|
Dolina byla 1,2 km dlouhá, úzká
vesnice na hřebenu Krušných hor, vzdálená 1 km na jih od Přísečnice
a 12,2 km ZSZ od Kadaně. Ležela přibližně v polovině cesty mezi Přísečnicí a nádražím v Měděnci. Domky Doliny stály po
obou stranách silnice a patřily k nim také 2 strážní domky č. p. 107 a 108 na
trati Chomutov - Vejprty, které stály již těsně u
vedlejší Kotliny. Součástí Doliny bylo i blízké Mezilesí.
Nadmořská výška Doliny se pohybovala mezi 740 - 770 m a první zpráva o její
existenci je z roku 1431 ve smlouvě, kterou si bratranci Aleš a Vilém ze Šumburku rozdělili perštejnské
panství. Nazývala se tehdy Thierlsdorff. Získal ji Aleš
a již roku 1352 je tam uváděn hamr a šmelcovna v místech pozdějšího č. p. 1.
Když Aleš roku 1446 prodával Lobkovicům část tzv.
velkostatku Přísečnice, byla ve smlouvě uvedena
také 1/2 vsi Thierlsdorffu.
Soupis poddaných na panství Přísečnice uvádí roku
1553 v Dolině 24 usedlých, vlastnících dům a pozemek - to znamená, že tam
bylo přibližně 5x více poddaných. Poblíž pozdějšího č. p. 36 stávala tehdy
měděná huť. V blízkosti Doliny, směrem k Mezilesí, byla řada dolů - hlavně na
stříbro. Dolovalo se ale také v Mezilesí a na hranicích s Rusovou. Poměrně
vysokou úroveň zdejšího dolování přerušila až 30-letá
válka, při které byly doly zatopeny a trvalo dlouho,
než mohla být těžba znovu obnovena.
Pár let po válce zde opět žilo 24 chalupníků, z
nichž 1 byl kovářem v hutích, druhý dělal šindely a
2 formanili - jeden z nich také šenkoval. Kromě
nich ještě žili ve vsi 2 tzv. zahradníci a bylo tam poměrně hodně dobytka. To
potvrzovala i Berní rula roku 1654, které také říkala, že ves „dobytkem stojí
a pro obilí do kraje sem tam s potahy i trakaři jezdí a v tom handlují".
Zájem o stříbrné doly se zde oživil až začátkem 18. století, kdy hospodářská
situace umožnila nákladnější podnikání a odvodnění zatopených dolů. U Doliny
šlo např. o důl Marie Kirchenbau. který byl velmi
výnosný, ale i on koncem 18. století provoz ukončil.
Po celá staletí patřila Dolina k velkostatku Přísečnice
a s ním také střídala své pány. Obyvatelé byli z počátku hlavně horníci.
Zdejší krajina se pro krátkou vegetační dobu k zemědělství příliš nehodila,
proto se po skončení dolování obyvatelé začali zabývat paličkováním krajek,
domáckou výrobou pozamentů (zdobnického zboží),
pleteného zboží a rukavic, podomním obchodem a povoznictvím. Zdejší formani
jezdili hlavně mezi Lipskem a Prahou a vozili obilí, sůl, dřevo atp. Po
otevření železnice v roce 1872 však už povoznictví výnosné nebylo. Nejen z Přísečnice, ale i z Doliny odcházelo do světa hodně
muzikantů. Nejdříve chodili pěšky do Alpských zemí a k Jadranu, pozdější
větší kapely jezdily dále, mnohdy až do Orientu. Jan Pöschl
z Doliny se dostal až do Buenos Aires.
Události válek 18. a 19. století se nevyhnuly ani Dolině, nejhůře ale byla
postižena roku 1813, kdy tudy táhly mohutné armády proti Napoleonovi. Roku
1850 se Dolina stala samostatnou obcí s osadou Mezilesí a poměry se zde
začaly lepšit. Přibývalo obyvatel i domů, roku 1876 byla postavena nová
škola, v letech 1893 - 1894 chudobinec, roku 1895 byl vysvěcen nový hřbitov,
do barokní kaple sv. Františka Serafinského z roku
1764, stojící u školy, obstarala obec nové varhany a později i nové hodiny.
Od roku 1899 měla ves již svůj vlastní poštovní úřad. Vodovod byl vybudován
roku 1906 a roku 1908 byla na Přísečnickém potoku
vybudována malá údolní přehrada. Její hráz byla postavena ze strusek staré
tavírny z roku 1622. Vodní družstvo v Dolině zřídilo na této přehrádce i
malou elektrárnu, která však byla používána jen k závlahovým účelům. Na
podzim roku 1994 bylo zahájeno její vypouštění, protože voda byla
kontaminovaná sedimenty těžkých kovů přitékajících do nádrže z bývalých
Rudných dolů v Měděnci.
V únoru 1907 byla v Dolině otevřena škola pro výuku paličkování krajek. Ve
školním roce 1912 -1913 ji např. navštěvovalo 96 žaček. V Dolině byla také
zemědělská pokračovací škola, odbočka zemědělsko-lesnického svazu pro soudní
okresy Přísečnice a Vejprty,
vzájemná pojišťovna koní, družstvo řemeslníků pro obce Dolina a Kotlina,
spolková spořitelna pro stejné obce a vzájemný pojišťovací spolek proti
požárům. V roce 1914 zde bylo 5 hostinců, 13 různých obchodů, 2 řezníci,
výrobna stávkového zboží, obchod se dřevem, stavitel, stolař, 4 ševci,
krejčí, kovář, pekař, holič, porodní bába, 3 obchodníci s pozamenty,
lis krajkami a 1 s dobytkem.
Po 1. světové válce začal počet obyvatel klesat, i když se tu začali objevovat
i Češi - v roce 1930 jich tu žilo 13. V roce 1927 byla v Dolině otevřena i
česká škola. Odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce obec téměř
vylidnil, nových obyvatel bylo málo a jejich život zde nebyl lehký. Začátkem
50. let trpěla vesnice nedostatkem pitné vody a množily se stížnosti na
kvalitu elektrického osvětlení. Začátkem 50. let došlo také k demolicím
neobydlených domů.
Obyvatel v celé této oblasti ubývalo, proto byla roku 1950 připojena k Dolině
také Kotlina s Venkovem a roku 1960 se všechny tyto vesnice připojily k Přísečnici. V důsledku výstavby vodní nádrže zanikla celá
Přísečnice a i když domky Doliny a Kotliny nestály v zátopové
oblasti, jen v 1. ochranném pásmu nádrže na pitnou vodu, musely být
odstraněny. Z Doliny zůstal stát jen pomník 65 obětem 1. světové války,
renovovaný v září 1995 a z Kotliny několik domů a kostel. Území Doliny bylo
připojeno ke Kryštofovým Hamrům, Kotliny k Měděnci. Úředně byla Dolina
zrušena k 1. 1. 1979.
|
