Kod CZ 16641

Třebíč

Místní části: Stařečka, Zámostí - Židovská Obec, Jejkov, Nové Dvory, Nové Město, Stará a Nová Borovina

Připojené obce: Budíkovice, Pocoucov, Podklášteří, Ptáčov, Račerovice, Řípov, Slavice, Sokolí, Týn

Kostel sv. Martina ^{C) 2)}

Martinské náměstí Konec 13.stol.1643 přestavěný, rozšířený 1707 a 1715-19, kostel se 75 metrů vysokou městskou věží byl založen někdy kolem poloviny 13. století opatem Martinem, během 14. století se kostel stal farním.

Fara ^{C) 2)}

Martinské náměstí 87/1 kostelu sv. Martina. 1644, přestavěná 1785

Socha ²⁾

z kašny z náměstí, nyní na Purkyňově náměstí

Socha sv. Šebestiána ^C)

Martinské náměstí, u severní stěny kostela. Socha na podstavci s městským znakem a letopočtem 1730..Původně zdobila západní kašnu u radnice. Po odstranění kašen byla dlouhodobě umístěna mezi dnešními ulicemi Vítězslava Nezvala a Hadlíz. Po restaurování, které provedl v letech 1995–1999 akademický sochař Martin Kovařík, je umístěna u severní stěny kostela svatého Martina. Cílovým řešením je její navrácení – spolu se sochami sv. Václava a sv. Floriána – na její původní místo, Karlovo náměstí.

Socha sv. Floriána ^C)

Masarykovo náměstí původně umístěna na kašně na východní straně náměstí. Po odstranění kašen byla dlouhodobě umístěna mezi dnešními budovami spořitelny a okresního úřadu. Po restaurování, které provedl v letech 1994–2000 akademický sochař Jiří Novotný, je socha umístěna na Masarykově náměstí. Cílovým řešením je její navrácení – spolu se sochami sv Václava a sv. Šebestiána – na její původní místo, Karlovo náměstí.

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje ^C)

Karlovo náměstí, vytvořil v roce 1885 k tisícímu výročí příchodu věrozvěstů (roku 863) na Moravu, podle návrhu Ludvíka Šimka, sochař Bernard Otto Seeling. Podstavec sochy vytesal kameník Josef Hraba z Počátek.

Pomník Františka Palackého ^C)

Masarykovo náměstí

Busta Kurta Konráda ^C)

Masarykovo náměstí busta Kurta Konráda před vchodem do Gymnázia Třebíč, byla zničena, posléze opět obnovena.

Socha ^C)

Před vysokou školou

Městské opevnění ^C)

Městské opevnění obepínalo město Třebíč od povýšení vesnice na město v roce 1335.

[Dům č.p. 5] ^C)

Karlovo náměstí 5, Zbořen, na jeho místě je postavena zřejmě část hotelu Slavia, parcelní číslo 46. Na této parcele stojí budova. Památkově chráněno od 3. května 1958  do 15. října 1968.Památková ochrana zrušena.

[Dům č.p. 3] ^C)

Karlovo náměstí 3. Zbořen, na jeho místě je postaven hotel Slavia, parcelní číslo 44.Památkově chráněno od 3. května 1958  do 15. října 1968..Památková ochrana zrušena.

[Městský dům č.p.4 - hotel Slavia] ^C)

Karlovo náměstí 4. Zbořen, na jeho místě je postaven hotel Slavia, parcelní číslo 45. Památkově chráněno od 3. května 1958  do 15. října 1968. Památková ochrana zrušena.

Dům č.p. 13 ^C)

Karlovo náměstí 13/7, v současnosti sídlí pivnice.

Dům č.p. 16 ^C)

Karlovo náměstí 16/10. v budově sídlí čínská restaurace

Dům č.p. 17 ^C)

Karlovo náměstí 17/11. U Černého orla má ještě z období majitele Lazebníka Viktorina Bradky z poslední čtvrtiny 16. století (1580) hlubokou síň v přízemí s valenou klenbou s lunetami a hřebínky a římsovými konzolkami nástupu na křížově zaklenuté schodiště do mezipatra. V budově sídlí restaurace.

Dům č.p. 18 ^C)

Karlovo náměstí 18/12, s nově rekonstruovaným erbem ve štítě. V budově je v současné době prodejna textilu a fototechniky.

Černý dům č.p.22 ^C)

Karlovo náměstí 22/16. Do téměř dnešní podoby nechal Černý dům přestavět bohatý třebíčský měšťan Jan Rábl, mistr mydlářský. Ten dům zakoupil a roku 1637 nechal jeho stranu obrácenou do náměstí pokrýt figurálními sgrafity. Ty přetrvaly do svého zalíčení v roce 1862, které si objednal nový majitel domu. Tento stav přetrval až do roku 1927, kdy byla sgrafita odborně obnovena pod dohledem památkového úřadu. V nové době byl dům v majetku židovských obchodníků Frieda a Taussiga; tamnímu obchodu s textilem se proto dlouho říkalo „U Taussiků“.

Dům č.p. 23 ^C)

Karlovo náměstí 23/17. V současnosti je v budově večerka.

Dům č.p. 25 ^C)

Karlovo náměstí 25/19. U Hradeb má nejstarší sgrafitové průčelí sestávající z typických renesančních psaníček a dvou ornamentálních ozdobných pásů, které pochází z roku 1563, bylo odkryto roku 1969 na domě rovněž na dolní straně Karlova náměstí, kde se nachází restaurace „U Hradeb“.

Dům č.p. 26 ^C)

Karlovo náměstí 26/20. V současnosti v budově sídlí redakce Horáckých novin, pekařství a prodejna tisku.

Dům č.p. 31 ^C)

Karlovo náměstí 31/25 V současnosti v budově sídlí pobočka České spořitelny.

Dům č.p. 32 ^C)

Karlovo náměstí 32/26 V současnosti je v rekonstruované budově pobočka banky Era.

Dům č.p. 34 ^C)

Karlovo náměstí 34/28 V současnosti je v budově prodejna textilu.

Dům č.p. 40 ^C)

Karlovo náměstí 40/29 Čapkův dům na jihovýchodním nároží Karlova náměstí a Jejkovské brány je památkově chráněným objektem. Významná je jeho dominantní poloha na středověkém půdoryse, vymezující dva významné třebíčské prostory.

Dům č.p. 47 ^C)

Karlovo náměstí 47/36 V současné době je v budově knihkupectví.

[Dům Vítězslava Nezvala č.p. 50] ^C)

Vítězslava Nezvala 71/50, Památkově chráněno od 3. května 1958  do19. března 1969. Památková ochrana zrušena.

Dům č.p. 57 ^C)

Karlovo náměstí 57/46 postavený třebíčským kameníkem a měšťanem Mikulášem Krkem před rokem 1604. V současnosti v budově sídlí pojišťovna.

Dům č.p. 62 ^C)

Karlovo náměstí 62/51 V současnosti v budově sídlí prodejna mobilního operátora T-mobile.

Dům č.p. 63 ^C)

Karlovo náměstí 63/52 V současné době je v budově restaurace.

Malovaný dům č.p.64 ^C)

Karlovo náměstí 64/53 Renesanční měšťanský rohový dům se sgrafity na jihozápadním rohu Karlova náměstí, při křížení s Hasskovou ulicí. Byl postaven koncem 16. století benátským kupcem Francescem Calligardim a sloužil jako obchod s koloniálním zbožím.

Dům č.p. 68 ^C)

Hasskova 68/11 V současné době jako obytný dům.

Dům č.p. 92 ^C)

Hasskova 92/22

Fuchsova spořitelna č.p.106 ^C)

Karlovo náměstí 106/57Funkcionalistická budova na severozápadním rohu Karlova náměstí byla postavena jako městská spořitelna v Třebíči v roce 1933. Autory budovy jsou Bohuslav Fuchs (od jeho jména se odvozuje i název budovy) a Jindřich Kumpošt

Radnice ²⁾

na Karlově náměstí

Národní dům ²⁾

na Karlově náměstí

Městská věž ²⁾

u kostela svatého Martina na Hasskově ulici, pův.součást městských hradeb, 14.stol., přestavěná 1458

Černý dům ²⁾

na dolní straně Karlova náměstí

Továrna UP závodů ²⁾

na Sušilově ulici

Divadlo Pasáž ^C)

Ve stylu Brutalismu

Továrna Bopo ²⁾

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Třebíč, s.o.Třebíč

1961 Okres Třebíč

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

V místech, kde byla Třebíč založena, neexistovalo žádné starší osídlení. Jediné nálezy byly doloženy na Karlově náměstí a v části Stařečky. V těchto místech byly nalezeny pozůstatky základů domů, které by mohly být starší než stavby samotného města a podle Fišera by mohly být i starší než třebíčský klášter. Podle kroniky Eliáše Střelky Náchodského se na místě kláštera mohl nacházet hrad Dřevín, či Dřevíč,[12] tato možnost však byla v novějších výzkumech dr. Fišera již téměř vyvrácena. Více pravděpodobné je, že se zde nacházel opevněný dvorec, který mohl patřit jistému Třebkovi. Jeho jméno by mohlo být spojeno s místním názvem Třebečský les. Tento opevněný dvorec by se mohl nacházet na pahorku v centru města jménem Horka.

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101, kdy na území pod Strážnou horou a při řece Jihlavě moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat.

Po roce 1492 město mnohokrát vyhořelo a bylo tak několikrát přebudováno a až na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. Třebíč se stala majetkem Pernštejnů a v roce 1525 byl násilně zrušen i klášter. Později, v roce 1527, se město stalo majetkem Osovských z Doubravice, tento rod se zasloužil o rozvoj města. Po získání práva pečetního v roce 1582 se město stalo majetkem Valdštejnů. V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství, tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 1765 až 1769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem.

V letech 1821 a 1822 město poničily velké požáry. První byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny. Shořelo mnoho domů v Židech, v Týně a na Jejkově. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž. Škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala v Třebíči napadat obyvatelstvo cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí. Po roce 1850 byla ve městě postupně založena spořitelna (1863), Národní dům a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k železnici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zal. roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes již neexistuje).[14]

Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužské závody Budischowski společností Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie, známé cihlové dvojdomky, a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina.[15] Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byl starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zažilo město velký rozmach. Ten také uvítal 13. června 1928 na oficiální návštěvě města pana prezidenta T. G. Masaryka, jenž si prohlédl i románsko-gotickou baziliku sv. Prokopa, na jejíž opravu věnoval osobní dar (15 000,-Kč). V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem, na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky.[16] Za druhé světové války byl rozvoj města zpomalen, jednou z příčin mělo být vyhnání židů z Třebíče a jejich transporty do koncentračních táborů. V Třebíči také sídlila německá posádka. Po druhé sv. válce v Třebíči rostla síla komunistů, mohlo tomu být i kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým tehdejším politikům nebo armádním činitelům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 byly zestátněny velké třebíčské společnosti a město bylo rozvíjeno podle centrálních plánů. V 70. letech se začaly budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem byla stavba a provoz jaderné elektrárny Dukovany. Na přelomu 80. a 90. let bylo také, kvůli zrychlení hromadné dopravy v rámci Třebíče a okolí, plánováno zavedení trolejbusů v Třebíči, které nikdy nebylo realizováno. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006.

Po sametové revoluci Třebíč zažila velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO.[17] Po roce 2000 je v Třebíči podporován regionální rozvoj, byla otevřena průmyslová zóna, jsou zde otevírány nové obchody (byl zde mj. otevřen první supermarket Spar v České republice[18]) a rozvíjí podnikání. Na roky 2009 až 2013 je ve dvou etapách plánována modernizace a elektrifikace železniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a byly zveřejněny i návrhy tras pro výstavbu velkého městského okruhu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	12599
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek ČR, 2002

C) cs.wikipedia.org (5.5.2015)

Kod CZ 16644

Jejkov

Kapucínský klášter ^C)

Otmarova 51/22 Kapucínský klášter na Jejkově byl založen na podnět Františka Augustina z Valdštejna (1666–1684) roku 1684 na místě bývalého bratrského sboru s modlitebnou, školou, zvonicí a špitálem. Součástí památky je i Kostel Proměnění Páně. zal.1687, zrušen 1950

Kostel Proměnění Páně ^C)

Klášterní, kapucínů, 1693, věž 1894. Otmarova 51/22. Býval součástí kapucínského kláštera na Jejkově. Dokončen byl v roce 1693 na místě bratrského sboru. Je farním kostelem farnosti Třebíč-Jejkov.

Evangelický kostel ²⁾

na Bráfově ulici, 1910

Fara ^{C) 2)}

1788-93, Otmarova 30/20

Kaple sv. Petra a Pavla ²⁾

v rohu zdi kapucínského kláštera 1659

Socha sv. Václava ^C)

Purkyňovo náměstí Sochou svatého Václava byla přikrášlena prostřední kašna, bylo jí proto přezdíváno svatováclavská. Roku 1854 ji nechal na vlastní náklady opravit starosta města Třebíče Martin Hassek. Po odstranění kašen je socha dlouhodobě umístěna u vchodu do nemocnice na Purkyňově náměstí. Částečnou restauraci provedl akademický sochař Martin Kovařík.

Dům č.p. 25 ^C)

Smila Osovského 25/35, pobočka pojišťovny.

[Dělnický dům] ^C)

Smila Osovského 21/14, Památkově chráněno od 3. května 1958  do28. ledna 1997. Památková ochrana zrušena

Kod CZ 16643

Horka - Domky

Kostel Povýšení sv. Kříže ²⁾

s kaplí na Strážné hoře, 1644-5

Pravoslavný kostel sv. Václava a sv. Ludmily ^{2) C)}

pod městským hřbitovem na Gorazdově náměstí, 1930-40, Gorazdovo náměstí 822/2. Pravoslavný chrám svatého Václava a svaté Ludmily se nachází u starého hřbitova v třebíčské Ruské ulici. Postaven byl roku 1940 a jako první kněz, projektant chrámu v něm sloužil V. Kolomacký, jako malíř maloval i ikony na stěnách. Báň chrámu je pokryta listovým pravým zlatem.

Kostel Nejsv.Trojice ^C)

Hřbitovní, gotický, přestavěný renesančně 1564-73, věž 1701. hřbitov, u Gorazdova náměstí Římskokatolický filiální kostel třebíčské městské farnosti v Domcích nachází se na tzv. starém hřbitově, který kolem něho začal vyrůstat od roku 1607, když starší hřbitov kolem kostela sv. Martina přestal sloužit. Kostel stával již počátkem 15. století. Po přechodnou dobu býval též kostelem farním, když faru u svatého Martina ovládli přívrženci podobojí (asi od roku 1525). Památkově chráněno od 3. května 1958.

Výklenková kaplička – poklona ^C)

Vítězslava Nezvala, na křižovatce s ulicí Polanka

Kamenný kříž ^C)

Litoltova, pp. 1461/17, V listopadu 2015 byla dokončena rekonstrukce a do prostor kříže uložena schránka se vztahem budoucím generacím, stejná schránka byla vyzvednuta při začátku rekonstrukce. Ta pocházela z roku 1860. Památkově chráněno od 3. května 1958.

Boží muka ^C)

Znojemská, nedaleko depozitáře Muzea Vysočiny.

Pamětní kámen ^C)

Znojemská, pp. 902/3 Pravděpodobně se jedná o pamětní kámen poblíž parkoviště u tzv. Alfy (Hotel Alfa). Památkově chráněno od 3. května 1958.

Smírčí kříž ^C)

Znojemská. Pravděpodobně se jedná o pamětní kámen nedaleko depozitářů Muzea Vysočiny.

UP závody ^C)

Dobrovského 247/2 Jiná stavba pro zpracování dřeva - bývalé Spojené U. P. závody, resp. továrna Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Třebíči-Domcích. Její návrh vytvořil architekt Josef Gočár. Objekty stojí na rohu ulic Sušilovy, Dobrovského a Šafaříkovy. Dokončeny byly v roce 1922.

Kod CZ 16648

Stařečka

Továrna ²⁾

firmy ZON

Větrný mlýn ^C)

Na stařečce, mlýn holandského typu sloužící ke mletí takzvaného třísla pro třebíčské koželuhy. Nachází se na tzv. Kanciborku, v ulici U Větrníku. Budova mlýna má několik pater a je postavena z kamene a cihlového zdiva. Věž ve tvaru komolého kužele má průměr 8 metrů. V každém patře jsou tři okna a v posledním, čtvrtém patře jsou okna čtyři. V roce 1977 byl mlýn rekonstruován. Jeho dnešní podoba není původní, odpovídá však podobě z 19. století. 1836 na korouhvičce

[Dům Hadlíz č.p. 23]

Hadlíz 23/3 / Vítězslava Nezvala. Zaniklý, stával na plácku u autobusového nádraží. Památkově chráněno od 3. května 1958 do 3. června 2008. Památková ochrana zrušena.

Kod CZ 16650

Zámostí (Židovská obec)

Přední synagoga ^C)

Stará, na Tichém náměstí, 1639-42, 1757 snížená, 1856-7 upravená, Tiché náměstí, postavena mezi lety1639–1642, byla nazývaná také Stará škola je volně stojící jednopatrová budova s obdélníkovým půdorysem a valbovou střechou, dnešní vzhled, kde dominují gotizující okna a lomený oblouky zřejmě obdržela při renovaci v letech 1856 až1857. Interiér chrámu byl ovlivněn křesťanskými chrámy, vstup byl ze západu, na východní straně byla schránka na tóru, vyvýšené řečniště se nacházelo na malé půlkruhové plošině. Muži se modlili odděleně od žen v dřevěných lavicích, ženy se modlívaly na galerii podepřené dvěma sloupy.

Zadní synagoga ^C)

Nová, na Subakově ulici, 17.-18.stol., 1837 rozšířená, Blahoslavova 132/43 (Subakova 132/1) Zadní synagoga nazývána je též nová (Neuschul) pochází z roku 1669. Nejdůležitější částí byla východní stěna, která směřuje k Izraeli, zde se nacházela schránka s Tórou. Na stěnách synagogy se nachází malby, které se dochovaly z let 1706 - 1707, byly malovány bez šablon (od ruky). Jedná se především o biblické verše vhebrejštině a citáty z Talmudu. Na stropě nebarokní  štuková výzdoba. V roce 1837 byla ze severní strany přistavěna i ženská galerie.

Bašta na Hrádku ^C)

sráz nad řekou Jihlavou, poblíž židovského hřbitova, jedna z několika bašt města, umístěna na tzv. Hrádku.

Dům č.p. 2 ²⁾

na ulici Leopolda Pokorného

Dům č.p. 5 ²⁾

na ulici Leopolda Pokorného

Dům č.p. 25 ²⁾

na ulici Leopolda Pokorného

Židovský dům č.p. 9 ^C)

L. Pokorného 9/5, pochází z 16. století a je typickým domem židovských ghett. Typickým prvkem je jednosloupové rohové podloubí, dalším typickým prvkem je zkosení zadní hrany domu. Přízemí domu bylo využíváno jako dílna a obchod, v patře domu se bydlelo.

Židovský dům č.p. 10 ^C)

L. Pokorného 10/3

Židovský dům č.p. 12 ^C)

L. Pokorného 12/4

Židovský obecní dům č.p.14 ^C)

L. Pokorného 14/8

Židovský dům č.p. 17 ^C)

L. Pokorného 17/14, bývalá radnice židovského města.

Židovský dům č.p. 29 ^C)

L. Pokorného 29/42

Židovský dům č.p. 49 ^C)

L. Pokorného 49/35

Židovský dům č.p. 50 ^C)

L. Pokorného 50/33

Židovský dům č.p. 53 ^C)

L. Pokorného 53/25, barokní  dům s balkonem na kamenných krakorcích a s dochovanou empírovou fasádou pilastry, palmetovým dekorem a figurálními motivy. V přízemí domu jsou zachované kované dveře a malé portálky. Balkon tohoto domu je situován do Stinné ulice, v tomto domě žil i Leopold Pokorný

Židovská škola č.p.58 ^C)

L. Pokorného 58/15.Židovská škola. Budova školy s dvorním křídlem, dvorní budova, ohradní zeď nádvoří, ohradní zeď s brankou, sklípek s opěrnou zdí. Památkově chráněno od 8. ledna 2014.

Židovské domy č.p. 59 a 60 ^C)

L. Pokorného 59/13, Tiché náměstí 60/10

Židovský dům č.p. 76 ^C)

Blahoslavova 76/34

Židovský dům č.p. 77 ^C)

Blahoslavova 77/41, Dům Seligmanna Bauera je součástí historické zástavby židovského ghetta. Bylvystavěn na tzv. Španělovském gruntu, který zahrnoval pětici soukromých domů a synagogu. Ojedinělé je právě propojení domu se sousední synagogou.

Chudobinec č.p.85 ^C)

Blahoslavova 85/23, zbudován kolem začátku 18. století a právě on je příkladem kondominia. Svému účelu sloužil až do konce druhé světové války. Po dlouhých letech chátrání byla roku 2009 započata komplexní rekonstrukce.

Židovský dům č.p. 86 ^C)

Blahoslavova 86/21, V Mezírce

Židovské domy č.p. 97 ^C)

Blahoslavova 97/10, 98/12

Židovský dům č.p. 98 ^C)

Blahoslavova 98/12

Židovský dům č.p. 107 ^C)

Blahoslavova 107/2

Židovský dům č.p. 112 ^C)

L. Pokorného 112/31

Židovský dům č.p. 114 ^C)

L. Pokorného 114/2. Přímo při vstupu do židovského města, u řeky Jihlavy, stojí renesanční dům s podloubím neseným třemi kamennými sloupy. V době, kdy město vlastnil hrabě Jan Josef z Valdštejna, byl pořízen plán stavby zdí oddělujících židovskou čtvrť od křesťanského zbytku města. Brána, která zde dříve stávala a společně s dráty a řetězy nataženými přes Blahoslavovu ulici oddělovala obě města v době noci, víkendů a svátků obounáboženství, byla zničena během požáru v roce1873.

Židovský dům č.p. 136 ^C)

L. Pokorného 136/36

Subakova koželužna ^C)

Subakova 34/8, Subakova koželužna byly koželužské dílny a továrny na výrobu kůží rodiny Subaků. V Třebíči se výrobě kůží věnovalo mnoho židů již od roku1649 v 19. století však bylo koželužnictví ovládnuto rodinou Subaků v čele s J. H. Subakem.

Židovský dům č.p. 43 ^C)

Subakova 43/3

Židovský dům č.p. 140 ^C)

V Mezírce 140/1

Židovská nemocnice ^C)

Pomezní 108/23 (špitál, též krankenhaus) existovala v židovské čtvrti již hodně dávno, první zmínky jsou o něm již v roce 1661, na počátku 19. století se léčilo v prostorách obecního domu. Až roku 1852 byla postavena obecní nemocnice s kapacitou 24 lůžek, jejím ředitelem byl Dr. Sigmund Schusny.

Rabinát ²⁾

na Tichém náměstí

Židovská Obec

Rok	obyv.	domů
1927	1342

Kod CZ

Nové Dvory

Šmeralův dům ^C)

Cyrilometodějská 48/4, na Brněnské ulici. V tomto domě žila rodina Bohumíra Šmerala

Kod CZ

Nové Město

Železný kříž ^C)

Brněnská, parc. 1512/3 při č.p. 42, toto č.p. však v Novém Městě neexistuje. Parcelní číslo 1512/3 odpovídá celému pásu na severní straně Brněnské ulice před domy lichých čo. 1–43. Pravděpodobně jde o kříž u domu Brněnská 24/33. Památkově chráněno od 3. května 1958.

Popraviště ^C)

Na spravedlnosti, pp. 1257/1 Kamenným tarasem obezděné hliněné pódium stojí na poměrně strmém vršku na místě zvaném „Na šibenici“ a je pozůstatkem popraviště. Třebíč získala hrdelní právo spolu s dalšími výsadami v roce 1335. Svůj význam ztratilo popraviště po roce 1755, v němž město hrdelní právo pozbylo. Zapomenutá středověká památka byla znovuobjevena ve 30. letech 20. Století.

Kod CZ

Borovina (Stará a Nová)

Výklenková kaplička - poklona P.Marie ^C)

směrem do Boroviny, ulice Pražská

Kaple sv. Jana Nepomuckého ^C)

Strážná hora, dříve kaple Povýšení svatého Kříže (zvaná též jednoduše Kostelíček) je kaplička na třebíčské Strážné hoře (500 m n. m.). Zbudována byla roku 1644–1645 třebíčským stavitelem Janem Fulíkem v místě, kde původně stávala hláska předsunutého městského opevnění.

Hluchý mlýn ^C)

Libušino údolí na Stařečském potoce, 16.stol., provoz ukončen 1916, demolice 2017

Jannerův mlýn ^C)

…

Historie ^C)

Nová část leží částečně v údolí Stařečského potoka, na kterém zde leží Borovinský rybník. Zbytek Boroviny, převážně její starší část, se pak nachází na návrší mezi tímto potokem a řekou Jihlavou.

Borovina vznikla díky založení společnosti na výrobu obuvi Karl Budischowski, která byla později převzata Tomášem Baťou. To bylo důvodem výstavby velkých kolonií dělnických domků v severozápadní části Boroviny. Díky této společnosti bylo v Borovině postaveno také poměrně velké nádraží se stáčírnou mazutu pro blízkou kotelnu.

Stará Borovina se rozkládá především kolem ulice Sucheniova, kde se nacházejí vily, a podél Revoluční třídy, kde jsou vystavěny Baťovy kolonie. Hraniční bodem se Stařečkou je křižovatka s ulicí Dr. Antonína Hobzy, tzv. Novou borovinskou cestou, která je dále pojmenována jako ulice Koželužská. S novou Borovinou je rozdělena ulicí Fibichova, která zároveň spojuje Revoluční třídu s ulicí Koželužská.

Z přírodního hlediska se stará Borovina nachází na návrší mezi řekou Jihlavou na severu a Stařečským potokem na jihu.

Druhou částí je nová Borovina blížící se spíš ke Starči, nová Borovina byla vybudována v 70. a 80 letech 20. století kvůli výstavbě jaderné elektrárny Dukovany.

Nová Borovina přímo sousedí pouze se starou Borovinou. Hranicí mezi nimi je ulice Fibichova. Nová Borovina dále sousedí s katastrem obce Stařeč na západě a na jihu. Západní hranice vede v těsné blízkosti posledních panelových domů. Na jihu končí její území Borovinským rybníkem. Téměř celá novější část Boroviny leží v katastru místní části Řípov. Samotný Řípov leží severně od Boroviny. Pomyslnou severní hranici, která kvůli tomu ve skutečnosti neexistuje, tvoří železnice a silnice I/23.

Na jihu vede skrze celou novou Borovinu ulice Koželužská na níž navazují severněji položené ulice Okružní a Zahraničního odboje, na kterých se nacházejí panelové domy. Podél ulice Koželužská je vystavěno několik dělnických domků z doby počátků Boroviny.

Borovinský mlýn s pilou, který ležel na Stařečském potoce daleko za městem Třebíčí, zakoupili od mlynáře Padrty roku 1842 třebíčští koželuzi Budišovští. Karel Budišovský poté nechal přestavět mlýn na koželužnu, později zde začal vyrábět i obuv a veškeré kožené zboží. Tím položil základy koželužské a obuvnické tradici v Borovině a dřívější společnosti BOPO. Následně ještě prosadil výstavbu větrného mlýna na mletí třísla poblíž budoucí železniční tratě v Třebíči. Později se společnost stala nejlepší v Rakousku-Uhersku, ba i v celé střední Evropě.

Od roku 1842 byla u továrny zavedena cihelna na výrobu cihel a pálení vápna, která získávala cihlářskou hlínu z blízkého údolí. Terénní změny způsobené její těžbou jsou v Borovině patrné dodnes. Roku 1889 byla kolaudována již nová cihelna a o čtyři roky později byl založen Borovinský rybník sloužící jako zásobárna vody pro továrny. Pro část tehdejších zaměstnanců byly v letech 1905-1912 vybudovány tři řady dělnických domů. Inspirací pro jejich stavbu byly malé anglické průmyslové domy. To je na některých patrné dodnes, viditelným znakem jsou zvláště vnější zdi tvořené cihlami, které nejsou omítnuté.

Zlomem v dějinách Boroviny byla Světová hospodářská krize ve dvacátých letech 20. století. Jejím následkem podpořeným ještě rozpadem monarchie, jejíž armáda byla hlavním odběratelem koženého zboží z borovinských továren, zkrachoval celý tehdejší podnik. Většinu ho pak roku 1931 zakoupil Tomáš Baťa. Rok poté započal s výstavbou dělnických kolonií, tzv. Baťovek. Borovina tehdy zažívala velký rozvoj a v Třebíči tak vznikla první zahradní čtvrť.

Roku 1940 měly dělnické kolonie již 150 rodinných dvojdomků a vilek, pět penzionů a svobodáren. Původní životnost všech staveb byla dvacet let, slouží však dodnes.

Po roce 1945, kdy továrny byly ještě součástí společnosti Baťa, bylo předáno do užívání dvacet dvojdomků a několik malých vilek, dnes nazývaných Hájenky, podle toho, že byly vystavěny v prostoru bývalé hájenky.

V 60. letech vzniklo ještě několik panelových domů, které tehdy patřily mezi první v Třebíči.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 3.6.2015

Předchozí editace: 30.5.2011