Kod CZ 7009 Kopřivná (Geppersdorf) Osada: Lužná Kostel Nejsv.Trojice Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Barokní 1746-52, malby Ignáce
Oderlického z Uničova. Největší kulturní památkou obce je památkově chráněný
farní kostel Nejsvětější Trojice, který se tyčí jako dominanta nad obcí. Přesná doba výstavby farního kostela
není známa, jde o stavbu rokokové architektury, která byla budována zřejmě
v letech 1746-1753. Chrám je jednolodní s polygonálním závěrem a
vestavěnou kvadratickou věží, s freskami Ignáce Oderlického a plastikami
Ignáce Güntera. Ke kostelu přiléhá hřbitov obehnaný
zdí se čtyřmi branami a dvěma nárožními kaplemi. Dalším skvostem jsou barokní varhany,
které mají 792 píšťal a 20 registrů. Původně byly poháněny měchy se šlapacím
zařízením, v r. 1937 byla na nich provedena generální oprava. V roce 1923 byla
z finančních darů obyvatel obce obnovena a umělecky zpracována chrámová
okna - jsou sestavena z olověných krystalů a znázorňují postavy světců.
Zvláštností jsou tabulky na lavicích, které svědčí o tom, že dříve měli
někteří občané v kostele svá stálá místa. V roce 1934 věnoval ing. Hugo Storeck
kostelu litinovou mřížovou branku. Byla usazena v předsíňové hale, kde
ji můžeme vidět dodnes, takže ačkoliv je jí kostel uzavřen, je možno
zhlédnout interiér chrámu. Ornamenty na brance představují růžové stromky a
je zde též věnování: "V upomínku na paní Mimi Storckovou
1903-1933", která přišla o život při dopravní nehodě na železničním přejezdu
v blízkosti Zábřeha. Zvony do kostela byly darovány bratry
Storeckovými z Brna. Kostelní věž zdobí mohutný železný kříž. Dnes
přístup ke kostelu lemují po obou stranách cesty již bezmála 200 let staré
lípy. V roce 1997 byla dokončena oprava
fasády a okapů na kostele. Fara Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Od 1639 Hřbitov Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Kolem kostela, na půdorysu maltézkého
kříže s osově umístěnými branami a kaplemi Kaple Zdroj C) Na hřbitově Kaplička
Nanebevstoupení Páně (Matzekova kaple) Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Na vrcholu kopce 642 m n. m. na cestě
do Lužné. Její vnitřek je klenutý, lomenici zdobí železný kříž
s dvojitým příčným břevnem. Socha sv.Jana Nepomuckého Zdroj C) Pod kostelem Železný kříž Zdroj C) Před kostelem Památník obětem
války Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Opraven po 1996 Pivovar Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) S dvorem a velkým sklepem, 1710 Škola Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Trojtřídní Mlýn Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Vodní Lihovar Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Družstevní Fojtství Pod kostelm |
Panství Bludov Politický i soudní okres Šumperk 1961 Okres Šumperk 1975 připojena k Hanušovicím 1990 osamostatnění obce 2003 Pověřený městský úřad Historie
480-650 m.n.m. V písemných pramenech se Kopřivná poprvé připomíná v r.
1414, kdy byla součástí bludovského panství. Vesnice až do počátku 18. století používala jen německý název
Geppersdorf, odvozený od osobního jména lokátora Geppera (od Gebharda) ve
významu "Gepperova ves". Při počeštění jména bylo počáteční Gepper
uměle spojeno s českým kopř-, proto od roku 1846 je obec uváděna jako
Kopřinov, což bylo snadno přikloněno ke slovu "kopřiva". Od r. 1881
se ves nazývala Kopřivnov a teprve od r. 1924 Kopřivná. Symbolem obce je stará obecní pečeť: uprostřed je znázorněna
radlice, po stranách důtky a krojidlo. Tento znak byl v 18. století
obklopen následujícími písmeny - GMSADGMGD, ve starém způsobu psaní Gemein
Sigill aus der Gemein Geppersdorff, tj. v překladu: obecní pečeť obce
Kopřivná. Od poloviny 19. století je součástí Kopřivné osada a katastrální
obec Lužná, od r. 1949 Velvíz, německy Pföhlweis. Úřední český název je
odvozen od slova luh ve významu "háj, lesík na bažinaté, nížinné
půdě". Lužná měla jako pečetní znamení třílístkový jetelový list, který
byl orámován nápisem SJGJLLDGEMEJNWS, v překladu: pečeť obce Weis. Tato
pečeť se nedochovala.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Vlastivěda moravská 1932 3) Vlastivěda šumperského okresu 1993 C) cs.wikipedia.org (22.8.2016) D) sumperk-net.cz/koprivna (3.3.2008) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ Lužná
(Velviz) (Pföhlwies) Nový hrad Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Neuschloss, Forchtenberg, Gabelsberg,
první zmínka 1374. Nový Hrad u Hanušovic byl založen pravděpodobně v první čtvrtině
14. století. Jeho úkolem bylo chránit důležitou obchodní stezku z Moravy
do Slezska. V literatuře je zmiňován jako Nový Hrad u Kopřivné, u Šumperka,
též jako Neuhaus, Furchtenberg (hrozivý hrad - to rozsahem opevnění),
Gabelsberg (rozsochatec). Byl založen jako drobný strážní
hrádek, s mohutnou útočištnou věží (bergfritem) kruhového půdorysu o
síle zdiva 5 m. K bergfritu přiléhalo miniaturní nádvoří a skromný
palác. Stavebník a původní majitel hradu je neznámý. Před rokem 1360 získal
hrad i s přilehlými obcemi moravský markrabě Jan Jindřich a
v následujících letech z něj velkorysými stavbami učinil významný
opěrný bod na okraji rozlehlé zeměpanské domény. V letech 1360-1375 byl
Nový Hrad vybaven opevněním, které nemá v českých zemích obdoby. Součástí
opevnění bylo šest velkých hranolových polootevřených věží (bašt), které
působí spíše dojmem městského opevnění. Z této doby také pochází první
písemná zmínka o hradu - v roce 1374 se připomíná Václav z Mladějova
jako purkrabí na Novém Hradě. V roce 1375 markrabě Jan Jindřich
umírá a Nový Hrad zdědil jeho syn, markrabě Jošt. Od počátku 15. století byl
hrad často zastavován - jako poslednímu Mikuláši z Lobkovic. Od něj
vykoupil král Zikmund Nový Hrad ze zástav zpět. Hrad tehdy krátce sloužil
jako spolehlivá ochrana zeměpanských zájmů, zejména proti husitským pánům z
Valdštejna, kteří tehdy drželi sousední Kolštejn
(Brannou). V roce 1423 dostal Nový Hrad jako léno katolík Beneš z Valdštejna.
Někdy v této době proběhlo druhé významné rozšíření hradu. Hrad dostal
další pás opevnění s drobnými otevřenými baštami, který nahradil starší
palisádu. Nově ohrazená plocha předhradí mohla poskytnout dostatek ploch pro
táboření vojenských oddílů, působících odtud v bouřlivých dobách 15.
století. Dalším vlastníkem Nového Hradu byl Benešův nevlastní bratr Bernart
z Cimburka, proslulý válečník, který získal Nový Hrad roku 1437. Pokud
nebyl mimo zemi na četných válečných výpravách, sídlil právě na Novém Hradě a
sem také stahoval získanou kořist. Četné soudní půhony té doby ukazují, že
byl pro okolní šlechtice sousedem velmi nepříjemným a z Nového Hradu
podnikal četné přepady jejich majetku. Kolem roku 1450 vstoupil Bernart
z Cimburka do služeb Řádu německých rytířů, a protože dlouhodobě pobýval
v Prusku, postoupil v roce 1455 Nový Hrad Janu Tunklovi
z Brníčka. Po jeho smrti hrad zdědil jeho syn
Jiří Tunkl z Brníčka a Zábřehu. Ten proslul jako zakladatel četných
rybníků na Zábřežsku a také jako nemilosrdný pán svých poddaných.
V bojích o českou korunu mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským
králem Matyášem Korvínem stál Jiří Tunkl na straně českého krále. Ačkoliv se
nedochovaly konkrétní zprávy o dobývání hradu, došlo k němu zřejmě
v roce 1471, za ofenzívy uherských vojsk proti Tunklovým hradům Brníčku,
Bludovu a Rabštejnu. Všechny tyto hrady byly dobyty a vydrancovány, způsob
obléhání s využitím dělostřelby a vycvičené pěchoty byl již tehdy velmi
účinný. Je také možné, že Jiří Tunkl neměl dostatek vojáků potřebných
k obraně tolika hradů najednou. V každém případě nepřítel ocenil
kvalitu opevnění hradu, neboť mu stálo za to pobořit celé úseky hradeb a
hlavní věž roztrhat cenným střelným prachem, jen aby tuto pevnost
zlikvidoval. V roce 1504, kdy byli již novými majiteli panství
Žerotínové, se připomíná jako "hrad zbořený" a "zámek
pustý". Díky své odlehlé poloze nebyl Nový
Hrad rozebrán obyvateli okolních vesnic na stavbu chalup. Dominantu zříceniny
tvoří šest vysokých hranolových bašt a dvě zachovalé brány. Bašty jsou
propojeny fragmenty hradeb, místy se zachovalým cimbuřím. Zdi paláce a
útočištné věže jsou zachovány do úrovně 1. patra, jsou však překryty troskami
věže a jen náznakově vystupují z okolního terénu. Tajemství hradního
jádra poodhalí až budoucí archeologický průzkum. Majitelem hradu a přilehlých pozemků
jsou potomci po pánech ze Žerotína, kteří drželi hrad od počátku 16. století
až do 2. světové války. Škola Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj D) Jednotřídní 1896 |
Poprvé doložena
1577
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 22.8.2016 Předchozí editace: 3.3.2008 |