Kod CZ 10094

[Mušov]

(Muschau)

Kostel sv.Linharta

původně románská stavba z přelomu 12. a 13. století, ve 14. století přestavěna ve stylu gotiky,

[Fara] ^E)

Za školou, klasicistní, přízemní s valbovou střechou a trojúhelníkovým štítkem

Kaple sv.Ducha

…

[Hřbitov] ^E)

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^E)

Stávala před mostem, přemístěna do Pavlova před hřbitov

Socha sv. Floriána ^H)

Na náměstíčku, přemístěna ke kostelu v Pasohlávkách

Železný kříž ^E)

U kostela

Boží muka

…

Boží muka

…

Dřevěný kříž ^H)

…

[Památník padlým]

Na místě bývalého pomníku Josefa II. postavila obec pomník padlých v první světové válce, který byl odhalen 12. 6. 1927

[Památník padlým] ^E)

…

[Římská pevnost - Hradisko] >> ^{C) B) D)}

Už ve 2. století zde měla pevnost římská desátá legie císaře Marca Aurelia a byla zde i osada Markomanů. Lokalita Hradisko u Mušova je známa nálezy římských mincí ze 17. a 18. století. Že se jedná o pozůstatky pobytu římského vojska, prozradil výzkum v letech 1926-28.Ve dvacátých letech dvacátého století zde bylo objeveno římské vojenské ležení z doby vlády římského císaře Marka Aurelia s množstvím zděných staveb. Stavby byly vojenského charakteru a podle nálezů lze usuzovat i přítomnost vysokých římských důstojníků X. římské legie.

Byl zde vojenský tábor části X. římské legie, která sídlila od počátku 2. století n. l. ve Vindoboně (dnešní Vídeň) a tábor užívala patrně do uzavření míru před koncem 2. století n. l., kdy skončily markomanské války. Opěrný bod římského vojska byl vystavěn z pálených cihel označených písmeny římské legie Legio decima Gemina Pia Fidelis z Vindebony. V severní části Hradiska můžeme ještě dnes uvidět pozůstatky bádání archeologů a pomyslně kráčet ve stopách vojáků Marka Aurélia.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

[Tvrz] ³⁾

Dříve ve slepých ramenech a bahniscích, prokázána archeologicky. Přelom 13. A 14.stol. Shořela, byla čtvercová kamenná s dřevohliněným patrem, zaznamenána je ještě na mapě z r.1675

[Mlýn] ^{F) G)}

Původně zde stál mlýn zmiňovaný už v roce 1252 pod názvem Freimühle, nebo také Rosstauschrmühle či Felbermühle. Kolem roku 1889 když byla prováděna regulace Dyje ( přes značný odpor obyvatelstva a vrchnosti), byl postaven nový náhon a mlýn. V blízkosti mlýna stál Svobodnický dvůr (Freissenhof).

Ani ne 10 minut západně od velkého železného mostu přes Dyji, těsně u staré cesty národů, Dolní Věstonice - Brod nad Dyjí, která kříží říšskou cestu, u obrazu sv. Nepomuka, leží, obklopen nádhernými lukami, jezírky a úrodnými poli, starý mušovský dvůr a mušovský mlýn. V důsledku regulace Dyje musel být její náhon zničen a mlýn sám v roce 1889 byl zrušen. Vodní práva byla vykoupena za 45000 zlatých. Zůstal jen selský dvůr. Tím odešlo kus staré domácí historie a idilicky krásný obraz musel ustoupit nahé realitě.

Nejstarší popis je Felbermühle - název podle mlýna obklopujících polí. Podle starých dokladů se nazýval také prašný mlýn jako důkaz toho, že se zde mlelo dřevěné uhlí, potřebné pro výrobu střelného prachu. Ještě dnes se v ústním podání mlýn nazývá po původním majiteli, Rosstauschermühle. Že se jedná o prastarý objekt, dokladuje listina z roku 1681, která je v zemském archivu. Říká:......popisován text....., že se jednalo o svobodný mlýn patřící šlechtickým osobám s privilegiemi, byl užíván i Švédy a ostatními bojujícími národy a patřil pánům z Mikulova.

Od roku 1556 je znám pod jménem Rosstauscher Freihof nebo Freimühle zu Müschau........Je popisováno, že mlýn byl darován za válečné zásluhy Siegmundu Rosstauscherovi, je popisován erb rodu Rosstauscherů a další osudy mlýna. Roku 1803 byl mlýn mikulovským panstvem dědičně pronajat Johannu Georgovi Plommerovi, další majitelé jsou Josef Spinka, Roreisl, Eiger, od roku 1878 Anton Holub, Jaromír Holub. V roce 1911 koupil mlýn prof. Ernest Lindenthal z Brna. Starý mlýn byl zrušen v důsledku regulace Dyje.

[Svobodný dvůr] ³⁾

1754

[Radnice] ^G)

V roce 1857 byla zbořena stará radnice. Stála uprotřed obce směrem od kostela k faře k silnici a obsahovala místnost na porady, učebnu, výsek a výčep. Pod podloubím byly požární háky a žebříky, tehdy ještě nebyla požární stříkačka. V každém domě musely být dvě ruční stříkačky. Z této radnice má existovat ještě sklep směrem k dnešní faře k silnici. Na místě staré radnice byl vybudován dům pro školu s učebnou a dvěma pokoji s kuchyní. Existoval do roku 1883. Za radnicí byl vzat dům č.61, byl odkoupen od pana N. Grolla, který se přestěhoval do Vídně. Tato radnice měla ještě slaměnou střechu, všechny místnosti měly povalové stropy a obecní síň měla prkennou podlahu, v ostatních byly cihly, jejichž vychozená místa byla zalepena cihlářskou hlínou. V roce 1880 byla také tato radnice prodána a místo ní byl koupen jednopatrový dům pana Rudolfa Feuchtingera za 10.000,- zl., který dodnes slouží za radnici a kromě dvou bytů je zde umístěna pošta a obecní hostinec. V nových přístavbách jsou obecní kanceláře, obecní archiv, obecní knihovna a krásný velký sál pro zábavy a přednášky.

Při těchto třech přesídleních se ztratily skoro všechny staré doklady a kroniky. Byly vyhozeny jako nepotřebné věci. Pan Josef Lieber nejstarší si vzpomíná, že existovala v kůži vázaná kniha, která byla 8 coulů dlouhá, 5 široká, 3 couly tlustá a nesla nápis "Vznik Mušova". Kniha byla psána krásným písmem ve staré němčině a proto se špatně četla. Začáteční písmena byla krásně ilustrována. Tato kniha existovala do roku 1840 - 50, pak si ji měl tehdejší obecní písař Vincenc Ludwitschek vypůjčit a po roce 1857 zmizela.