Kód CZ

Polička

(Politschka, Politz)

Připojené: Lezník, Modřec, Střítež

Na místě staršího postaven ve 2.pol.14.stol. nový kostel, ve 3.čtvrtině 17.stol., neogoticky po požáru přestavěn 1853-65 A.Vacha pod řízením F.Schmoranze, obnoven 1931

První písemná zmínka o poličském kostele se objevuje v listině z 25. června 1321, v níž král Jan Lucemburský dává královně Alžbětě (známější spíše pod jménem Eliška Rejčka), vdově po králi Václavu II., patronátní právo k farnímu kostelu v Poličce.

Na místě tohoto původně raně gotického kostela, založeného pravděpodobně krátce po založení města v roce 1265, byl v polovině 14. století postaven kostel nový, v polovině 17. století barokně upravený. Jeho původní podobu však známe pouze z půdorysu a vyobrazení. Jednalo se o trojlodní baziliku s dlouhým kněžištěm a štíhlou věží v západním průčelí, přičemž délka trojlodí se blížila jeho šířce. Poslední stopy, které by mohly napomoci pokusům o přesnější rekonstrukci původní podoby, byly zničeny po velkém požáru Poličky v roce 1845, kdy byl kostel natolik poškozen, že bylo v roce 1848 rozhodnuto o jeho stržení a stavbě kostela nového, který byl postaven v letech 1853-65 v novogotickém slohu podle plánů inženýra Antonína Vacha z Pardubic a za dozoru stavitele Františka Schmoranze z Chrudimi - kostel byl slavnostně vysvěcen 30. července 1865. Jedná se o síňové trojlodí s protáhlým pětiboce zakončeným kněžištěm a věží v západním průčelí - ve věži visí, krom čtyř zvonů z roku 1980 a 1982, i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511, odlitý konvářem Jiříkem z Chrudimi. Sochu sv. Jakuba na hlavním oltáři vytvořil v roce 1864 z karrarského mramoru sochař Václav Levý (práci V. Levého na soše beletristicky ztvárnil Jakub Arbes v romanetu “Těžiště” ve sbírce “Z ovzduší umění” - kopie sochy zdobí hrob V. Levého na vyšehradském hřbitově v Praze). Václav Levý vytvořil i reliéfy Krista se čtyřmi evangelisty na kazatelně. Obrazy sv. Prokopa, sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Vojtěcha na hlavním oltáři a P. Marie na postranním oltáři maloval Josef Vojtěch Hellich, obraz sv. Josefa na druhém postranním oltáři pak Vilém Kandler.

V Městském muzeu jsou uložena torza dvou zastavení Křížové cesty z roku 1748 od Františka Pacáka, umístěné ve venkovních kaplích a zničené při požáru v roce 1845.V letech 1889-1902 byl městským pověžným ustanoven obuvník Ferdinand Martinů a v bytě ve věži se 8. prosince 1890 narodil jeho syn, později světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů,

Kostel sv.Michaela

Na hřbitově, intaktní renesanční, kol.1580, téměř čtvercové trojlodí.

Kostel sv. Michaela byl vystavěn v letech 1572 - 1576 Ambrožem Vlachem a Jiřím Krejzlíkem. Zděná trojlodní stavba se sanktusní věží je jednou z nejvýznamnějších památek z období renesance na poličsku. Při jižní i severní straně lodi jsou dodatečně přistavěné čtvercové předsíňky, součástí severní předsíňky je šnekové schodiště na kůr a půdu. Sakristie na severní straně kněžiště byla přistavěna okolo roku 1658 (či1690). Exteriér nese ještě známky pozdně gotického stylu díky uplatnění opěrného systému a hrotitým oknům. Naopak vnitřní prostor reflektuje zejména díky své štukové výzdobě renesanční umělecký názor. Hlavní loď je od postranních oddělena párem toskánských sloupů a párem čtyřbokých pilířů. Roku 1690 byla na severní straně kostela přistavena raně barokní sakristie.

Na hlavním rokokovém oltáři je umístěn obraz Pád pyšných andělů od Františka Vavřince Korompaye z Brna. Kazatelna pochází z roku 1777 a je zdobena reliéfními deskami s výjevy z Mojžíšova života a soškami andělů. Sochy v interiéru kostela pocházejí taktéž z 18. století. Ve vrcholu triumfálního oblouku je štukový znak města Poličky, nejstarší po městských pečetích. V areálu hřbitova se nachází také renesanční zvonice a barokní kostnice. Na zdejším hřbitově je pohřben hudební skladatel Bohuslav Martinů. ^B)

Zvonice

Na hřbitově, renesanční, současná s kostelem se zbytky sgrafit.

Zvonice byla postavena pravděpodobně současně s kostelem sv. Michala. Jedná se o zděnou hranolovou patrovou stavbu na obdélníkovém půdorysu, v přízemí je valeně sklenutý půlkruhový vchod na hřbitov. V patře visí zvon zasvěcený sv. Michalu, odlitý v roce 1598 mistrem Eliášem v Hradci nad Labem (dnešním Hradci Králové). ^A)

Kostnice

V jihovýchodním koutě hřbitova, barokní 1770-4

Kostnice při vstupu na hřbitov byla postavena v letech 1770-74 údajně poličským polírem N. Tylem. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu se zkosenými nárožími. Fasáda je členěna pilastry nesoucími hlavní římsu, průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, kopulovitá střecha plechovou věžičkou. “Pomni o poczestny na popel nass jenž wnitř odpočiwa” hlásá nápis na její stěně.

[Kaple P.Marie]

V budově solnice, 19.stol., zbořena společně se solnicí 1940

Kaple sv.Anny

19.stol U silnice na Pomezí, upravena 1916

Kaple P.Marie

V Libobáji, 19.stol.

Kaple

U Jelínka, přestavěna 1892 s křížovou cestou

Křížová cesta ^{Zdroj G)}

Moderní. Křížovou cestu ke kapli na Jelínku vytvořila Marie Klimešová s rodinou a přáteli. Cesta byla požehnána 21. 6. 2015, v roce oslav 750. výročí od založení města Poličky.

I. a II.zastavení

Moderní

III. a IV..zastavení

Moderní

V. a VI.zastavení

Moderní

VII. a VIII.zastavení

Moderní

IX a X..zastavení

Moderní

XI. a XII.zastavení

Moderní

XIII. a XIV.zastavení

Moderní

Kaple sv.Františka Xaverského

V radnici 1751 s barokními freskami

Kaplička sv.Jana Nepomuckého

Na začátku parku, s lidovým sgrafitem

Děkanství

Barokní, 1711, dvoukřídlé patrové, dvouramenné schodiště

Evangelický kostel ^D)

Nad Synským rybníkem, 7. dubna 1935 usneslo sborové shromáždění postavit vlastní kostel na pozemku koupeném před 25 lety. Projekt na výstavbu vypracoval vynikající architekt Dr. Kozák z Prahy a vlastní stavba byla zadána místní firmě Josefa Macha. Stavba započala v létě 1936 a kostel byl toho roku zastřešen. Na jaře roku 1937 byla stavba dokončena; celkový náklad činil 280.000,- Kč. Dávné přání bylo splněno! Slavnostní otevření nového kostela se konalo 6. července 1937 za účasti tří tisíc osob. Po rozloučení se starou modlitebnou se odebral průvod do nového kostela, který odevzdal svému účelu bratr synodní senior Dr. Josef Souček.

Hřbitov >>

U kostela sv.Michaela

Evangelický hřbitov

1878

Židovský hřbitov

U nového hřbitova při smuteční síni. 1881

Morový sloup >>

Před radnicí, J.F.Pacák, 1727-31, architektura F.M.Kaňka, se sochami sv.Karla, sv.Rocha a sv.Šebestiána s andílky. V nikách spodní části sochy sv.Floriána, sv.Václava asv.Víta. na vrcholu jehlance s mráčky socha P.Marie kolem balustráda se sochami sv.Josefa, sv.Anny a sv.Joachima.

Vysoký 22 metry, vytvořený v letech 1727-31 jako dík za ochránění města před morem roku 1713. Jeho architektonickou kompozici pravděpodobně navrhl přední český architekt František Maxmilián Kaňka, sochy vytesal Jiří František Pacák z Litomyšle. Náklady na pořízení sloupu sice přesáhly 6000 zlatých, což představovalo příjem města z poddanských dávek z celého panství za zhruba deset let, Polička však získala památku dodnes patřící k vrcholům barokního sochařství. V roce 1748 nechala městská rada morový sloup vyrýt a vytisknout technikou mědirytiny, jejíž autor Michal Rentz z Kuksu, dvorní rytec hraběte Šporka, zcela uchvácen o poličském morovém sloupu napsal, že “v celém Českém království nemohu také říci, kde by se dal spatřiti nádhernější pomník”.¨

Půdorys sloupu tvoří stupňovitě se zužující trojúhelník s otupenými rohy. Podstavec obklopuje balustráda, na níž stojí sochy sv. Josefa, sv. Anny a sv. Jáchyma. Ve výklencích spodního dílu podstavce jsou sochy sv. Václava, sv. Víta a sv. Floriána. Na bohatě profilované římse nad nimi stojí sochy sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána a sv. Rocha a ještě výše jsou v kartuších tři mariánské reliéfy. Sloup je zakončen trojbokým štíhlým jehlancem pokrytým obláčky s andílky a sochou Panny Marie s aureolou dvanácti hvězd, stojící na půlměsíci a zeměkouli

Socha P.Marie

Na vrcholu J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Karla Boromejského

Na sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Rocha

Na sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Šebestiána

Na sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Floriána

V nice sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Václava

V nice sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Víta

V nice sloupu, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Josefa

Na balustrádě, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Anny

Na balustrádě, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Jáchyma

Na balustrádě, J.F.Pacák, 1727 -31

Socha sv.Jana Nepomuckého

Před jižním průčelím radnice J.F.Pacák, 1727

Socha sv.Antonína Paduánského ^{Zdroj F)}

Kol.1770. stála na odlehlém místě v polích za průmyslovou zónou.  

Svatý Antonín takto vypadal ještě předtím, než byl odeslán restaurátorům. V říjnu mu město najde nové místo.

Kamenný kříž

Drobný, u výjezdu z města na Hlinsko

Kamenný kříž

Hřbitovní, centrální 1879

Železná kříž

Před kaplí u silnice na Pomezí

Železná kříž

Před děkanstvím

Boží muka

Dřevěná na sloupku před kovárnou

Boží muka

Před č.p.96

Boží muka

Zděná s výklenky, na křižovatce

Kašna se sochou sv.Jiří

Na náměstí, 19.stol., socha J.F.Pacák, 1727 z původních kašen z 2.čtvrt.18.stol.

Socha sv.Jiří

Na kašně, J.F.Pacák, 1727 z původní kašny z 2.čtvrt.18.stol

Kašna se sochou sv.Michaela

Na náměstí, 19.stol., socha J.F.Pacák, 1727 z původních kašen z 2.čtvrt.18.stol.

Socha sv.Michalea

Na kašně, J.F.Pacák, 1727 z původní kašny z 2.čtvrt.18.stol

Kašna

Na roku Šafovy ulice

Pomník B.Martinů

V parku u rybníka, 1990, sochař Milan Knobloch

Pomník Svat.Čecha

Vladimír Bretschneider, 1910

Pomník Mistra Jana Husa

V Liboháji, 1921 - Vojtěch Eduard Šaff. žulový balvan roku 1921 dopraven z Oldřiše do Poličky a postaven v městském parku Liboháji.

Pamětní deska B.Martinů ^{Zdroj A)}

s reliéfní bustou B. Martinů od Josefa Kadlece, osazená u vchodu do věže roku 1957

Hrob B.Martinů

Na hřbitově

File:Hrob Bohuslava Martinů.JPG

Památník obětem 1914-18

(Vdova). Pomník obětem 1. světové války v sochařském ztvárnění významného regionálního sochaře Josefa Kadlece z roku 1926, představující vdovu s dítětem, truchlící nad soupisem jmen padlých z Poličky z let 1914–1918.

Socha Naše osvobození

Pomník padlým z 1. světové války s alegorickou sochou „Naše osvobození“, představující legionáře, zabíjejícího rakouského orla, dílo Antonína Chmelaře z roku 1923, tvořící protějšek k soše „Poroba“ .

Socha Poroba

Pomník na paměť vzniku samostatné republiky s alegorickou sochou „Poroba“ od Josefa Fojtíka z roku 1925. Tělo popraveného legionáře v rozhalené košili je připoutáno k pahýlu stromu. Dvouhlavý (rakouský) orel sedí na levém rameni legionáře a zobákem levé hlavy drásá mužovo tělo.

Pomník obětem 2. a 3. odboje

1996, pískovcový kužel prorážející kovovou mříž s nápisem Na památku těch, kteří se nesmířili se ztrátou svobody v naší zemi v letech 1938 – 1989. Autorem návrhu pomníku je ing. arch. Roman Svojanovský ze Svitav.

Pamětní deska

Na č.p.86, „ Věnováno rodinou / LIDMILOVOU A MARTINOVOU / SIROTKŮM POLIČSKÝM / 20.1.1913

Pamětní deska

Vojtěch Ed.Šaf, český sochař, na jeho rodném domě

Pamětní deska

Josef Smola, zasloužilý purkmistr a starosta

Pamětní deska

Na č.p.38, rodný dům J.V.Just.Michl, Drašar - spisovatel

[Hrad]

na dolním předměstí, v místě č.p.33-26 v Šafově ulici, v 15.stol už neexistoval a píše se starém hradu.

Městské hradby

Již ve 13.stol., ve 2.pol.14.stol.kamenné hradby, 2.pol.15.stol postaveny barbakány.

kamenné hradby byly vystavěny po návštěvě a pobytu Karla IV. v Poličce ve 2. pol. 14. století. Systém opevnění se skládal z hlavní hradby, parkánu, parkánové zdi, vodního příkopu a valu. Obranný systém byl v 16. st. posílen čtyřmi barbakany opatřenými padacím mostem, určenými k ochraně městských bran. Brány ani barbakany se nedochovaly. Do dnešních dnů se dochovala hlavní hradba zpevněná 19 půlválcovými věžemi, která obklopuje celé historické jádro města (1220 m). Poličské hradby patří k nejzachovalejším opevněním ve střední Evropě. ^C)

[Limberská brána]

Východně

[Litomyšlská brána]

Severně

[Kamenecká brána]

Jižně

[Starohradská brána]

Západně

Radnice >> ^Zdroj^A)

Ve středu náměstí, 1739-40 F.M.Kaňka, věž renesanční, mansardová střecha zničena při požáru 1845, 1941 obnoven původní vzhled.

Podobu původní gotické radnice známe pouze z nejstaršího vyobrazení Poličky z let 1711-27, neboť byla zbořena na počátku její barokní přestavby v roce 1739. Byla to patrová kamenná budova s věží v severozápadním nároží, která se - ve zdivu vysoká zhruba 30 metrů - bez většího narušení zachovala až do současnosti, byť ze všech stran obestavěná budovou barokní radnice. Dobu stavby gotické radnice lze přibližně určit před rok 1360, čemuž neodporuje ani rozbor architektonických prvků dochované gotické kaple.

Na jejím místě byla v letech 1739-44 postavena radnice nová, barokní. Jejím projektantem byl pravděpodobně František Maxmilián Kaňka, který ji navrhl jako monumentální dvoupatrovou budovu palácového typu s mansardovou střechou a věží. Fasády jsou v přízemí členěny pásovou rustikou, přes obě horní patra běží pilastry s kompozitními hlavicemi, na všech čtyřech stranách jsou nízké trojúhelníkové štíty, na nichž byly původně městské znaky (dnes zachován pouze znak nad východním průčelím). Nad okny přízemí a druhého patra jsou reliéfní štukové mušle, nad okny prvého patra jsou pod dynamicky zvlněnými nadokenními římsami v bohatém štukovém dekoru umístěny symetricky řazené individuální busty a masky - busty portrétního a masky karikaturního charakteru (busta v ose východního průčelí údajně zobrazuje tehdejší císařovnu-vdovu Alžbětu Kristinu, jediná zvířecí maska, hlava jelena - v ose západního průčelí - má nepochybně vztah ke štukovému rámu v přízemí, pod nímž do roku 1785 stával pranýř - nad pranýřem umístěný zvonek oznamoval uzavírací hodinu hospod, požární poplach i uvedení provinilce na pranýř). Vchod do radnice je na východní straně, nad vchodem je vysunut malý balkónek. Všechna tři podlaží mají v zásadě stejný půdorys, přízemí je klenuté, patra plochostropá, střed budovy zabírá již zmíněná věž, v severozápadním rohu prostupuje prvé a druhé patro unikátně zachovaná radniční kaple s původní výzdobou z roku 1751, zasvěcená sv. Františku Xaverskému - oltářní obraz (sv. František Xaverský křtí pohany) a nástropní freska (Apoteóza misionářské činnosti sv. Františka Xaverského v Brazílii, Indii a Japonsku). Po stranách oltáře stojí dva jezuitští světci (sv. František Borgiáš a Ignác z Loyoly) od Řehoře Thényho a na stěně ve výklencích visí čtyři obrazy svatých (sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Barbora a sv. Kateřina). Kalvárii na malé tumbě v bočním výklenku vyřezal Jiří František Pacák kolem roku 1730.

Původní barokní cibulovitá báň, zničená za požáru v roce 1845, byla obnovena roku 1916, kdy byl osazen i nový hodinový stroj, původní mansardová střecha pak v roce 1942.

Tylův dům

Na předměstí s divadelním sálem

Budovu stavěl v letech 1933-1934 podle svého vlastního návrhu architekt a stavitel Bohuslav Šmíd, který ji navrhl nejen jako obydlí pro svoji rodinu, ale i pro projekční kancelář, kterou umístil v přízemí. Budova je tvořena navzájem se pronikajícími kvádry a výsledný dojem je umocněn vysokým pásovým oknem s vitráží Karla Svolinského. B. Šmíd zde opět užil své oblíbené kombinace brizolitové omítky s režnými cihlami, kterou doplnil tmavě modrými rámy oken a bílými křídly. Harmonicky působící dům doplnil vrátnicí do přilehlého stavebního podniku a dvojgaráží; prostorná zahrada byla definitivně zničena v roce 1990 výstavbou dvou rodinných domků. Šmídova vila byla v roce 1987 zapsána do státního seznamu památek.

Polička, Šmídova vila čp.483.JPG

Ocelový most

V parku u Synského rybníka, 1901, Pražská mostárna, 20m,dlouhý, 4,3m široký

Zpět na okres

Panství

Politický a soudní okres Polička

1961 Okres Svitavy

2003 Pověřený městský úřad Polička

Historie města >>

Královské město založené Přemyslem Otakarem II.1256, většina domů se středověkým jádrem utrpěly četnými požáry, přestavovány zejména ve 2.pol.16.stol. a na přelomu 17.a 18.stol.. město ztratilo svůj barokní charakter klasicistní přestavbou po velkém požáru 1845 ve městě množství klasicistních vrat s vyřezávaným dekorem.

Město Polička bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Od svého založení disponovala titulem královského města. Většina původních osadníků pocházela ze severního Německa. Výhodná poloha města na cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center spolu s udělenými právy, učinila z Poličky významné centrum zdejšího kraje.

Od roku 1307 je Polička označována za věnné město, což jí vyneslo i mnohá privilegia. V průběhu husitských válek bylo město obsazeno kališnickým vojskem a koncem roku 1421 je zpět dobyl císař Zikmund. Za vlády Jiřího z Poděbrad vyztužili obyvatelé Poličky městské hradby a obehnali je vodním příkopem. Příznivé období pro město znamenala vláda Jagellonců, zatímco během kralování Habsburka Ferdinanda I. byla Polička potrestána za účast na stavovském odboji. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena tvrdá pokuta. Další katastrofa město postihla v roce 1613, kdy tu řádil rozsáhlý požár. Během třicetileté války se tudy prohnaly císařské i švédské armády a počet obyvatel klesl pod kritickou hranici jednoho sta.

Období rozkvětu přišlo až v 18. století a bylo doprovázeno rozsáhlou barokní výstavbou. Na náměstí byl umístěn úžasný morový sloup a pro zdejší kostel vzniklo 14 zastavení křížové cesty. Většinu barokních budov však poničil drtivý požár z roku 1845, kdy ve městě zůstala pouhá 2% kamenných domů. Obnova města probíhala v klasicistním slohu. Na konci 19. století byla do Poličky přivedena přípojka na lokální železniční trať. Do dnešních dnů si Polička uchovala vzhled venkovského zemědělského města.

Rok	obyv.	domů
1567	202
1584	1100-1200	129 velkých domů 73 chalup, na předměstích 41 domů a 43 chalup
1626	41 rodin
1654	126	(83 pustých domů)
1713	1236
1757	923 rob.	281
1788		439
1830	3590	616
1840	3807	642
1850	3 857	677

1869	4414
1880	4632	679
1890	4550	664
1900	4982	674
1910	5262	722
1921	5046	754

1927	5046
1930	6096	946
1950	5630	1086
1961	6084	1099
1970	6575	1169
1980	8362	1166
1990	8438	1343
2000	8 738 (město: 558) (horní předm. 5784) (dolní předm. 2396)	1601 (město: 220 č. p) (horní předm. 865 č.p.) (dolní předm. 516 č.p.)
2020	8813