Kod CZ 4161 Horní Bobrová
Kostel
sv.Petra a Pavla Zdroj 2)
1714-22 zcela
přestavěn J.B.Santinim Aichlem. v části obce Horní Bobrová. Přestavbu
středověkého farního kostela projektoval v roce 1714 architekt Jan Blažej
Santini - Aichel. Po třech etapách přestavby byl vysvěcen až v roce 1722. Z původního
pozdněrománského kostela zachoval Santini loď a osovou západní věž. Při
obrácení orientace chrámu loď proměnil v kněžiště a připojil na východní
straně nový prostor rozsáhlejší lodi. Východní působivé hlavní průčelí je
pětiosé. Stavbu prostupují pro Santiniho charakteristické dovnitř zajímavě
zakřivené, vyduté a vypouklé plochy. Pozornost si zaslouží motiv vsazené
sféry s mečem a klíči na vykrojený vrchol štítu průčelí. Starší i novější části
stavby sjednotil a její východní působivě komponované průčelí vévodí mírně
svažitému náměstí městečka. Při až stroze působící jednoduchosti je dosaženo
poutavého efektu a dokládá Santiniho mimořádnou představivost. Hlavní oltář
zdobí čtyřlistý obraz Loučení sv. Petra a Pavla od Josefa Winterhaldera ml. z
roku 1788. Na počátku 18.
st. místní farní kostel sv. Petra a Pavla, jehož stavební vývoj můžeme
vysledovat až do doby románské, nevyhovoval požadavkům na funkční provoz.
Farnost v Horní Bobrové spadá pod cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou,
jehož tehdejším opatem byl Václav Vejmluva, který hojně využíval služeb Jana
B. Santiniho. Přestože ale nejsou dochovány žádné písemné zprávy o Santiniho
vztahu ke stavbě v Horní Bobrové, je pravděpodobné, že byl projekt na
přestavbu zadán právě Santinimu. Autorství projektu mu bylo přiřčeno na
základě pečlivého uměleckohistorického rozboru, jenž se opírá zejména o
formální analýzu stavebních prvků kostela sv. Petra a Pavla a staveb na
Žďársku, které jsou bezpečně Santiniho dílem. Projekt stavební
akce se datuje k roku 1714, vysvěcení kostela poté proběhlo 5. října 1722 za
účasti olomouckého světícího biskupa Františka Julia hr. Braida. Je ale
pravděpodobné, že stavba byla hotova už během tří let a svěcení proběhlo
dodatečně později. Roku 1778 byla na severní straně přistavěna kaple Svatého
hrobu. Na místě pravděpodobné dřevěné kruchty byla roku 1814 přistavěna nová
hudební kruchta. Původní
středověký kostel se stával z podélného jednolodí, se západní představenou
věží a se dvěma věžemi při východním kněžišti. Budova kostela byla situována
na vyvýšeném konci náměstí podél hlavní osy vesnice a tvořila tudíž určitou
dominantu Horní Bobrové. Santini k projektu přistoupil tak, že razantně
proměnil celkovou dispozici kostela. K východnímu průčelí starší stavby, poté
co kněžiště bylo odstraněno, připojil rozměrný halový prostor. Nové východní
průčelí, které je exponováno do prostoru náměstí, je zdůrazněno konkávně
vydutým rizalitem, jehož bosovaná nároží jsou natočena nakoso. V ose rizalitu
je umístěno jedno z oken se sedlovými záklenky, která by měla evokovat
gotickou minulost kostela. V horní části rizalitu, římsou odděleném, se
nachází nika a symboly sv. Petra a Pavla. Obdélný půdorys
přístavby je zjemněn konvexně pojatými nárožími, která jsou ústupkově
vtlačena do hmoty budovy. Ve východním průčelí vytváří kombinace konvexní
plochy nároží a konkávního zakřivení rizalitu plynule zvlněnou linii zdiva,
která se v nejužším bodě ostře lomí, čímž je dosaženo dynamického, ale
zároveň i mimořádně harmonického, dojmu. V interiéru se tato přístavba
projevila ve změně orientace presbytáře, který se nyní ocitá v západní části
kostela. Hlavní vchod do kostela, doposavad řešený skrze jižní předsíň, byl
logicky nově koncipován ve východním průčelí. Tento architektonický zásah
umožnil, na poměry vesnického kostela, vytvořit působivé průčelí, k němuž se
soustřeďuje veškerá pozornost okolního prostoru. Santiniho
přístavba nese v exteriéru architektonické znaky, profilace kordonové římsy a
rustika nárožních lisen, které můžeme nalézt na o pár let starší kapli Jména
Panny Marie v Mladoticích. Zejména tvarování římsy s využitím fabionu, který
umožňuje plynulý přechod ze svislé do vodorovné plochy, odpovídá Santimu
rukopisu. Obdobnou římsu můžeme najít na Santiniho kostele sv. Václava v
sousední Zvoli. Téma hlavní římsy stavby poté dokazuje, s jakým mistrovstvím
dokázal Santini modelovat světelné účinky prostřednictvím architektonických
článků a zároveň je jedním z dokladů dobré znalosti nejen díla J. B. Matheye,
ale i v Praze činného Marcantonia Canavalle a římské architektury Francesca
Borrominiho. Ten používá římsu s fabionem kupříkladu na průčelí kostela San
Carlo alle Quattro Fontane. Římská barokní
architektura se v kostele sv. Petra a Pavla reflektuje nejen
architektonickými detaily. Zejména samotné hlavní průčelí kostela by mohlo
odkazovat opět na tvorbu italského architekta Francesca Borrominiho, jako na
jeden ze Santiniho inspiračních zdrojů. A to na římské stavby Santa Maria dei
Sette, Oratorio dei Filippini ale i Sant'Ivo alla Sapienza. V nich se
projevuje Borrominiho osobitý dynamický princip, který se v komornějším
měřítku odráží i na bobrovském kostele. Časově příbuzným Santiniho projektem,
který dokládá zájem architekta o křivkovitě podané řešení průčelí, je zámecký
kostel v Rychnově nad Kněžnou. Zde se ale jedná o monumentální zakázku s
finančním zázemím vysoké aristokracie. Kostel v Horní Bobrové je, i přes své
skromnější pojetí, důstojným reprezentantem architektonické invence Jana B.
Santiniho. Vnitřní výzdoba
se nese v střídmém, jednoduchém duchu, který se přísluší k vesnickému typu
barokního kostela. Hladké stěny presbytáře jsou oproštěny od jakékoli
štukového dekoru. Jen přechod mezi zdmi a plochým stropem je odlišen
profilovanou římsou s voutou. Hluboké okenní niky jsou protaženy až k
podlaze, čímž jednolité stěny získávají tektonickou rytmiku, a výrazněji
propouštějí množství světla do interiéru. „Hloubkově
obdélný sál lodi má konkávně zaoblené kouty, zesílené dvakrát odstíněnými,
plochými příložkami. Boční stěny mezi kouty jsou děleny na dvě okenní pole a
je oddělující střední plochu, probranou velkou nikou. Tento střední díl není
pilířově vystouplý, nýbrž ustupující, propadlý, zcela v protikladu k běžnému
očekávání. Toto atypické řešení ovšem vnáší do hloubkové dispozice lodi
náznak centrality, jíž podtrhuje i čtyřlistá forma velkého zrcadla
fabionového stropu, složená střídáním konvexních a konkávních křivek
štukového profilu a orientovaná na diagonály a konkávní kouty prostoru.
Vytvoření architektonicky pointovaného, obsažného a poutavého efektu, a to
mimořádně jednoduchými prostředky, je dokladem subtilnosti i suverenity
Santiniho představivosti.“ Vybavení
interiéru pochází až z 80. a 90. let 18. st. Hlavní oltář pocházející z roku
1786 nese světce spjaté s cisterciáckým řádem, a to sv. Bernarda a sv.
Benedikta. Oltářní obraz s námětem Loučení sv. Petra a Pavla namaloval roku
1788 Josef Winterhalter. Boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa Fara
2)
Barokní, kol.1720, Jan B. Santini Aichl, patrová
s mansardovou střechou Socha
sv. Jana Nepomuckého C) z roku 1768 Kamenný
kříž C) Před kostelem Boží
muka C) U cesty ke Zvoli Památník
C) … Hrádek
Valy C) zbytky asi 1 km
sv. od obce, zaniklý hrad, který stával na kopci Valy nedaleko obce Bobrová
nad silnicí II/360 ve směru na Moravec a nad rybníkem Kaňovec. První písemná
zmínka o hradu pochází z roku 1283, kdy se po ní píše Hrabiš, původně z rodu
pánů ze Švebenic, který byl manželem Elišky z Křižanova a také byl
pravděpodobně zakladatelem hradu. Na konci 13. století se hrad dostal pod
Křižanov a tím došlo k úpadku bývalého panství. Hrad definitivně zanikl na
přelomu 14. a 15. století, kdy se dostal do správy kláštera ve Žďáře nad
Sázavou. O architektonické podobě hradu a ani o celkové podobě hradu není
dostatek informací záznamy . Navíc se do dnešních dnů nedochovaly ani žádné
zbytky, na místě hradu dnes nalezneme jen tzv. tvrziště. Odborníci
předpokládají, že se jednalo o provizorní dřevěný hrádek vystavěný na
kamenných základech Stará
škola C) … Bílkův
mlýn C) … Bílkova
lípa C) … Borovice
C) u Bílkova mlýna |
Panství Politický okres N.Město
na Moravě, s.o.N.Město na Mor. 1961 Okres Žďár nad Sázavou 2003 Pověřený městský úřad Historie obce C)
1368 povýšena na městečko. Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil
ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova.
Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter cisterciáků a tomuto
klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou
roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra
Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později
„z Bobrové“ a v Bobrové sídlil. Její první manžel Smil z Lichtenburka daroval
roku 1262 tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru [1], zbývající
část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova. Poprvé je
rozlišení na Horní a Dolní Bobrovou zaznamenáno v roce 1338. V roce 1462 je
Dolní Bobrová uvedena jako městečko. Horní Bobrová byla povýšena na městečko
již před rokem 1368. V roce 1464 získal část křižanovského panství a mezi tím
i Horní Bobrovou Jan z Pernštejna. Vilém a Vratislav z Pernštejna postoupili
smluvně v roce 1486 žďárskému klášteru Horní Bobrovou výměnou za část
Křižanova. Roku 1757 se poddaní v Dolní Bobrové vzbouřili kvůli sporu o
užívání pozemků a 15 z nich bylo roku 1759 uvězněno ve žďárském klášteře, v
roce 1760 byl rychtář a devět poddaných vsazeno do žaláře na Špilberku. Po
zrušení žďárského kláštera za vlády císaře Josefa II. v roce 1784 převzal
majetek kláštera náboženský fond. Ten rozdělil klášterní majetek na pět
částí, které postupně rozprodával. Tak se Horní i Dolní Bobrová staly
součástí radešínského zboží, které v roce 1826 koupil F. Schneider. V roce 1850 bylo
v Novém Městě vytvořeno okresní hejtmanství a sídlil zde jeden ze tří
soudních okresů, do kterého byly začleněny i Dolní a Horní Bobrová. Sloučením
Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vzniklo městečko Bobrová. Od 10. října 2006
byl obci vrácen status městyse.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 C) cs.wikipeda.org (.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
Dolní Bobrová
Kostel sv. Markéty C) se
zachovaným gotickým ostěním jižního vchodu a hodnotným zvonem pražského
mistra Ondřeje s reliéfem sv. Pavla z roku 1506 Křížová
cesta C) vybudovaná po
roce 1830 na Kalvárii (dříve Strážný kopec, kóta 594 m) postavena z
iniciativy bobrovského faráře Kleinbauera, který roku 1820 dal postavit na
vrcholu kopce Kalvárie velký žulový kříž a podél cesty čtrnáct empírových
kapliček Kaplička I. C) 1830 Kaplička II. C) 1830 Kaplička III. C) 1830 Kaplička IV. C) 1830 Kaplička V. C) 1830 Kaplička VI. C) 1830 Kaplička VII. C) 1830 Kaplička VIII. C) 1830 Kaplička IX. C) 1830 Kaplička X. C) 1830 Kaplička XI. C) 1830 Kaplička XII. C) 1830 Kaplička XIII. C) 1830 Kaplička XIV. C) 1830 |
Původní struktura zástavby, městečko
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 15.9.2015 Předchozí editace: 6.5.2011 |