Kod CZ 17558

Vendolí

(Weindol, Stangendorf)

Kostel sv.Ondřeje (farní)

Pozdně gotický, 1517, 1693 raně barokně upraven, , 1777 rozšířen, horní část věže 1826

Výklenková kaplička

V zahradě u čp 25, u Janouškových, se soškou P.Marie

[Kaplička]

Pod statkem Černých čp.177

[Kaplička]

Pod statkem čp. 233 Jakubcových, u cesty do Borové Krčmy

[Kaplička]

U Jůzových

[Kaplička]

na návsi, před č.p.251 (Fialovi)

[Kaplička]

na návsi, před zahradou č.p.107 (Kocourovi), zbourána 1964

[Kaplička]

na místě dnešního č.p.259 (Novotní)

[Kaplička]

v zahradě pod čp 166 (Pavlišovi), patřila ke Kolářovu statku, na jejím místě dnes sklad Truhlářství Juza

[Výklenková kaplička]

mezi dvěma kaštany, pod čp 202, na křižovatce cest k lesu pod Karlíčkovým kopcem

[Kaplička]

…

[Zvonička]

Na dolním konci, , před domem Jos.Břeňka, nový zvon z r.1920

[Zvonička]

V horní části obce, zanikla, na stráni u lesa nedaleko kovárny, na jejím místě dům p.Bárty, nový zvon 1921

Hřbitov

S kamennou křížovou cestou

Bránana Hřbitov

Barokní

Fara

Patrová s valbovou střechou, původně s uzavřeným hospodářským dvorem. 1613-1728 spravovala i Radiměř, později filiální, 1842 obnovena farnost.

Mariánský sloup se sochou Immacilaty

1719, Před hřbitovem

Socha Nejsv.Trojice

V poli u silnice na Svitavy

Socha sv.J.Nepomuckého

Před Kampeličkou

Socha

U Chaloupků

Reliéfy křížové cesty

Ve výklencích hřbitovní zdi, pískovcové

Kamenný kříž

1778, před hřbitovem u školy

Kamenný kříž

před hřbitovem

Železný kříž

U č.p.XX u Veličků

Kamenný kříž

Na křižovatce na Svitavy

Kamenný kříž

Za Janouškovými č.p.25, na soklu reliéfy svatých, na podstavci Franz Schindler 1797, rozvolněný a hrozí zřícením.

Železný kříž

U silnice na Svitavy, za hřištěm

Železný kříž

U Chalupových

Železný kříž

U silnice Svitavy Polička

Železný kříž

U Valů

Železný kříž

Za bramborárnou

Železný kříž

U Juřičků

Kamenný kříž

U Novotných v zahradě, uražená horní část

Kříž

Na Dědičáku

Kamenný kříž

U Bednářových č.p.45 při místní komunikaci, po stranách sochy svatých, kříž odstraněn 1964, zůstal jen postavec se sochami.

[Kříž]

U farské cesty nad MŠ

Železný kříž

U silnice na Hradec n.Sv., bez kříže, reliéfy svatých na podstavci, vzadu nápis „ERRICHTET UM PETER EMBERT 1880“

Kříž

U větrolamu k Hradci n.Sv., na hranici katastru s Hradcem n.Sv., horní část rozbita pro ohrazení ohniště, 1905, Ferdinand a Emile Weisovi.

[Kříž]

Mezi lípami před Voříškovými

[Kamenný kříž]

za č.p.39-Pospíšilaovi-Minaříkovi u záhumenní cesty, zmizel beze stopy

[Kamenný kříž]

Na štítě hostince J.Schroma

Pomník padlým

V 1.sv.válce

Rychta

Ve středu obce, Gustav Weis

Sokolovna

U hřiště

Škola

U kostela

Kampelička

…

Hostinec Mencův

Vyhořel 1958

Hostinec Schromův

…

Hostinec u Buďů

…

Hostinec

B.Wild

Hostinec

F.Wild

Hostinec

Gustav Hornisch

Hostinec

J.Jahls

Hostinec

Flídrův

Restaurace u Kefurtů

…

Obchod u Vondrů

…

Pekárna u Svobodů

…

Památný strom-torzo

400-500 let stará lípa srdčitá, obvod kmene 680cm, výška 18m

Zpět na okres

Panství Moravská Třebová

1850 Politický okres Moravská Třebová s.o.Svitavy

1938 Landrat Moravská Třebová, župa Sudetengau

1945 Politický okres Moravská Třebová

1949 okres Moravská Třebová, Brněnské kraj

1961 Okres Svitavy

Historie obce

Obec s osobitým rázem asi 4 kilometry jihozápadně od Svitav podél silnice na Hradec nad Svitavou a Vendolského potoka. První zpráva o obci Vendolí (něm. Stangendorf) se objevila v seznamu obcí přináležejících k panství olomouckých biskupů v letech 1318 – 1326, jiných zakládacích listin nemáme. Lze se proto domnívat, že osada byla založena kolonizací olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka někdy kolem roku 1270. Hypotézu, zda by se nemohlo jednat o strážní osadu na odbočce kupecké stezky, pro niž svědčí nález dvou tesaných kamenů s letopočtem 1149 zazděných ve věži kostela, se asi nepodaří věrohodně podložit. Obec své jméno Stangendorf obdržela podle rytíře Dietricha Stangeho von Friedberg, pozdějšího moravského komořího, který byl jejím lokátorem. Jiné prameny hovoří o tom, že nejstarší budova v obci – kostel sv. Ondřeje – byla založena někdy kolem roku 1260 litomyšlskými premonstráty, kteří celou farnost spravovali až do roku 1558. Z uvedených listin vyplývá, že se Vendolí sice stalo majetkem olomouckých biskupů, ale premonstrátský řád si zde poměrně dlouho uchoval svůj vliv. České pojmenování Vendolí (Wandule, Wayndol) podle dokladu z roku 1535 bylo pravděpodobně odvozeno od výrazu Weidl označující vrbové proutí.

Další zpráva se pojí s rokem 1501, kdy biskup Stanislav Thurzo obnovil privilegium dědičné rychty rychtáře Václava ve Vendolí, protože původní výsada rychty se během husitských válek ztratila. O několik let později bylo obci potvrzeno právo odúmrti. V roce 1572 takřka celá obec vyhořela, včetně kostela, který byl obnoven až v roce 1639. Za oběť požáru padly i nejdůležitější listiny o nejstarší historii obce. Během třicetileté války bylo Vendolí zasaženo průchody vojsk Po skončení války v roce 1648 a po pomalém obnovování obce se objevilo jiné nebezpečí v podobě tureckého vpádu na Moravu v roce 1663. Podle pramenů se mnoho obyvatel schovávalo v hlubokých lesích kolem obce. V té době žilo ve vesnici 83 usedlých, resp. 77 v roce 1677. Obyvatelstvo se převážně živilo zemědělstvím, řemesly a nádenickou prací.

Velkou pohromou byly i pruské války v 18. století, kdy Vendolím procházely sbory pruské a později ruské armády. V roce 1772 se objevil z nedostatku úrody hladomor. Období napoleonských válek znamenalo pro Vendolí další těžké roky, zejména v souvislosti s průchody ruských vojsk v roce 1799 a 1815. Totéž se opakovalo v roce 1866, kdy vsí projížděly kolony rakouské a pruské armády. V této době žilo v obci 1 474 obyvatel, z toho pouhých 13 Čechů.

Vendolí bylo do roku 1849 spravováno jako součást svitavského panství a od správní reformy z roku 1855 bylo začleněno pod pravomoc politického okresu v Moravské Třebové v rámci soudního okresu Svitavy.

Obec byla ryze zemědělská s mimořádně velikým katastrem. Od začátku 19. století zde začaly vznikat živnosti (fotograf, kováři, pekař, hostinští atd.). Kromě mlýnů zde pracovala výrobna cementového zboží, pila a výrobna olejů. Obrovským problémem se ukázalo získání pitné vody, což obyvatele Vendolí trápilo již od středověku. To se podařilo v roce 1945 nalezením obecní studny přímo ve středu obce. K oživení obce výrazně přispělo i zřízení zastávky na trati Svitavy – Polička v roce 1896. Po vzniku Československé republiky zde působila jediná politická strana Bund der Landwirte, která překvapivě zvítězila i ve volbách v roce 1935 nad Henleinovou SdP. Po skončení druhé světové války Vendolí ze 75% obsadili čeští zemědělci. Avšak i po osídlení zůstalo z jedné třetiny neobydleno.

Z významných spolků zde od 19. století působily spolek zemědělský, hasičský, Svaz Němců, Katolický lidový spolek, tělocvičný aj. Škola je připomínána v roce 1672 a byla společně s farou a kostelem takřka jedinými kamennými budovami v obci. Ve 20. století zde byla zřízena trojtřídní obecná škola s německým vyučovacím jazykem, po roce 1945 nově obnovena českými usedlíky.

Vypracoval Mgr. Radoslav Fikejz za pomoci pramenů archivu Městského muzea a galerie ve Svitavách, Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Materiály k historii jednotlivých obcí převzaty z odborné literatury, obecních kronik, pamětních knih, za pomoci obecních úřadů a z místopisné části připravované publikace Vlastivědy moravské – Moravskotřebovsko a Svitavsko. Autor děkuje všem, kteří se na přípravě textu podíleli.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1581 N
1930
1947
1961
1970
2001
2006

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

3) Buchta Vladimír, Vendolí, 2003

D) svitavskoweb.cz

fotografie

14.12.2002, 13.6.2010