z nich je datován 1694. Podle J. Fiedlera se zde konaly pohřby i po 2. světové válce. Součástí hřbitova je i „originálně řešená obřadní síň centrální dispozice s kopulí z druhé poloviny 19. století, restaurovaná v letech 1992–1993“

Vstup na hřbitov

Židovský

[Synagoga] ^{Zdroj C)}

stavba z r. 1630, poškozena za války r. 1945 a zbořena.

Sousoší P.Marie Immaculaty ^{Zdroj A)}

Dominantní sochou či spíše sousoším na podivínském náměstí je IMMACULATA, pocházející z roku 1750. Sousoší Panny Marie, sv. Floriána - ochránce proti ohni a sv. Vendelína - ochránce stád, bylo městu věnováno děkanem A.F. Dubraviem.

Socha P.Marie Immaculaty

…

Sousoší sv.Floriána

…

Socha sv.Vendelína

…

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj A)}

Tato socha světce,patrona mlynářů, vorařů, lodníků a zpovědníků, stávala dříve na kamenném mostě přes vodní příkop u městské Horní brány ve směru na Brno. Po zániku městských hradeb,které byly rozebrány v průběhu let 1700 až 1874 na výstavbu celé řady vrchnostenských staveb v Břeclavi, sklepů ve V. Bílovicích, vrchnostenského šenku a panského dvora v Podivíně, byla několikrát přesunuta až do současného místa. Veduta města Podivína z roku 1727 je tedy nejen dokladem o původním místě sochy sv. Jana Nepomuckého, ale také dokladem o neustálých proměnách samotného města.

Socha sv.Tekly

U kostela

Kamenný kříž

U kostela 1887

Kamenný kříž

U kostela

Železný kříž

Bratislavská ul. Nápis: Zur / Ehre Gottes / von den Burgers / Georg / und / Theresia / Stattner / 1852

Boží muka

Bratislavská ul.

Památník padlým

1914-18

Památník padlým

V parku, 1938-45

Smírčí kříž

U kostela

Pamětní deska

Josefa Úlehly

Plastika

Před SÚS

Pamětní deska

…

Janův hrad ^{Zdroj A)}

Zvaný "Janohrad" byl již jako napodobenina rytířského hradu roku 1807 vystavěn. Objekt přístupný branami ze všech čtyř světových stran nabízí v současné době expozici Zemědělského muzea v Praze. Janův hrad je pseudogotická napodobenina hradní zříceniny (podle dobové módy romantismu), postavená roku 1801-1808 pro knížete Jana I. z Lichtenštejna (po něm název "Janův hrad", něm. Hansenburg, Johann(e)sburg, Janisburg). Projektu se ujal J. L. Hardtmuth, architekt a vynálezce tužky (v roce 1790 založil tužkárnu ve Vídni), který již dříve projektoval také nedaleký minaret.

Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko (hradiště). Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například tři točitá dubová schodiště udělal pravotočivá, podle zvyku ve starých hradech.

Oproti jiným stavbám napodobenin zřícenin z té doby byl Janův hrad projektován jako obyvatelný a sloužil v době honů jako myslivna a lovecký zámeček. Největší ulovený jelen vážil 350 kg a jeho paroží je dnes součástí lovecké a ornitologické expozice v interiéru hradu. Hrad náležel Lichtenštejnům až do roku 1945.

Radnice

…

Škola ^{Zdroj A)}

Historie současné školy podivínské sahá do roku 1875, kdy za HONITBU na pozemcích patřících městu nechal kníže Lichtenštějn tuto postavit. K této jednopatrové budově byla roku 1905 přistavěna nákladem 120 000 K škola měšťanská. Stavba je zachována v původním stavu. Zcela neobvyklá je výzdoba mladší části a to barevným zpracováním MAPY KATASTRU na chodbě prvního patra.