|
Kod CZ 17904 Vítochov (Witochau) Kostel
sv.Michala 2) C)
Pův.románský,
1.pol.13.stol., přestavěn 2.pol.13.stol., upraven raně barokně, neogoticky
1848 a puristicky 1949, středověké nástěnné malby. poutní hřbitovní
byl postaven ve 13. století. Jako doba jeho vzniku je většinou uváděn rok
1238, podle P. V. Grmely je však tento závěr nesprávný (středověké falsum) a
kostel byl postaven až koncem 13. stol. Raně gotický kamenný kostel s
románskými prvky je obklopen hřbitovem, ohraničeným kamennou zdí, v
jihovýchodním rohu je vysunutá márnice. Kostel jako filiální spadá do
farnosti Bystřice n. P. Kostel je
postaven z lomového kamene vyspárovaného vápennou maltou a působí dojmem
tvrze. Je obklopen hřbitovem obehnaným kamennou zdí s márnicí. Přístup na
hřbitov je dvěma branami, od „Vítochova“ a od
„Písečného“. Kostel je orientovaná svatyně, kterou tvoří téměř čtvercový
presbytář s valenou klenbou a mírně obdélná loď s trámovým stropem. Na jižní
straně lodi je přistavěna věž, která, jak lze vidět, je stavěna natřikrát. Na
věži jsou dva zvony, oba s nápisy. Větší s nápisem „Tento gest zwon duelan kecty
kwale tut obci 1535“ a
menší asi z 15. století s nápisem „lit k czti a chwale panu bohu a panny Marige
a swatemu Waczlawu“. Na
severní straně presbytáře se nachází sakristie, která byla přistavěna
dodatečně a je přístupná z presbytáře. Vchod z presbytáře byl pravděpodobně
probouraný až dodatečně v místě tzv. sedile. Propojení mezi presbytářem a
lodí je gotickým lomeným obloukem. Kostel byl do
roku 1949 omítnutý místy i trojnásobnou vrstvou omítky pokrytou sgrafitem. Do
roku 1906 měl kostel střechu pokrytou šindelem, který pravděpodobně nahradil
došky. V roce 1906 byl šindel nahrazen pozinkovaným plechem. K další výměně
střechy došlo v létě 1979, kdy byl kostel pokryt měděným plechem. Vchody do kostela
jsou tři. Hlavní vchod je ze západu, další je pod věží. Sakristie kromě
vchodu z presbytáře má svůj vlastní vchod ze hřbitova. Věž má vchod z
kruchty. Kostel byl
postaven asi kolem poloviny 13. století, avšak přesný rok výstavby není znám,
protože rok 1238, který se podařilo zjistit ze středověkých listin, je
podvrhem. Původně byl zamýšlen jako farní pro okolní obce, ale podle
některých pramenů jím byl jen krátce, podle jiných farním kostelem nikdy
nebyl. Sakristie byla postavena asi v roce 1740. Rok lze určit podle
dendrochronologického průzkumu krovů. Původní trámový strop z roku 1661 byl
při celkové opravě v letech 1967 až 1969 nahrazen novým, pouze jeden trám
původního stropu se podařilo zachránit a je na něm letopočet 1661. V lodi je
dřevěná kruchta postavená v roce 1969, která nahradila starou, pocházející z
roku 1783 Podle amatérského
archeologického výzkumu, který probíhal v letech 1967 až 1969, se podařilo
zjistit, že v místech dnešního kostela bývalo pohanské pohřebiště. Při
hledání základů apsidy byly nalezeny v pravém rohu pod základy tři kostry
uložené asi po 10 centimetrech nad sebou. Pod podlahou kostela se podařilo
nalézt několik desítek lidských koster, které pocházejí z dob, kdy se v
kostelech pohřbívalo. Při odkrývání byly nalezeny pod šachovnicovou
černo-bílou dlažbou další dvě vrstvy cihlové dlažby. Obě značně opotřebované
a měli velikost 20 krát 20 cm a 20 krát 26 cm. Okolo oltáře bylo nalezeno,
kromě množství různých kostí a střepů , 10 celých koster, jedna, asi mužská,
měřila 210 centimetrů. Všechny byly zásadně položeny hlavou k východu a ctily
základy kostela. V lodi bylo nalezeno 40 koster, které jsou dnes uloženy v
hrobce pod vítězným obloukem přikrytým náhrobním kamenem s vytesaným mečem. Mezi
nejvýznamnější památky v kostele patří fresky, románská křtitelnice a
náhrobní kameny. Fresky jsou ve třech řadách. Nahoře na klenbě je vyobrazen v
kruzích Kristus vševládnoucí a čtyři znaky evangelistů (člověk, lev, býk a
orel). Dále vyobrazení Kristových pašijí, poslední soud, Nanebevstoupení
Páně, Panna Maria ochranitelka a sv. Michael. Asi za husitských válek byly
malby zaomítány. Vnitřní výmalba kostela se lišila
podle doby, ve které se upravoval. V roce 1949 byly fresky objeveny a
restaurovány. Restaurování provedli bratři Polákové z Brna. Fresky jsou po
celém kostele, ale pro velmi špatný stav se v lodi neodkrývaly. Další
restaurování proběhlo v průběhu celkové opravy kostela v letech 1967 až 1969. K dalším památkám
patří románská křtitelnice dnes umístěná v presbytáři. Pochází asi z poloviny
13. století a pravděpodobně byla přenesena z bystřického kostela. Křtitelnice
je vytesána z tzv. nedvědického mramoru. Má podobu kalicha. Umístění
křtitelnice se v průběhu staletí měnilo, například v roce 1662 je připomínána
uprostřed kostela, v roce 1912 v síňce pod věží. Náhrobní kameny pocházejí
asi z doby renesance. Dnes jsou umístěny ve stěnách presbytáře a v síni pod
věží kromě jednoho, který je umístěn v podlaze pod vítězným obloukem. Tam
jsou pohřbeny pozůstatky předků nalezené při amatérském archeologickém
průzkumu. Popis umístění náhrobních kamenů ze začátku 20. století lze najít v
knize J. Votavy.
Kamenný
kříž C)
Před vstupem na
hřbitov
[Hrádek]
C)
… Hostinec
C) D)
Č.p.19
Dům
č.p.1 C) D)
…
|
Panství Politický okres N.Město
na Moravě, s.o.Bystřice nad Pern. 1961 Okres Žďár nad Sázavou 2003 Pověřený městský úřad Část Bystřice nad Pernštejnem Historie
obce
Obec se poprvé připomíná pod jménem Dětochov (podle vladyky Dětochy)
v roce 1297, kdy patřila Jimramovi z Kamene. V roce
1349 se novou majitelkou stala Klára, vdova po Štěpánovi z Pernštejna. Od
roku 1358 patřil Vítochov pánům z Pernštejna. V letech 1960 – 1980 byl osadou obce
Písečné a od roku 1980 částí města Bystřice nad Pernštejnem.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 C) cs.wikipeda.org (25.9.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 25.9.2015 Předchozí editace: 8.5.2011 |
