Líšnice
Osada: Paseky Připojená obec: Vyšehorky [Kaple]
B) E) na návsi byla po druhé světové válce
zbourána Výklenková kaplička B) E) z poloviny 19. století na křižovatce
na okraji obce. Opravena 2014
Kamenný
kříž B) G) Na návsi, pův
u kaple Kamenný
kříž B) zvaný Dolákův na cestě do Vyšehorek, památný tím, že až k němu chodíval vyšehorský farář naproti pohřebním průvodům z Líšnice. Opraven
2012 Kamenný
kříž Za starým mlýnem u cesty ke tvrzi,
torzo [Památník
padlým] B) z první světové války byl
odstraněn v padesátých letech Milník
B) na bývalé hlavní silnici před obcí
k Lošticím.
Byly zde osazeny pravděpodobně v souvislosti se zavedením
poštovního spojení mezi Olomoucí a Prahou v druhé polovině 18. století.
Přes Líšnici vedla cesta z Loštic
do Moravské Třebové. Milníky jsou asi 150 cm vysoké pískovcové hranoly se
zkosenými horními hranami. Na sobě mají nápisy označující vzdálenost do
okolních měst a obcí. Stojí po levé straně cesty při
příjezdu od Loštic. Na čelní straně je zaznamenána
vzdálenost od Olomouce (Olmitz), která činila 4 a
půl míle a na levé straně je udáno, že Loštice (Loschitz) jsou odsud daleko tři osminy míle. Pro určení
vzdálenosti v dnes používaných mírách je třeba údaj vynásobit číslem 7,6
km, neboť přibližně tolik měla tehdejší rakouská poštovní míle. Milník
B) C) na bývalé hlavní silnici za obcí. Na
bývalé hlavní silnici před obcí k Lošticím. Byly zde osazeny pravděpodobně
v souvislosti se zavedením poštovního spojení mezi Olomoucí a Prahou
v druhé polovině 18. století. Přes Líšnici
vedla cesta z Loštic do Moravské Třebové.
Milníky jsou asi 150 cm vysoké pískovcové hranoly se zkosenými horními
hranami. Na sobě mají nápisy označující vzdálenost do okolních měst a obcí. Je na konci vesnice ve směru na
Studenou Loučku. Na čelní straně je určena vzdálenost od Olomouce (5 mil) a
na bočních stranách od Loštic (sedm osmin míle) a
od Studené Loučky (Kaltenlautsch – dvě osminy
míle). Pro určení vzdálenosti v dnes
používaných mírách je třeba údaj vynásobit číslem 7,6 km, neboť přibližně
tolik měla tehdejší rakouská poštovní míle. [Tvrz] >>
B) A) Líšnická tvrz byla postavena někdy na počátku 14. století. Patřila
k ní i obec Líšnice (tehdy se však psala jako Lestnice), Žádlovice, Pavlov a dvůr, který stával na místě dnešního vyšehorského kostela. Tvrz měla za úkol chránit obchodní
cestu z Olomouce, přes Loštice a Líšnici na Studenou Loučku a dále pak do Moravské Třebové
a Svitav. Dva milníky z této významné cesty jsou zachovány dodnes. Jeden
se nachází u silnice na Loštice a druhý stojí za
obcí Líšnice směrem na Studenou Loučku. První zmínka o tvrzi je z roku
1353, kdy byl jejím majitelem jistý Boček z Kunštátu
a Lestnice. Historie tvrze byla poznamenána
především občanskou válkou mezi markrabaty Joštem a
Prokopem a později proslulým loupežníkem Heraltem
z Kunštátu, po jehož popravě roku 1444 skončil
její význam a tato začala pustnout. Zajímavé je, že ji měl nějakou dobu ve
vlastnictví i pozdější český král Jiří, který se v mládí psával „z Kunštátu a Búzova“. Protože
místo narození tohoto významného českého státníka není známo, uvádějí někteří
laičtí autoři jako jeho rodiště právě líšnickou
tvrz. Úplně poslední písemná úřední zmínka o tvrzi je z roku 1494, kdy
byla zapsána do zemských desek jako majetek bouzovského
pána Hanuše Haugvice z Biskupic.
Dnes už můžeme na kótě 404 pozorovat
pouze zbytky hlavního příkopu a okružních zdí. Travou, křovinami a lesem jsou
ukryty nerovnosti valů a hradního příkopu. Krajinotvorná
jednota stavby a strmého kopce byla narušena kamenolomem a sama tvrz se během
staletí stala okolním obyvatelům zdrojem stavebního kamene. Roku 1930 provádí líšnický
učitel Morawek na „starém zámku“ za sponzorské
účasti žadlovického hraběte Dubského amatérský
archeologický průzkum. Nálezy z této činnosti (srpy, dobře zachovalý
meč, španělský jezdec, ostruhy, úlomky nádob apod.) byly předány do
mohelnického muzea. Ctirad Štipl na přelomu 13. a 14. století, poprvé
se připomíná roku 1353. V 15. století třikrát dobyt, poté zpustl. Ve 20.
století byla odtěžena část jádra. Zachoval se mohutný valový systém a zbytky
zdiva. [Mlýn] U žádlovického
zámku stál tak zvaný „zámecký mlýn“, který v padesátém roce 18. století
vyhořel a nebyl více zbudován. Místo zakoupili majitelé dolů Gestner & Pohl a používali náhonu k plavení
grafitu, který byl těžen v dolech u Svinova.
V osmdesátých letech koupil zařízení hrabě Mirbach
a později tam byla pila s turbinovým pohonem. Mlýn Bú Pod Dolním rybníkem. „Wondermühle“ (Vondrův mlýn). Jeho posledním majitelem byl
jistý Langer, který „dohospodařil“ a roku 1890 prodal mlýn žádlovickému panství. Mlýn pak ještě nějakou dobu sloužil
svému účelu, ale později zpustl a sloužil jako ubytování pro panského
hajného. Do roku 1945 tam bydlel František Kraus a po něm až do roku 1952
paní Teltscherová. [Mlýn] B) Na dnes už neznámém místě stával mlýn zvaný německy „Puschmühl“. [Mlýn] B) Jeden kilometr západně od vsi stával
tzv. „nový mlýn“. Známi jsou jeho dva majitelé – Jan Unzeitig
a po něm Josef Ficker. Budovy mlýna shořely
v roce 1888 a nebyly více zbudovány. [Mlýn] B) Mlýn, který se nazýval „líšnický“ patřil roku 1850 jistému Kneiflovi.
Dalšími majiteli byli Pros a po něm Jan Unzeitig,
jehož syn Eduard zde zůstal až do čtyřicátých let. Mlýn byl s turbínou v provozu na šrotování
ještě v dobách JZD a dnes z něj můžeme spatřit jen zbytky základů a
náhon. Škola F) … |
Panství Politický okres Zábřeh, s.o.Mohelnice 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie obce >>
Jinak kompaktní zástavba narušená nevkusnými modernizacemi a stavebími úpravami, které hyzdí celkový dojem z dochované
struktury sídla. Obec Líšnice se nachází asi pět
kilometrů západně od Mohelnice na úpatí svahů Bouzovské
vrchoviny. Je rozložena podél potoka Líšnička a
její katastr představuje plochu 716 hektarů táhnoucích se od žádlovického parku až k lesům u osady Bušín. Nadmořská výška je 320 metrů, průměrná letní
teplota se pohybuje od 18° do 22° Celsia a zimní od – 6° do 18°. Ročně zde
naprší až 1200 milimetrů vody. Podrobnosti o nejstarším osídlení nejsou známy. Skutečnost, že
grafit zde dobývaný se vyskytuje
v nejstarších keramických nálezech v blízkém i vzdáleném okolí
napovídá, že zde lidé žili už od dob předhistorických. Vývoj názvu obce (Lešnice, Lištnice, Leštnice, Lestnice) i potoka Líšničky se
předpokládá od staročeského pojmenování lískového keře a může být považován
za důkaz toho, že osídlení zde bylo od
nepaměti české. Německý název obce Lexen nebo Lechsen je až z doby pobělohorské, a protože se toto
slovo v němčině nevyskytuje je zřejmé, že se jedná o pouhou odvozeninu
z původního českého pojmenování. Prvním známým majitelem líšnického
svobodného statku byl jistý Boček z Kunštátu,
o němž máme písemnou zmínku z roku 1348. Na přelomu století se stal
majitelem panství loupeživý rytíř Heralt z Kunštátu, který roku 1444 skončil pro svoje zločiny na popravišti.
Po staletí se majitelé Líšnice dosti často
střídali, až došlo k reformám roku 1848. Od té doby se stala obec
součástí mohelnického soudního okresu. Německé obyvatelstvo bylo po druhé světové válce vystřídáno
českými sedláky z okolí a
repatrianty z Volyně. JZD bylo založeno sice již roku 1949, ale za pět
let poté se zase rozpadlo. Nový pokus o kolektivizaci v roce 1958 už byl
úspěšný. V polovině osmdesátých let došlo k problematickému spojení
obce s Mohelnici, ale od roku 1990 je Líšnice
opět samostatná s tím, že její součástí zůstávají i nedaleké Vyšehorky. Součástí obce byly dnes již zaniklé osady Paseka a Úvoz. Cesta
z Úvozu do Vyšehorek a dále sloužila za
kardinála Ditrichštejna k přepravě železné
rudy do Vranové Lhoty k dalšímu zpracování. Farností
přináležela Líšnice do Vyšehoří
(Vyšehorky), soudním okresem do Mohelnice a místem
politického okresu byl Zábřeh.
Ctirad Štipl
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Mohelnický zpravodaj 10.2005 (1.2005)
11.2004 A) obec-lisnice.cz (10.10.2014) B) mu-mohelnice.cz (21.12.2008) C) cs.wikipedia.org (10.10.2014) D) regionmohelnicko.cz (10.10.2014) E) schoenhengstgau.eu
F) flickr.com – flickriver.com G) |
|||||||||||||||||||||||||||
Paseky (Passek) |
Hájovna
v lese nad líšnickou tvrzí |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 10.10.2014 Předchozí editace: 21.12.2008 |