Kód CZ
13684
Rejvíz
(Reihwiesen, Rejwiz) Osada: Salisov Kostel
Jména P.Marie Zdroj C) postavený
roku 1808, s hlavním oltářem od Bernharda Kutzera (1794-1864), významného sochaře
z blízkého Horního Údolí
Fara U kostela
Hřbitov Za kostelem Lurdská
jeskyně Zdroj C) z roku 1908 na Starém Rejvíze, obnovena roku 2006. Poutní místo zasvěcené
Panně Marii Lurdské (Lourdes Grotte) se nachází cca 400 m nad posledním domem
(Apartmán Pod Koberštejnem) na Starém Rejvízu u skalního masivu v lese -
přístup je značen od rozcestníku Starý Rejvíz (červená/modrá turistická
značka), při cestě od Rejvízu odbočka vlevo, kousek do kopce. Poutní místo bylo vybudováno v r. 1908 k výročí 100 let založení
kostela na Rejvízu a současně 50.výročí Lourdské jeskyně ve Francii.
Každoročně 1.května procesí věřících doneslo sošku Pany Marie z místního
kostela, na konci října ji opět vrátili dočasně do kostela. Jaká mimořádná událost se v místě u Josefových skal stala není
dnes přesně známo. Známá je ale skutečnost, že lidé žijící v nepříznivých
drsných podmínkách této horské oblasti dobře věděli o schopnostech nadpřirozené
ochrany a uzdravující moci Panny Marie, prostřednictvím vybudovaných
svatostánků, symbolů proseb, díků a uctívání se k ní obraceli o pomoc. Jako mnoho jiných "nežádoucích" duchovních míst bylo
poutní místo po nástupu komunistů k moci po 2. světové válce zničeno.
Hrob
E.Schrota Zdroj D) Hier ruhet unfer heber Sohn und bruder ERWIN SCHROTH gefr. In
einem Gren. Rgt. Geft am 3.6.1944 nach Ichwerer Vermundung im 22.lebensjahre
. Ruhe in frieden. Přibližný překlad: Zde v klidu odpočívá milý syn a bratr
Erwin Schroth, svobodník u granátnického pluku,zemřel 3.6.1944 po těžkém
zranění ve věku 22 let. Odpočívej v pokoji.
Památník
obětem 1.světové války Zdroj D) jihozápadně od penzionu Rejvíz, u silnice č.453 směr Jeseník,
vlevo od cesty na pahorku u lesa. „Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt
mit Lorbeer und betaut mit Tränen“ V roce 2007 ,bylo okolí památníku
vysekáno, odstraněny náletové dřeviny. Historii nejen rejvízského pomníku
zpracoval ve své knize :,,Rejvíz a okolí" pan Sotiris JOANIDIS. V knize
uvádí následující: Kolem Penzionu Rejvíz (Noskovy chaty) vede turistický chodník k
pomníku, který byl postaven v r. 1929 na paměť jedenácti rejvízských občanů
padlých za první světové války. 28. června se konalo jeho vysvěcení.Je dílem velmi významného
předválečného jesenického sochaře Engelberta Kapse (*19. 2. 1888 Jeseník, †20.12.1975 Regensburg, NSR). Engelbert v 10 letech osiřel. Navštěvoval odbornou školu
kamenickou v Supíkovicích a pak studoval na akademii ve Vídni. Za 1. světové války sloužil 4 roky na ruské a italské frontě. Po
válce otevřel v Supíkovicích (zde se stal v letech 1937-1941 starostou)
uměleckou dílnu, ve které realizoval většinu svých prací. Vytvořil památníky obětem první světové války v
Supíkovicích,Branné, Bruntále, Rýmařově, v Bílém Potoce, Mikulovicích,
Mohelnici, Jeseníku a na Rejvízu. Jeho náhrobní architektura a plastiky zdobí hřbitovy v Opavě,
Krnově, ve Zlatých Horách aj. Vytvořil řadu bust a také sochy s náboženskou
tématikou (Madonu pro Znojmo, Pietu pro Odry aj.). Za 2. světové války sloužil ve vojenském lazaretu,
v roce 1946 byl odsunut do Bavorska. Kapsem vytvořený rejvízský pomník se skládá z pěti kamenných
sloupů asi šest metrů vysokých, postavených do pěticípého půdorysu. Na každém
ze sloupů je kříž s válečným letopočtem 1914 až 1918. Navzájem jsou tyto sloupy uprostřed spojeny symbolickým
pětihranným kalichem hořkosti,na jehož první straně je zobrazeno vtlačeným
reliéfem do měděného plechu rozloučení odvedence s rodinou, na druhé ploše jsou zobrazeny tuhé válečné boje, na třetí
hrdinova smrt, na čtvrté je vyobrazen anděl smrti a na páté,čelní straně, je
nápis v němčině: „Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und
betaut mit Tränen“ což v překladu znamená: „Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá
vavřínem slávy a pláče.“ Z Rejvízu za 1. světové války padli: 1.Amand Bannert u Lagov 2. listopadu 1914, syn domkaře Amanda
Bannerta. 2.Adolf Geppert, varhaník, ženatý, stolář, zemřel následkem
nemoci ve špitále rezervistů v Marienbergu 26. října 1915 a byl převezen na
Rejvíz. 3.Karel Gottwald, syn lesního dozorce Josefa, zemřel na následky
zranění v opavském lazaretu 24. 11. 1915. 4.Emil Gromes, syn starosty, ženatý, padl na italské frontě 3.
8. 1916. 5.Reimund Gruner, syn chalupníka Gregora, zemřel následkem
průstřelu břicha v polním lazaretu na italské frontě 18. 6. 1918. 6.Johann Seidel, syn domkáře Franze, padl u Zobirzanku 3. 9.
1914. 7.Josef Schrot, ženatý, zedník, otec sedmi dětí, padl při
ofenzívě u Görlitz 7.5. 1915. 8.Viktor Swatosch, syn lesního dělníka Viktora, zemřel v
nemocnici v Krnově 28. 8. 1918. 9.Franz Riedel, syn domkaře Johanna Riedela, pohřešován od 20.
12. 1915 na haličské frontě. 10. Franz Böhm, nezvěstný. 11.Julius Swatosch, nezvěstný. dále autor cituje zápis německého faráře z Hordoúdolské kroniky:
...1.září vypukla válka proti Polsku. V Bojích v Polsku padli 4.9. Alois
Brenner a 10.9. Josef Proske....
Lesní Ruský hřbitov Zdroj D) Nápis: Bojovali za nás, ať spí.. Informační
tabule u hřbitova: Tábor pro zajatce byl vybudován v době, kdy Hitlerovské
Německo zahájilo 2. světovou válku. Brannou povinností byli odčerpávání
pracovníci z výrobního procesu a tito museli být nahrazováni zajatci. První
tábor v Jeseníkách byl zřízen ve Vydlích pod Pradědem v červnu 1940. V tomto
roce získala v konkurzu firma J. Nitsche - parní pila ve Vrbně zakázku na
postavení několika obytných budov,kůlny pro nářadí, samotku, márnici a
samospádného vodovodu v lese na Rejvízu. Celý areál byl pak oplocen a na
bráně umístěn nápis: "ARBAIT MACHT FREI". První
zajatci polské armády byli přivezeni do tábora v srpnu 1940. Na podzim
následujícího roku byli pak předáni na práci různým soukromým firmám a na
jejich místo přivezeni zajatci ze západní Ukrajiny. Jejich počet byl
minimálně dvojnásobný proti možné kapacitě ubytování. ObrazekZdravotní stav
těchto zajatců, jak uvádí zpráva podaná pracovnímu úřadu v Jeseníku, byl již
při přepravě velmi špatný. Zajatci v těžkých životních podmínkách živořili a
v táboře vypukl tyfus. Za pouhý jeden měsíc od 4.12.1941 do 5.1.1942 zemřelo
17 zajatců. Další 4 v roce 1942, jeden v roce 1943 a dva neznámo kdy. Ve
zprávě je rovněž uvedeno, že v průběhu podzimu a zimy musela být vyměněna
jedna třetina zajatců pro tělesnou
slabost a neschopnost pracovat v tak těžkých podmínkách. Závěr zprávy pak
hovoří, že i další přidělovaní zajatci jsou ve velmi zbědovaném stavu. Podle
výpovědi tehdejšího lesního správce Huberta Nitscheho zemřeli hladem a na
úplavici nejen zajatci, ale i dozorci a jeden lesní. V květnu
roku 1944 byli zajatci z Rejvízu odsunuti do prostoru ObrazekMoravské
Třebové. Na jejich místo , po upravě vnitřních prostorů budov, vybudování
umývárny a po prověření celkového stavu tábora zvláštní komisí, byli
přesunuti zajatci anglické armády. Dávka jídel byli lepší, rovněž byli i
příznivější pracovní normy a od září 1944 jím byly přiděleny přídavky jídla
pro těžce pracující. V lednu 1945 bylo v táboře 50 anglických a francouzkých
zajatců a 25 příslušníků Todtovy organizace. V roce
1963 byl na základě rozhodnutí odboru kultury Okresního národního výboru v
Bruntále prohlášen "Lesní hřbitov sovětských zajatců " kulturní
památkou. Podoba
lesního Ruského hřbitova prošla od roku 1948 mnoha změnami ovlivněnými
zejména politickým klimatem příslušné Obrazekdoby. V roce 1999 Lesy České
republiky, s.p., Hradec Králové, jež vykonávají v tomto pozemku právo hospodaření,
zajistily podle návrhu Sotirise Joanidise celkovou rekonstrukci. Seznam pohřbených na inf. tabuli: Kiril Demidjenko, 1.5.1900, Šupjeky,
4.1942 Ivan Kaverin, 18.8.1911, St. Jurjeva,
30.12.1941 Filip Mitjajev, 8.10.1901,Suchoje,
29.12.1941 Aleksandr Kirejev, 1910, Vladikino,
5.1.1942 Vasil Kolomenkin, 15.10.1908,
Najinsk, 3.1.1942 Andrej Jesin, 29.12.1912, Suchoje,
1.1.1942 Pjotr Michijev, 9.7.1904, Bikova,
14.7.1942 Dimitri Matarov, 27.10.1910, Anna,
12.5.1943 Ivan Milovidov, 28.12.1895, Bikova,
24.1.1942 Neznámý Neznámý Ivan Kuzniecov, 12.8.1911,
Michailovka, 25.9.1942 Andrei Fedosov, 1909, Njelsa,
4.12.1941 Vasilij Zubkov, 14.5.1917, Tsilik,
6.12.1941 Aleksi Tjurin, 12.2.1907, Talaknova,
8.12.1941 Vladimir Tsupin, 5.7.1908, Kuzmino,
8.12.1941 Ivan Volochov, 13.7.1913, Alchevčik,
10.12.1941 Anatoli Repin, 18.5.1914, Codin, 9.12.1941 Ivan Makajev, 12.10.1912, Hermanska
B, 12.12.1941 Jevstafi Posnov, 29.7.1907, Krutjetz,
2.12.1941 Feodor Šachov, 15.7.1907, Sergejevka,
15.12.1942 Pavel Jeretšov, 26.5.1917,
Novgorod,19.12.1941 Ivan Rudjenko, 18.6.1910, Tarasovka,
23.12.1941 Informační tabule 3,5 km před
hřbitovem na cestě z Rejvízu: Ruský hřbitov se nachází uprostřed
lesů na severním úpatí Orlíku, kde byl za druhé světové války vybudován zajatecký
tábor. Po skončení války a odsunu Němců byly objeveny ve zdejších lesích
roztroušené hroby ruských zajatců. Ostatky mrtvých byly v roce 1948
vyzvednuty a převezeny do nově založeného hřbitova ruských zajatců.Poslední
rekonstrukce proběhla roku 1999. Dnes je Ruský hřbitov u Rejvízu zapsán v
seznamu kulturních památek a pečují o něj Lesy ČR, s.p. Hradec Králové, Lesní
správa Jeseník. Původní pomník byl přemístěn na
hřbitov ve Zlatých horách.
Hrad Koberštejn Zdroj C) Zdroj B) (něm.
Koberstein) Zříceniny strážního hradu z 13. století na cestě ze Zlatých Hor
do Olomouce, zpustlého zřejmě v 15. století. byl postaven na severovýchodním svahu
Zámecké hory (934 m n.m.) ve směru do údolí Černé Opavice. Hrad střežil zemskou stezku mezi Zlatými
Horami a Vrbnem (Nisa-Olomouc). Současně byl jednou z pohraničních pevností a
celních bodů Vratislavského biskupství a sloužil na obranu jeho majetku. Doba
zániku hradu není známa, zanikl pravděpodobně ve válkách v 15. století. V písemných zprávách se vyskytuje až v roce
1687 jako pustý, ale keramické střepy datují jeho vznik právě na zmíněný
konec 13. století.
Penzion
Rejvíz Zdroj C) (dříve Braunerova,
pak Noskova chata), lidová celodřevěná stavba z 19.století
Hotel
Franz Zdroj C) (dříve Chata Svoboda -
nejstarší stavba na Rejvíze. postavena v roce 1793 u příležitosti založení dřevorubecké
osady novými kolonisty pro starostu a zakladatele obce Franze Wochlera. Po
válce roku 1947 byla budova přejmenována z "Zur Scholtisei" na
Chatu Svoboda a to na počest generála Ludvíka Svobody. V roce 2014 prošla
chata velkou rekonstrukcí, při které jí byla vrácena stará podoba a byla na
počest zakladatele a prvního starosty obce pojmenována Hotel Franz.)
|
Panství Politický okres
Jeseník, s.o.Zlaté Hory 1961 Okres Jeseník 1964 Část
města Zlaté Hory 2003 Pověřený městský úřad Historie obce
2004 VPZ K
turisticky nejzajímavějším místům zlatohorska patří Rejvíz (od roku 1964 pod
správou Zlatých Hor). Tato nejvýše položená obec ve
Slezsku ( Nejznámější místo Rejvízu je
Národní přírodní rezervace s Velkým mechovým jezírkem, které je největším
moravským vrchovištním rašeliništěm. Po haťovém chodníku se dostaneme do dávné
doby ledové, z které nám zde ledovec zanechal některé živočišné a rostlinné
druhy. Okolí mechového jezírka je porostlé borovicí blatkou s podrostem mechu
rašeliníku. Můžeme najít vzácné druhy rostlin např. rozmarin divoký, rojovník
bahenní, klikvu nebo masožravou rosnatku okrouhlolistou. Můžeme zahlédnout i
šídlo rašelinné, ale žije zde na 200 druhů hmyzu. Temná voda jezírka, hluboké
lesy okolí, zřícenina hradu Kobrštejna a tvrdé podnebí dokázalo jitřit
fantazii místních obyvatel k vytvoření mnoha krásných bájí a legend.
Nejznámější je O pastýři Gillovi či O potopení Hunohradu. Sběratelem lidových
skazek a historie Rejvízu byl český farář Jeroným Pavlík, působící zde
v letech 1900 - 1938. K vyhledávaným místům Rejvízu
patří penzion Rejvíz - dříve Noskova chata, jež je nemovitou kulturní
památkou. Tato celodřevěná stavba je zachovalá lidová architektura 19.
století, Je známá svým krásným interiérem, zvláště populárními vyřezávanými
židlemi s podobami někdejších stálých hostů. Rejvíz je se svou v základě jednotnou
zástavbou roubených lidových domků, upoutávajících svou barevností, navržen
jako vesnická památková zóna. Nemovitou památkou je také kostel Jména Panny
Marie z roku 1808, jehož hlavní oltář je dílem významného regionálního
sochaře Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Další zajímavostí je
památník obětem první světové války. Rejvíz je turistickou obcí,
která je navštěvována hlavně v létě a v zimě. Je východiskem i cílem
cyklistických i běžkařských tras do širokého okolí. Turistům slouží několik
restaurací, penzionů a privátních ubytoven.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) … B) rejviz.info (3.5.2014) C) cs.wikipedia.org (3.5.2014) D) vets.estranky.cz (3.5.2014) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Salisov (Salisfeld) |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 3.5.2014 |
