Kód CZ

Vernířovice

(Šumperská Teplice, Vermsdorf)

Osady: Svobodín, Švagrov

Kostel sv.Matouše ^{C) D)}

…

Fara

…

Kaplička ^C)

…

Výklenková kaplička ^D)

Se železným křížkem. V horní části obce

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

Za kostelem, 1722

Železný kříž

Za kostelem, 1865

Dřevěný kříž

V horní části obce

Boží muka ^C)

V horní části obce

Památník na čarodějnické procesy

…

Chalupa ^C)

…

[Papírna] ^D)

Papírna ve Vernířovicích byla založena v roce 1790, kdy papírnický mistr Josef Kriesch od zdejšího rychtáře Johanna Michaela Gabriela koupil pozemek a postavil svoji papírnu. Tato drobná manufaktura byla zřejmě zčásti zděná. Dalším majitelem papírny se stal před rokem 1825 Georg Hadwiger, který se zasloužil o rozkvět papírny. Podjeho vedením stoupla roční výroba na 3000 rysů, tj.1,5 mil. psacího papíru ( v té době v Šumperské papírně to bylo 9000, ve Velkých Losinách 4500 rysů). Hadwiger dodával papír do celé habsburské monarchie, především do vzdálených oblastí rakouské Haliče. Před rokem 1870 dostala vernířoická papírna zemské tovární oprávnění, k pohonu verníovické papírny a mlýnu dovadaní zdroj vody (Ztracený potok) nestačil.Vytvořit náhon z řeky Merty se nepodařilo pro odpor faráře Johanna Lauera. V roce 1882 byla Vernířovická papírna prodána Antonu Schmidtovi,majiteli papírny, bělidla a tkalcovny ve Velkých Losinách. V r.1935 byla papírna ještě v provozu (turbína poháněla papírenské zařízení (holandr, čerpací kádě), provoz papírny byl pro zvyšující se náklady ukončen r.1938. Po skončení války v r. 1945 byl majetek firmy Anton Schmidt ´Sohne konfiskován, a v roce 1952 byl na budovu vydán demoliční výměr (kraj ani okes neměl zájem zachraňbovat tuto pouze 160 let starou památku. Ještě na konci r. 1956 bylo možné vidět torza zdí.

Dům č.p.28 ^F)

Se štukovým dekorem štítu

Památná lípa ^C)

u Ztraceného potoka - odhadované stáří 400-500 let, obvod kmene 843 cm

Zpět na okres

Politický okres Šumperk, s.o.Loučná nad Desnou

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie ^C)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1558. Tato hornická osada spolu s dalšími obcemi po dlouhých 400 let zásobovala železné hutě v Sobotíně kvalitními magnetitovými rudami. Tato ruda a z ní vyrobené železářské výrobky proslavily tuto oblast po celém světě.

Z Vernířovic pocházela žebračka Marina Schuchová, která tím, že v sobotínském kostele vyjmula při přijímání hostii z úst, dala bezprostřední podnět k zahájení neblahých čarodějnických procesů na losinském a loučenském panství

Skutečně první zmínka pochází z roku 1558 a nacházíme ji v kupní smlouvě mezi Petrem ze Žerotína a Václavem Berkou z Dubé a Lipého. Vernířovice zde byly uvedeny jako pustá ves náležející k sobotínskému zboží. Je pravděpodobné, že Vernířovice byly založeny již dříve, patrně v průběhu 15. století, majiteli velkolosinského panství, možná při nalezišti železné rudy.

Na počátku 17. století se dozvídáme o obci ze zprávy o stavbě sobotínské fary; jelikož byly Vernířovice v této době přifařeny do Sobotína, pomáhali Vernířovičtí v letech 1607 – 1609 také při stavbě sobotínského kostela. Útrap třicetileté války zůstala ves Vernířovice stejně jako celé losinské a vízmberské panství ušetřena. Obec, která se nacházela pro svoji odlehlost vždy poněkud vzdálena překotných událostí tehdejšího světa, se v průběhu 17. století rozrostly na poměrně významnou poddanskou vesnici. Podle lánových rejstříků sestavených pro losinské a vízmberské panství v září 1677 žilo v tomto roce ve Vernířovicích 100 usedlíků.

Smutný příběh čarodějnických procesů měl svůj začátek na Květnou neděli roku 1678 v kostele sv. Vavřince v Sobotíně. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová se pokusila od svatého přijímání odnést posvěcenou hostii. Byla potom s další vernířovickou ženou Dorotheou Davidovou a s Marií Züllichovou, mlynářkou z Vikýřovic inkvizitorem F. Bobligem z Edelstadtu (dnes Zlaté Hory), který zřídil na losinském zámku inkviziční tribunál na žádost Losinské hraběnky upálena 7. srpna 1679 patrně na popravčím místě u Žárové. Poté, co se roku 1689 ujali vlády na svých panstvích J. Joachim a M. Franz ze Žerotína, byly inkviziční procesy utlumeny a nakonec na císařskou intervenci roku 1692 zcela zastaveny.

Rozmach vsi, která čítala v roce 1739 asi 124 domů, se prokázal v roce 1711, kdy si Vernířovičtí postavili na náklady rychtáře zděnou kapli se zvonicí a zvonkem zasvěcenou sv. apoštolovi a evangelistovi Matoušovi. Na počátku 18. století již tvořila významnou součást vsi osada Sedm Dvorů, která sestávala asi z 15 stavení. Kromě zemědělství, řemesel a těžby rudy byla významným zdrojem obživy Vernířovických těžba dřeva. Díky poměrně intenzívní těžbě a potřebě orné půdy sahaly role a pastviny až vysoko do svahů obklopujících Vernířovice. Na území obce na pozemcích náležejícím někdejšímu sobotínskému dvoru byla v roce 1786 založena nová osada pod názvem Svobodín; v roce 1793 měla osada již 18 domů s 84 obyvateli. V roce 1809 si Svobodínští postavili na vlastní náklady malou dřevěnou kapli, kterou nechali zasvětit sv. Janu Křtiteli. V roce 1786 byla také založena severovýchodně od Sedmi Dvorů osada Švagrov, kde se usadili pouze 2 novoosídlenci, kteří zde vystavěli jediné stavení; v roce 1839 zde stále stály jen 2 domy s 16 obyvateli. I společensky a ekonomicky zaznamenala vernířovická obec na konci 18. století rozmach. V letech 1773 – 1776 byla opravena a rozšířena zdejší kaple sv. Matouše, poté zde byla v roce 1777 postavena fara a dosazen první kněz. Roku 1774 založili Vernířovičtí také normální školu s jedním učitelem, která se po roce 1777 stala školou farní.

Berní obec Vernířovice byla na mapách zvaná německy Waermsdorf, na některých byl také zaznačen český název Teplice. Této české podoby se používalo ještě na začátku 20. století. Od 20. let 20. století začala být teprve používána dnešní česká podoba názvu, tedy Vernířovice. Obec se nacházela v roce 1834 v berním vrchnostenském okrese Vízmberk (Loučná nad Desnou), správně přináležela ke kraji Olomouc v zemi moravské. Sestávala z částí Svobodín (Freiheitsberg), Kosaře (Sensenzipfel), Sedm Dvorů (Siebenhöfen),Švagrov (Schwagersdorf) a Vernířovice (Vermsdorf). Stavení byla obklopena ovocnými zahradami a sady, které přecházely v role a pastviny; na svazích na severu a východě začínaly již rozsáhlé lesy. Obydlená část katastru byla položena v údolí řeky Merty, orientovaném jihozápadně a v údolích několika menších horských vodních toků.

Významnou roli hrála obec při správě panských lesů. Na počátku 19. století zde byl zřízen lesní úřad pro celé vízmberské panství. V Sedmi Dvorech a Vernířovicích byla také sídla lesních revírů, z nichž sedmidvorský měl rozlohu 900ha a vernířovický 1300ha. Obec byla přičleněna do soudního okresu vízmberského, který spadal do politického okresu Šumperk.

Obec byla podhorského typu, kde se nacházely jen středně velké statky a menší hospodářství. Pole vystupovala vysoko do svahů nad vsí a poskytovala nevalnou úrodu obilí, brambor a lnu. Vernířovičtí se proto snažili přilepšovat si prací v panských lesích, kde v létě pomáhali s kácením, v zimě si přivydělávali stahováním dřeva z hor. Situace se značně zhoršila v 70. letech, kdy postupně začal pro nedostatek surovin v blízkém okolí a zastaralou technologii útlum sobotínských železáren. Tento ekonomický úpadek navodil trvalý pokles počtu obyvatelstva v obci. Jestliže v roce 1869 zde žilo ve 198 domech 1381 lidí, pak v roce 1910 již jen 1141 převážně německých obyvatel (žili zde jen 3 česky mluvící lidé) ve 211 domech a počet stále klesal.

Odjezd všech 60 vernířovických mužů proběhl 2. srpna 1914, kteří byli po krátkém výcviku expedováni na srbskou frontu. Po prvních nepokojných poválečných letech a po překonání politické, hospodářské i společenské nestability tohoto přechodného období znamenala 20. léta 20. století období všeobecného rozkvětu zdejšího kraje. Hned na počátku 20. let se projevil tento pozitivní vývoj obnovou a modernizací většiny vernířovických podnikatelských provozoven.

V obci skončila válka 8. května 1945. V ten den do obce vstoupily jednotky Sovětské armády. Došlo k odsunu německého obyvatelstva. První Češi přicházeli již v květnu a červnu 1945 především ze Zábřežska, Valašska a Kroměřížska. Veškeré lesní hospodářství přešlo po válce do rukou státních lesů. V roce 1950 zde žilo jen 314 obyvatel proti 964 v roce 1930. Po politickém převratu v roce 1948 převzala vedení a kontrolu veškerých částí obecního i společenského života ve Vernířovicích, tak jako všude ve státě, komunistická strana. Postupná stagnace obce provázená úbytkem obyvatelstva vyvrcholila v polovině 70. let 20. století; v obci začala hrát významnou roli rekreační zástavba jen občasně obývaná rekreanty. Obec byla sloučena s obcí Sobotín v závěru roku 1975 v rámci integračního programu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	975 obyv N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

C) cs.wikipeda.org (1.10.2015)

D) worldmapz.com (1.10.2015)

E) jandur.cz (1.10.2015)

F) Společnost

Svobodín

(Freiheitsberg)

Švagrov

(Schwagersdorf)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 1.10.2015

Předchozí editace: 3.3.2008