Kód CZ 15193

Staré Ždánice

Kostel sv.Václava ^{Zdroj
2)}

Na hřbitově, raně gotický

Socha sv.Marka ^{Zdroj 2)}

Při silnici do Bohdanče, 1878

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

U silničního mostu

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U mlynářského zámečku, 1884

Železný kříž ^{Zdroj C)}

...

Památník padlým ^{Zdroj A)}

...

Památník pozemkové reformy ^{Zdroj A)}

U ždánického dvora

[Tvrz] ^{Zdroj A)}

Tvrziště se nachází asi 1000 metrů jihovýchodně od kostela v louce na nepatrném terénním vyvýšení. Již v roce 1966 zde zkoumal František Šebek a archeolog Luděk Skružný. Vykopali sondu napříč tvrzištěm dva metry širokou a 90 cm hlubokou. Nalezené střepy (několik málo s vlnkovitou výzdobou a byly zřejmě vystaveny požáru) lze datovat do 14.-15. století. Pouze několik kusů lze zařadit do 16.století. Šebek a Skružný vyslovili domněnku, že tvrz byla devastována pravděpodobně při výstavbě rybníka počátkem devatenáctého století, kdy z velké části vzaly za své i kulturní vrstvy v jejím nejbližším okolí. V roce 1968 zkoumal historický kroužek toto tvrziště ve větší míře. Mimořádně obětavou podporu získal u ředitele ždánické školy pana Martince. Byly provedeny další sondy přes areál tvrziště. Mladí historikové získali 538 kusů materiálu. Byl mezi nimi středověký džbánek se zelenou glazurou, značné množství středověkých střepů dokonce dva pazourky z doby kamenné. Koncem léta 1968 byl průzkum tvrze uzavřen. Podle nalezeného materiálu jde o tvrz ze 14.-16.stol. Její malá rozloha nasvědčuje, že to byla stavba, kterou mohl obývat majitel s rodinou a minimálním počtem služebnictva. Ždánická tvrz byla zřejmě rytířským sídlem nejnižšího řádu, jehož majitel zřejmě neoplýval bohatstvím. Snad byla tvrz opuštěna za husitské revoluce, případně v 15. stol., a k jejímu zániku došlo začátkem 16. století při pernštýnské výstavbě rybniční sítě.

[Mlýn] ^{Zdroj C)}

mlýn byl zbudován hned po výstavbě opatovického kanálu, pravděpodobně roku 1515, a to jako mlýn panský. Mlýn v roce 1548 převzal do dědičného nájmu první známý mlynář Matouš Střebský a po něm jeho další příbuzní. V roce 1560 byl mlýn prodán vdovou Martou svému zeťovi Jakubovi, po něm jej v roce 1607 zdědil syn Jiří. V roce 1638 patřil mlýn mlynářce Anně Vilemovské, ke které se přiženil Adam Kohout. Byl zbořen Švédy během třicetileté války. V roce 1656 mlýn vyhořel. Vypálený jej koupil majitel pardubického panství. Další zmínka je až z roku 1733, kdy jej koupil Václav Chudoba. Z této doby pochází i socha sv. Nepomuka, která byla zbudována na náklady mlynáře Chudoby a stojí naproti bývalému mlýnu. Roku 1763 koupil mlýn v dražbě Tomáš Roudný. Následně jej koupil Josef Roudný za 6000 zlatých a v roce 1796 Josef Dostál za 18000 zlatých. Ten jej v roce 1802 prodal svému synovi Františkovi Dostálovi za 22 800 zlatých. Ten jej roku 1810 prodal Janu a Kateřině Morávkovým. Mlýn opět v roce 1860 do základů vyhořel a spáleniště koupil mlynář Václav Prokeš, který vybudoval mlýn nový, již cihlový s pěti koly a obytnými budovami, jako největší mlýn na opatovickém kanálu. Mlýn pak provozoval jeho rod po několik generací. V roce 1890 přešel mlýn na jeho syna Josefa. Roku 1912 mlýn opět vyhořel, byl proto přestavěn a zmodernizován. V roce 1923 vyhořely provozní budovy mlýna. Roku 1935 jej převzal vnuk Jaroslav Prokeš. Během druhé světové války sloužil mlýn širokému okolí a k obživě obyvatelstva. V roce 1954 byl mlýn zrušen a zabaven státními statky. Rodina Prokešových byla vyhnána během jednoho dne. V roce 1957 objekty mlýna a pozemky převzalo místní JZD, které je v roce 1974 opustilo, a mlýn už jen chátral. Roku 1979 byl zcela zdevastovaný mlýn rozbořen buldozery. Plocha po mlýnu byla srovnána se zemí, vybetonována a vybudována zde byla skládka řepy.