Kód CZ 1517

Buštěhrad

(Buštěves či Buckov)

Osada: Bůhzdař

Kostel Nejsv.Trojice ^{Zdroj 2)}

1814-16, býv.zámecká kaple

Fara

…

Kaple sv.Máří Magdaleny ^{Zdroj 2)}

18.stol.

Kaplička sv.Anny ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

proti hřbitovu na jihovýchodním okraji města, při křižovatce silnic do Lidic a Číčovic

Kaplička sv.Salvátora ^{Zdroj C)}

jihovýchodně od města při silnici blíže k Lidicům

Kaplička sv.Prokopa ^{Zdroj C)}

z roku 1898 v západní části města v Prokopově ulici

Kaplička Nejsv.Trojice ^{Zdroj C)}

severně od města v poli po levé straně silnice do Vrapic

Sloup se dvěma anděly a reliéfem Madonny ^{Zdroj 2)}

…

Sloup se sochou P.Marie ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Konec 17.stol. na náměstí

Socha P.Marie Bolestné ^{Zdroj 2)}

18.stol.

Socha Krista ^{Zdroj 2)}

1855 Jindřich Votočka

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

Tyršova ul.

Obrázek P.Marie ^{Zdroj C)}

Na č.p.232 na náměstí

Obrázek ^{Zdroj C)}

Na č.p.232 na náměstí

Pranýř ^{Zdroj 2)}

…

Zámek ^{Zdroj 2)}

Barokní 1699-1705, přestavěn 1747-51. O výstavbu zámku se zasadila nová majitelka panství Anna Marie Františka, princezna Sasko-Lauenburská, hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská. Stavba proběhla v letech 1699 až 1705 a vedl ji pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. Zámek byl postaven v místech stávajícího poplužního dvora, východně od polorozbořeného areálu hradu. V této první stavební fázi šlo o centrální část dnešního středního traktu.

Mezi lety 1747 až 1754 došlo za Klementa Františka Bavorského k první významné přestavbě, v jejímž rámci byla budova prodloužena po obou stranách. Práce prováděl stavitel František Keymel z Prahy podle návrhů Kiliána Ignáce Dientzenhofera (doložen na Buštěhradě 1747–48) a Anselma Luraga (1751–53).

Druhá zásadní přestavba, jež dala zámku zhruba současný tvar k jihu otevřené podkovy, se datuje lety 1814 až 1816, kdy přibyla obě křídla, západní a východní. Empírová kaple Povýšení svatého Kříže v západním křídle byla ještě roku 1897 rozšířena další přístavbou k jihu.

Do dějin se zámek zapsal zejména v letech 1832 až 1836, kdy sloužil za letní sídlo vyhnanému francouzskému králi Karlu X. Jako vychovatel zde v této době působil Joachim Barrande.

V roce 1847 se zámek stal součástí rozsáhlého komplexu císařských velkostatků a v roce 1918 pak jako státní velkostatek přešel do majetku Československé republiky. Budova zámku pak byla využívána jako Okresní sirotčinec, kanceláře státního statku a pivovaru, byty pro jejich zaměstnance, archiv, škola, mateřská škola, knihovna či hudební škola a četnická škola. Během druhé světové války užíval zámek wehrmacht. Po roce 1945 se vrátil státu, který jej dále využíval k mnoha účelům a zámek i s parkem postupně chátral. Koncem 80. let 20. století přešel zámek do majetku Státní knihovny ČSR. V roce 1992 zámek zakoupila firma Moravia Kontakt Hodonín a od ní jej koupila v roce 1995 firma Petersburg s. r. o., která zde však žádné aktivity nevyvíjela a chátrání pokračovalo.

[Hrad] ^{Zdroj 2) A)}

1371, zbytky architektury v okolních domech v č.p.11 zbytek zdi a brána. Ve druhé polovině 14. století vesnici Buštěhrad spoluvlastnili zemané z Braškova a rodina pražských měšťanů Rokycanských. Jedni z nich zde v té době postavili tvrz.[2] Ve vesnici se potom vystřídala řada majitelů, až ji, už spojenou v jeden celek, získal krátce před rokem 1440 pan Jindřich Libštejnský z Kolovrat. Jeho rodu Buštěhrad patřil až do roku 1630.

V roce 1450 tvrz neúspěšně obléhalo vojsko Jiřího z Poděbrad. Někdy poté byla tvrz velkoryse přestavěna ve stylu pozdní gotiky a nově opevněna. Za Zdeňka z Vartenberka, manžela Kateřiny Bezdružické z Kolovrat byl hrad v 70. až 80. letech 16. století renesančně přestavěn, ale pevnostní podoba sídla zůstala zachována. Přestavbu vedli mistr Ambrož Vlach a stavitel Ulrico Aostalli.

Roku 1630 získal Buštěhrad jako věno sasko‑lauenburský vévoda František Julius, který se oženil s Annou Magdalenou z Lobkovic, vdovou po Janu Zbyňkovi Novohradském z Kolovrat. O dva roky později byl při ústupu saského vojska z Prahy hrad vypálen, a protože Anna Magdalena žila na zámku v Zákupech, nebyl už zřejmě opraven. Nová majitelka panství, Anna Marie Františka Toskánská, nechala postavit nový zámek, při jehož stavbě bylo částečně použito zdivo opuštěného hradu.

Podoba hradu postaveného v nevýhodné poloze je vzhledem k členité zástavbě nejasná. Minimálně na západní a jižní straně byl hrad chráněn dosud patrným příkopem. Na východní straně stálo opevněné předhradí chráněné velkým bollwerkem. Průjezdní hradní jádro mělo přibližně obdélný půdorys. Hlavní tíhu aktivní obrany nesly mohutné dělostřelecké věže a bašty. Jedna z bašt se částečně dochovala spolu se západní branou, která byla navíc z druhé strany chráněna polygonální věží s mnoha střílnami. Podobná věž podle historických vyobrazení stávala v protilehlé části hradu.

Původní tvrz, tzv. Starý palác, která stála v místech domů čp. 24 a 25, byla později rozšířena o další křídla na parcelách domů čp. 15 a 130. Během renesanční přestavby byl postaven další palác, jehož část se dochovala ve zdivu domů čp. 23, 26, 151 a 379.

Starý pivovar ^{Zdroj C)}

pozdně gotický pivovar přestavěný v barokním stylu dle stavitele Anselma Luraga; poslední pivo vyexpedováno v roce 1967

Nový pivovar ^{Zdroj C)}

…

Muzeum Oty Pavla ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.3 ^{Zdroj C)}

ZUŠ. Raně barokní prostá dvoukřídlá patrová budova ze druhé poloviny 17. stoleetí, krytá mansardovou střechou. Zámeček byl vybudován po třicetileté válce jako provizorní panské sídlo v době, kdy se vrchnost rozhodovala, zda rekonstruovat vypálený hradní areál nebo postavit nový zámek. Později zde byla fara a škola. Od roku 1982 tuto budovu využívá Základní umělecká škola Buštěhrad, která se sem přestěhovala ze sousedního zámku. Při vstupu je umístěna pamětní deska spisovatele a novináře Oty Pavla (autor ak. malíř Jiří Věneček), který v Buštěhradě prožil své dětství (1939–1945). Tato deska byla v roce 1990 umístěna na čp. 54, kde rodina bydlela, v roce 1996 byla deska odcizena a její replika přemístěna na budovu ZUŠ.

Sokolovna ^{Zdroj C)}

…

Škola ^{Zdroj C)}

…

[Hradiště Královice] ^{Zdroj 2)}

V roce 1934 vykopány základy.

Dům č.p.5 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.12 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.25 ^{Zdroj 2)}

S kamennými portálky

Dům č.p.232 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Zpět na okres

Panství

Politický okres Kladno, s.o.Kladno

1961 Okres Kladno

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Území Buštěhradu je osídleno již několik tisíciletí, jak dokládají archeologické nálezy ve městě i v blízkém okolí. K nejzajímavějším nálezům patří kostrová pohřebiště z mladší doby hradištní (950–1200 n. l.). První zmínku o vesnici však nalézáme až v listině týkající se majetku kláštera v Oseku, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209 a ve které byl mimo jiné jmenován i statek ve vsi „Busczewes“.

Další informace nalézáme ve druhé polovině 14. století, kdy se Buštěves stala majetkem rodu z Braškova a zároveň také pražského patricije Františka Rokycanského, který zakoupil i blízkou Okoř a přestavil ji do podoby gotického hradu. Dalším významným majitelem vesnice byl Bedřich z Ředhoště, kterému se podařilo ji sjednotit v jeden celek. Ale již jeho syn Albrecht o ves přišel vinou finanční tísně ve prospěch bohatého měšťana Pešíka od Stříbrné hvězdy, který velmi výhodně provdal svou dceru Kateřinu za Jindřicha Libštejnského z Kolovrat, přičemž ta jako součást věna, obdržela právě Buštěves. Tímto se obec dostala do područí Kolovratů, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších českých panských rodů, který se zde usídlil na bezmála dvě stě let.

Páni z Kolovrat dokončili přestavbu gotického hradu Buštěhrad v mohutnou pevnost s mnoha masivními dělovými baštami, díky čemuž patřila stavba k největším hradům své doby nejen ve středních Čechách. Později v 16. století pokračovali majitelé v přestavbě obytných budov, takže hrad měl nakonec podobu pohodlného, takřka zámeckého sídla s masivním opevněním. Z této nádherné goticko-renesanční stavby se však díky pozdějšímu vyplenění a následnému rozebírání na stavební materiál dochovaly jen skromné torzální zbytky.

Do historie Buštěvsi zasáhl nejvýrazněji pan Jetřich z Kolovrat, který se zasadil o povýšení vsi u krále Vladislava Jagellonského. Ten dekretem z roku 1497 povýšil „Buštěves pod zámkem Buštěhradem“ na město Buckov a udělil mu právo hrdelní, várečné a trhové, rovněž znak a modrý pečetní vosk.

Posledním Kolovratem vlastnícím buštěhradské panství byl pan Zbyněk Novohradský z Kolovrat (+1630), jenž mimo jiné se svou manželkou Annou Magdalenou Popelovou z rodu Lobkoviců hostil na zdejším hradě dne 30. října 1619 protestantského panovníka Fridricha Falckého při jeho příchodu z Německa do Prahy. Bylo to s podivem, neboť buštěhradský pán byl známým katolíkem. Král nocoval v tzv. letohrádku (Lusthausu), který patří dodnes mezi nejzachovalejší části z někdejšího hradu. Zdejší Kolovraté díky katolickému smýšlení a přímluvám vlivných příbuzných unikli po prohře Fridricha Falckého a českých protestantských stavů konfiskaci majetku a zachovali si nadále i jisté postavení. Na počátku 30. let 17. století však panství skrze další sňatek ovdovělé Marie Magdaleny Popelové z Lobkovic s knížetem Jindřichem Juliem dostává do majetku bohatých a mocných vévodů ze Saska-Lauenburgu. Ti však v Buštěhradě nesídlili, neboť panství bylo zle poškozeno tehdejší válkou. Vdova po Kolovratovi s oblibou sídlila na svém zákupském zámku a sama vévodská rodina měla své hlavní sídlo v západočeském Ostrově u Karlových Varů, který již tehdy (pro jeho skvostné zahrady a přepychové vybavení) označovali současníci za osmý div světa.

17. století bylo pro Buštěhrad dobou velmi nepříznivou. Nejprve byl během třicetileté války téměř kompletně vypleněn a vypálen roku 1632 ustupujícím saským vojskem pod velením Schönfelda, který dokonce nechal odvézt zvony, křtitelnici i pivovarský kotel. Veškeré naděje na obnovu hradu, když se poměry uklidnily a vrchnost našetřila jisté prostředky, byly následně zmařeny rozsáhlou morovou epidemií v roce 1680, které údajně podlehli všichni obyvatelé městyse!

Následně bylo ze severočeského Zákupska, které patřilo buštěhradské vrchnosti, dovedeno na Buštěhradsko nové německé obyvatelstvo. Poprvé k tomu došlo již roku 1682. Němečtí dosídlenci doplnili přeživší české poddané. Noví usedlíci si dlouho uchovávali svojí řeč a ještě kolem roku 1780 se na Buštěhradsku vedle češtiny též mluvilo tzv. německým horským nářečím. Nakonec se však potomci zákupských Němců počeštili a německý ostrov (v českém moři středních Čech) zanikl.

K obnově panského sídla došlo až o několik desetiletí později především díky nové majitelce Anně Marii Františce Toskánské (1672–1741), manželce posledního velkovévody toskánského z proslulého rodu Medici. Velkovévodkyně, která odmítala žít ve své nové italské vlasti, se raději zdržovala na svých českých statcích a v první polovině 18. století se zasadila o počátek výstavby nového buštěhradského zámku. V dalších stavebních aktivitách pokračoval zeť velkovévodkyně - bavorský vévoda Klement František Bavorský. Po smrti jeho ženy – vévodkyně Karolíny (jediné dcery někdejší velkovévodkyně Toskánské) – zdědil panství Buštěhrad bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, za jehož panování bylo na panství u sousedních Vrapic poprvé objeveno uhlí. Takže v roce 1781 byly otevřeny dvě štoly – Josef a Gottfried (poblíž dnešní železniční zastávky Kladno-Vrapice).

V roce 1805 získal panství Ferdinand Habsburský a od něho Ferdinand V. Dobrotivý, tím se panství stalo částí komplexu císařských velkostatků, kde setrvalo do roku 1918, kdy se stalo majetkem Československé republiky jako státní velkostatek.

V letech 1915 až 1919 patřil Buštěhrad mezi místa, v nichž byli ubytováni obyvatelé jihotyrolského údolí Ledro (rakouští příslušníci italské národnosti), nuceně evakuovaní do Čech před frontou 1. světové války. Celkem v městečku našlo svůj dočasný domov přibližně 129 osob (27 rodin), část z těchto obyvatel (cca. 45 osob) bylo ubytováno v restaurantu U Bečvářů, který stojí v městečku Buštěhrad necelých 200 let. V Buštěhradě tehdy pro potřeby vysídlenců působili i italská učitelka a kněz.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	3 435
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipeda.org (18.8.2015)

Kód CZ 1419

Bůhzdař

Archeologická lokalita ^{Zdroj C)}

Opuštěný hliník u bývalé cihelny - odkryv pleistocénních spraší z období würmského glaciálu

Dnes část obce Zájezd

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 18.8.2015

Přechozí editace: 13.7.2012