Kód CZ 5971 Jevíčko
Kostel
Nanebevzetí P.Marie (farní, klášterní) >> Pův.gotický, nově
postaven 1762-6 jako barokní, od 1784 farní, Kostel byl postaven v letech
1762 - 1766 podle plánů Pavla Merty z Boskovic na místě strženého kostela, ve
kterém byly hrobky několika šlechtických rodin a řeholníků. K severní části
nynějšího kostela byla přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku
r. 1778 kaple s hrobkou, svému účelu sloužila ještě r. 1867. R. 1869 byl
kostel poškozen požárem. Zajímavý je barokní interiér. Za pozornost stojí
socha P. Marie na hlavním oltáři, přenesená do Jevíčka r. Klášterní konvent augustiniánů Matky Boží
Založen 1353-72, zbořen a znovu postaven
1682-8S ozdobným portálem a znakem Markrabství moravského z r.1593, zrušen 1785později Střední zemědělská škola, v části je muzeum,
v prelatuře městská ubytovna
Kostel sv.Bartoloměje (hřbitovní) Zdroj 3) Kol.r 1300, na místě starého Jevíčka za městem
ke Křenovu. Kolem je hřbitov pro občany z okolních
obcí. Je postavený v gotickém slohu s kulatým románským oknem za hlavním
oltářem (nad oknem gotickým).Je
15 m dlouhý, 7,5 m široký a vysoký 9,5 m. Klenutý je pouze v presbytáři. Má
dva oltáře a dva zvony ve věžičce. Ke kostelíku těsně přiléhá malá, nízká budova. Ta
byla určena jako obydlí pro kostelníka, má pouze jednu obytnou místnost. Hřbitov Kolem kostela sv..Bartoloměje [Kostel sv.Mikuláše Biskupa] zbořen 1784 u zvonice. Nemůže
být pochyb o tom, že farní kostel v Jevíčku byl postaven současně se
založením města. Farní kostel byl tedy založen někdy v letech 1230 - 1240.
Pro stavbu kostela bylo vybráno nejvyšší místo poblíž západní městské brány.
Nutně musíme předpokládati, že městské domy byly
roubeny ze dřeva a že i městské valy byly z hlíny, dusané do vodorovných
srubnic. Zdá se však, že první kostel byl již postaven z kamene. Nebyla to
první stavba kamenného kostela na Malé
Hané, protože ve Vískách ( u Letovic foto 1 , 2 , 3
) byl již postaven kamenný kostel románský ( dodnes jsou ve věži zevnitř
dvojité románská okénka ). Tomuto nejstaršímu kostelu ( v Jevíčku ) můžeme
přisoudit obdélníkový půdorys s obdélníkovou absidou,
jak to odhalil Ing.Jaroslav
Mackerle při výkopu roku 1942. Kostelu se hřbitovem
byla vyhrazena plocha asi 1 5000 čtverečních metrů, což je asi 3x více než
plocha domu rynkovního. Většinu plochy zaujímal hřbitov. Uprostřed hřbitova,
přibližně na ose Horní Farní ulice, stal kostel s jedinou lodí asi 6 m
širokou a asi 10 m dlouhou. Absidu tvořil
jednoduchý obdélník 3 x 5 m. Základy kostela měly šířku asi 120 cm. Kostel
byl orientován k východu ( kněžiště ) a vchod do kostela
byl ze strany jižní. Zdá se, že i u tohoto prvního kostela byla absida sklenuta jednoduchou klenbou žebrovou. Nasvědčuje
tomu kamenné žebro, mírně skosené (bez výžlabku), které bylo nalezeno zazděné
do opěrného pilíře pozdější absidy. Vlastní loď
měla strop rovný trámový jako většina okolních gotických chrámů. * absida = apsida (z řec. αψις (hapsis)
– oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je půlkruhová či podkovovitá oltářní
nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná
především v románské a
románsko-gotické architektuře.* Kostel byl zasvěcen
sv. Mikuláši. Toto starobylé patrocinium
( zasvěcení kostela = svátek patrona kostela ) má
snad vztah k biskupu Mikuláši
pražskému ( + 1258 ). Snad to byl on, který kostel světil ( ? ). Patrocinium
mělo také vliv na to, že první známí lide z Jevíčka nosili toto jméno: jako
třeba Mikuláš z Jevíčka ( Nicolaus Gewiczka seu de Kolberg ), který
od roku 1348 byl jedním z prvních učitelů medicíny a v roce1372 rektorem pražské Karlovy
univerzity. [Zvonice] Vedle kostela sv.Mikuláše Městská věž 2.pol. 16.stol. 50m vysoká, přestavěna
renesančně, patřila ke kostelu sv.Mikuláše, Městská
věž, původně gotická, doplňovala obranný systém města. Byla postavena současně
s hradbami, z hradební zdi se do ní také vcházelo. R. 1593 byla zvýšena na [Fara] Stávala u
kostela sv.Mikuláše Fara … [Kostnice] … [Hřbitov] U kostela sv.Mikuláše Hřbitov S hrobkou rodiny Salm-Neuburgů Kaplička Po 1750,
úprava 1825, u cesty za hřbitovem zv.Zezulova [Kaple Nejsvětější
Trojice] Stála
uprostřed klášterního hřbitova, býval v ní bratrský sbor Synagoga Dnes modlitebna Církve ČS husitské,
1792-4 ze zdiva zbořeného farního kostela sv. Mikuláše. Stála uprostřed ghetta v Soudní
ulici. Její původní klasicistní vzhled překryla secesní úprava z roku 1907,
kdy její průčelí bylo
také posunuto o
1 m do ulice.
Nahradila synagogu dřevěnou, která shořela při velkém požáru města r. 1747. Starý židovský hřbitov Starý židovský hřbitov se nacházel v
sousedství ghetta na valech pod Chornickou
(Židovskou) bránou, na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech
1630-1836. Židovský hřbitov Z r.1837-1941,
zrušen. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při
silnici do Zadního Arnoštova. Za německé okupace sem byly převezeny všechny
náhrobky ze starého hřbitova. Plocha hřbitova byla v 70. letech 20. století
přeměněna na park a jen v okrajové části ponechána skupina asi 13 novějších
náhrobků jako takové lapidárium. Přístup je sem volný Kaple V areálu sanatoria Sousoší Piety Zdroj 4) Na náměstí, klasicistní z r. 1811 na
starším podstavci a toskánském sloupu s datováním do r. 1711. Kolem tohoto
sloupu je novorenesanční ohrádka. Původně umístěna na předměstí, na náměstí
přemístěna 1811 Socha sv.Jana Nepomuckého 1730, na náměstí Socha sv.Josefa
Zdroj 4)
U silnice na
Jaroměřice, 1710, na podstavci erb donátorů Václava Ferdinanda Žalkovského a Alžběty roz.z Bohuňovic.
Socha sv.Norberta
Nedaleko židovského starobince č.p.269
u silnice na Chornice, 1759. Nápis: HONORI / VENERATIONI / BEATI NORBERTI / STATVAPRAESENS / SVMPTIBVS P/ NORBERTI KAWAN / CIVISHVIATIS / AEDIFICATA / FVIT
Socha Nejsv.Trojice
U silnice na
Chornice, 1792
Socha sv.Mikuláše
Tolentinského Zdroj 3)
Náměstí J.A.Komenského, vrcholně
barokní plastiku neobvyklého zasvěcení na volutovém podstavci, zdobeném
reliéfy rozvilinových kartuší s chronogramem 1715, na místě pův.dřevěné zvonice kostela sv.Mikuláše.
Socha sv.Anny samotřetí Zdroj 3)
s dcerou Marií a malým Ježíškem z roku 1709 osazené na
kopii vysokého barokního podstavce s drobným aliančním znakem donátorů. Sochu
nechal postavit tehdejší majitel Jevíčka Václav Ferdinand Žalkovský
a jeho manželka Alžběta Saková z Bohuňovic.
Opravena 1887, 1910, 1955, 1974
Sochy
Nad portálem
kláštera
Reliéf Nejsv.Trojice Zdroj 4)
Na náměstí na č.p.34, 1735, kopie, originál je uložen v Brně
Kamenný kříž
Centrální, na hřbitově, Nápis vzadu Věnováno památce
padlých a zemřelých farníků ve světové válce 1914-18. Odpočinutí věčné dejž jim o Pane.
Kamenný kříž
U kláštera
Kamenný kříž Zdroj 4)
U odbočky na Biskupice, zbudován továrníkem Effenbergerem
Kamenný kříž
U silnice na Velké Opatovice,
původně za křížem stál Bašných grunt. Před tím stál
o něco blíž k centru na křižovatce Brněnské a Okružní ul.
Kamenný kříž Zdroj 4)
U cesty do Vísky, zv.Dworchakův, před 1764-8, renovován 1817, ¨¨
Kamenný kříž Zdroj 4)
U silnice na
Chornice, zv.Schneiderův.
Nápis: V tomto znamení zvítězíš L.P.1948, byl
na tomto místě kříž před 1764-8
Kamenný kříž Zdroj 4)
U silnice do Biskupic, text nečitelný
Kamenný kříž Zdroj 4)
U silnice do Uhřic, Text: Tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného
dal, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Na
zadní straně: Znovu vybudován L.P.1930, (nebo 1950) nákladem RODINY NĚMCOVÉ
z č.5
Kamenný kříž Zdroj 4)
1897, u
silnice na Zadní Arnoštov, obnoven po rozbití při
autonehodě. Kamenný kříž Zdroj 4)
Severně od
kostela sv.Bartoloměje za městam Text: JOSEPH SEDLACZEK HAT DIESZ KREZ ANGELEGT IM
JAHRE 1832 Železný kříž
U kláštera,
barokní, 1874 jej věnoval Josef Sedláček
Železný kříž
…
Železný kříž
U silnice na
Jaroměřice za býv.Sokolovnou
Železný kříž Zdroj
4)
Horní ulice za
č.p.448, zv.Bubeníkův
Železný kříž Zdroj 4)
U silnice na
Chornice, zv.Tutschův
Železný kříž Zdroj 4)
U silnice do V.Opatovic,
Nápis: opraven 1864 KAREL BUBENIK
Železný kříž Zdroj 4)
U silnice do
Smolné, původně u mlýnského náhonu zv.Jenišův,
pův.patrně 1780, ale později celý obnoven.
Železný kříž Zdroj 4)
Jen sokl, před
hotelem Eden
Boží muka
U silnice na V.Opatovice. Trojstranná Erbovní deska S aliančními znaky stavebníků, na
zámku Kašna 1838, kameník Fišer z Boskovic Socha T.G.Masaryka 1930, prof.Polák, původně v parku u pivovaru, do roku
1990 uschována ve sladovně. Socha diskobola Od prof.M.Poláka, na plovárně z r. 1932,
přemístěn k hřišti u nádraží Busta J.A.Komenského U zámečku [Památník padlým] Na náměstí, 1914-18 Památník padlým U zámečku, 1914-18 Památník padlým Na hřbitově u kostela sv.Bartoloměje za městem,
1914-18, z r.1934 Památník obětem napoleonských válek >>
Zdroj 3) Na pohřebišti z let 1813-14. Za
dálničním mostem západně od města pod Červeným kopcem, 1910. Vojáci a
personál polní nemocnice v č.p.39 po bitvě u
Lipska. Krom vojáků je zde pochováno 6 civilních lékařů, 11 ošetřovatelů a
jevíčský kaplan. Nápis: 1813-1814 zemřelo po slavných bitvách na rány a
nemoci v hlavní polní nemocnici v Jevíčku č.39
u vědomí věrně vykonané povinnosti vojáka 215 Rakušanů, 20 Prusů, 8 Rusu, 133
Francouzů a byli zde pochováni. Pokoj jejich popelu. Původně na tomto místě
stál oplechovaný kříž (přemístěn do městské věže), současný pomník vytvořil
předseda komitétu c.k.zemský
soudní rada Leopold Klíma z Jevíčka. Památník obětem fašismu Zdroj 3) 1985 Nápis: Barfus
Vladimír, Dostál Antonín, Kaderka Václav, Krobotová Berta, Müller Petr,
Řehoř Adolf, MUDr.Reiss
Otakar, Schneider František, Skácel Jaroslav, Svoboda Jan, Ing.Zapletal Jaroslav, 1939-45 Reliéf Před č.p.321 Památník letecké nehody Zdroj 3) Mezi Červeným kopcem a hrází Smolenské přehrady, sedmičlenné posádce vojenského
letadla Albatros Al 39, který havaroval za bouřky 26.5.1949. Zahynuli por.Leopold
Margetin, rotm.Jindřich gubarjev, čet.Miroslav Tuček, a letecký dorost Antonín
Beneš, Rudolf Ďurča, Josef Daněk, František Drhoň. Obnoveno Petrem loubalem
a Pavlem Vykydalem Památník popravenému Petru Müllerovi
Zdroj 3) U Smolenské
přehrady před chatou se skautskou lilií. Nápis: Petr Müller
popraven nacisty 3.X.1944 ve Vratislavi ve věku 27
let. Zámek Zdroj 3) Po roce 1454 pozdně gotická tvrz (věž a část obvodového
zdiva s nakoso posazeným nárožním rizalitem)
zástavních držitelů Jevíčka (od r. 1454 Proček z Kunštátu, v první polovině 1476–1480 Jan Heralt z Kunštátu). Tato tvrz
byla v letech 1560–1569 Prokopem Podstatským z Prusinovic přestavěna na renesanční zámek, vybavený
rozsáhlým dvorem, dodnes existujícím vyjma stodol. Erby stavebníků Prokopa Podstatského z Prusinovic, jeho
syna Jetřicha a manželek Kateřiny z Nevědomí a Elišky z Fulštejna
jsou dodnes k vidění nad vstupem do zámečku. Ve 2.čtvrtině
nebo okolo poloviny 18.století byl zámek za Salm-Neuburgů přestavěn a rozšířen barokně (dnešní fasády a
mansardová střecha), v1.patře věže byla zřízena kaple Hradby Městské
hradby - zbytky gotického opevnění středověkého města. Uzavíraly oválně v
délce [Jižní brána] Zbořena
1835 [Severní brána –
Židovská / Chornická] Zbořena
1845 [Východní brána –
Jaroměřická] Zbořena
1846, zbytky na domě koželužny [Západní brána – Horní] Zbořena 1907, která stála vedle
Městské věže a nesla erby města, které jsou dnes umístěny na věži [Radnice] Stála v místě současného
obchodního domu, 1792 prodána Fr.Šichovi Panský dvůr … Sýpka U panského dvora Hospodářská škola Č.p.461, v současnosti Výzkumný ústav rostlinné výroby [Kamenný mlýn] Pod Jaroměřickou branou, zmíněn 1258,
zbořen 1979 Prostřední mlýn - Klášterský Č.p.336 (pův.75),
přestavěn 1717, po 1945 skladiště [Horní mlýn - Křivánkův] Pod zámečkem, vrchnostenský, prodán
1743, zbořen 1979 Gymnásium Proti zámečku Sanatorium Za městem u
silnice na Křenov.
Myšlenka vybudování ústavu se zrodila v roce 1908, kdy Moravský zemský sněm
rozhodl vybudovat v zemi dva léčebné ústavy pro léčbu nemocných tuberkulózou,
a to k oslavě šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa. Se stavbou
bylo započato v roce 1914 dle projektu zemského architekta ing. Jana Flory.
Po vypuknutí I. světové války byl zemský výbor nucen veškeré stavební práce
zastavit, avšak potřeba péče o nemocné a raněné vojáky přinutila v
následujícím roce rakousko-uherskou vládu uvolnit potřebné finanční
prostředky na dostavbu sanatoria. V srpnu roku 1916 byl proto ústav
provizorně otevřen. Císař František Josef tehdy dovolil, aby léčebna nesla
jeho jméno, takže první oficiální název zněl: „Jubilejní zemská léčebna
plicní císaře Františka Josefa I. v Jevíčku.“ Svému původnímu určení, tj.
léčbě žen nemocných tuberkulózou, začal ústav sloužit až na sklonku roku
1918. V letech 1918 – 26 byla dokončena hlavní budova s lehárnami a její
spojení koridory s budovou kuchyně a jídelnami. Brzy se stala léčebna známou nejenom u
nás, ale také v zahraničí. Původní lůžková kapacita přestala stačit a musely
být přistaveny další budovy. Byl proto postaven další samostatný léčebný
pavilon, obytné budovy pro zaměstnance, hospodářské budovy a ústavní
kostelík, jehož stavba byla umožněna díky iniciativě a finanční pomoci
olomouckého arcibiskupa, kardinála Bauera. Roku 1940 byl postaven tzv. „Lesní
pavilon“ pro pacienty s lehčím průběhem onemocnění. V letech 1946 – 50 došlo
k přístavbě operačního sálu, pracoven lékařů a k postavení další obytné
budovy pro zaměstnance. Jednotliví stavitelé respektovali původní
konstruktivistický záměr Florův, takže po stránce
architektonické vzniklo unikátní dílo, které lze dokumentovat např. zájmem
filmařů o exteriéry. Je třeba si ovšem uvědomit, že původní projekt zahrnoval
též architektonické řešení lesoparku a parkovou úpravu celého areálu, který
dodnes nese výrazné prvky arboreta. Prvním
ředitelem a zároveň budovatelem ústavu, kterému zemský výbor moravský svěřil
vedení, byl rodák ze slezských Klimkovic, MUDr.
Rudolf Lubojacký. Volba se brzy ukázala šťastnou,
protože Lubojacký byl nejenom povolaným, nýbrž i
vyvoleným člověkem k tomuto poslání. Ve své době vyzdvihl léčebnu po všech
stránkách na jedno z předních míst nejenom u nás, ale i v Evropě. Dne 16.
června 1929 léčebnu navštívil první československý prezident T.G. Masaryk v rámci svojí návštěvy města Jevíčka. Tato skutečnost
spolu s existencí Masarykovy Ligy proti tuberkulóze dala zřejmě v
následujících letech podnět
k pojmenování sanatoria na Masarykovu plicní léčebnu. Po
předčasné smrti Lubojackého, který zemřel na
rakovinu žaludku ve věku 41 let, pokračovali v jeho odkazu postupně MUDr. J.
Blatný, J. Skládal, M . Skyba.
Své zkušenosti získané v Jevíčku uplatnila později většina z nich jako řádní
profesoři lékařských fakult. Dále následovali MUDr. M. Dvořák, P. Bartoň a
tento výčet uzavírá i první žena v této funkci, současná ředitelka ústavu
Ing. L. Smékalová. Každý z ředitelů dle svých schopností a možností vždy
usiloval o to, aby byl ústav modernizován a aby bylo rozšiřováno spektrum
poskytované zdravotní péče. V roce 1972 se ústav stal jediným zařízením v Čechách,
které se zabývá léčbou i mimoplicní tuberkulózy. V roce 1995
se spektrum poskytované zdravotní péče rozšířilo o další významný obor -
léčebnou rehabilitaci, což velkou měrou přispělo k
dalšímu rozvoji ústavu a jeho modernizaci. V současné
době je zřizovatelem ústavu Pardubický kraj a ústav disponuje 176 lůžky.
Nosnými programy jsou diagnostika a léčba plicní, mimoplicní a osteoartikulární tuberkulózy, léčba nespecifických
plicních onemocnění a léčebná rehabilitace. Pacienti jsou přijímání z celé ČR
i zahraničí. Akciový pivovar Za městem [Zámecký pivovar] Zdroj L) Vedle
zámku, zbořen. majitelé : Jan Haugvic
z Biskupic, Erasmus
z Bobolusk, Petr Šedík
z Kunčiny, Vít, Ladislav, Albrecht a Zdenka
Lhotští ze Ptení, Václav Chroustecký
z Malovar, Prokop Podstatský
z Prusinovic, Bedřich st. Podstatský
z Prusinovic, Václav Podstatský
z Prusinovic, Jan Haugvic
z Biskupic, Jan Žalkovský
ze Žalkovic, Jiří Žalkovský
ze Žalkovic, Václav st. Žalkovský
ze Žalkovic, Václav ml. Žalkovský
ze Žalkovic, Jindřich Václav a Jiří Protivec ze Žalkovic, Václav Protivec ze Žalkovic, František
Zikmund ze Žalkovic, Terezie Veronika Přepyská z Rychmburka,
Františka hrabě Salm-Neuberk,
Arnošt Leopold hrabě Salm-Neuberk,
Karel Otto hrabě Salm-Neuberk,
Karel Vincenc hrabě Salm-Neuberk,
Jindřiška hraběnka Salm-Neuberk Měšťanský pivovar Zdroj L) … Sokolovna U silnice
na Jaroměřice Hotel Domov – Penzion
Eden Nedaleko
sanatoria Městská spořitelna U městské
věže Nákupní středisko Pozdně
socialistická stavba snažící se o dojem městotvorné
architektury
Katolický dům č.p.41 Nevkusně
přestavěný na kino. Katolický spolek dům koupil v roce 1909. Při
přestavbě byl vyzdoben na průčelí sgrafity podle malíře Josefa Krögla. Dům č.p. 3 Zdroj 3) Palackého náměstí – jde o klasicistní
stavbu asi z1.poloviny 19. století,jejíž průčelí bylo upraveno eklekticky
koncem 19.století, nad valeně klenutými, snad již
gotickými sklepy. V přízemí
dvorního křídla zachovány plackové klenby. Dům č.p. 11 Zdroj 3) Palackého náměstí – Původně gotická
stavba s dochovaným
sklepem, přestavěná renesančně
s křížovými hřebínkovými klenbami bývalého
loubí, upravovaná i barokně (valené klenby s trojbokými i pětibokými
výsečemi) a novodobě, kdy byla nevhodně přeřešena
fasáda. Hotel záložna č.p.12 (Morava) Na náměstí,
zbořen a nahrazen hotelem Morava podle plánu Jindřicha Freiwalda
v roce 1938. Dům č.p. 14 Zdroj 3) Palackého náměstí, Brněnská ul. – novorenesanční stavba z roku 1896 má uvnitř visuté
schodiště a ve sklepě i přízemí segmentové klenby do traverz. Dům č.p. 15 Zdroj 3) Palackého náměstí – Původně se jedná
o dva raně renesanční domy zdoby po požáru v r. 1562 (dochované valeně
klenuté sklepy, křížové hřebínkové klenby zrušeného
podloubí, z části s lomenými čely, a valené výsečové klenby v přízemí),
spojené snad až novorenesanční úpravou kolem roku 1870. Dům č.p. 16 Zdroj 3) Palackého náměstí – původně snad již gotická stavba (dochovány valeně klenuté sklepy
včetně přístupových chodeb), radikálně přestavěná raně renesančně po požáru v
r. 1562 (dochovány valené výsečové klenby ve zrušeném podloubí a z části i v
dalších prostorách, ojediněle s lomenými lunetami) a upravovaná klasicistně
(schodiště klenuto valeně a plackami). Pozdně secesní průčelí
z 2.desetiletí 20 století bylo ve 3. čtvrtině 20.stol. poškozeno
necitlivou úpravou otvorů. Dům č.p. 22 Zdroj 3) Palackého náměstí – původně gotická stavba s dochovanými dispozicemi a valeně
klenutými kamennými i cihelnými sklepy. Ve 2. polovině 16.století
byla renesančně upravená (v přízemí i patře vzadu po jedné křížové hřebínkové klenbě) a později i klasicistně (plackové
klenby v průjezdu). Ještě na konci 19. století měl dům atiku snad
renesančního původu, průčelí bylo ale nevhodně upraveno ve 2. polovině 20.
století. Dům č.p. 31 … Dům č.p. 34 Zdroj 3) Palackého náměstí – vrcholně barokní
stavba z r. 1733 – letopočet udává rozměrný reliéf N. Trojice a sv. Rodiny na
průčelí – vznikl přestavbou domu gotického (dochovaný valeně klenutý sklep).
Dům, dnes uvnitř plochostropý, míval i podloubí Dům č.p. 35 Zdroj 3) Palackého náměstí – jedná se o
původně gotický dům (dochován valeně klenutý sklep), přestavěný renesančně
(dochovaný jen oblouk zrušeného podloubí v mezidomovní
zdi), a opět radikálně v 80. letech 19. století, kdy byly interiéry upraveny
na plochostropé a vzniklo nynější průčelí, částečně zjednodušené při obnově koncem
20. století. Tento objekt je po razantní rekonstrukci, která zčásti potlačila
památkovou hodnotu domu. Dům č.p. 36 Palackého náměstí Dům č.p. 37 Zdroj 3) Palackého náměstí – renesanční dům ze
2. poloviny 16.století s mimořádně hodnotnými interiéry
(valeně klenuté kamenné i cihelné sklepy, v přízemí bývalého loubí i další
křížové a valené klenby s výsečemi i bez nich), přestavěný klasicistně
(placky v části předělené síně, vložené pod renesanční klenbu) a upravovaný i
ve 20. století.. Dům č.p. 56 – židovská škola Zdroj 3) Pův.součást ghetta, pozdně klasicistní stavba asi z poloviny 19. století s
ojediněle dochovaným portálem s drobnou kartuší, později upravovanou. Chodby
jsou částečně klenuty valeně. V tomto domě sídlila od roku 1784 samostatná
židovská škola, která byla roku 1919 zrušena. Dům č.p. 58 – rabinát Zdroj 3) Pův.součást ghetta, rabinát se zde nacházel do roku 1919, ve kterém žilo
postupně 15 rabínů. Ve dvoře rabinátu se nacházely židovské rituální lázně - mikve Dům č.p. 71 Se secesní fasádou Dům č.p. 98 S neoklasicistní fasádou Dům č.p. 116 Se secesní fasádou, Dům č.p. 117 Se secesní fasádou, silně poškozenou Dům č.p. 122 Se secesní fasádou, bývalá
nástrojárna Dům č.p. 224 - Koželužna Zdroj 3) Původně snad barokní stavba celnice
(dochován valeně klenutý sklep a
trámové stropy v přízemí), klasicistně upravená na
koželužnu s pozoruhodným předsazením střechy. Dům je přistavěn ke
gotické městské hradbě se zbytkem brány. Dům č.p. 253 Nárožní s historizující fasádou Dům č.p. 268 Původní secesní fasáda z roku
1909 zničena Dům č.p. 269- Chudobinec Zdroj 3) Nedaleko křiţovatky
ulic Okruţní II. a Třebovské stála Chornická brána, zvaná také Židovská. Dnes zde v místech
bývalého židovského hřbitova stojí stavba z počátku 20.století (budovaná vletech
1905–1907), rekonstruovaná v roce 1960. Jedná se
o bývalý starobinec tzv. azyl
pro přestárlé a nemajetné
členy židovské obce. Stavba byla
financována nadací Joachima a
Šimona Appfelů. Dům č.p. 318 S neoklasicistní fasádou Dům č.p. 319 Se secesní fasádou Dům č.p. 319 Se neorenesanční fasádou Dům č.p.337 a 634 Se secesní fasádou a hodnotnými vraty Vila č.p.346 Krátce před
únorovým převratem se jevíčský velkoobchodník s obilím Vítězslav Krejcar
obrátil na brněnského architekta Jana Tymicha s
žádostí o vypracování projektů obilného skladu a rodinného domu. Volba to
nebyla v tomto případě náhodná. V této době měl Tymich
již za sebou řadu návrhů obilných mlýnů a sil, které „lidem z branže“ byly
známé. Jan Tymich se narodil roku 1906 ve Lhotě na
Moravě. Vzdělání v oboru se mu dostalo na Fakultě architektury ČVUT, kterou
dokončil roku 1938. O tři roky později si v Brně otevřel vlastní ateliér, z
něhož po únoru 1948 přešel do Stavoprojektu. Po
zbytek života – zemřel v roce 1979 – pracoval ve Státním projektovém ústavu
obchodu. Vedle zemědělských objektů se intenzívně věnoval nábytkové tvorbě a
navrhování interiérů. Z tohoto pohledu představuje jeho zřejmě nejzdařilejší
práci vlastní rodinný dům v Brně (1935–1939), koncipovaný v duchu „miesovsky“ volně plynoucího obytného prostoru. Dům a
donedávna i skladiště se nachází na okraji města Jevíčka. Již na první pohled
je zřejmé netradiční a z architektonického hlediska jen stěží definovatelné
pojetí tohoto díla. Ve své podstatě představuje totiž velmi osobitou syntézu
mnoha tehdejších tendencí. Uvnitř domu rezonuje odezva již zmiňovaného
kontinuálního obytného prostoru Ludwiga Miese van der Rohe,
zformovaného ovšem v duchu organicky tvarované architektury Hanse Scharouna. Prvky typické pro jeho díla ze
druhé poloviny třicátých let se promítají i do průčelí vily, která mají přeci
jenom blíže k pozdnímu funkcionalismu Karla Honzíka
nebo Josefa Havlíčka. V neposlední řadě tu můžeme nalézt i ozvuky tzv.
prostorového plánu (Raumplan) Adolfa Loose. Organicky seskupenému přízemí dominuje velká
obytná místnost, propojená s pracovnou, kuchyní a terasou. Podmanivě řešené
schodiště, samostatně přístupné z předsíně i obývacího pokoje, architekt
vložil do luxferového arkýře, čímž jej povýšil na estetický prvek. Půdorysné
uspořádání poschodí ovšem řešil o poznání skromněji. Utváří jej klasické
schéma sestavené z dvojice ložnic se společnou koupelnou, pokoj pro hosta, WC
a chodba, od komory oddělená vestavěnými šatními skříněmi. Ty, stejně jako
veškerý do stěn integrovaný mobiliář navrhoval výhradně architekt Tymich. Dům č.p.464 Ul.K.H.Borovského, s rondokubistickou fasádou Dům č.p.472 – hostinec (Klášterní
dvůr) Původně barokní, výrazně nevhodně
upravován, původně klášterní dvůr rozparcelován na jednotlivá stavení Německá dálnice Za 2.sv.války těleso pro dálnici Wraclaw-Vídeň |
Panství Jevíčko Politický okres Moravská Třebová, s.o
Jevíčko 1961 Okres Svitavy 2003 Pověřený
městský úřad Jevíčko ORP Moravská
Třebová Historie
města
1990 MPZ Uváděné 1145, 1285 povýšení na město,
v 15.stol. obehnáno hradbami, dochováno ghetto. Jevíčko je přirozeným i hospodářským středem půvabné oblasti,
nazývané pro svou mimořádnou úrodnost MALÁ HANÁ. Tato se rozprostírá od
Boskovic k Trnávce, tj. v délce - Nadmořská výška Jevíčka je u
městské věže - Zeměpisná poloha 34° 23' vých. délky a 40° 30' sev.
šířky.
Jevíčko
leželo na dvou obchodních stezkách, jednak na tzv. polské - tj. Praha -
Litomyšl - Jevíčko - Olomouc - Krakov, dále na obchodní cestě od Brna na
sever. Přesunutím obchodních cest ztrácí město své královské výsady i svobodu. První zmínka o městě pochází z r.
1249. Město leželo na obchodní cestě spojující Prahu s Brnem a Olomoucí,
takže mělo vhodné předpoklady pro další rozvoj. V r. 1258 bylo povýšeno
králem Přemyslem Otakarem II. na město královské s Magdeburským právem.
Počátkem 15. st. bylo obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami
orientovanými podle světových stran. Za hustitských
válek bylo město několikrát dobyto a vypáleno. Tragédií pro město byla také
třicetiletá válka, r. 1646 město dobývají Švédové. R. 1680 zemřelo při morové
epidemii téměř 400 obyvatel města. V 18. st. byl za josefinských
reforem zrušen augustiniánský klášter a panský dvůr a jeho pozemky byly
rozparcelovány a prodány. Před 2. svět. válkou žila
ve městě početná židovská komunita a německá menšina.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl,
1927 2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002 3) MPZ Jevíčko, Pavlína Kořenovská,
bakalářská práce 2011 A) jevicko.cz C)
cs.wikipedia.org (6.2.2013) D) regionmtj.cz E)
olujevicko.cz (6.2.2013) F) vychodni-cechy.info (6.2.2013) G) pamatkyodfrypata.estranky.cz
(6.2.2013) H)
linuxexpres.cz (6.2.2013) I)
atlasceska.cz (6.2.2013) J)
kerol.atlasweb.cz (6.2.2013) K)
slavnevily.cz L)
pivety.com (18.6.2020) |
||||||||||||||||||||||||||||||
113 – 113
- 2
59 – 37 -
1
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 17.5.2020 Předchozí editace: 6.2.2013 |