|
Kód CZ Prosek
- Praha IX.
Kostel sv.Václava
C) Spolehlivé historické údaje o
založení kostela se nedochovaly. Hájkova kronika uvádí, že kostel založil
Boleslav II., jemuž se při návratu ze Staré Boleslavi do Prahy na tomto místě
zjevil ve snu svatý Václav. Na základě průzkumů se udává vznik kostela na
přelomu 11. a 12. století, popřípadě už v polovině až třetí čtvrtině 11.
století. První z řady stavebních úprav kostela byla provedena už počátkem 13.
století. Od roku 1311 je zde doložena farnost (plebánie), jména farářů jsou
známa od roku 1356. Kolem roku 1420 byl kostel pobořen husity a poté přešel
do správy utrakvistů, kteří jej v 70. letech 15. století opravili a původně
románskou stavbu gotizovali. Po opětovném převzetí katolickou stranou byl
kostel filiální a náležel do farnosti u kostela sv. Martina ve zdi. Za třicetileté války byl kostel
vypálen. V roce 1675 byla obnovena farnost, pod kterou nově spadal i kostel
Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech a kostel
sv. Pavla z Poříčskou bránou. Prvním farářem se stal Augustin Salát, dříve
administrátor v Hostouni, který zemřel 18. května
1679 ve věku 39 let. V roce 1712 byla nad kněžištěm postavena hranolová věž,
později (v 19. a 20. století) upravovaná, která nahradila dosavadní
sanktusník. V rámci úprav provedených v roce 1770 byla zřízena nová sakristie
za oltářem a rozšířena okna, tyto zásady však narušily stabilitu, a proto
byla k zavěšení zvonů vybudována v roce 1783 na přilehlém hřbitově samostatně
stojící zvonice. Další úpravy kostela byly provedeny v roce 1790. Roku 1874 byly na kostelní věž
instalovány hodiny. V roce 1929 byla farnost povýšena na děkanství, jímž byla
až do 30. června 1994. Při přestavbě kostela v roce 1931 došlo ke snížení
střech bočních lodí, obnovení zazděných románských okének v hlavní lodi a
postavení nové sakristie na severní straně. V roce 1937 se uskutečnila
celková oprava stavby a následujícího roku opravena krytina všech tří střech.
V roku 2010 byly při východní hřbitovní zdi nainstalovány tři sochy Madon z
přírodního kamene (z mramoru, pískovce a žuly) od sochařky Zuzany Čížkové,
současně s tím byly provedeny parkové úpravy okolí kostela. Románská bazilikální stavba je
tvořena třemi loděmi, z nichž každá je na východní straně zakončena apsidou,
a renesanční předsíní z roku 1572.Cibulovitá vížka je sklenutá v hlavní lodi
žebrovitou sítí z konce 15. století. Před kostelem je předsíň z konce roku
1579, hranolová věž nad kněžištěm je z roku 1712, upravená roku 1770, z této
doby je i sakristie. Na vedlejším hřbitově je barokní zvonice z poloviny 18.
stol. Uvnitř jižní lodi jsou zbytky románských maleb. Na hlavním oltáři je
obraz sv. Václava od jezuitského malíře Ignáce Raaba
z poloviny 18. stol. Cínová křtitelnice je z roku 1622. Dva malované epitafy
jsou z roku 1628.
Fara C) navržená kolem roku 1715 patrně Janem
Blažejem Aichlem.
Zvonice C) D) Zděná,u kostela, za závěrem kostela.
Zvonice čtvercového půdorysu je jednopatrová s nízkou stanovou střechou,
krytou prejzy, ve vrcholu s makovicí. Ve střeše čtyři zazděné vikýře s
oválným oknem. Pravoúhlý vstup v kamenném ostění. Průčelí člení lesény, okna půlkruhově ukončená ve štukové šambráně s
volutami mají segmentové tympanony.
Sousoší Piety D) …
Vinařský sloup D) …
|
Panství Politický okres Hlavní
město Praha 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce c)
Historie území,
na kterém se dnes nachází Prosek, sahá až do doby kamenné, a to do 4. a 3. tisíciletí
př. n. l. Díky druhohornímu moři zde vznikly drobné sloje málo kvalitního
uhlí. Původně zde lidé těžili spraš, ale později narazili na zvětralé černé
břidlice a jílovce a začali jej využívat na ostře pálenou stavební keramiku.
Na Proseku se vyskytují křídové plošiny. Chodby v
dnešní době nepřevyšují délku 60-100 metrů od okraje údolí. Název Prosek se
objevuje v 10. století n. l. Od 10. století zde byla osada a později vesnice.
Dominantou Proseka je kostel sv. Václava. Je to
trojlodní románská bazilika pravděpodobně z 2. poloviny 11. století s
románskými malbami. Prosek byl tehdy jen malou vesničkou kolem kostela
uprostřed polí. Bylo tam jen několik ulic a domků kolem dnešní Martinovské ulice a jinak holá pláň bez stromů. Na přelomu 14. a
15. století vlastnili osadu majitelé Podvinské
tvrze, která ležívala na rozhraní Proseka a Libně.
Za husitských válek utrpěl Prosek, jako ostatně řada jiných míst v zemi,
velké škody, zejména pak románský kostel. V roce 1600 byla na návsi vedle
krčmy vykopána studna. Pro tehdejší obyvatele osady byl tento počin jistě
velmi významný, neboť na Proseku bývaly problémy s
nedostatkem vody. Přišla však třicetiletá válka a s ní další zmar a
pustošení. Švédové vypálili i kostel. Osada zpustla a v roce 1638 zde stály
pouze čtyři chalupy, jedna vinice a krčma. Do konce 17.
století patřil Prosek Starému Městu pražskému, později byl připojen k
libeňskému panství. Do přelomu 19. a 20. století byl velmi řídce osídlen.
Začátkem 20. století následkem průmyslového rozvoje Vysočan a Libně se začíná
Prosek zaplňovat nevzhlednými domky pro vysočanské a libeňské dělníky, stává
se periferní dělnickou kolonií. Prosek byl 1. ledna 1922 připojen k Praze. Skutečný zlom
nastává v 2. polovině šedesátých let 20. století výstavbou sídliště Severní
Město. V letech 1965 až 1966 byla mezi Prosekem a
centrem Vysočan vystavěna silnice, zvaná estakáda, pro rychlé dopravní
spojení a začala se pomalu rýsovat ta tvář Proseka,
kterou známe dnes. V letech 1965–1977 zde bylo vybudováno první sídliště v
rámci tzv. Severního Města. Před výstavbou sídličtě
byla na většině území Proseka pole (pojmenování
Prosek pochází ze slova „prosekati“ neboť již v 10.
století tudy vedla stezka do Prahy, někdy byla také zvaná Prosík).
www
odkazy literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (11.6.2015) D) praha9.cz (11.6.2015) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 11.6.2015 |
