Kód CZ: 18106

Volary

(Wollern)

Připojené obce: Chlum, Mlynářovice, Cudrovice, Dolní Sněžná, Horní Sněžná, Krejčovice, Milešice

Kostel sv. Kateřiny ^{Zdroj C)}

Náměstí, 5. května, Pod Kostelem, st. 172, postavil stavitel Jan Canevalle v barokním slohu nedaleko náměstí na základech v roce 1688 zbořené starší gotické stavby, o níž jsou první zmínky z roku 1496. Svěcení kostela se uskutečnilo 8. října 1690. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Z původního kostela, který byl menší, se zachovala spodní část (přízemí) věže o čtvercovém půdorysu. Ta je přistavěna na severní straně k jediné lodi tvaru obdélníka o rozměrech 16 × 11 metrů se zaoblenými rohy u kněžiště. K lodi přiléhající trojboce uzavřený presbytář o délce necelých 9 metrů a šířce téměř 7 metrů. Sakristie je přistavěna k presbytáři na jeho severní straně. V roce 1724 byla věž kvůli lepší slyšitelnosti zvonů zvýšena o necelých sedm metrů.

V letech 1715, 1754 a 1863 kostel vyhořel, vždy však byl vzápětí obnoven, popřípadě i rozšířen. V roce 1756 byla k lodi kostela na jižní straně přistavěna Tusetská kaple stejného tvaru jako presbytář, avšak o něco menší (délka 6 metrů, šířka přes 5 metrů); název pochází z německého názvu nedaleké obce Stožec (Tusset), neboť do této kaple byl přenesen obraz z lesní kaple pod Stožeckou skálou.

V roce 1903 byla zdejší farnost povýšena na děkanství. V roce 1973 byl původní hodinový stroj věžních hodin přenesen do městského muzea a nahrazen novým s elektrickým zvoněním. Poslední velká oprava kostela byla provedena v roce 2000, v září 2006 byla věž poprvé mimořádně zpřístupněna veřejnosti.

Děkanství

…

Kostel sv. Maří Magdalény ^{Zdroj C)}

Svatá Magdaléna, nad Zbytinami, st. 231

Kaplička ^{Zdroj C)}

Budějovická, směr Chlum, pp. 4856/2

Kaplička ^{Zdroj C)}

…

Kaplička ^{Zdroj C)}

Za pivovarem

Výklenková kaplička ^{Zdroj C)}

na okraji města u odbočky k místnímu hřbitovu

Kaplička ^{Zdroj C)}

u přístupové cesty ke křížové cestě na okraji chatové oblasti u vrchu Kamenáč

Válečný hřbitov ^{Zdroj C)}

Zlatá stezka, pp. 1101/4, většinou židovské oběti žen z pochodu smrti

Kaple sv. Floriána ^{Zdroj C)}

Hřbitovní na hřbitově

Hřbitov ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Floriána

Márnice ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Floriána

Křížová cesta ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, 12 zastaveními - 12 naprosto stejných kapliček, vytesaných ze tří kusů dioritu.

Kaple ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, na začátku Křížové cesty

I.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

II.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

III.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

IV.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

V.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

VI.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

VII.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

VIII.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

IX.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

X.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

XI.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč, vytesaná ze tří kusů dioritu.

XII.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč,

XIII.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč,

XIV.Zastavení ^{Zdroj C)}

Na vrchu Kamenáč,

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela

Železný kříž ^{Zdroj C)}

1881

Boží muka ^{Zdroj C)}

…

Boží muka ^{Zdroj C)}

Mlýnská ul.181

Menhiry ^{Zdroj C)}

…

Torzo ženy ^{Zdroj C)}

Nad hřbitovem obětí pochodu smrti

Plastika ^{Zdroj C)}

U hřbitova

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Na osvobození

Škola ^{Zdroj C)}

…

Obřadní síň ^{Zdroj C)}

…

Kasárny ^{Zdroj C)}

…

Koželužna ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Mlynařovická 392

Pivovar ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p. 41 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Budějovická 41

Dům č.p. 42 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Budějovická 42

Dům č.p. 55 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Soumarská 55

Stodola u č.p. 56 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Soumarská 56

Dům č.p. 67 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Příčná 67

Dům č.p. 70 ^{Zdroj C)}

Česká 70

Dům č.p. 71 ^{Zdroj C)}

Česká 71

Poloroubený dům u č.p. 81 ^{Zdroj C)}

Česká 81

Dům č.p. 96 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Česká 96

Dům č.p. 99 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Česká 99

Dům č.p. 102 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 102

Dům č.p. 104 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 104. Z původního stavení se zachovaly pouze zděné obvodové zdi, severní část je nově přezděna. Roubené obvodové stěny v jižní polovině, stropy a krov chybí. Původ patrně v 18. století. Na přelomu 80. a 90. let 20. století byl dům ve velmi špatném stavebním stavu, který byl v roce 1996 označen již za havarijní. Poté začala jeho dosud nedokončená oprava.

Dům č.p. 123 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Restaurace

Dům č.p. 159 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 159, vyhořel

Dům č.p. 160 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 160 Roubený venkovský dům

Dům č.p. 162 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p. 163 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 163

Dům č.p. 164 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 164

Dům č.p. 166 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 166

Dům č.p. 168 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p. 171 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise 171

Dům č.p. 213 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.e. 10 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise č.e. 10

Dům č.p.162 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

K. V. Raise č.e. 11

Seník č. 1 ^{Zdroj C)}

na volarských lukách

Seník č. 2 ^{Zdroj C)}

na volarských lukách

Seník č. 3 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách st. 2012

Seník č. 4 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách st. 1432

Seník č. 5 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 1434

Seník č. 6 ^{Zdroj C)}

na volarských lukách

Seník č. 7 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 1436

Seník č. 8 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 396

Seník č. 9 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách st. 630,

Seník č. 10 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 75

Seník č. 11 ^{Zdroj C)}

na volarských lukách

Seník č. 12 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách st. 781

Seník č. 13 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 554/4

Seník č. 14 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 1928

Seník č. 15 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 1452

Seník č. 16 ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na volarských lukách, st. 2013

Seník č. 17 ^{Zdroj C)}

st. 1455, neexistuje

Volarské šance ^{Zdroj C)}

Polní opevnění Volarské šance, část stojící a archeologické stopy jihozápadně od Soumarského mostu, pp. 4703/1

Zlatá stezka ^{Zdroj C)}

(část stojící a) archeologické stopy. Severovýchodně od středu Volar, úsek polní a lesní cesty mezi hřbitovem a severním okrajem lesa nad silnicí do Prachatic, pp. 1035/1, 4789/3, 4789/4

Alej ^{Zdroj C)}

na Zlaté stezce a přístupové cestě ke křížové cestě na vrchu Kamenáč

Zpět na okres

Panství

Politický okres Prachatice, s.o.Volary

1961 Okres Prachatice

2003 Pověřený městský úřad

Historie města ^{Zdroj C)}

Založení Volar souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve 13.−14. století, kdy vznikaly nové vesnice převážně s německým obyvatelstvem přicházejícím často z území pasovského biskupství. Druhou podstatnou okolností bylo přeložení původní trasy „Prachaticih via“, obchodní cesty z Pasova do Čech později nazývané Zlatá stezka. Ta na české území vstupovala údolím Studené Vltavy a pokračovala přes pozdější osady Pěkná a Zbytiny do Prachatic. Avšak v první polovině 14. století byla patrně kvůli močálům vytyčena nová výše položená trasa přes hřeben Haidelu k dnešním Českým Žlebům a přes brod na Teplé Vltavě do široké volarské kotliny náležející k panství Prachatice, které bylo až do husitských válek v majetku vyšehradské kapituly. První písemná zmínka o Volarech je z roku 1359, kdy je mezi členy městské rady v Prachaticích uveden Ondřej z Volar. Nová osada Volary se brzy rozrostla v největší soumarské středisko na české straně Zlaté stezky

Husitské války a následná poválečná léta, kdy se krajem potulovaly tlupy žoldnéřů a přepadávaly kupce (jedna z nich sídlila na hradu Hus 6 km od Volar), přerušily rozmach obchodu na Zlaté stezce. V roce 1437 zastavil císař Zikmund prachatické panství včetně Volar Janu Smilovi z Křemže. Poté se Prachatic a Volar zmocnil falšovanou listinou Oldřich II. z Rožmberka.[2] Od Rožmberků získali v roce 1457 panství bratři Prokop a Jan z Rabštejna a od Rabštejnů v roce 1493 páni z Roupova, kteří je drželi do roku 1501. Roku 1503 se panství vrátilo do rukou Rožmberků, za jejichž vlády se Volary dočkaly některých výsad (právo konání týdenního trhu, bezplatné užívání stavebního i palivového dřeva, pastva dobytka v panských lesích)

Během 16. století dosáhl obchod s pasovskou solí pod ochranou Rožmberků svého vrcholu. Volary byly hojně využívány pro přenocování soumarů, kteří přepravovali zboží po stezce.[9] Díky přítomnosti soumarů bylo ve Volarech v 16. století 13 hostinských a 4 kováři.[9] V téže době probíhala další kolonizační vlna, s níž se ve Volarech objevily roubené domy alpského typu (tzv. volarské alpské domy). Podle Pavla Fencla lze vzhledem k existenci podobného domu v horských oblastech Bavorského lesa odmítnout teorie přenesení typu stavby z Korutan, Štýrska či Tyrolska kolonizátory z těchto zemí. Emil Skála považuje nové osadníky za soumary přicházející od jihu po Zlaté stezce a připomíná názor Rudolfa Kubitschka, že jejich původním domovem bylo povodí řeky Rott jižně od Pasova. Ve stejném období se ve městě usadilo i několik českých rodin.

Roku 1600 získal panství po zadlužení Rožmberků císař Rudolf II. Dne 23. prosince 1622 obdržel prachatické panství i s Volarami od císaře Ferdinanda II. Jan Oldřich z Eggenberku. Poté změnily Volary majitele opět až v roce 1719, kdy se majiteli stali Schwarzenbergové. Obchod na Zlaté stezce a tím i prosperitu Volar citelně ochromila třicetiletá válka. Po ní se provoz zvolna obnovil, ale kvůli konkurenci rakouské soli z Gmundenu na počátku 18. století zcela zanikl.

V průběhu 30. a 40. let 19. století začal pomalý rozvoj města. Tehdy byly Volary spojeny s okolím sítí pevných silnic. Ty vedly do Prachatic, Lenory, Českých Žlebů a Chlumu. Do té doby vedly do Volar maximálně nezpevněné polní či lesní cesty.

V roce 1848 je ve Volarech uváděno přes dva tisíce obyvatel a dvě stě domů. Rozvoj města dále pokračoval i v šedesátých letech 19. století. Ve městě, které tehdy ještě městem ovšem nebylo, se v průběhu 60. let narodilo i mnoho osobností, které později ovlivnily dění ohledně Volar i další významní činitelé. Na počátku tohoto desetiletí ve Volarech žilo již přes dva a půl tisíce občanů a stálo přes 250 domů. Tehdy se začal rozvíjet i kulturní a společenský život ve městě, založeny byly první kulturní spolky, mezi které tehdy patřilo například Společenstvo dřevozpracujících živností či mužský pěvecký sbor nebo také roku 1861 ve Volarech vzniklý spolek Sokol. V průběhu let vznikaly také další občanské spolky.

Fakt, že po staletí byla volarská zástavba tvořena především roubenými staveními, způsoboval také časté požáry. Požár v roce 1679 zničil 45 domů. Velké požáry přicházely také v letech 1715, 1719 a 1754. V rozmezí od roku 1856 až 1882 zasáhlo Volary celkem osm větších požárů. Povýšení Volar na město předcházel jeden z největších požárů v dějinách města. Ve středu 22. července 1863 okolo desáté hodiny večer vypukl v jednom z chlévů oheň. Ve velmi krátké chvíli zachvátil oheň polovinu města. Oheň pohltil 59 domů, kostel i školu. Záře z požáru města byla patrná na noční obloze až v rakouském Linci. Den po požáru byl zbytek města a spáleniště navíc zasaženo ničivou bouří a rozvodněným potokem.

Zničení poloviny města nastartovalo jeho rychlou obnovu a další rozvoj. Nově budované stavby již nebyly celodřevěné roubené, nýbrž častěji převládaly jako stavební materiály kámen a cihly.[20] Celkovou opravou prošel rovněž kostel, jehož věže dostaly nové cibulové báně a roku 1867 ze zvonařské dílny Franze S Holledera v Linci tři nové zvony. Proběhla také částečná obměna vnitřního zničeného vybavení.[20] Roku 1865 byla ve městě rovněž zřízena nová pošta, která dříve ve Volarech nesídlila a využívalo se pobočky v Prachaticích. Čtyři roky nato přibylo ve Volarech i telegrafní spojení. 25. října 1870 je pak radnicí města učiněno rozhodnutí zažádat císaře o udělení titulu města a vzniká koncept žádosti císaři o povýšení na město. Téže noci měla být na Šumavě pozorovatelná polární záře, které místní přikládali zvláštní důležitost jako jevu něco předznamenávajícímu. Samotná žádost o povýšení Volar na město je datována 27. října 1870 a vznikla pouze několik hodin poté, co se celou Šumavou prohnala jedna z nejničivějších vichřic v její novodobé historii. Z důvodů nutnosti vytěžit dřevo v polomech tak bylo odeslání žádosti dočasně odloženo.[23] K prosbě o povýšení na město se tak volarští obyvatelé vrátili až počátkem roku 1871.

Na listinách adresovaných císaři tehdy bylo uvedeno: „Obec vlastní 10 306 jiter půdy a ročně odvádí na daních přes 10 000 zlatých.“ Rovněž byl uveden počet obyvatel, který činil přibližně tři tisíce. Dále pak radní zmiňovali vysoký počet tkalců a rovněž to, že se Volary řadí mezi průmyslová města. Rovněž připomenuli: „Máme tu poštovní a telegrafní úřad, oddělení finanční stráže, lékaře s lékárnou, faráře se dvěma fundovanými kaplany a školu se třemi třídami. Konají se u nás čtyři výroční trhy a každý týden dobytčí trh.“

Žádost byla odeslána na okresní hejtmanství, odtud putovala na ministerstvo vnitra a následně k císaři. Ten v neděli 30. dubna 1871 podepsal listinu, jíž povýšil Volary na město.[24] Městu pak byl ponechán jeho původní znak. Na ´dokumentu o povýšení tehdy byl uveden rovněž přesný počet obyvatel města, který byl 2 712 obyvatell.

Až do vzniku Československa byly Volary národnostně téměř stoprocentně německé − podle sčítání lidu v roce 1910 bylo z 3573 obyvatel tehdejšího města pouze 9 Čechů.[26] Během první republiky se počet Čechů ve Volarech zvýšil na téměř dvě stě osob v závěru 30. let 20. století. Jednalo se především o státní zaměstnance (železničáři, četnictvo, finanční stráž, zaměstnanci důchodkové kontroly). Česká menšina si postupně zbudovala školu a školku, fotbalové hřiště, tenisový kurt, turistickou kancelář a založila různé spolky − Klub československých turistů, Národní jednotu pošumavskou, konzumní družstvo, kapelu.

Po podepsání mnichovské dohody byl v září 1938 pro zdejší Čechy vypraven evakuační vlak, Volary se staly součástí Třetí říše a 2. října 1938 byly obsazeny wehrmachtem. V roce 1940 byl ve městě zřízen tábor válečných zajatců, kteří pracovali v továrnách, při těžbě dřeva, na stavbě komunikací atd. Dne 4. května 1945 do Volar dorazil jeden z Pochodů smrti, který nacisté vedli z koncentračního tábora Helmbrechts až k Husinci u Prachatic. Dne 5. května 1945 byly Volary bez boje předány americké armádě, která zde setrvala až do 2. prosince téhož roku. Po jejím příchodu byly ve Volarech a okolí (Kvilda, Polka, Cudrovice, Bierbruck, Blanický mlýn) nalezeny a exhumovány zemřelé či zastřelené ženy. Další oběti přibyly ze skupiny, kterou nacistické stráže pochodu zanechaly ve Volarech a která byla po osvobození umístěna ve vojenském lazaretu. Celkem bylo na samostatném hřbitově pohřbeno 96 převážně židovských žen. Dnes je zde umístěn pietní památník a hřbitov je zapsán na seznamu židovských památek.

Po skončení druhé světové války se do města stěhovali Češi z vnitrozemí a později i Slováci − reemigranti z Maďarska a Rumunska. Organizovaný odsun Němců z Volarska byl zahájen 8. března 1946. Po prvním transportu, kdy bylo 658 volarských Němců odvezeno vlakem na shromaždiště do Prachatic a odtud po deseti dnech do Německa, následovaly další čtyři velké odsuny, při nichž předběžné shromaždiště bylo již přímo ve Volarech. Komunita starousedlíků byla z města vysídlena takřka beze zbytku. Po změně politického režimu sídlila ve Volarech od 1. října 1949 jednotka pohraniční stráže, která měla za úkol střežit hranici státu se sousedním Německem. Její působnost zanikla až po pádu železné opony. Dodnes ji připomínají prostory kasáren v západní část Volar.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	3546 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (26.6.2015)

D) npu.cz (26.6.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 26.6.2015