Kod CZ 15618 Studnice (Studnitz) Kaplička
Zdroj B) s
hasičskou zbrojnicí z roku 1801. Železný
kříž Zdroj B) U
kapličky Pamětní
deska Zdroj B) Odbojářům
Cyrilu Musilovi a jeho ženy Růženy na
domě, kde bylo za II.sv.války centrum odboje Usedlost
č.p.5 Se štukovou
fasádou Chalupa
č.p.27 … Chalupa
Zdroj B) … Památný
strom Zdroj B) U statku za
kapličkou je památná lípa velkolistá s obvodem kmene 550 cm, výškou 30 m a
stářím přes 300 let. |
Panství Politický okres N.Město
na Moravě, s.o.N.Město na Mor. 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad 1980 Část Nového Města n.M. Historie
obce
Obec vznikla na kolonizačním území pánů
z Medlova, předků pozdějšího významného rodu pánů z Pernštejna. Jejich prvním
sídlem v oblasti byl hrad Kámen, zvaný později Zubštejn. Pravděpodobně ve 30.
letech 14. století prodal Jimram z Kamene majetek náležející tehdy k hradu
Kámen pánům z Boskovic. Samotný prodej byl zapsán až v roce 1348 do tehdy
založených zemských desek v Brně. V odprodané části je mezi ostatními
vesnicemi uvedena také ves Čtyři Studně. Ze souvislostí je patrné, že jde o
Studnice. Za pánů z Boskovic se centrem zdejší
části jejich panství stal hrad Pyšolec. Od té doby Studnice sdílely osudy
pyšoleckého panství, které podléhalo složitým majetkovým přesunům. Při jednom
z nich, v roce 1384, je již obec uváděna pod nynějším jménem Studnice. Název
tedy souvisí s výskytem studní v místě založení a je množného čísla. V roce 1446 získal pyšolecké panství
Jan z Pernštejna. Od té doby již vesnice zůstala u Pernštejnského panství a
po jeho rozdělení na díly v roce 1500 se stala součástí tzv.
novoměstsko-jimramovského dvojdílu a později samostatně se vyvíjejícího
novoměstského panství. V roce 1749 dostaly Studnice vlastní
pečeť. Ve znaku mají studnu s rumpálem a okovem. Studnice byly v obdobích 1850 - 1867
a 1960 - 1980 osadou obce Rokytno. Od roku 1980 jsou částí Nového Města na
Moravě. Geologické podloží katastru obce
tvoří převážně ruly. V JZ polovině katastru je pronikají ve směru SZ-JV pruhy
amfibolitů a krystalického vápence. Studnice jsou nejvýše položenou obcí
ve Žďárských vrších (784 m). Z okolí je pěkný rozhled. U příjezdové cesty do
vesnice stojí tři stožáry vysokého napětí pro výzkum vlivu námrazy. Stožáry
jsou důležitým orientačním bodem pro široké okolí. Jižně od Studnic se rozprostírá
údolí Kaňásky, které je pro svou krajinnou hodnotu navrhováno mezi chráněná
území. Asi 1 km na SSZ je samota Studnické
Paseky, která byla založena v roce 1729. Nedaleko od Studnických Pasek
vyčnívá nad lesem Pasecká skála (819 m), chráněná přírodní památka skládající
se ze skalních útvarů Pecen, Pernštejn a Vyhlídka (vysoká 24 m). Z upravené
vyhlídkové plošinky si zde lze dopřát téměř panoramatický pohled na celou
ústřední část Žďárských vrchů. Výstup po modré značce od Podmedlovského mlýna
na Paseckou skálu může sloužit jako terénní test zdatnosti. Od 17. do 19. století se u Studnic
těžila železná ruda pro vysoké pece na novoměstském panství. V roce 1818 je
zde uváděn důl Michal. Od 17. století se zde také těžil vápenec. Vápenec se
pálil ve studnických vápenkách až do 30. let tohoto století na pálené vápno,
které se rozváželo po okolí pro stavební účely. Zdejší vápenec byl rovněž
používán jako přísada do vsázky pro železářské vysoké pece novoměstského
panství. V krystalických vápencích byly v
roce 1878 objeveny asi 50 m dlouhé chodby a jeskyně, 2 až 10 m vysoké, se
slabou krápníkovou výzdobou (dnes nepřístupné). Stopy po dolování železné
rudy jsou dosud patrny u cesty z Pohledce do Studnic (zelená značka) a stopy
po dolování vápence u cesty z Maršovic do Studnic (žlutá značka). Na Studnicích najdeme chalupy
horáckého typu, roubené s lomenicí a žundry. V prvním statku v obci s
letopočtem 1827 ve štítě se odehrával děj Karníkova románu "Soumrak rodu
Jamborova". Na Studnicích se narodil a má zde
pamětní desku básník a překladatel J.E. Nečas (1849-1919). Studnice byly za druhé světové války
místem působení mnoha odbojových skupin (R 3, CALCIUM, TUNGSTEN,
PLATINUM-PEWTER, BAUXITE). Tyto skupiny nacházely všestrannou pomoc a podporu
u Cyrila Musila (1907-1977), lyžařského reprezentanta a olympionika. Musilův
statek (dnes s pamětní deskou) se stal důležitým centrem nekomunistického
odboje. Cyril Musil byl však po válce v roce 1949 odsouzen na 20 let do
vězení. Podařilo se mu z vězení uprchnout, dostal se do Kanady, kde žil až do
konce svého života.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 B) nmnm.eu (16.9.2015) C) cs.wikipedia.org (16.9.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 16.9.2015 |