Slavoňov
(Schützendorf)
Kaple C) …
Socha sv.Trojice U cesty nad
vodárnou (?) v místech U Trojice Kamenný kříž C) Před kaplí
Kamenný kříž B) U lesa,
směrem na Vlachov
Boží muka C) sloupková
boží muka z roku 1707 (katastr Květína?) Obrázek svatého V údolí
za rychtou Památník padlým Na
křižovatce u staré hasičky
Rychta Na návsi,
rozlehlá, zbytky štukové fasády
Usedlost S neogotickými
prvky na fasádě stodoly
Usedlost č.p.28 2) Se štukovým
empírovým štítem, J.K. 1849 a mariánským monogramem.
Usedlost B) Se zajímavě
pojatým vysokým sýpkovým patrem, nevhodně zmodernizovaná, na návsi
|
Panství Mírov Politický okres Zábřeh,
s.o.Mohelnice 1961 Okres Část Lukavice 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce
Urbanisticky
velmi zajímavá obec s velkými usedlostmi kolem návsi a drobnou
chalupnickou zástavbou pod ní. Hmoty budov velmi dobře zachovány, bohužel
vesměs zničeny fasády nevkusnými modernizacemi. Český název této
obce je odvozen zřejmě od osobního jména Slavoň,
kdežto německé označení Schutzendorf, doslova
Střelcova ves, asi připomíná jméno zakladatele vsi Oldřicha Střelce, který
vystupuje jako svědek na biskupské listině z roku 1275. Obec byla v roce 1960
připojena administrativně k Lukavici. Slavoňov byl založen v malém
údolí (střední nadmořská výška 262 m) Mírovské
vrchoviny, které se táhne na západ od řeky Moravy a od silnice mezi Mohelnicí
a Zábřehem; s ní je ves spojena jednak přímo od Vlachova a jednak jižněji
přes Květín. Katastr má rozlohu 557 hektarů. Slavoňov patřil spíše k menším
obcím, kde se počet obyvatel pohyboval v posledních stoletích kolem tří set,
konkrétně v roce 1900 zde bylo 333 obyvatel a 53 domů. Byla to německá obec s
malou českou menšinou, jejíž početní síla se však měnila (v roce 1880 se
přihlásilo 36 občanů k české obcovací řeči, v roce 1900 naopak žádný a v roce
1930 tu bylo opět 57 Čechů). Po odsunu německého obyvatelstva počet usedlíků
značně klesl, a sice na 185 osob v 50 domech v roce 1950. Tento stav se pak
udržel až do roku 1991, kdy zde bylo při sčítání zjištěno 180 obyvatel ve 49
domech. Slavoňov patřil k těm vesnicím,
které byly již koncem 13. století začleněny do lenní provincie olomouckých
biskupů s centrem v Mohelnici a později na hradě Mírov. První písemná zpráva
o této lokalitě je z roku 1273. V následujícím období patřila ves několika
manským rodům, z nichž někteří se psali ze Slavoňova, jak tomu bylo v případě
rytířského rodu Hechtů (Štiků) ve 14. století;
koncem tohoto století držel Bernard Hecht dočasně i
hrad a panství Brníčko. Potom náležel Slavoňov pánům ze Zvole a po nich ze
Žerotína. Roku 1 564 olomoučtí biskupové tuto ves vykoupili a připojili k mírovskému panství. Za třicetileté
války byla vesnice částečně zpustošena; v roce 1677 zde sice bylo 24
usedlých, ale ještě 3 poustky. Z hlediska
národnostního to byla tehdy již téměř čistě německá ves. V první polovině 19.
století, zejména po roce 1825, se v okolí Slavoňova,
Květína, Řepové, Vlachova a Lukavice poměrně
intenzívně dobývala železná ruda. Bylo zde otevřeno několik nehlubokých dolů
(např. Ignác, Antonín, Bedřich a Hugo), v nichž se těžil hnědel pro téměř
všechny hutě a železárny na Moravě. Tehdy také vzrostl ve Slavoňově počet
obyvatel až na 338 osob v 50 domech v roce 1834. Od počátku 19. století měly
zdejší děti školu v místě. Po roce 1848
Slavoňov připadl k soudnímu okresu Mohelnice a s ním k politickému okresu
Zábřeh. Dolování železné rudy v okolí ustupovalo do pozadí a nakonec před
první světovou válkou zcela zaniklo. Slavoňov byl od té doby opět jen
zemědělskou obcí, kde se za první republiky střídal vliv německých agrárníků,
křesťanských sociálů a nakonec přívrženců K. Henleina. Zdejší českou menšinu
měla posílit od roku 1921 česká škola, ale ta byla v roce 1938 opět uzavřena.
Po druhé světové
válce, resp. po roce 1948, se Slavoňov stal středem pozornosti nových
mocenských orgánů v celém Olomouckém kraji. Bylo zde totiž již v dubnu 1949
založeno JZD, které hned následujícího roku přešlo na tzv. třetí typ, tj.
společné obhospodařování polí i ustájení dobytka. Přes všemožnou podporu i
propagandu se však po několika prvních letech začalo JZD Slavoňov potýkat se
stejnými potížemi jako v jiných místech, takže se raději spojilo v roce 1960
s družstvy ve Vlachově a v Lukavici a tento komplex
pak byl v roce 1972 začleněn do zemědělského družstva Dubicko. Ve Slavoňově
nezůstala ani škola a občané se nakonec (v roce 1990) museli spokojit v místě
s jediným obchodem. Památkově jsou zde chráněna raně barokní boží muka u
silnice ke Květínu z roku 1707.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Klaus Müller, Janov A) … B) commons.wikimedia.org
(10.10.2014) C) cs.wikipedia.org
(9.10.2014) D) zamek.kunin.cz
(10.10.2014) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 10.10.2014 |
