Kód CZ
Poutnov
(Poutanov, Pauten)
Židovský
hřbitov Zdroj C) Severovýchodním
směrem od obce ve vzdálenosti 1,8 km uvedený v Seznamu kulturních památek ČR.
Je přístupný po polní cestě vpravo z dolní části návsi Socha
sv.Anny
Zdroj C) … Památník
padlým Zdroj C) … Zámek
Zdroj C) … Hostinec
Zdroj C) U nádraží Chalupa
Zdroj C) Na horní
návsi |
Panství Politický okres Teplá,
s.o. Teplá 1961 Okres Část města Teplá 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce
První písemná
zmínka o vesnici pochází z roku 1214, kdy patřila klášteru v Teplé. Později
se stala součástí bečovského panství pánů z Rýzmburka. V letech 1399 a 1408
je připomínán poutnovský man Ondřej z Poutnova, a je tedy pravděpodobné, že
zde jako panské sídlo stála nějaká tvrz, i když písemně je doložena až roku
1456. V roce 1412 Poutnov získal Petr Kovář z Poutnova a okolo roku 1437
statek patřil Ondřeji a Mikulášovi z Poutnova. Roku 1456 je jako
majitel uváděn Dyez Hofer, zakladatel rodu Hoferů z Lobenštejna. Panství po
něm zdědil Hans Hofer připomínaný v roce 1467, ale Kateřina, vdova po Dyezu
Hoferovi, na tvrzi žila ještě v roce 1477. V roce 1469 král Jiří z Poděbrad
zastavil Poutnov za 200 rýnských zlatých Kunšovi Pelarovi. Na počátku
šestnáctého století panství ze zástavy vyplatil tepelský klášter, ale král
Ferdinand I. ho v roce 1535 zastavil Kašparu Pluhovi z Rabštejna a jeho
strýci Hanušovi.[4] Menší část vsi v té době patřila Volfu Pinticovi z
Pintic, který vedl s Kašparem Pluhem spory o hranice panství. V roce 1544
vesnici koupil Jindřich z Plavna. Další zpráva o
vesnici pochází z roku 1578, kdy ji koupil tepelský hejtman Filip ze
Schirndingu. Část vesnice poté patřila v letech 1592–1597 tepelskému
klášteru,[5] zatímco zbytek získal Jan Kfelíř ze Zakšova uváděný zde v roce
1589 a 1603. Klášterní část vesnice na počátku sedmnáctého století vlastnil
Daniel Ričl z Brandenbachu a od roku 1616 plzeňský měšťan Václav Brand z
Brandfenfelsu a jeho příbuzní. Část, která patřila Kfelířům, v roce 1603
získal Jan Friedrich Lochman z Paliče, ale za účast na stavovském povstání v
letech 1618–1620 mu byl statek zkonfiskován. Zabavený majetek v roce 1627
koupil Valentin Schindl z Hirschfeldu, který rozdělené panství spojil do
jednoho celku. Jeho potomkům patřilo až do čtyřicátých let osmnáctého
století, kdy je získal loketský hejtman Jan Ott z Ottilienfeldu. Po něm se
mezi majiteli do zrušení poddanství vystřídali chebský měšťan Johann Weiss, Karel
z Ottilienfeldu, Jan Knoll, Egid Sölch a Albrecht Dejm ze Stříteže.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 C)
cs.wikipedia.org (4.1.2020) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 7.6.2015 |