Zámek v Lanškrouně, politický okres Lanškroun

Zámek

Lanškroun, politický okres Lanškroun

Za Kostků z Postupic v druhé polovině 15.století bylo východní křídlo zbořeného kláštera augustiniánů s kapitulní síni a částí křížové chodby upraveno pro občasný pobyt majitelů (Kostkové drželi Lanškroun od r.1451) a snad i jako sídlo hospodářského úředníka. Toto kostkovské sídlo, které v sobě konzervovalo část klášterní stavby, tvoří západní trakt dnešního zámku. Při kostkovských úpravách byl pravděpodobně odbourán presbytář kapitulní síně. Pro hospodářské příslušenství zámku bylo využito i části západního křidla klášterní stavby v sousedství kostela, dnes však zcela zaniklé. Sídlo Kostků v Lanškrouně se poprvé připomíná v r.1507 v listině Viléma z Pemštejna, který byl poručníkem Anny a Markéty Kostkové. Již tehdy bylo nazýváno zámkem.

V r.1507 sňatkem Markéty Kostkové s Vojtěchem z Pemštejna získali lanšperské panství i s Lanškrounem Pemštejnové. Nejprve zde vládl Vojtěch, po jeho smrti v r.1534 převzal panství Vojtěchův bratr Jan z Pemštejna. Ten byl nucen pro dluhy v r.1544 prodat značnou části Lanšperska Petrovi Bohdaneckému z Hodkova, ponechal si pouze Lanškroun s 12 vesnicemi. Zámek se v této době stal i správním centrem tohoto zbytku lanšperského panství. Ale ani Lanškroun Jan z Pemštejna dlouho neudržel a ještě před smrti (1548) ho dal do zástavy Václavovi z Boskovic. Od Václavova nástupce Albrechta Čemohorského z Boskovic vyplatil zástavu v r.1561 syn a dědic Jana z Pemštejna Vratislav z Pernštejna. Když v r.1564 získal od dědiců Petra Bohdaneckého z Hodkova i Lanšperk, došlo opět ke spojení Lanšperka a Lanškrouna, ale správa celého panství zůstala již v lanškrounském zámku a také majitelé při návštěvě již nepobývali na Lanšperku, ale v Lanškrouně. Zda došlo za Pernštejnů k přestavbám a rozšiřování starší stavby Kostků z Postupic, není známo. Když v r.1588 Vratislavův syn Jan z Pernštejna prodával lanšpersko-lanškrounské panství Adamu Hrzánovi z Harasova, je lanškrounský zámek popisován jako zčásti kamenná, zčásti dřevěná budova s mnoha pokoji. Při zámku byla štěpnice a poblíž dvůr.

Adam Hrzán z Harasova významně zasáhl do stavebního vývoje lanškrounského zámku. Za nového majitele na rozdíl od doby Pernštejnů byla v zámku umístěna nejen správa rozsáhlého lanšperského panství, ale sloužil i jako sídlo majitele. Proto Adamovi původní stavba nevyhovovala a přistoupil k její renesanční přestavbě. Západní jednopatrové křídlo Adam Hrzán pouze upravil, nově byl zřízen vstupní portál a průjezd do nevelkého dvora za zámkem. Zcela nově bylo vybudováno jižní dvoupatrové křídlo, které má již čistě renesanční ráz. V této době se obě křídla výškou i zastřešením odlišovala. Upraven byl i prostor západně od zámku. Zděné hospodářské budovy, které vznikly ze starších klášterních budov, spolu s nově založenou zahradou vytvořily první zámecké nádvoří, oddělující zámek od ostatní městské zástavby. Celý tento prostor byl uzavřen zdí a vstup byl pouze branou umístěnou na konci dnešní Školní ulice. Hrzánovskou přestavbu lanškrounského zámku připomíná především vstupní portál. Zde je umístěn letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny ze Sulevic. Z této přestavby pocházejí i zachovalá okenní a dveřní renesanční ostění.

Adam Hrzán z Harasova neblaze proslul svým vztahem k poddaným, omezoval práva měšťanů, zvyšoval dávky. To vyvolalo spory, které vyvrcholily v r.1593, když Adam nechal uvěznit několik lanškrounských měšťanů v zámku. Soudní spory mezi lanškrounskými měšťany a Adamem Hrzánem se táhly až do jeho smrti v r.1619.V tomto roce všechna Adamova panství převzali jeho tři synové Zdeslav, Vilém a Jan. V r.1620 si otcovské statky rozdělili a Lanškroun připadl Vilému Hrzánovi z Harasova. Vilém však ještě v témže roce zemřel a jeho dědicem se stal Zdeslav Hrzán. Poddaní odmítli novému majiteli složit slib věrnosti. Po soudním jednáni k tomu byli donuceni, ale Zdeslav musel omezit nově zavedené platy a roboty. Ale již v r.1622 Zdeslav Hrzán znepokojený odporem poddaných i tím, že byl podezříván z účasti na stavovském povstání v I.1618-1620, prodal lanšpersko-lanškrounské panství Karlovi z Lichtenštejna. V kupní smlouvě - podobně jako tomu bylo již v r.1588 - je panství děleno na část lanšperskou a část lanškrounskou. K lanškrounské části patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí. Karel z Lichtenštejna zemřel v r.1627 a lanškrounské panství spolu s dalšími lichtenštejnskými statky převzal jeho syn Karel Eusebius. Za jeho vlády prožil Lanškroun hrůzy třicetileté války. V r.1639 se pokusili město dobýt Švédové, ale útok byl odražen. Proto si Švédové vybudovali nad městem, těsně na česko-moravské hranici u dnešní vsi Mezilesí (dříve Laudon) zvláštní opevnění, jehož zbytky se nazývají Švédské šance. Odtud potom znepokojovali široké okolí, až se jim v r.1643 podařilo dobýt i samotný Lanškroun. Oba švédské útoky značně poškodily zámek i město. A co nezničili Švédové, zničil v r.1645 velký požár, jehož obětí se stal i zámek s přilehlým kostelem. Obnovu vyhořelého zámku zahájil Karel Eusebius z Lichtenštejna už v 50.letech 17.století současně s obnovou kostela. Obnova zámku byla však ukončena až v r.1716, jak svědčí letopočet a lichtenštejnský erb nad vstupní branou. Při lichtenštejnských úpravách byly odstraněny rozdíly mezi jižním a západním křídlem, obě křídla byla zarovnána na stejnou výšku a společně zastřešena valbovou střechou. K význačným změnám došlo v rozčlenění interiérů hlavní zámecké budovy. K východnímu konci jižního zámeckého křídla byla přistavěna další prostá jednopatrová barokní budova a vybudovány přízemní hospodářské budovy v nádvoří za zámkem při městských hradbách. Současně byly opraveny i hospodářské objekty na prvním nádvoří před hlavní zámeckou budovou. Barokně bylo přestavěno bývalé západní křídlo klášterní budovy a v jeho přízemí zřízen nový průjezd do prvního zámeckého nádvoří. Opravený zámek však sloužil již jen jako sídlo správy lanškrounského panství, jako obydlí úředníků a lanškrounských farářů. Nástupce Karla Eusebia z Lichtenštejna (t 1684) Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna chtěl opět v Lanškrouně sídlit, ale lanškrounský zámek mu nevyhovoval. Proto v r.1698 zahájil stavbu nového zámku mezi Lanškrounem a Rudolticemi.

Posledním feudálním pánem lanškrounského panství byl Alois Josef z Lichtenštejna. Za něho v r.1843 k panství kromě města a zámku Lanškrouna náležela ještě dvě města, jedno městečko a 51 vsí. V r.1858 postoupil Alois Josef z Lichtenštejna hospodářské budovy na prvním zámeckém nádvoří, v nichž až do r.1848 byla umístěna patrimoniální správa panství, městu. Většina budov i zeď uzavírající první nádvoří byly po r.1858 zbořeny a celý areál upraven jako druhé náměstí (dnes Jiráskovo). V místech budovy, která pocházela ze západního křídla původní klášterní stavby, byla postavena nová školní budova (dnes základní škola). Těmito úpravami zámecká budova splynula s ostatní městskou zástavbou. Interiéry zámku sloužily v druhé polovině 19.a na počátku 20.století jako kanceláře správy lanškrounského velkostatku.

V rámci pozemkové reformy po první světové válce získalo zámek v r.1928 od Jana II. z Lichtenštejna město Lanškroun, v jehož vlastnictví je dosud a stále slouží zejména potřebám městské správy. V r.1934 byly v části budovy umístěny sbírky městského muzea a městský archiv. Muzejní prostory se však podstatně rozšířily až v r.1951, kdy byl celý zámek zpřístupněn veřejnosti. VI. 1958-1971 byla provedena generální oprava zámku. V nově upravených gotických prostorách přízemí západního křídla byla umístěna obřadní síň MěstNV, v prvním patře byla zřízena výstavní a koncertní síň. Muzeum bylo umístěno v interiérech jižního křídla. Při opravě dostala zámecká budova novou hladkou fasádu, v níž byly zdůrazněny gotické a renesanční prvky stavby. Hospodářské budovy v nádvoří, které sloužily do r.1980 potřebám okresní vodohospodářské správy, jsou nyní prázdné a připravuje se jejich rekonstrukce pro potřeby muzejních depozitářů a kulturní účely.

Zámek stojí na Jiráskově náměstí. Je to dvoukřídlá budova, krytá nízkou valbovou střechou. Západní křídlo je jednopatrové, jižní dvoupatrové. K východnímu konci jižního křídla přiléhá jednopatrový přístavek. Na severní straně sousedí se zámkem kostel.

Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

E.Poche, Umělecké památky Čech