Kód CZ

Batňovice

Osada: Zálesí

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

1802, u č. p. 3

Socha sv. Václava ^{Zdroj C)}

1802, při cestě do Malých Svatoňovic

Pomník obětem fašismu ^{Zdroj C)}

…

Hrob Rudoarmějce ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.6 ^{Zdroj A)}

…

Dům č.p.96 ^{Zdroj A)}

…

Zpět na okres

1471 panství Náchod

1517 Panství Vízmburk

Politický okres Trutnov s.o. Úpice

1961 Okres Trutnov

2003 Pověřený městský úřad Úpice

Historie obce

První písemná zmínka o obci je však až t roku 1408.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	935
1930
1947
1961
1970
2001

www.batnovice.cz

literatura a prameny

Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) batnovice.cz (14.3.2017)

C) cs.wikipedia.org (14.3.2017)

Kód CZ

Zálesí

Kostel sv. Bartoloměje ^{Zdroj C) Zdroj A)}

pseudorománský z 19. století. První zmínka o něm se datuje rokem 1367, kdy se uvádí, že Nevlas ze Skalice dává donaci (dar) kostelu v Zálesí. V zápise z obecní kroniky z roku 1878 kronikář Jörka uvádí, že při kopání u tehdejší dřevěné nouzové kaple asi 10 kroků východně od stávajícího kostela se přicházelo na zdivo. Lze se domnívat, že původní kostel zaujímal toto místo. Byl pravděpodobně, stejně tak jako další staré kostely v Čechách, dřevěný a jen spodek byl z kamene. V pamětní listině z roku 1798, která byla uložena v kopuli kostela se mezi jiným uvádí: „Rok vystavění starého chrámu Páně jest nám neznámý, nic však jméně dle některých znamení, jež se tu při chrámě Páně nacházely, souditi se může, že presbyterium starého kostela přes šest set let státi mohlo. Roku 1683 dobročinností domu Picolominského to presbyterium bylo rozšířeno, a tak kostel stál až do roku 1783“. Ze starých zápisů se dozvídáme, že v roce 1378 byl farářem v Zálesí ustanoven jakýsi Řehoř a roku 1395 bylo za přítomnosti Hynáčka z Vízmburku vyhlášeno uprázdnění u kostela v Zálesí u Batňovic po rezignaci Hrzka, rektora, který odešel pro stáří.

Kromě zádušních účtů a matrik je jen velmi málo jiných pramenů, které by nám poskytly zprávy o minulosti filiálního kostela v Zálesí. Z nich se dovídáme, že roku 1681 byl starý kostel stržen (pravděpodobně ne celý) a vystavěn nový. V roce 1731 byla pokryta střecha kostela a zeleně natřena věžička. Kostel v té době neměl sakristii, za oltářem byl stůl. V roce 1735 byla přestavěna dřevěná věž na kostele a opravena střecha kostela. Záleský kostel měl v tehdejší době (1740) 42 měřic, 1 věrtel, 1 čtverec polí a louku pro dva vozy sena a 1 vůz otavy a jednu louku poloviční velikosti. Tyto pozemky nacházející se v blízkosti kostela byly roku 1735 odděleny od ostatních pozemků mezníky. Učitel školy v Zálesí užíval z těchto pozemků 3 štrychy polí a louku. Zádušní les nalézající se rovněž v blízkosti kostela sloužil pro nepředvídatelnou potřebu.

Kolem roku 1770 měl záleský kostel dřevěnou od kostela oddělenou zvonici a malou věž na kostelní střeše. Jen presbyterium bylo klenuté. Na zvonici byly 3 zvony. Ten první, vážící okolo 14 centů, nesl nápis: „Tento zvon jest litý k záduší Záleskému k sv. Bartoloměji léta MDLXXXX VI. dne měsíce listopadu za kněze Daniele Wolfa, faráře aupického z Lomnic od Jana Poura, zvonaře města Kostelce“. Druhý zvon vážící okolo 8 centů měl nápis: „Tento zvon jest litý v městě Hradci MDLV“.Třetí zvon vážil asi 70 liber a nápis na něm byl nečitelný.

Kostel neměl v té době sakristii (kněz se oblékal za hlavním oltářem), kazatelna stála na epištolní straně a vchod k ní byl zvenčí. Kolem kostela byl hřbitov uzavřený zdí. Na hřbitově se nacházela kostnice, v kostele se nenacházela žádná hrobka. Vedle hlavního oltáře svatého Bartoloměje zdobily kostel dva postranní oltáře - jeden zasvěcený svatému Janu Nepomuckému a druhý svatému Václavovi.

V roce 1773 zavítala do kostela v Zálesí komise z Hradce Králové, pravděpodobně z důvodu posouzení stavu kostela a jeho obnovy. V roce 1775 pak postoupil kostel v Úpici záleskému kostelu staré varhany za 70 zlatých. Vzhledem k stále se zhoršujícímu stavu kostela v Zálesí žádal již v roce 1777 farář Gittinger o povolení přestavby kostela. Avšak až v roce 1783 bylo na základě žádosti tehdejších osadníků u faráře Františka Boskovského povoleno zemským guberniem, aby podle projektu stavitele Václava Sitty byl v Zálesí vystavěn nový chrám nákladem 4011 zlatých 17 krejcarů. A tak se dne 4. srpna 1783 započalo s demolicí starého kostela a v témž roce i se stavbou kostela nového. Následujícího roku byla stavba „až po střechu přivedena“.Vzhledem ke skutečnosti, že skutečné náklady na výstavbu kostela dosáhly v té době již částky 6000 zlatých, namísto plánovaných 4.011 zlatých bylo od další stavby upuštěno. Stavba nebyla provedena kvalitně a byla postavena na špatných základech, což se v budoucnu negativně projevilo. Kostel se stavěl asi 8-9 kroků od původního kostela blíže k lesu. Mše byly v té době slouženy v provizorní kapli postavené na hřbitově. „Zdi nového kostela měřily 360 sáhů, k tomu základy 206 1/4 sáhů; dohromady tedy 566 1/4 sáhů. Na novou stavbu chrámu Páně sv. Bartoloměje dáno dle rejstříku počet vedoucího p. pšeničného úpického Frant. Hájka staviteli Václavu Sittovi od kostelníků v hotovosti 768 zl. 12 kr., z důchodu vrchnostenského 883 zl 59 kr,od přivážení k stavení potřebných materiálů 192 zl 19 kr, rozličného vydání 76 zl 23 kr, dohromady 2042 zl 30 kr. V roce 1785 čítala si záduš za stavitelem Sittou zpronevěřených peněz 216 zl 4 kr.

V roce 1786 došlo k odloučení vsi Sedloňov, která až do té doby přináležela k filiálnímu kostelu v Zálesí a naopak 11. května téhož roku byly k záleskému kostelu přivtěleny Petrovice náležející do té doby k faře ve Rtyni v Podkrkonoší.

V roce 1791 byla opatřena 4 nová okna za 110 zl 26 kr a v roce 1794 bylo na nová okna vynaloženo dalších 100 zl.

V roce 1796 byla vrácena kauce staviteli Sittovi, z níž mu bylo 168 zl 31 kr odpočítáno jako přebrané peníze při stavbě.“ Nový kostel v Zálesí zůstal nedostavěný po celých 15 let. Asi 8 kroků od kostela stála tehdy dřevěná zvonice, v té době již zcela shnilá, nevyhovující pro umístěné zvony a navíc hrozící zřícením. 12. března 1798 bylo při příležitosti vyúčtování zádušních účtů v Náchodě oznámeno, že zvonice u kostela v Zálesí hrozí zřícením. V důsledku toho zakázal direktor Josef Hoffmann zvonici dále používat. Zvony byly sejmuty a uloženy na půdě kostela. To zarmoutilo zdejší farníky natolik, že se usnesli společně se svými rychtáři podniknout v obcích sbírku na vystavění nové věže. Za tím účelem bylo vybráno 286 zl a 3 kr - z Úpice 70 zl 14 kr, z Maršova 12 zl 3 kr, z Radče 21 zl, z Batňovic 93 zl 50 kr, ze Sedloňova 11 zl 15 kr, ze Suchovršic 23 zl 15 kr a rovněž „potažní práci s 6 páry koní.“ Za zbytky staré zvonice bylo utrženo 11 zlatých. „Tak rozhodnutí vrchnosti o zákazu zvonění a odstranění zvonů dalo podnět, že se občané rozhodli postavit zvonici na vlastní náklad; žádali o potřebné ze zádušního lesa, ale žádost byla od vrchnosti zamítnuta. Povolení sbírky projednali představení záleské strany na faře dne 1. května a již 3. května bylo započato se stavbou za dohledu úpického velkomlynáře Franze Mrázka. Ještě téhož roku (1798) postavili strop, dveře, okna a vysokou dřevěnou věž. R. 1802 dělali tesaři ke zvonici na kopec schody. Zvonice stála až do roku 1834“. Stavba kostela, která byla zahájena v roce 1783, byla dokončena v roce 1822. A hned v roce následujícím (1823) požádal náchodský vrchní František Kubesch zemskou správu, aby mohla být provedena vnitřní výzdoba kostela v Zálesí. Žádosti bylo vyhověno a ještě v téhož roku tuto výzdobu provedl malíř Josef Koehler z Bystřice u Budějovic.

„V roce 1834 rozšířily se trhliny u kostela záleského tak, že i klenutí nad kruchtou popraskalo, kostelní vazba se od věže odchýlila na 3/4 lokte a cihly padaly, z nichž jedna rozbila positiv. Příčina prý byla - jak všeobecně se praví, že při zvonění se zvonice silně otřásla. Proto byly zvony sejmuty. Farář Vincent Matějka byl vyzván, aby v příčině té podal návrh, že zvony mají býti sňaty a stavba nové zvonice provedena. Při komisi však mluvil proti zrušení zvonice a namítal, když zvonice nebude zvoněním otřásána a zůstane klidně stát, sotva že by dále kostelu škodila. Zároveň dodal, že zvonice přispívá k ozdobě kostela a proto by měla zůstat. Dne 8. října t.r. odcestoval farář na 8 dnů. Za jeho nepřítomnosti přišli tesaři a snesli celou zvonici, aniž by na faře co řekli, postavili lešení pro zvony zase u lesa na hřbitově, pověsili tam zvony, ale jen dva velké, ježto malý zvon by mohl být snadno ukraden a odešli. Při té příležitosti byla také půda (strop) na kostelní lodi pokryta. Při rozebírání zvonice našel se pod křížem na zvonici v kovovém pouzdře spis sepsaný v r. 1798. Dříví a starý šindel prodány ve prospěch kostela za 50 zl 54 kr.

V měsíci říjnu 1836 přikázal vrchní úřad v Náchodě, aby následkem podpírání klenutí vrchnostenským zednickým mistrem, vzhledem k možnému spadnutí klenutí nad kruchtou, všechny služby boží odpadly a tedy také aby mše se nekonaly. Dveře pod kruchtou byly uzamčeny a jen dveře druhé směrem k Batňovicům, tu nijaké nebezpečí nehrozilo, ponechány byly volné. Rok na to konalo se vzkříšení v neděli venku na hřbitově. V roce 1835 bylo klenutí nad chorem, jež spadnutím hrozilo, strženo. Nedlouho zůstal kostel uzavřen, neboť již r. 1838 byly služby boží zase obnoveny.“

Stav záleského kostela byl v té době však již velmi špatný. „Při konané komisi r. 1847 v příčině zamýšlené opravy kostela nechtěli stavitelé práce stavební převzíti, poněvadž mezi vyjednáváním stavby kostel vzal takovou zkázu, že nikdo nechtěl se zaručit za trvanlivost opravy a někteří dokonce tvrdili, že na tom místě nebude nikdy solidní stavba státi. Na to byl plán změněn a r. 1847 měla se stavba pronajmouti a r. 1848 vykonati.

Roku 1850 navrhl trutnovský okresní inženýr, aby se kostel stavěl na pevném základě kamenného lomu. “2.června 1850 navštívil Zálesí okresní hejtman z Nového Města n/M Jan Nepomuk Lhota a přesvědčil se o kritickém stavu zdejší školy a kostela. Z jeho popudu byl záleský kostel uzavřen, neboť hrozil zřícením." Oprava byla provedena v roce 1866, kdy kostel dostal prakticky podobu, v jaké jej známe dnes.

[Škola] ^{Zdroj A)}

…

Škola ^{Zdroj C)}

Zálesí čp. 181

Svobodný statek Skočov č.p.8 ^{Zdroj A)}

na kopci zvaném „Skočkov“ pod číslem 8. Až do výkupu robot roku 1850 byla to svoboda, jejižto majitel se vždy na rozdíl od robotníků svobodníkem nazýval. List, jímž byla tato svoboda propůjčena, zní v interpretaci řídícího učitele Jörky následovně: Já, Petr Adršpach z Dubé a z Náchoda, sediecim na Rysmburce, Vyznávám před každým kdož ten list uzří neb čtoucí uslyší, zie jsem svobodnie tento list Vaniasovi človieku svému svou dobrou vůli dal, i co přileží k té rychtie Svatoniovské aj míti má lan svobodný se všemi užitky a což jest více, z toho platiti má půl deváta groše, a tu jitinku požívati má v svém; k tomu vin všech třetí peníz má což uručí, zarožného po penízi buď malé neb veliké; jemného piet grošův; a má každé léto míti ty dvie dřeva buďto v Častonievie anebo v černém lese, buďto buk nebo jedle nebo smrk, což jest k jeho potřebie; a to soudie což položí konšelům sviedečného tiech haléřův má rychtář polovici. Kdož by tento list miel se svou dobrou vůlí; ten má k tomu ke všemu plnou moc i plné právo, což svrchu psáno jest. A tomu na sviedomí listu svou jsem vlastní pečeť dal přiviesiti svou dobrou a viedomou vůli. Tenž jest dán na Rysmburce ten pátek na den svatého Kylyana letha od narození Božího Tisícího Pětistého Druhého biežícího (8. 7. 1502).

10 – 9 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 14.3.2017