|
Kód CZ Jinonice
- Praha XVII.
(Ninowitz)
Osada:
Butovice Kostel sv. Vavřince C) Vavřinecká, U Opatrovny Kostel sv.
Vavřince, zvonice, hřbitov s ohradní zdí a branou. Památkově chráněno
od 3. května 1958.
Zvonice …
Fara … Zámek C) Na Vidouli
1/1, Řeporyjská 1/2, 2/6 parc. 265/1: zámeček čp.
1, sýpka, býv. fara, býv.
pivovar, stáj, chlév, kašna parc. 266/7: altán parc. 266/1: park parc. 267/1: zahrada parc. 1342/14: sklepy parc. 265/2 (bez staveb), 265/5, 265/6, 265/7,
265/8, 265/9, 265/10, 265/11, 265/12 (bez staveb), 265/13, 265/14, 265/15.
266/2, 266/5 (bez staveb), 266/6 (bez staveb), 266/7, 266/8, 266/9, 266/10,
268, 270 Památkově chráněno od 3. května
1958.
Usedlost č.p.
7 C) U jinonického rybníčka 7/1.: obytná
budova čp. 7, hospodářské budovy, chlév, stodola.
Památkově chráněno od 3. května 1958.
Usedlost č.p.
13 C) Karlštejnská 13/33: obytná budova,
kolna. Památkově chráněno od 3. května 1958.
Usedlost č.p.
17 C) Karlštejnská 17/35, U jinonického rybníčka
17/4: obytná budova, zahrada. Památkově chráněno od 3. května 1958.
Továrna Walter C) Klikatá 329/1, parc.
957. Strojírny - býv. továrna Walter. . Památkově
chráněno od 31. srpna 2009.
Hradiště C) na ostrohu nad Dalejským
potokem. Výšinné opevněné sídliště - hradiště Butovice,
archeologické stopy. Památkově chráněno od 3. května 1958.
Vodovodní síť Vidoule
C) Na Pomezí, Karlštejnská, Pučova, Na Vidouli Vodovodní
síť - vodovod Vidoule, přívodní štoly, čistící šachta
I, čistící šachta II. Parcely 1402 (vodojem), 265, 289, 1388, 1430, 156,
1509, 1517/1. Památkově chráněno od 6. března 1998.
|
Panství Politický okres Hlavní
město Praha 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce
O tom, že území
Jinonic bylo osídleno nejméně před cca 20 000 lety svědčí archeologické
nálezy z Prokopské jeskyně z poslední doby ledové. V mladší době kamenné se
tehdejší zemědělci usadili na vysokém ostrohu, na němž vzniklo slovanské
hradiště, které vzniklo zřejmě v 9. století a zaniklo v 11. století. Pravěké
osídlení zde bylo velmi husté, což potvrdila obrovská řada archeologických
nálezů, nalezených na území stodůleckých sídlišť
těsně před jejich stavbou. V Jinonicích objevili archeologové pohřebiště z
mladší doby železné. Ves Jinonice pod
vrchem Vidoulí je jmenována roku 1088 v zakládací
listině kolegiátní kapituly na Vyšehradě jako Ninonice
(odvozeno od osobního jména Ninoslav) společně se
vsí Butovice. Tehdy zde kapitule patřil jeden dvůr
s poli a tři poddaní. Zbytek zůstal v majetku českého panovníka (tehdy to byl
Vratislav II.). Na konci 13. století tu byl vystavěn panský dvůr, který je v
roce 1620 popisován jako tvrz. Během husitských válek byl zdejší církevní
majetek zabrán pražany a v průběhu třicetileté války byly celé Jinonice
zpustošeny. Roku 1547 byly zkonfiskovány Ferdinandem I. Později koupil celé
jinonické panství Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu. Po jeho smrti v roce 1619 získala panství jeho
dcera Jolana. V první polovině 17. století získali Jinonice Michnové z Vacínova. Pavel Michna z Vacínova
nelenil a roku 1623 a koupil kromě Jinonic, Butovic
a Nové Vsi také Hlubočepy, Řeporyje,
Košíře, Radlice a část Smíchova. Hlubočepy nakonec
jeho syn Václav prodal vzhledem k finančním problémům staroměstským jezuitům
v roce 1669. Roku 1678 koupil panství Georg Ludwig von Sinzendorf.
Ten byl však taktéž zadlužen, a tak od něj roku 1684 koupil celé panství
Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu pro svého
synovce Jana Adolfa. Ten se stal zakladatelem Hlubocké větve, neboť skoupil
pozemky v Třeboni a Hluboké nad Vltavou. Jelikož tvrz v té době byla již
nevyhovující soudobým nárokům, začal Ferdinand Vilém stavět na jejím místě
nový zámek s hospodářským zázemím, který byl později ještě několikrát
přestavován. Na počátku 19. století byl zámek přestavěn známým královským
stavitelem Mathiasem Hummelem.
V letech 1803–1805 v Jinonicích působil stavitel Ignác Alois Palliardi. Roku 1815 byla přestavěl Karel Pollak zámeckou sýpku. Zámek má značné hospodářské
zázemí, bylo zde sídlo faráře, úředníků, čeledi, po roce 1684 zde Schwarzenbergové nechali vystavět pivovar, navržený
jejich dvorním stavitelem – švýcarským stavebníkem Giacomem
Antoniem de Maggi, který se svým bratrem Giovannim Pietrem pracoval mj. na zámku v Toužetíně.
Činnost pivovaru sloužil až roku 1896. V pravém křídle zámku stála sýpka,
byly zde také chlévy s přilehlou stodolou. V 18. století byla přistavěna
další hospodářská stavení. V zámku tehdy sídlila správa velkého panství, do
kterého spadaly Butovice, Nová Ves, Radlice, Zlíchov, část Smíchova, Košíře a Klukovice.
V letech 1803–1805 zde pobýval a působil český národní buditel, básník a
lingvista Antonín Jaroslav Puchmajer, který zde
psal některá svá díla – např. zde dokončil Pravopis česko-ruský a
spolupracoval zde s Josefem Dobrovským. Na jeho počest je umístěna nad
zámeckou vstupní branou v průčelí pamětní deska. Nad tímto portálem je dodnes
také erb Františka Viléma ze Schwarzenberga, na
nádvoří můžeme spatřit kašnu a sluneční hodiny. V roce 1920 prodali Schwarzenbergové (Hlubocká větev rodu) celé Jinonické
panství pražské obci. Krátce poté, v roce 1922, byly Jinonice připojeny ke
Praze. Zámek je obehnán dlouhou zdí, za kterou bylo postaveno několik domů.
Dnes zámek slouží k hospodářským účelům, v blízké době by měl být přestavěn
na luxusní hotel. V místní části Butovice je zajímavý historický, původně románský kostel
sv. Vavřince. Byl vystavěn koncem 11. století a předpokládá se, že jeho
stavba souvisela se zdejším slovanským hradištěm Butovice.
Pod kostelem svatého Vavřince dnes stojí poslední dvě bývalé vsi, které
patřily do jinonického panství a dodnes jsou součástí jejich katastru – Butovice a Nová Ves. Na přelomu 19. a
20. století žilo v Jinonicích asi 800 osob, většina z nich pracovala na schwarzenberském statku, někteří v Praze. Po roce 1918
začala pod Vidoulí hromadná výstavba rodinných
domků, rozsáhlá výstavba pokračuje dodnes. Během druhé
světové války byla v Jinonicích postřílena ruskými vojáky skupina bojovníků
Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova (ROA).
Jejich těla jsou dodnes zakopána na poli blízko ulice Souběžná IV. 14. února
1945 při náletu 8. americké letecké armády měly dopadnout letecké pumy na
továrnu Walter, několik bomb však poničilo obytné domy na sousední Farkáni ve Starých Radlicích. Během náletů velmi dobře
posloužily zdejším a okolním obyvatelům jako úkryt jeskyně v bývalých lomech
na vrchu Vidoule. Vidoule
jsou jedním z nejvýše položených míst v Praze - v 50. letech zde bylo za
přísného utajení vystavěno Velitelské stanoviště 71. protiletadlové raketové
brigády, které bylo využíváno až do roku 1985. Jinonicemi
protéká Jinonický, Prokopský a Dalejský potok. Na
Jinonickém potoku jsou dnes tři rybníky (Panský, Jinonický a Butovický) a jedna retenční nádrž, která je trvale
vypuštěná. Informační tabule u rybníků mj. také upozorňují na nedostatek
vody, který byl způsoben urbanizací v jejich okolí. Město se již několikrát
pokoušelo tyto potíže odstranit, dodnes však není problém vyřešen. Podél toku
Dalejského potoka stálo dříve asi deset mlýnů,
dodnes se ale nedochoval ani jeden z nich. Zničen byl také poutní kostel sv.
Prokopa z druhé poloviny 17. století. Padl jako oběť bývalého komunistického
režimu roku 1975. Známá Prokopská (synonymum Svatoprokopská) jeskyně byla
zničena již v letech 1883–1887 během činnosti Prokopského lomu. Byla dlouhá
asi 120 metrů. Podle legendy zde sv. Prokop byl vyrušován ďábly během
překládání Bible. Proto je zahnal křížem a protože vchod do jeskyně byl
zatarasený, museli hlavami prorazit strop 9 metrů vysoké tzv. Čertovy síně
(jeskyně měla více vchodů). Sv. Prokop je historicky doložená postava – byl
kanovníkem, po roce 995 se uchýlil do ústraní do Dalejí
v Jinonicích a později do jeskyně v Posázaví, vedle níž si postavili kapli
Panny Marie. Zde se k němu přidali další mniši, kteří v čele s ním přijali
řeholi sv. Benedikta. Při knížecím lovu se zde setkal s Oldřichem, který dal
mnichům četné pozemky a ti poté založili Sázavský klášter. Ten byl dokončen
roku 1039 a byla zde udržována staroslověnská kultura. Jeho sázavský hrob se
později stal poutním místem. Poutě se konaly i k jeskyni v Prokopském údolí,
kde bývala Prokopova poustevna z roku 1715 a ke kostelu sv. Prokopa na
vrcholu skály. Název Prokopského údolí je tedy odvozen od samotného světce. V
kostelíku, který stával na Prokopské skále ukrývala jinonická odbojová
skupina za protektorátu zbraně. Kostelík byl po celý rok zavřený, jen o pouti
byla sloužena mše. Ve zpovědnici a v sakristii byly ukrývány pušky, pistole a
náboje
www
odkazy literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (9.6.2015) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
Butovice
|
||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 9.6.2015 |
