Kód CZ

Nové Hrady

(Gratzen)

Připojené: Byňov, Mýtiny, Nakolice, Obora, Štiptoň, Údolí, Veveří, Vyšné

Kostel sv. Petra a Pavla ^{Zdroj D)}

Farní a klášterní kostel stojí v blízkosti jihovýchodního rohu náměstí v Husově ulici. Kostel je spojen s Klášterem Božího Milosrdenství (dříve Klášter Servitů).

Farní kostel je v Nových Hradech poprvé připomínán v roce 1284. Tato raně gotická stavba však byla spolu s městem a hradem zničena husity roku 1425 a také při požáru roku 1467, který způsobila vojska Zdeňka ze Šternberka. Byla zahájena výstavba od základu nového kostela a hrubá stavba byla dokončena kolem roku 1590. Z této doby pocházejí sedlové portály na západní a jižní straně hlavní lodi a též švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Tato první etapa výstavby novohradského kostela patří mezi vrcholná díla pozdně gotické rožmberské stavební huti. Roku 1607 zasáhl kostelní věž blesk. Při následné opravě byla zvýšena o renesanční patro. Roku 1726 pak došlo k poslední výrazné úpravě zevnějšku kostela, kdy byla sesazena poškozená renesanční střecha a byla nahrazena typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou. Od té doby až do současnosti pak již docházelo pouze k drobným úpravám vnějšího vzhledu kostela.

V interiéru je zachováno ranně barokní zařízení ze 3. čtvrtiny 17. století. Na hlavním oltáři z roku 1678 býval uctíván obrázek Panny Marie Záblatské představující stojící postavu Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem na levé ruce. Rytina, kterou zachránil Karel Bonaventura Buquoy roku 1619 z hořícího domu v bitvě u Záblatí, se stala cílem poutníků z celého okolí. Uprostřed presbytáře je deska z červeného mramoru, která kryje rodinnou hrobku rodu Buquoyů. V hlavní lodi kostela se pak nachází ještě hrobka řeholníků řádu servitů z roku 1748.

Klášter servitů Božího Milosrdenství ^{Zdroj D)}

Barokní klášter je dalším ze symbolů města a jeho vývoje. Stojí několik desítek metrů od náměstí a je spojen s Kostelem sv. Petra a Pavla. Stavba kláštera je ve tvaru čtyřúhelníku a v jeho středu je klášterní dvůr, zvaný zde jako „křížová zahrada“.

Zakladatelem Kláštera Servitů byl vnuk Karla Bonaventury Buquoye, Ferdinand, který byl na válečném tažení proti Turkům roku 1664 těžce raněn. Tehdy učinil slib, že v případě svého uzdravení založí klášter ke cti Panny Marie. Základní kámen kláštera byl položen 27. května 1678 a na místě původní fary před dnešním vchodem do kláštera byl vztyčen kříž. Kompletně byla stavba dokončena v roce 1685. Klášter sloužil svému účelu až do roku 1945. Po 2. světové válce bylo 12 řeholníků odsunuto a klášter se stal sídlem pohraniční stráže. Svým působením klášter silně zdevastovali a nakonec sami odešli, protože jim objekt již nevyhovoval. Až do roku 1991 objekt chátral.

Obnova kláštera v 90. letech je spjata s osobou pátera Bonfilia, který se stal symbolem pro celé město. Jeho energie a neutuchající optimismus vedly nejen k obnově objektu kláštera, ale také k návratu duchovních hodnot, které svým příkladem reprezentoval. Se smrtí pátera Bonfilia v roce 2005 zemřel poslední servita v České republice. Na mariánskou tradici novohradského kláštera však navázalo společenství papežského práva „Rodina Panny Marie“. Prostory kláštera jsou stále otevřeny pro všechny lidi dobré vůle a je nazýván „Domem setkání“.

Fara

…

Hrobka Buquoyů ^{Zdroj D)}

Buquoyská hrobka tvoří výraznou dominantu novohradského hřbitova. Stojí na východním konci hřbitova ve směru ke státní hranici. Hrobka má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře. Nad vchodem do zádušní kaple stojí za povšimnutí rozměrná pozlacená mozaika Panny Marie, zhotovená podle návrhu Maxe Švabinského. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „DIEU ET MON ROI“ (Bohu a mému králi). V hrobce je dodnes umístěno osm rakví s tělesnými pozůstatky Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných, sourozenců z rodu Cappy. Další členové rodu Buquoyů zůstali uloženi v původní rodinné hrobce, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena v novohradském kostele v 17. století.

Hrobku nechal vybudovat hrabě Karel Bonaventura Buquoy (jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře). Tato stavba byla postavena v letech 1890–1892 v pseudogotickém slohu novohradským buquoyským stavitelem Karlem Bůžkem podle projektu pražského architekta vládního rady Josefa Schulze (autor návrhu přestavby Národního muzea a budovy Rudolfina v Praze). Stavba velmi připomíná schwarzenberskou hrobku v Třeboni, liší se však od ní především tím, že nemá podzemní krypty.

Členové rodiny Buquoyů a Cappy pochovaní v hrobce:

Constance hraběnka Cappy (* 12. 8. 1859, † 14. 11. 1933)

Philipp hrabě Cappy (* 17. 10. 1860, † 19. 3. 1922)

Henriette hraběnka Longueval–Buquoy, rozená hraběnka Cappy (* 19. 1. 1857, † 13. 4. 1929)

Ferdinand hrabě Longueval–Buquoy (* 14. 10. 1856, † 27. 10. 1909)

Georg Johann Heinrich hrabě Longueval–Buquoy (* 2. 8. 1814, † 2. 10. 1882)

Therese Sophie hraběnka Longueval–Buquoy, rozená princezna Öttingen–Wallerstein (* 6. 1. 1829 , † 27. 4. 1897)

Carl Bonaventura hrabě Longueval–Buquoy (* 24. 10. 1854, † 9 .8. 1911)

Philippine hraběnka Longueval–Buquoy, rozená hraběnka Czernin von und zu Chudenitz (* 29. 11. 1858, † 6. 8. 1937)

Kaple sv.Jana Nepomuckého

Na Jánské louce

Kaple

U č.p.109

Socha P.Marie

Nad vchodem do kláštera

Kamenný kříž

Před klášterem, se sochou P.Marie Bolestné

Socha P.Marie Bolestné

Před klášterem, pod křížem

Železný kříž

Centrální, na hřbitově

Boží muka

Za Zámeckým vrchem

Kašna

Na náměstí

Patník

Při č.p.109

Sousoší

…

Památník padlým 1914-18

…

Hrad ^{Zdroj D)}

byl postaven na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem zřejmě v první polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy je hrad majetkem Vítkovce Ojíře. Roku 1359 panství kupují bratři Jan, Petr, Jošt a Oldřich z Rožmberka. Z nich zde pobýval delší dobu pouze Oldřich. Další Rožmberkové hrad většinou obývali pouze dočasně . Ten pak sloužil jako centrum Novohradského panství, jenž patřilo mezi největší rožmberské majetky a také jako důležitý vojenský opěrný bod. V průběhu husitských válek byl hrad vypálen táborským hejtmanem Janem, řečeným Bzdinka. V roce 1579 se při bouři vzňal od blesku střelný prach uskladněný v mohutné válcové věži stojící ve východní části nádvoří, následný výbuch věž rozmetal a poškodil i okolní budovy. Zkázu dokonalo v roce 1590 poměrně silné zemětřesení. Hrad byl těžce poškozen a uvažovalo se dokonce o jeho stržení. Zlikvidovány byly nakonec pouze ruiny mohutného bergfritu a zřejmě také těsně přiléhající palác. Zbytek hradního areálu byl opraven a nově opevněn podle návrhů italského architekta Antonia Canevalle. Smrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na základě dědické smlouvy do majetku pánů ze Švamberka.

Petr ze Švamberka se aktivně zúčastnil stavovského povstání (1618-1620) na straně stavů. Proto byl hrad obléhán císařskými : nejprve generálem Dampierrem a v červnu 1619 generálem Buquoyem, který také hrad dobyl. Listinou z 6. února 1620 získal Karel Bonaventura Buquoy od císaře za své zásluhy a jako umoření dluhů panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice. Krátce na to byl při následném tažení do Uher Karel Bonaventura zastřelen při obléhání Nových Zámků.

Jeho manželka Marie Magdalena z Biglia žijící v Belgii nejdříve dosadila na novohradské panství správce, bratry Gerhadta a Filipa van Stratten. Poté co se přesvědčila o jejich nespolehlivosti přesídlila v roce 1623 natrvalo do Čech. Na novohradském náměstí na místě panských domů nechala vybudovat pohodlnou rezidenci(obyvatelná od roku 1635).Zde Buquoyové sídlili až do počátku 19. století, kdy byl postaven nový empírový zámek na severní straně města.

Novohradský hrad tak definitivně ztratil svoji rezidenční úlohu a byl v tomto období využíván pro bydlení panských úředníků, jako lesní správa a k dalším hospodářských účelům. Koncem 18. století byla přistavěna horní část severovýchodní věže, kde byl uložen rodinný archiv Buquoyů a knihovna.

Na konci druhé světové války na hradě zřídila velitelství rudá armáda a část archiválií byla zničena.

Na základě důkazů o kolaboraci posledního majitele Karla Jiřího bylo Buquoyům panství zkonfiskovano a předáno do péče státu. V padesátých letech dvacátého století byla v části hradu zřízena expozice převážně hyalitového skla, zbytek sloužil nadále jako byty a později část také jako lidová škola umění a kulturní středisko. V osmdesátých letech prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2000 byla vybudována nová expozice a v roce 2002 hrad přešel do správy Státního památkového ústavu , dnes NPÚ.

Zámek ^{Zdroj D)}

je situován na východ od náměstí a historického centra. Stojí na okraji zámeckého parku a návštěvník ho spatří po levé straně při příjezdu do Nových Hradů od Třeboně či Českých Budějovic. Jde o empírovou trojkřídlou dvoupatrovou stavbu s jednopatrovými přístavky při bočních křídlech, která sloužila hraběcí rodině Buquoyů k rezidenčním účelům od postavení roku 1806 do roku 1945.

Ve druhé polovině 18. století přestala Rezidence, dosavadní sídlo Buquoyů, vyhovovat požadavkům na reprezentaci, a tak se tehdejší majoritní pán Jan Nepomuk Buquoy rozhodl vybudovat reprezentativní zámek zasazený na okraj města do parku, který již od 17. století hraběcí rodina systematicky upravovala. Stavba byla dokončena v roce 1806 vdovou po hraběti Terezií Buquoyovou. Významnějších stavebních úprav se pak zámek dočkal v polovině 19. stol. Tehdy nový dědic fideikomisu Jiří Jan Jindřich Buquoy nechal zbourat ionský portikus na straně do města, přistavět reprezentativní schodiště na straně do zahrady a vybudovat pavilony zakončující boční křídla zámku.

V přízemí zámku byly kuchyňské místnosti a byty služebnictva, v prvním patře společenské místnosti a hraběcí pokoje a ve druhém patře pokoje pro hosty. Interiéry byly zařízeny rokokovým a empírovým nábytkem, rytinami, loveckými trofejemi a obrazy. Velice zajímavý je okrouhlý salón zvaný „modrý“. Je to dvě patra vysoká místnost, která má připomínat polní stan z dob největších vojenských úspěchů předků. Proto je zakryta bělomodrým pruhovaným plátnem. Významný je i divadelní sál s hledištěm pro 120 osob. Patří mezi tři poslední existující empírová divadla v České republice.

Po roce 1945, byl veškerý majetek Buquoyů zkonfiskován a zámek se stal v době občanské války v Řecku (1948-1955) domovem pro řecké děti. Po jejich odchodu sloužily jeho prostory střední zemědělské škole. Dnes zde sídlí v rámci Akademického a univerzitního centra Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR a Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity.

Rezidence ^{Zdroj D)}

Budova bývalé buquoyské Rezidence tvoří východní stranu náměstí. Na jejím místě nejprve stávalo několik samostatných panských domů, které nechali postavit Rožmberkové po výbuchu střelného prachu na hradě. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdaleny Buquoyové rozené di Biglia, která při příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat již nevyhovující hrad.

Rezidence byla komplexem budov nepravidelného půdorysu kolem dvou vnitřních dvorů. Hlavní vchod do rezidence vyúsťoval průjezdem z náměstí na hlavní nádvoří neboli čestný dvůr, který byl dalším průjezdem spojen s menším nádvořím. Budovy ohraničující menší nádvoří tvořily hospodářsko-technické zázemí vlastního paláce. Nacházely se zde konírny, kůlny na dřevo, kůlny na kočáry a pravděpodobně i byty služebnictva a kanceláře úředníků.

Buquoyové v rezidenci sídlili až do začátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově vybudovaného zámku. Rezidence bývala v těchto dobách luxusně vybavena, o čemž vypovídají mimo jiné dochované inventáře. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes je objekt zcela zrekonstruován a slouží návštěvníkům jako wellness hotel a restaurace.

Hradby

…

Radnice ^{Zdroj D)}

Renesanční radnice je umístěna v severozápadním rohu náměstí. Radnice ze 16. stol. je poprvé připomínána roku 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují mimo jiné i křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru na počátku 20. století předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.

Šatlava

Č.p.78

Chudobinec

Č.p.108

Kovárna ^{Zdroj D)}

Ul.Komenského 36. Novohradská kovárna stojí v Komenského ulici po pravé straně při cestě k hradu. O kovárně jsou první zmínky z roku 1719, kdy jej vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že kovárna byla postavena právě v této době. Lokalizace kovárny do těchto míst nebyla vůbec náhodná – objekt ležel nejenom při cestě na hrad, ale i na dnes již zaniklé odbočce cesty vedoucí od Svinenské brány do města. Celý objekt se skládá jednak z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř dvě stě let. Poté objekt sloužil k bydlení.

V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V současné době ji má v pronájmu obecně prospěšná společnost Rožmberk. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky. Za pozornost stojí i obytný interiér, který přibližuje způsob života v 19. století. Kromě letních měsíců se kovárna otevírá veřejnosti i při jiných příležitostech jako jsou vánoční a velikonoční svátky a další akce.

Lékárna ^{Zdroj D)}

Barokní. Tradice lékárenství v Nových Hradech sahá až do poloviny 17. století. V té době František Leopold Buquoy zřídil tzv. dvorní lékárnu v části Rezidence na náměstí. Ta byla bohatě vybavena nejen léčivým materiálem, ale také technickým zařízením a nádobami. Později se přestěhovala do kláštera a byla provozována servity. V roce 1775 byla zřízena lékárna nová v domě na náměstí a ta fungovala až do konce 2. světové války. V 60. letech minulého století byla zrušena a její inventář uložen v prostorách hradu.

V roce 1998 bylo rozhodnuto umístit tuto barokní apatyku do části zrekonstruovaného domu v těsné blízkosti náměstí. Můžete ji navštívit nejen za účelem nákupu voňavých bylinek a čajů, ale hlavně pro potěchu oka.

Koželužna

Hradební 398, zadní trakt za č.p. 26

Hostinec č.p.165

Ul.Na vyhlídce

Dům č.p.6

Ul.Navrátilova, zcela znehodnocen přestavbami

Dům č.p.11

Náměstí

Dům č.p.29

Ul.Komenského

Dům č.p.41

Ul.Komenského

Dům č.p.43

Náměstí

Dům č.p.57

Náměstí

Dům č.p.58

Náměstí

Dům č.p.59

Náměstí

Dům č.p.62

Ul.Česká

Dům č.p.67

Ul.Česká, novostavba kol.1960

Dům č.p.74

Ul.Česká

Dům č.p.76

Ul.Komenského

Dům č.p.103

Ul.Údolní, s bránou

Dům č.p.104

Ul.5.května

Dům č.p.106

Ul.Komenského

Dům č.p.148

Ul. Hradební, zdevastován přestavbami

Dům č.p.174

Ul.5.května

Dům č.p.176

…

Dům č.p.188

Ul.Komenského

Brána

U č.p.103

Mlýn

Zv.Zevlův, č.p.143

Zpět na okres

Panství

Politický okres Kaplice, s.o.Nové Hrady

1869 okres České Budějovice

1931 Politický okres Kaplice, s.o.Nové Hrady

1950 okres Trhové Sviny

1961 Okres České Budějovice

2003 Pověřený městský úřad

Historie města ^{Zdroj D)}

MPZ

Město Nové Hrady se nachází přímo na česko rakouském pomezí. Zprvu jako strážní bod při vstupu do Českého království, později tu vzniklo důležité panské sídlo, u něhož vzniklo městečko s převahou německy mluvícího obyvatelstva.

Existence Nových Hradů je doložena listinou z 21. 5. 1279, kde je mezi svědky uveden mimo jiné Hogyrius de Gretzen neboli Ojíř z Nového Hradu, příslušník rodu Vítkovců (znám také jako Ojíř ze Svin), který v letech 1284-89 zastával úřad nejvyššího komořího království Českého.

Počátkem 14. stol. patřilo město pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo dne 24. 10. 1339 k důležitému doměření a potvrzení hranic mezi panstvím Weitra a Nové Hrady. Roku 1341 dal nový majitel svůj hrad s panstvím v ušlechtilé manství králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma z Landštejna připadly Nové Hrady jeho synovi Vítkovi z Landštejna. Protože nebyl v té době plnoletý, spojil se se svým bratrem Ojířem, který se díky tomu uváděl jako pán na Nových Hradech. Vítek později svého bratra opustil a rozhodl se roku 1359 prodat město bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7 093 kop a 63 grošů.

Rožmberkové za tuto cenu získali hrad a město Nové Hrady, polovinu městečka Stropnice, 2 díly městečka Svin s celou tvrzí a patronátním právem nad kostelem a farou, vsi Údolí, Štiptoň, Byňov, Krčín, Bukovou, Žár a Borovany s patronátním právem. Kupní cena byla splácena až do r. 1363. Rožmberkové novohradské panství značně rozšířili a propůjčili mu výsady téměř stejné jako u královských měst.

Za vlády Oldřicha II. z Rožmberka, který postavil silnou protihusitskou stranu,  postihlo město velké neštěstí. V květnu 1425 přitáhli k městu husité pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic, dobyli jej a celé vypálili včetně hradu. Město bylo obnoveno o 10 let později a stalo se opět plnohodnotnou součástí rožmberského obranného systému.

Dne 11. října 1488 udělil král Vladislav II. Jagelonský městu právo konání týdenního trhu v pondělí a dva výroční trhy. Dále míli od města nesměl nikdo vařit a čepovat pivo, zřizovat nové krčmy a nesměl se tam usadit žádný řemeslník. Městu povolil užívat jeho starý znak a r. 1491 propustil město z manství.

Jako jedenáctý v pořadí se r. 1551 ujal vlády nad rožmberským panstvím Vilém z Rožmberka. Za jeho vlády vznikla kolem r. 1589 sklárna „Na Vilémově hoře“, která produkovala pod dohledem Italů žádané benátské sklo. Od této doby  až do 19. stol. vzniklo na novohradském panství mnoho dalších sklářských hutí. Na panství působil i Jakub Krčín z Jelčan při zakládání a rozšiřování rybníků, budování stok či zakládání ovčínů. Roku 1592 zdědil panství poslední Rožmberk Petr Vok, který nechal pod dohledem mistra Antonia Canevaleho opravit a zpevnit hrad a 1602 přikoupil statek Žumberk.

Roku 1611 přešly Nové Hrady s dalším rožmberským majetkem na základě dědických dohod do držení Jana Jiřího ze Švamberka, později jeho syna Petra. Po vypuknutí stavovského povstání se přidal na stranu vzbouřenců a za to mu císařské oddíly několikrát vyplenily panství, Nové Hrady nevyjímaje

V březnu 1619 vtrhl do Čech císařský generál Henri Duval Dampierre, který obsadil město. Hrad nedobyl, město však vyplenil, vypálil a odtáhl. V červnu 1619 dorazil do města císařský generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, bez boje vstoupil do vypleněného města a tady narazil na tuhý odpor 300členné stavovské posádky ovládající hrad. Bojovalo se celou noc až do doby, kdy se hrabě rozhodl vyjednávat. Buquoy slíbil stavovským  bezpečný odchod. Petrovi ze Švamberka byl veškerý majetek zabaven a 6. 2. 1620 věnoval císař Ferdinand II. panství Nové Hrady s dalším majetkem (např. statky Žumberk, Cuknštejn) a panství Rožmberk a Libějovice svému úspěšnému vojevůdci hraběti Buquoyovi za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené náklady.

Od roku 1620 se panství dědilo v rodině Buquoyů. Po Karlu Albertovi nastoupil Ferdinand Karel za něhož se opravily městské hradby a r. 1677 založil klášter, r. 1708 se začal stavět honosný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, kde byl objeven léčivý pramen. Jedním z nejvýznamnějších příslušníků rodu byl hrabě Jan Nepomuk, za jehož působení panství zaznamenalo prudký rozmach ve sklářské výrobě – vznikaly nové hutě (Janovy Hutě, Jiříkovo Údolí). Hrabě se snažil osidlovat odlehlejší části Novohradska, zaměřil se i na využití dřeva, byly zakládány mlýny, hamry, lihovary, vznikaly hájovny, obory, bažantnice a v r. 1796 bylo založeno lesnické učiliště na Jakuli. V přímé blízkosti města byl budován anglický přírodní park, zlepšila se úroveň školství, nechal opravit starý hrad a začal se stavbou nového zámku na okraji města (1801-1810).

Revoluční rok 1848 přinesl řadu změn. Především zaniklo Novohradské panství a Nové Hrady se staly městem se suverénní samosprávou, v jehož čele stál občany volený osmnáctičlenný městský výbor se starostou. Od r. 1850 město mělo i vlastní c. k. okresní soud, podléhalo okresnímu hejtmanství v Kaplici. Roku 1855 bylo zřízeno petrolejové osvětlení města. Demokratizace monarchie přála zakládání nejrůznějších spolků. Do konce osmdesátých let jich vzniklo 23. Jako první na Českobudějovicku tu vznikl sbor dobrovolných hasičů, nad nimiž převzal patronát hrabě Buquoy. Působilo tu i sedm církevních bratrstev.

Roku 1906 postihl město rozsáhlý požár. Shořelo 16 objektů, poškozena byla radnice a rezidence. Městu finančně pomohl hlavně hrabě Buquoy, českobudějovický biskup Říha, Jeho Veličenstvo císař Ferdinand d´ Este, který do Nových Hradů velmi rád zajížděl, a řada dalších úřadů a firem.

Po skončení 1. světové války obsadily město československé jednotky. Do zastupitelstva a okresní správní komise byli delegováni Češi. O rok později zde vznikl Sokol,  otevřena Česká jednotřídní škola, 1923 postaven Český dům – centrum českého kulturního života města. Roku 1925 proběhla na Buquoyském velkostatku pozemková reforma, část majetku připadla státu. V roce 1930 při sčítání lidu zde žilo 845 Němců a 351 Čechů. Ačkoli zde byla roku 1938 postavena česká škola, v říjnu téhož roku připadly Nové Hrady s okolím k Hitlerově Velkoněmecké říši. Řada Čechů z města odešla, zbylí novohradští muži museli do války.

V květnu 1945 dorazili do města ruští vojáci, v červenci se ustanovila devítičlenná místní správní komise, v říjnu vznikl městský národní výbor. Na základě Benešových dekretů byl hrabě Karel Jiří Buquoy prohlášen za zrádce a kolaboranta, stát zkonfiskoval jeho majetek, zabavil i majetek německých občanů, kteří museli na podzim r. 1946 opustit své domovy. Na Novohradsko pak začali přicházet Češi z vnitrozemí, Slováci a Rumuni.

Až do r. 1947 zůstala ve městě vojenská posádka. Normálnímu životu ve městě uškodil zákon o ochraně hranic z r. 1951, kdy Nové Hrady byly v těsné blízkosti pohraničního pásma a platil tu zostřený režim pro pobyt osob.

Po roce 1989 se začíná odvíjet nová etapa města, kdy se do něj vrací návštěvníci a turisté zajímající se o místní kulturní a historické dědictví a chtějí poznat kraj hlubokých lesů, malebných údolí, luk a třpytících se vodních hladin, kraj s relativně zachovalou přírodou.

	obyv	domů
1677
1771
1805
1843
1921
1927	1346 (22%Č)
1930
1950
1961
1988
1991
2001

www.novehrady.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) …

B) hrad-novehrady.eu

C) cs.wikipedia.org (9.2.2015)

D) kicnovehrady.cz

47 – 44 – 0

43- 39 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 25.12.2020

Předchozí editace: 1.3.2015

Předchozí editace 27.3.2011