Kod CZ 4161

Horní Bobrová

Kostel sv.Petra a Pavla ^{Zdroj 2)}

1714-22 zcela přestavěn J.B.Santinim Aichlem. v části obce Horní Bobrová. Přestavbu středověkého farního kostela projektoval v roce 1714 architekt Jan Blažej Santini - Aichel. Po třech etapách přestavby byl vysvěcen až v roce 1722.

Z původního pozdněrománského kostela zachoval Santini loď a osovou západní věž. Při obrácení orientace chrámu loď proměnil v kněžiště a připojil na východní straně nový prostor rozsáhlejší lodi. Východní působivé hlavní průčelí je pětiosé. Stavbu prostupují pro Santiniho charakteristické dovnitř zajímavě zakřivené, vyduté a vypouklé plochy. Pozornost si zaslouží motiv vsazené sféry s mečem a klíči na vykrojený vrchol štítu průčelí. Starší i novější části stavby sjednotil a její východní působivě komponované průčelí vévodí mírně svažitému náměstí městečka. Při až stroze působící jednoduchosti je dosaženo poutavého efektu a dokládá Santiniho mimořádnou představivost. Hlavní oltář zdobí čtyřlistý obraz Loučení sv. Petra a Pavla od Josefa Winterhaldera ml. z roku 1788.

Na počátku 18. st. místní farní kostel sv. Petra a Pavla, jehož stavební vývoj můžeme vysledovat až do doby románské, nevyhovoval požadavkům na funkční provoz. Farnost v Horní Bobrové spadá pod cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou, jehož tehdejším opatem byl Václav Vejmluva, který hojně využíval služeb Jana B. Santiniho. Přestože ale nejsou dochovány žádné písemné zprávy o Santiniho vztahu ke stavbě v Horní Bobrové, je pravděpodobné, že byl projekt na přestavbu zadán právě Santinimu. Autorství projektu mu bylo přiřčeno na základě pečlivého uměleckohistorického rozboru, jenž se opírá zejména o formální analýzu stavebních prvků kostela sv. Petra a Pavla a staveb na Žďársku, které jsou bezpečně Santiniho dílem.

Projekt stavební akce se datuje k roku 1714, vysvěcení kostela poté proběhlo 5. října 1722 za účasti olomouckého světícího biskupa Františka Julia hr. Braida. Je ale pravděpodobné, že stavba byla hotova už během tří let a svěcení proběhlo dodatečně později. Roku 1778 byla na severní straně přistavěna kaple Svatého hrobu. Na místě pravděpodobné dřevěné kruchty byla roku 1814 přistavěna nová hudební kruchta.

Původní středověký kostel se stával z podélného jednolodí, se západní představenou věží a se dvěma věžemi při východním kněžišti. Budova kostela byla situována na vyvýšeném konci náměstí podél hlavní osy vesnice a tvořila tudíž určitou dominantu Horní Bobrové. Santini k projektu přistoupil tak, že razantně proměnil celkovou dispozici kostela. K východnímu průčelí starší stavby, poté co kněžiště bylo odstraněno, připojil rozměrný halový prostor. Nové východní průčelí, které je exponováno do prostoru náměstí, je zdůrazněno konkávně vydutým rizalitem, jehož bosovaná nároží jsou natočena nakoso. V ose rizalitu je umístěno jedno z oken se sedlovými záklenky, která by měla evokovat gotickou minulost kostela. V horní části rizalitu, římsou odděleném, se nachází nika a symboly sv. Petra a Pavla.

Obdélný půdorys přístavby je zjemněn konvexně pojatými nárožími, která jsou ústupkově vtlačena do hmoty budovy. Ve východním průčelí vytváří kombinace konvexní plochy nároží a konkávního zakřivení rizalitu plynule zvlněnou linii zdiva, která se v nejužším bodě ostře lomí, čímž je dosaženo dynamického, ale zároveň i mimořádně harmonického, dojmu. V interiéru se tato přístavba projevila ve změně orientace presbytáře, který se nyní ocitá v západní části kostela. Hlavní vchod do kostela, doposavad řešený skrze jižní předsíň, byl logicky nově koncipován ve východním průčelí. Tento architektonický zásah umožnil, na poměry vesnického kostela, vytvořit působivé průčelí, k němuž se soustřeďuje veškerá pozornost okolního prostoru.

Santiniho přístavba nese v exteriéru architektonické znaky, profilace kordonové římsy a rustika nárožních lisen, které můžeme nalézt na o pár let starší kapli Jména Panny Marie v Mladoticích. Zejména tvarování římsy s využitím fabionu, který umožňuje plynulý přechod ze svislé do vodorovné plochy, odpovídá Santimu rukopisu. Obdobnou římsu můžeme najít na Santiniho kostele sv. Václava v sousední Zvoli. Téma hlavní římsy stavby poté dokazuje, s jakým mistrovstvím dokázal Santini modelovat světelné účinky prostřednictvím architektonických článků a zároveň je jedním z dokladů dobré znalosti nejen díla J. B. Matheye, ale i v Praze činného Marcantonia Canavalle a římské architektury Francesca Borrominiho. Ten používá římsu s fabionem kupříkladu na průčelí kostela San Carlo alle Quattro Fontane.

Římská barokní architektura se v kostele sv. Petra a Pavla reflektuje nejen architektonickými detaily. Zejména samotné hlavní průčelí kostela by mohlo odkazovat opět na tvorbu italského architekta Francesca Borrominiho, jako na jeden ze Santiniho inspiračních zdrojů. A to na římské stavby Santa Maria dei Sette, Oratorio dei Filippini ale i Sant'Ivo alla Sapienza. V nich se projevuje Borrominiho osobitý dynamický princip, který se v komornějším měřítku odráží i na bobrovském kostele. Časově příbuzným Santiniho projektem, který dokládá zájem architekta o křivkovitě podané řešení průčelí, je zámecký kostel v Rychnově nad Kněžnou. Zde se ale jedná o monumentální zakázku s finančním zázemím vysoké aristokracie. Kostel v Horní Bobrové je, i přes své skromnější pojetí, důstojným reprezentantem architektonické invence Jana B. Santiniho.

Vnitřní výzdoba se nese v střídmém, jednoduchém duchu, který se přísluší k vesnickému typu barokního kostela. Hladké stěny presbytáře jsou oproštěny od jakékoli štukového dekoru. Jen přechod mezi zdmi a plochým stropem je odlišen profilovanou římsou s voutou. Hluboké okenní niky jsou protaženy až k podlaze, čímž jednolité stěny získávají tektonickou rytmiku, a výrazněji propouštějí množství světla do interiéru.

„Hloubkově obdélný sál lodi má konkávně zaoblené kouty, zesílené dvakrát odstíněnými, plochými příložkami. Boční stěny mezi kouty jsou děleny na dvě okenní pole a je oddělující střední plochu, probranou velkou nikou. Tento střední díl není pilířově vystouplý, nýbrž ustupující, propadlý, zcela v protikladu k běžnému očekávání. Toto atypické řešení ovšem vnáší do hloubkové dispozice lodi náznak centrality, jíž podtrhuje i čtyřlistá forma velkého zrcadla fabionového stropu, složená střídáním konvexních a konkávních křivek štukového profilu a orientovaná na diagonály a konkávní kouty prostoru. Vytvoření architektonicky pointovaného, obsažného a poutavého efektu, a to mimořádně jednoduchými prostředky, je dokladem subtilnosti i suverenity Santiniho představivosti.“

Vybavení interiéru pochází až z 80. a 90. let 18. st. Hlavní oltář pocházející z roku 1786 nese světce spjaté s cisterciáckým řádem, a to sv. Bernarda a sv. Benedikta. Oltářní obraz s námětem Loučení sv. Petra a Pavla namaloval roku 1788 Josef Winterhalter. Boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa

Fara ²⁾

Barokní, kol.1720, Jan B. Santini Aichl, patrová s mansardovou střechou

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

z roku 1768

Kamenný kříž ^C)

Před kostelem

Boží muka ^C)

U cesty ke Zvoli

Památník ^C)

…

Hrádek Valy ^C)

zbytky asi 1 km sv. od obce, zaniklý hrad, který stával na kopci Valy nedaleko obce Bobrová nad silnicí II/360 ve směru na Moravec a nad rybníkem Kaňovec. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1283, kdy se po ní píše Hrabiš, původně z rodu pánů ze Švebenic, který byl manželem Elišky z Křižanova a také byl pravděpodobně zakladatelem hradu. Na konci 13. století se hrad dostal pod Křižanov a tím došlo k úpadku bývalého panství. Hrad definitivně zanikl na přelomu 14. a 15. století, kdy se dostal do správy kláštera ve Žďáře nad Sázavou. O architektonické podobě hradu a ani o celkové podobě hradu není dostatek informací záznamy . Navíc se do dnešních dnů nedochovaly ani žádné zbytky, na místě hradu dnes nalezneme jen tzv. tvrziště. Odborníci předpokládají, že se jednalo o provizorní dřevěný hrádek vystavěný na kamenných základech

Stará škola ^C)

…

Bílkův mlýn ^C)

…

Bílkova lípa ^C)

…

Borovice ^C)

u Bílkova mlýna

Zpět na okres

Panství

Politický okres N.Město na Moravě, s.o.N.Město na Mor.

1961 Okres Žďár nad Sázavou

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^C)

1368 povýšena na městečko. Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter cisterciáků a tomuto klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později „z Bobrové“ a v Bobrové sídlil. Její první manžel Smil z Lichtenburka daroval roku 1262 tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru [1], zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova.

Poprvé je rozlišení na Horní a Dolní Bobrovou zaznamenáno v roce 1338. V roce 1462 je Dolní Bobrová uvedena jako městečko. Horní Bobrová byla povýšena na městečko již před rokem 1368. V roce 1464 získal část křižanovského panství a mezi tím i Horní Bobrovou Jan z Pernštejna. Vilém a Vratislav z Pernštejna postoupili smluvně v roce 1486 žďárskému klášteru Horní Bobrovou výměnou za část Křižanova. Roku 1757 se poddaní v Dolní Bobrové vzbouřili kvůli sporu o užívání pozemků a 15 z nich bylo roku 1759 uvězněno ve žďárském klášteře, v roce 1760 byl rychtář a devět poddaných vsazeno do žaláře na Špilberku. Po zrušení žďárského kláštera za vlády císaře Josefa II. v roce 1784 převzal majetek kláštera náboženský fond. Ten rozdělil klášterní majetek na pět částí, které postupně rozprodával. Tak se Horní i Dolní Bobrová staly součástí radešínského zboží, které v roce 1826 koupil F. Schneider.

V roce 1850 bylo v Novém Městě vytvořeno okresní hejtmanství a sídlil zde jeden ze tří soudních okresů, do kterého byly začleněny i Dolní a Horní Bobrová. Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vzniklo městečko Bobrová.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	603
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipeda.org (.2015)

Dolní Bobrová

Kostel sv. Markéty ^C)

se zachovaným gotickým ostěním jižního vchodu a hodnotným zvonem pražského mistra Ondřeje s reliéfem sv. Pavla z roku 1506

Křížová cesta ^C)

vybudovaná po roce 1830 na Kalvárii (dříve Strážný kopec, kóta 594 m) postavena z iniciativy bobrovského faráře Kleinbauera, který roku 1820 dal postavit na vrcholu kopce Kalvárie velký žulový kříž a podél cesty čtrnáct empírových kapliček

Kaplička I. ^C)

1830