Kód CZ

Kouty nad Desnou

(Winkelsdorf)

Osady: Anenská Hora, Přemyslov, Andělské Žleby

Boží muka ^{B) D)}

(zvaná čarodějnický sloup, poblíž soutoku Hučivé a Divoké Desné) - raně barokní sloupková boží muka z roku 1683, vzniklá v souvislosti s čarodějnickými procesy

Raně barokní sloupková muka neboli také čarodějnický sloup potkáme v místě bývalé školy.

K čarodějnickému sloupu se váže historka o lesmistu Kryštofu Zeidlerovi, který nechal sloup postavit, aby se zprostil nařčení z čarodějnictví. Druhý pramen hovoří o verzi, že sloup byl vystaven na místě, kde Zeidler zabil posledního jesenického medvěda.

Dílo neznámého autora bylo postaveno již v roce 1683.

Kamenný kříž ^D)

nechal postavit v roce 1850 Josef Götlicher.

Kamenný kříž ^D)

Vystavěn 1905 díky drobným dárcům a Klementovi Grögerovi. Neznámý autor ozdobil památný kříž německým romantickým nápisem „Opfer der Liebe“, tedy „Oběť lásky“.

Penzion Prmavesi ^C)

Půvabné údolí řeky Desné v Koutech (německy Winkelsdorf) přitahovalo již před první světovou válkou zájemce o dlouhodobější rekreační pobyt. Mezi těmi, kdo se zde rozhodl vybudovat trvalé letní sídlo, byla také významná olomoucká rodina Primavesiů. Bankéř Otto Primavesi (1868-1926), kterému se místo velmi zalíbilo, zadal stavbu rodinnému příteli, představiteli vídeňské secese, architektu Josefu Hoffmannovi. Na její koncepci se kromě Otty Primavesiho a jeho manželky Mädi podílel rovněž významný secesní vídeňský sochař Anton Hanak. V letech 1913-1915 tak vyrostl v Koutech, na přímo ideálním místě ve svahu pod Suchou horou, odkud se otvírá pohled na dlouhé údolí mezi Velkým Klínovcem, Výrovkou a Hřbety, v nadmořské výšce 670 m komplex budov venkovského sídla, umístěný do rozsáhlého, přírodně krajinářském duchu upraveného lesoparku. Součástí byly také garáže, hospodářské budovy se stájemi, vodárna, vlastní vodní elektrárna, tenisové kurty, sluneční lázeň a koupaliště. Hlavní obytná budova, kromě kamenné podezdívky, celá dřevěná a se střechou pokrytou došky, byla výrazově určena osovým jednopatrovým traktem s podkrovím a rizalitem zdůrazněným portikem.

V Koutech ve vile Primavesiů se pak za první světové války rozvinul čilý společenský život, jehož středem bývala trojice umělců: Josef Hoffmann, Anton Hanak a malíř Gustav Klimt. Zde vznikla i řada jejich významných děla návrhů k nim. Ovšem tento společenský život byl záhy, v roce 1918 po rozpadu rakousko-uherské monarchie, náhle ukončen. Nedlouho poté, v roce 1922, hlavní budova venkovského sídla Primavesiů zcela vyhořela a na místě zůstala jen její kamenná podezdívka.

Teprve v roce 1928 bylo z iniciativy německého nacionalistického spolku Svazu Němců severní Moravy (Bund der Deutchen Nordmährens) založeno tzv. obecně užitečné družstvo ozdravovny Kouty, jehož úkolem, jak se výslovně praví, bylo "cenný majetek uchovat německým a zřídit zde pro německé turisty a rekreanty pohostinné zařízení". Nová chata byla postavena podle plánů olomouckého architekta Karla Fischera. Podle zprávy o zahájení provozu v letech 1929-30 byla v přízemí hala, jídelna, hudební a čtenářský salónek, v suterénu hospodářské prostory a kuželna. V 1. a 2. poschodí bylo 39 pokojů se 72 lůžky a v podkroví velké společné ložnice se 16 lůžky. Propagační prospekt z roku 1939 vyzvedá výborné technické vybavení ozdravovny: ústřední topení, teplou a studenou vodu, vlastní elektrárnu a vodovod, což umožňovalo celoroční provoz. Bohužel druhá světová válka zcela přerušila její rekreační provoz, neboť v chatě byly ubytovány rodinů důstojníků SS a mnohdy zde pobývaly i významné veličiny nacistické říše. Při své cestě do Karlovy Studánky se zde zastavil v doprovodu K.Henleina dokonce sám Vůdce.

Po roce 1945 přešly všechny německé objekty v Jeseníkách pod národní správu. Chata byla důkladně opravena a v letech 1945-46 se zde rekreovaly děti navrácené z koncentračních táborů, které sem posílala Zemská péče o mládež v Brně. Poté chata ještě krátce sloužila jako rekreační zařízení firmy Baťa n.p.. Pod názvem Chata Dr. Edvarda Beneše ji od státu převzala Ústřední rada odborů pro odborářskou rekreaci a přejmenovala ji v duchu doby na Zotavovnu Vítězný únor. Ročně se zde rekreovalo kolem 3000 pracujících tzv. výběrové rekreace ROH. Po roce 1989 dostává chata nový název "Penzion Desná" a v roce 1997 pro celkový špatný stav uzavřena. V roce 2002 přechází objekty s přilehlými pozemky do majetku naší společnosti, a ta okamžitě zahajuje generální opravu a modernizaci.