Zpět na Háj

Historie obce

Háj, bývalý politický okres Mariánské Lázně

Zdeněk Buchtele, Velká Hleďsebe

Háj - Grafengrün

Poloha obce

Vesnice HÁJ (do roku 1947 něm.GRAFENGRÜN) je vzdálená 6 km od státní hranice s Německem. Leží 3 km východně od vrcholu DYLEŇ (939 m n.m.) na stráni, mírně se svažující k jihovýchodu. Západní i jižní strana obce je lemována rozlehlými lesy. 2 km východně stával opevněný dvorec Kocovský dvůr (Kotzauerhof, 630 m n.m.), ještě kilometr dále vesnice JEDLOVÁ (TANNA-WEG, 604 m n.m.), 2 km téměř severně je ves VYSOKÁ (MAIERSGRÜN, 662 m n.m.). Osídlení na katastru obce Háj je v nadmořské výšce od 620 m (Tinnesův a Falterův mlýn) až po 739 m n.m. (hájenka čp.59, U Alexe). Dva a půl kilometru široký pás, na kterém se obec rozkládala, měl tedy převýšení téměř 120 metrů.

Obcí protéká Bílý potok (Weisbach), který se spojuje u čp.41 na jihovýchodě vesnice s KOSÍM POTOKEM (původně Vonše, Wonscha Bach). Dalším přítokem, asi 900 metrů po proudu Kosího potoka, je z levé strany Zelený potok (Grün Bach), a to těsně za Schneiderovým mlýnem.

Sklárna ve Viktorové údolí a vznik obce

Řídké obydlení této krajiny bylo od pradávna ovlivněno její nehostinností a špatnou prostupností terénu kvůli bažinám a pralesům. Přesto nacházíme stále důkazy o tom, že tu člověk kdysi žil a pracoval. Víme také, že se této oblasti dotkla i noha slavných římských legií, jak dokazuje nález několika římských mincí na nedalekém kopci Dyleň (A.GROSS, 17,1954 - Pozn.red. Nálezy římských mincí mohly též pocházet od kupců, procházejících tudy oběma směry).
Po staletí se zdejší obyvatelé živili převážně těžbou a zpracováním tolik potřebného dřeva a postupně docházelo i k využití nerostného bohatství, k jehož zpracování byla téměř vždy potřeba voda a její energie.

Proto vznikla při potoce Vonše drobná sklářská výroba a je možné, že v souvislosti s existencí malého rytířského zboží (dvorec, hrádek nebo tvrz), jehož majitelem byl 1645 jakýsi Fabián Georg MULTZ (podle I.Grünera). (Pozn.red. Berní rula, která uvádí jména majitelů panství (i drobná samostatná zboží) v letech 1615 a 1654, toto jméno nikde neuvádí. Území patřilo pod panství Kynžvart, jehož majitelem byl 1615 Kryštof Henrych z Cedvice (+1621), od roku 1622 pět bratrů z Metternichu. Pod panstvím je uvedena nejblíže ves Meyersgrüen (Vysoká). Měla 174 poddaných a 13 svobodníků, což byl vysoký počet. Mezi svobodníky mohl snad být jmenovaný Multz. Jeho eventuální zboží by patřilo pod kynžvartské panství.)

Víme, že se výroba rozšířila podél potoka až do míst budoucí vesnice.

Zjišťujeme to z mapy z roku 1742, kde se název "Grafengrün" ještě nevyskytuje, ale v místech vesnice se uvádí název "Tafel-Glasfabrik" (továrna na tabulové sklo). Tato továrna se ještě v letech 1845-1846 píše jako "Obrigkeitliche

Glasfabrik Viktorthal" (vrchnostenská sklárna ve Viktorově údolí) nebo také "Metternich-Beatrix", proč - nevíme. (Pozn.red. Podle PROFOUSE obec je poprvé uvedena až roku 1788 u SCHALLERA (pod panstvím Kynžvart jako "Grafengrün"). Jméno znamená "Hraběcí (Grafen-) ves nebo louka (-grün)" a týkala se majetku hrabat Metternichů. Hraběcí titul získali svobodní páni Metternichové až roku 1679 a knížecí titul v roce 1814. Sídlo dostalo název v druhé polovině 18.století, kdy se objevuje u Schallera i na josefínské vojenské mapě.

Vyrábělo se zde nejen tabulové sklo, ale i známé bílé lahvičky ODOL s typicky zakřiveným hrdlem. (Pozn.red. Ještě v 50. letech - se na katastru Krásného a Tří Seker občas nalezl nějaký ten exemplář, byť poškozený.)

Po vzniku Grafengrünu se sice sklářská výroba soustředila do Viktorova údolí, ale současně je ve vsi v čp.5 v provozu další sklárna, vyrábějící ještě počátkem 20.století. V té době jsou již sklárny ve Viktorově údolí zaniklé a provozní budova slouží jako fořtovna (čp.44).

Rozvoj obce v 1.polovině 19.století byl rychlý. (Pozn.red. Roku 1847 uváděl J.SOMMER na potoce Wonša ves Grafengrün se 49 domy a 409 obyvateli, s vícero mlýny: 1. Tinnesův mlýn s pilou, 2. Hühnermühle, 3. Vonšovský mlýn, 4. pilu Faltermühle, 5. mlýn Finkenmühle. Stranou ležela panská sklárna Viktorovo údolí (neboli Metternich-Beatrix), která měla 6 domů a 20 obyvatel a zde se vyrábělo tabulové sklo. U vesnice se tehdy nachází panský vápencový lom s vápennou pecí. SOMMER uvádí u obce Sekerské Chalupy (Hackenhäuser) dva mlýny - Kocovský a opět Vonšovský, což nemusí být duplicita, protože všechny mlýny ležely na potoce Vonši, proto mohly být dva Vonšovské mlýny (Wonschamühle)- jeden u Valů, druhý v Háji.

Panský vápencový lom s vápenkou u Grafengrünu měl ročně 16 až 18 "ohňů", při čemž každá várka dávala 160 až 170 strychů. Používalo se dříví z revíru "Mayersgrüner Revier", který vznikl roku 1824 rozdělelním Dyleňského velkorevíru s 3124 jochy na dva revíry: Novomohelnský a Mayersgrünský.

KOTYŠKA (1895) uváděl Grafengrün s 55 domy, 362 Němci a 3 Čechy, s jednotřídní školou (IV.4), 4 mlýny a samotou Viktorovo údolí. ORTS REPERTORIUM (1900) uvádí obec s 56 domy a 327 obyvateli, farností pod Vysokou, poštou pod Dolním Žandovem. Jako samoty se uvádějí: Glashütte, Foltermühle, Hennermühle, Hoyermühle, Schneider-mühle, Tinnermühle, Victorsthal.

V roce 1907 měla obec 327 obyvatel, v roce 1921 jen 310 obyvatel (mlýny Folterův, Hennerův, Heyerův, Tinnesův a Schneiderův, samotu Viktorovo údolí), 1939 jen 267 obyvatel.

Weidlova vlastivěda

Podle Weidlovy vlastivědy z roku 1896 politického okresu Planá, kam patřil i soudní okres Kynžvart, se uvádí o vsi GRAFENGRÜNU:

"Ves patří spolu s Viktorovým üdolím pod obec MAIERSGRÜN (dn.Vysoká). Má 55 stavení (čísel popisných) a 365 obyvatel. Leží při potoce Vonše a je složena ze skupin domů: 1. Zadní ves, 2. Horní domky, 3. mlýny. Jde o nové založení - i podle názvu je to "louka hraběte" (das Grün des Grafen). Podle I.Grünera tu bylo v roce 1645 malé rytířské zboží, majitelem byl Fabián Georg Mulz."

(Pozn.red. V poznámce o roku 1555 se uvádí, že tento okruh patří sice ke Kynžvartu, avšak pod panství Tachov v té době ještě patřili tří poddaní v Maiersgrünu, jeden poddaný ve Staré Vodě, jeden v Žandově a tři mlýny - Geisselmühle, Weykartsmühle a Jägersmühle. Tito poddaní museli platit naturální daň na hrad Tachov v den sv. Jiří. První mlýn - Geisselmühle - byl mlýn, stojící tehdy na samotě na Kosím potoce, zvaný též Kieselmühle (česky později Křemenný mlýn), stavení přes silnici proti prádelně ve Velké Hleďsebi.)

Staré vápenky ve vsi

Vápno se vyrábělo v obci stejně tak dlouho jako sklo. S provozem sklárny se zároveň připomíná těžba vápence, vápencový lom a vápenná pec. Vápenec se těžil prakticky všude kolem obce. Kvalitnější vápenec sloužil k výrobě vápna, méně kvalitní jako stavební materiál. Pecí na pálení bylo hned několik. Asi první, která se jako jediná zachovala dodnes, bylo stavení čp.3, sloužící nakonec jako fořtovna REINL. Druhá pec byla necelých 500 m jižní od první, a to přímo v místě těžby. Ještě dnes tu nacházíme zbytky přepáleného vápence a pecní vyzdívku. Necelých 100 m severozápadně od zaniklé pece dosud stojí objekt bývalé fořtovny čp.58, která nahradila zanikající fořtovnu čp.3. Německý "Ortsplan von Grafengrün" byl nakreslen podle vzpomínek místních dlouho po válce - má mnoho chyb (mimojiné uvádí čp.58 u čp.3). Porovnej s mapou katastru!

Třetí, technicky nejlépe vybavená pec, byla zřízena asi 400 m severovýchodně od fořtovny čp.58, přímo pod místem těžby. Při těžbě vápence byla hlušina vyvážena na protáhlou haldu, která později dosloužila jako navážecí rampa pro plnění pece a později zřízeného drtiče.

Asi v polovině této rampy na východní straně směrem k obci je malá navážecí rampa k další, už čtvrté peci, dnes také zaniklé.

Necelých 250 m severně odtud, u čp.55, bývala pátá pec. Tato pec a ještě pec se zmíněným drtičem byly v provozu až do konce 19.století. Zdejší vápno bylo prý výborné kvality a vylo používáno při výstavbě domů v Kynžvartě i v Mariánských Lázních a v celém širokém okolí. Cesty sem však byly velmi špatné a také odlehlost místa byla důvodem zastavení výroby.

Spojení se světem

Dnešní silnice z Háje do Vysoké byla vybudována až roku 1936. Nádraží bylo vzdáleno: žandovské 6 km a kynžvartské 7 km. V roce 1939 vznikla na krátkou dobu autobusová linka z Mariánských Lázní do Chebu. Zastávka byla na křižovatce Vysoká-Oldřichov a Horní Žandov-Nové Mohelno u Klieberova kříže.

Obživa
Obyvatelstvo se živilo dřevorubectvím, zemědělstvím a prací v lázních včetně Františkových a Kynžvartu. Od roku 1939 dělali také v Chebu v letištních závodech Heinkel ("Flugzeugwerke Heinkel"). Každé stavení mělo malé políčko a louku, aby mohlo držet koně, krávu či drobné zvířectvo. Zdaleka nejhezčí zahradu v obci měl učitel Willi Schön.

Ve vsi byl hostinec "Johann Steinmüller" (čp.15) s koloniálem a zemědělstvím. Hostinský byl znám v Chebu a v Mariánských Lázních jako dlouholetý stariosta Grafengrünu. Jeho paní Tereza byla dcerou kantora Felsmanna v Maiersgrünu. Jejich dcera si vzala Josefa Sommera z Horního Žandova a vedli spolu hostinec do roku 1945.

Druhý hostinec Lenhart čp.1 stál stranou a za druhé válkytu byli francouzští zajatci, k nimž se chovali Lenhartovi velice lidsky, což rodinu zachránilo. Centrální bod v obci byl Binder (čp.20, majitelé Sturmovi), kde byl koloniál, pekárna, obchod s dřevem a povoznictví.

Škola
Škola byla zřízena knížetem Metternichem v roce 1860, předtím bývala ve stavení čp. 50 a ještě dříve byla škola jen putovní - od dvoru ke dvoru se střídala (Wanderschule). Až do roku 1933 měla škola pod vedením učitele Wilhelma Schöna 60 dětí osmi ročníků v jedné třídě. Učitel Schön tu učil v letech 1929-1945.

Válečný pomník

byl vybudován roku 1926 pro 23 padlých mužů ze vsi. Na žulovém balvanu seděl ve-liký orel, hledící na západ a na černé mramorové tabuli byla zapsána jména padlých. Za druhé války padlo na frontách 18 mužů ze vsi. Pomníku se však už nedočkali.

Voda ve vsi

Do Kosího potoka se vlévaly potoky Rainflüssel (u stavení čp.43) a Bílý potok (Weissenbach; u stavení čp.41). Potoky byly čisté a dalo se z nich pít, třebaže se dávala k pití i k vaření přednost studniční vodě. –

Mariánskolázeňský vodovod, postavený roku 1929, byl v roce 1942 obohacen o pět pramenů, které tu zakoupilo město Mariánské Lázně. Z mariánskolázeňského vodovodu se v Grafengrünu zásobovala vodou škola (čp.56), Schneiderův dvůr čp.14 (maj. Albert Kohnhäuser) od roku 1942 a dva hydranty u stavení čp.41 a 14.

Členění obce Grafengrün

Z hlediska církevní příslušnosti byl Grafengrün přifařen k farní obci Maiersgrün (Vysoká), vzdálené 2 km odtud. Kostel ve Vysoké měl být postaven roku 1511, ale byl zprvu jen lokální a patřil až do roku 1756 pod farnost Kynžvart. Zemřelí z Grafengrünu byly pochováváni na hřbitově v Maiersgrünu (Vysoké) kolem kostela. Po zákazu pochovávání při kostele císařem Josefem II. byl zaObec Grafengrün se dělila na části:

1. mlýny

1. 1.1. Nejblíže u obce byl SCHNEIDERůV (též HOYERŮV MLÝN či Finkenmühle s čp.18). Majiteli byli Pfreimerovi, odtud i poslední jméno mlýna "Pfreimerův". Původně bylo stavení stavení čp.19 samostatný mlýn-pila (čp.19). Když byl mlynář Andreas Pfreimer za první války na frontě, mlela ve Schneiderově mlýně mlynářka Marie Pfreimerová - ve dne v noci pro domácí i mariánskolázeňské a mírnila hlad mezi lidem. Za první republiky sloužil mlýn jako pila,ale po vybudování Dyleňského vodovodu zbylo v Kosím potoce málo vody a mlýn, ač měl právě nové kolo, ztratil provoz a byl za to odškodněn městem Mariánské Lázně.
1.2. FOLTERŮV MLÝN (čp.21) a majitelem byl Johann Jäger, starosta obce 1928-1945. Podle majitelů se též říkalo JÄGERůV MLÝN. Byl to poslední mlýn, který byl v provozu ještě 1945.
1.3. TINNESŮV MLÝN (čp.22) - v Heimatbuch Marienbad (1977) se uvádí jako Schneideraugelmühle s čp.21 neboli Jägerův mlýn.
1.4. v těsné blízkosti předchozího STRICKERŮV MLÝN (čp.23), který splynul s Tinnesovým mlýnem.
1.5. nakonec HENNERŮV MLÝN (?).
2. vápenka (naposledy čp.60,uvádí se jako "rozpadlá")
3. sklárna
4. fořtovna Reinl čp.3 a 58 (později Horyna)
5. hájenka "Waldhäusel" (čp.57), myslivec Josef Pfreimer,
6. myslivna čp.59 - s názvy původně Metternich, pak Josef König, po válce Alexa
7. "Horní domky" (Obere Häuser) - skupina stavení čp. 1,2,4,5,6,7,24,34, 55 poblíž vápenky
8. vlastní ves (22 stavení)
9. "Zadní ves" (18 stavení jižně od vsi - pod silnicí)
10. myslivna ve Viktorově údolí, čp.44 - myslivec Jan Široký a žena Marie Široká, 4 děti. Roku 1940 se přestěhoval po pansionování do Kynžvartu.
11. myslivna na Kosím potoce - čp. 43 - Eckert, předtím Horowitz, původně Metternich

12. myslivna čp. 47 (Böhm, předtím Würl) - ve vsi

13. myslivna čp.19, nadm.výška 676 m, patřící katastrem k obci Lohhäuser.

Historie po roce 1945

Po skončení války se zprvu zdálo, že vesnice bude osídlena českými přistěhovalci.

(Pozn.red. Od roku 1947 dochází k rychlému přejmenování obcí. Také došlo na německý Grafengrün. Obecní MNV navrhoval nový název "DYLEŇ" podle vrchu. To bylo odmítnuto s argumentací, že "Dillenberg" je starý germánský název, který prý znamená "Koprovou horu" (!!!). Poněvadž bylo německé jméno přeloženo jako "Hraběcí louka", navrhla Okresní místopisná komise v Mariánských Lázních název "Hraběcí" nebo "Háj". Byl vybrán Háj, ale obec v blízkosti hraničního pásnma se už neosídlila.

Po roce 1948 se stala obec součástí tzv. "hraničního pásma", čímž byl její osud zpečetěn. Obyvatelé se museli vystěhovat a mohlo zůstat jen několik vyvolených a pro nastálý režim spolehlivých.

Skupina tzv. "Horních domků" kolem vápenky byla dočista vymazána z terénu. Stejně tak dopadla většina stavení ve vlastní vsi a všech osmnáct stavení jižně pod silnicí, tzv. "Zadní ves". Zanikly hájenky Waldhäusel čp.57, hájenka čp.44 ve Viktorově údolí, hájenka čp.43 na Kosím potoce.

Hájenka s čp.59 (Alexa) byla obsazena vojáky a počátkem 80.let byla již neobyvatelná.

Hájenka Horna s čp.58 se v tom samém stavu se ocitla o deset let později.

Dnes zůstala v obci, která čítala 59 popisných čísel, pouze čtyři stavení sloužící k rekreaci, z nichž paradoxně bývalá hájovna čp.19 patří katastrem už k zaniklé vesnice Lohhäuser. (Pozn.red. Obec Grafengrün a Maiersgrün se po vysídlení dostaly pod kmotrovský patronát bavorské obce Neualbenreuth, kde byla vystavována fotodokumentace z předválečných let a pořízeny dvě obrovské plastické mapy obou obcí, na nichž byly postaveny makety všech stavení. Dnes jsou tyto plastické mapy v depozitech nového vlastivědného muzea na náměstí v Neualbenreuthu, kde je i malé Okresní mariánskolázeňské muzeum, zatímco městské muzeum Marienbad se nachází v lázních Bad Homburgu u Frankfurtu nad Mohanem.)

Rytířské zbožt Fabiána Georga Multze ?

Předpokládám, že se nacházelo na vyvýšenině, kde stojí fořtovna čp. 58 (Reinl, později Horyna). V jihozápadní části pahorku se nachází někiolik nadzemních reliktů včetně úplné ruiny kapličky. Připouštím, že dnes patrné nerovnosti mohou částečně pocházet z doby nedávno minulé, od vojáků. Důslednou prohlídkou místa zjišťujeme, že pravděpodobnost existence rytířského sídla právě zde je téměř jistá. Fořtovna HORYNA tedy z části a možná celá sojí v prostoru bývalého rytířského dvorce či tvrze.

Objekt čp.3 se zachovalou vápennou pecí.

Při terénním průzkumu v březnu 1999 jsme objevili v lese trosky stavení, v jehož blízkosti stojí dobře zachovalá vápenná pec. Má rozměry 470 x 350 cm, její výška je cca 170 cm a je postavena z kamene. Cihlová pecní nadezdívka zužující se a postupně přecházející až do tvaru komína, je zřícená, stejně jako zadní stěna pece, ke které byl přistaven nájezd pro navážení vápence a paliva. Vedle pece jsou zbytky vodní nádrže s důmyslnou soustavou odtokových a přepadových kanálků. Zachovala se kamenná část stájí a komory, na které se dříve napojoval obytný dřevěný dům se sklepem. v jižní části původně uzavřeného areálu byly kolny a zařízení pro provoz pece. Západní stranu uzavíralo lehké dřevěné přístřeší. V těsné blízkosti objektu, u jeho severozápad-ního rohu, byl žentour, jehož železné osy dodnes vyčnívají nad terénem a kolem nichž je stále patrný vyšlapaný kruh o průměru 9 metrů. Viz obrázek!

Nález jsem zaměřil 2.dubna 1999 a písemně informoval Památkový ústav v Plzni. Současně ústav žádám, aby byl areál staré vápenky s pecí vyhlášen za technickou památku. Snad se to podaří.

Je zajímavé, že čp.3 nikdy nepatřilo ke kategorii sousedních stavení (k tzv. Horním domkům) a bylo vždy vedeno samostatně, nejprve jako "vápenka", později jako "fořtovna".

 Dvacet metrů odtud je vzácně zachovalý pomník z roku 1858, na jehož podstavci je znázorněn symbol - kříž, kotva a srdce = víra, naděje a láska.

 Předpokládám, že fořtovna zanikla proto, že odlehlé místo, kde stávala, bylo nahrazeno novou fořtovnou čp.58, na kterou se přeneslo i jméno z čp.3 (Reinl, později Horyna).

Krasová oblast Grafengrün ?

Hlavní vápencové lomy jsou v blízkosti fořtovny HORYNA, odkud pokračují severovýchodně až k navážecí rampě (asi 200 m). Těžbou zde vzniklo několik samostatných hlubokých jam, které by měly zadržovat vodu. To se však neděje a v jámách jsou "odtoky" vody tak velké, že bez problémů pojmou i přívaslovou vodu v jakémk olivm nožství a po neomezenou dobu. Je zajímavé, že se nikde tato zmizelá voda neobjevuje. Dá se předpokládat, že se zde nachází podzemní krasové útvary, tedy jesykně nbo propasti. Totéž lze pozorovat na kraji lesa mezi čp.3 a čp.55. Je zde jáma vzniklá těžbou vápence, kolem níž tekl potůček vydatný na vodu i za sucha. Pokračoval k čp.1 (obytný dům) a čp.55 (vápenná pec) a odtud tekl přes cestu jihovýchodně až do Kosího potoka. To byl Grün Bach. Ten však změnil nepatrně směr toku a dostal se do vytěžené jámy, kterou však už desítky let se propadají jeho vody do neznámých podzemních prostor a aby toho nebylo málo, tak si přívalové vody vytvořily další, v průměru o trochu větší odtok,. Tento přírodní úkaz ještě nikdo nezaznamenal a proto jsme místo, pro lepší orientaci pojmenovali "Kmotrovo propadání". Voda zmizelého potůčku se v náznaku zavlhlého místa (mokřadu) objevují asi po 250 metrech pod cestou, v původním korytě. Vzhledem k tomu, že se objemově jedná o zlomek množství vody, propadající se pod zem, je možné, že tento mokřad je z úplně jiného, zde začínajícího vodního zdroje.

Literatura a materiály:

Švandrlík Richard (historie), vlastní archiv Z.B., vlastní i týmový terénní průzkum, kterého se účastnili se mnou Holubec Pavel z Valů, Horáček Jindřich a Švandrlík Richard z Mariánských Lázní, Nejedlý Karel z Brna (autor názvu Kmotrovo propadání) a za některé informace díky Luboši Svobodovi z Velké Hleďsebe a dal. 28.8.1999

Háj - Grafengrün - domy podle čísel (1945)

Nr.	Name - Hausname
1	Anton und Anna Lenhart - Schmolln Gastwirt und Landwirt Feuerwehrhauptmann
55	Willi und Josefa Sturm - Binna Willi (Nebenhaus - früher Gästehaus) letzter Pächter der Gastwirtschaft Kind: Erika
2	Josef und Anna Stilp - Stilpen Seff Landwirt und Frächter Kinder: Josef, Anna, Alfred, Ritschi, Amalie, Hertha
3	Wilhelm u. Kathi Sturm - Wastl (Sebastian) Landwirt Kind: Anton Hederer
58	Anton Hederer, landw. Arbeiter
4	Georg und Klara Gärtner - Matzl Schurl (Mathias Georg) - Landwirt Kinder: Rudolf +, Marie, Anna, Hilde, Walter, Karl, Werner, Herbert, Anton Karoline Gärtner mit Tochter Sauerbrunnabfüllerin in Oedhäuser Kind: Josefa Gärtner
5	Anton Pichl - Hennrich'n Tone Landwirt Anton Pichl wurde 1945 von den Tschechen in Ulrichsgrün ohne Grund erschossen
6	Franz u. Peppi (Josefa) Pichl - Heiner Franz Tagarbeiter Kinder: Marie, Anna
7	Gareis Georg und Kathi. Landwirt Kind: Kutschka Gustav, Schuhmacher (taubstumm) Kutschka Fanny
8	Anton u. Barbara Stilp - Stilpn-Binna Toni (Binna-Binder) - Landwirt Kinder: Rosa, Gretl
9	Wenzl und Katharina Voit - Voit Wenzl Waldarbeiter Kinder: Anna, Margareta, Josef, Amalie, Marie
10	Hans und Marie Gerstner - Zapf Hans Koch
11	Josef und Rosa Güntner - Fegn Pepp Landwirt Kinder: Josef, Katharina, Franz, Richard, Theresia August Güntner (Großvater - Fegn Augl (August), Auszügler
12	Andreas und Anna Sturm - Binna (Binder) Andres, Landwirt Kinder: Josef, Willi, Frieda, Karl Sturm (Enkel)
13	Josef und Anna Jäger - Gäigl Seff Forstarbeiter Kinder: Rosa, Josef, Anna, Josefine, Anton, Franz, Ernst, Erwin
14	Albert und Anna Konhäuser - Schneider Albert - Landwirt (Schneider) Kinder: Marie, Hertha, Erich, Erika, Richard
15	Josef und Theresia Sommer - Steinmüller Kolonialwaren, Gastwirt, Landwirt Kind: Erwin (Joh. Steinmüller war Bürgermeister bis 1918)
16	Josef (+) und Josefine Zahles - Oazn Kinder: Karl, Wilhelm
17	Karl und Marie Gärtner - Blaselweber Waldarbeiter, Tabaktrafik Kinder: Anna, Johann, Käthe, Berta
18	Andreas (+) und Marie Pfreimer - Päita (Peter) - Müller, Landwirt Kind: Ernst, 1912 gestorben
19	Johann (+) und Anna Konhäuser - Fojta - Matzn (Falter Mathias) - Landwirt Kinder: Marie, Anna, Karl, Johann, Ernst (hier befand sich die Dorfglocke)
20	Franz und Marie Sturm - Binna Franz (Binder) - Kaufladen, Bäckerei, Landwirtschaft Kinder: Albert, Karl, Franz, Ernst, Hertha
21a	Johann und Anna Jäger - Schneider-Augl (August) - Landwirt, Müller Bürgermeister von 1928 bis zum Zusammen bruch Kinder: Josefine, Berta, Walburga, Helmut
21b	Johann Jäger, Auszügler Kinder: Richard, Gustav, Henriette (Die letzte Mühle, die bis zur Aussiedlung in Betrieb war) Johann und Marie Pichl - Pfarrschaffer Waldarbeiter Kinder: Anna, geb. Weinmann, Franz, Josef Magdalena Weinmann - Pfarrschaffer Lena Großmutter (geh. zur Gemeinde Tannaweg
22	Marie Konhäuser, Auszüglerin
23	Johann und Mathilde Konhäuser - Finken Hans - Landwirt, Müller, Haumeister Kinder: Anna, Josef, Mathilde, Erna (Finkenmühle, früher Hoyermühle)
24	Johann und Anna Gärtner - Gärtner Landwirt, Fuhrmann Kinder: Willi, Gretl, Friedel, Anneliese
50	Johann und Anna Wutschka - Wutschka Forstarbeiter Kinder: Hermine, Gerda, Josef
26	Josef Gareis - Gareis Waldarbeiter Mutter: Margareta, Mann und Sohn gefallen
27	Anna Protz - Fegn Anna Schneiderin (ledig)
28	Josef und Katharina Fahrner - Toffel - Schuster (Toffel-Christoph) Landwirt, Nebenschäftigung: Holzschnitzer
29	Anton und Anna Jäger - Löschner Toni Waldarbeiter Kinder: Ignaz, Josef, Marie
30	Karl und Rosina Konhäuser - Kasperseffen Karl - Waldarbeiter Kind: Josefine
31	Otto und Sofie Sturm - Binna Otto Landwirt, Arbeiter, Fuhrmann Kind: Franziska
32	Karl Fahrner - Beckn Karl Bäcker Andreas Konhäuser - Falter Matzn Andres Tagarbeiter Kinder: Karl, Josef
33	Katharina Konhäuser - Backerer Kathl Händlerin Josef Gareis - Schouster-Seff Bäcker
34	Wilhelm und Margarete Gärtner - Girchadel - Wiltsch (Georg Adam) - Waldarbeiter Kinder: Anna, Richard Bruder Richard gefallen
35	Josef und Katharina Fahrner - Seidl Seff Waldarbeiter, Landwirt Kinder: Karl, Anna, Christine, Berta, Josef, Ernst, Emil
36	Anton und Anna Schnurrer - Bärn Toni Waldarbeiter, Textilhändlerin
37	Karl und Johanna Pfreimer - Antoni Waldarbeiter, Landwirt Kinder: Anton, Margareta, Josef, Anna
38	Andreas und Magdalena Leretz - Luasa Maurer, Landwirt Kinder: Johann (gefallen), Anna, Andreas, Marie, Josef
25	Josef Ubl - Viola Waldarbeiter Kind: Franz
47	Josef und Anna Leretz - Luasa Seff Maurer Kinder: Josefine, Margareta
41	Johann und Therese Bachmann - Küllerer (Köhler) - Kellner, Forstarbeiter Kinder: Anton, Andreas, Magdalena, Johanna, Anna, Josef, Hedwig, Frieda
42	Georg und Anna Lang - Seidlgirch (Bäicha Schreier) - Fuhrwerker Kinder: Anna (Tochter), Emil Sturm (Schwiegersohn)
43	Franz und Katharina Honsowitz - Ubl Kathl Weber Kinder: Rudolf, Alois, Karl, Katharina, Ritschi, Josef (aus 1. Ehe von Katharina)
44	Johann u. Marie Schiroky - Schirokel Heger Heger Kinder: Marie, Anna, Josef Franz, Otto (1940 nach Pensionierung nach Bad Königswart verzogen) Würl ?‚ seit 1940 Waldarbeiter Kinder: Franz, Hugo, Berta, Oswald
45	Josef und Marie Feiler - Mouratz (Moritz) Waldarbeiter, Landwirt Kinder: Michael, Eduard, Hertha, Emma, Marianne, Rudolf
49	Georg und Marie Bachmann - Küllerer Girch (Köhler Georg) - Maurer, Landwirt Kinder: Anton +, Richard, Josef, Paul, Anna, Franz
19	Franz und Berta Würl - Würl Franz Heger (1940 verzogen) Kinder: Franz, Karl, Otto, Josef, Antonia (Gemeinde Lohhäuser) Böhm - Böhm Heger Heger (1940 zugezogen) Kinder: Josef, Franz, Gretl, Maritsch (Gemeinde Lohhäuser)
48	Josef und Marie Gerstner - Zapf Seff Forstarbeiter, Landwirt Kinder: Andreas, Willi, Josef, Anna, Erna, Adolf, Karl, Rosl, Marie
54	Anton und Marie Mörtl - Hartl Landwirt Leretz Josef
47	Katharina Frank Kellner Kinder: Karl, Katharina
52	Johann und Amalie Pfreimer Waldarbeiter Kinder: Anna, Irma, Gretl, Marie, Inge, Helmut
51	Johann und Berta Dill - Häupl Waldarbeiter Kinder: Hedwig, Marianne
53	Karl und Julie Konhäuser - Schneider Karl Schuhmacher Kinder: Josef, Anton, Wenzel
57	Josef Pfreimer - Wald Heger
60	Kalkwerk (verfallen)
56	Wilhelm und Sophie Schön - Schule Oberlehrer Kinder: Roland, Marianne, Ottilie
39	Anna Blaschke, Rentnerin Kind: Rudolf
46	Rudolf und Magdalena Reinl - Forsthaus Förster Kind: Rudolf Trupa und Frau, Amtsgehilfe Kinder: Marianne, Herta Josefine Schmidt, Lehrerin (als Mieterin)
59	Josef und Frau König, Heger
	Willi und Roland Schön

Zdroj: hamelika.webz.cz (12.8.2012)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 12.8.2012