Zábřeh
(Hohenstadt) Osada:
Krumpach Farní kostel sv.Bartoloměje B) C)
Masarykovo nám.. Stojí na místě
kostela již od r. 1350. V roce 1752 byl pro špatný stav zbourán a celý znovu
vystavěn. Jednolodní barokní kostel z
roku 1757 podle projektu Domenica Martinelliho Kostel sv.Barbory B) C) I)
Zahradní ulice. Byl postaven na místě původního
kostela z 15.st. O jeho současnou podobu se zasloužil farář Antonín Cyril
Ambrož. V r. 1772 byl kostel posvěcen ke cti sv. Barbory. jednolodní kostel
se středověkým jádrem, gotickým opěrným systémem, masivní věží; upravený v
baroku v roce 1773; v klenbě kněžiště se uplatňuje vliv slezské renesanční
valené klenby s výsečemi. Podle legendy kostel založili templáři. První
zmínka o kostele však pochází až z 2. poloviny 15. století, kdy byl zasvěcen
sv. Kříži. Kostel má dodnes gotický presbytář. V období reformace kostel
využívala Jednota českobratrská. Jejími příznivci byli Ladislav Velen ze Žerotína a jeho manželka Bohunka z Kunovic, kteří dali
roku 1614 přelít zvony. Větší zvon sv. Barbora je považován z nejvýznamnější
zvonařskou památku severní Moravy. (V roce 1942 byl zvon ve farním kostele
sv. Bartoloměje, od roku 2000 visí opět na svém místě.) Roku 1620 byl kostel
navrácen katolíkům a zasvěcen Navštívení Panny Marie. Roku 1750 však kostel
už neměl klenbu. Uvažovalo se o jeho úplném zbourání (materiál měl být použit
na farní kostel), zůstat měl pouze presbytář jako kaple. Zbourání kostela
nakonec zabránil místní farář a kostel byl obnoven dobrovolníky. 4. prosince
1772 byl kostel zasvěcen sv. Barboře (mj. patronka zesnulých – kostel byl
určen jako hřbitovní). Na hlavním oltáři je obraz sv. Barbory zřejmě od Jana Kristiana Sambacha. Opravy
proběhly v letech 1929 a 1949–1950. Nyní opět probíhá rekonstrukce. Kostel
byl obklopen hřbitovem a obehnán zdí, v současnosti je zde park a o obnovu
kostela se stará občanské sdružení.
Ulice 28. října. Stavba z konce
minulého stol. Nechal ho postavit Otto Brass. V
novogotickém stylu jej vyhotovil Petr (Karel ?)E) Ilner. Od roku 1946 kostel Církve československé
husitské, je úzce spojen s příchodem německé podnikatelské rodiny Bassů do Zábřeha. Ti vstoupili do ryze katolického Zábřeha v roce 1860, kdy zakladatel rodu Vilhelm Brass získal podíl v
zábřežské textilce a barvírně látek. Budova kostela je dlouhá 27,7 metrů,
široký 15,6 metrů. Jde o vcelku členitou stavbu s půdorysem kříže, v
novogotickém slohu a s dominující 45 metrů vysokou věží, umístěnou nad
hlavním vchodem. Kostel je zbudován z ostře pálených cihel, které pochází ze
Šumperka. Kostel je postaven, zcela v duchu novogotiky a není omítnut. Hlavní
vchod kostela směřuje na západ. Vchází se do něj po pěti pískovcových schodech,
přičemž celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné
způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku neobvyklá.
Vchodem, nad nímž původně visel nápis "EHRE SEI GOT IN DER HÖHE",
později odstraněný, se vchází do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí
kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na kůr o kapacitě až 50 osob.
Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové
místnosti, přes něž pokračuje do zvonice. Z té pak vede vchod na půdu kostela,
střecha objektu je 16 metrů nad okolním terénem. Zvonice pak přechází ve 45
metrů vysokou věž, na jejímž konci je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. V zemi
se pak skrývají mohutné, 4 metry hluboké základy věže. Jižní schodiště vede
pouze ke kůru. Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do imitace žebrové
klenby, vysoké 12 metrů. Je dlouhá 10 metrů a široká 8,5 metru. Podle
stavitele se zde mělo vejít až 200 osob, kapacita sedadel byla 90 míst.
Hlavní loď pak přechází v kněžiště, oddělené dvěma schůdky. Po obou stranách
lodi jsou 3 do obloukovitá okna, dnes bohužel již bez původních vitráží.
Prostřední okno na severní straně kostela je menší. V minulosti zde byl
vybourán boční vchod do objektu, zazděný v 70. letech. Po obou stranách
kněžiště jsou umístěny dveře, kterými se vchází do druhé části objektu -
fary. V přízemí na hlavní loď bezprostředně navazuje sakristie a kancelář
faráře. Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře, obráceného na jih, k
němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na boční, východní
vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny, či naopak
vystupuje do 1. patra, kde je na severní straně umístěna ložnice a na jižní
další 2 pokoje, původně určené jako farní salón a pokoj pro hosty. Nechybí
samozřejmě sociální zázemí apod. Na schodiště pak navazují samostatné
pískovcové schody, vedoucí do podkroví. Vlastní vybavení kostela je unikátní.
Až na petrolejové lampy, které brzy vystřídalo světlo elektrické, se totiž od
svého vzniku prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety.
Dochovány tak zůstaly dřevěné lavice, varhany, oltář i samotný ozdobně
vyřezávaný kůr, usazený na 4 sloupy a vystupující nad lavice. Originální je
zřejmě i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště. Dochovaly se také hodiny,
jejichž stroj byl vyroben v roce 1902 v Uničově,
zrekonstruované před několika lety skupinkou nadšenců. Vzhledem ke
skutečnosti, že se jedná o kostel Církve československé husitské, ve vybavení
nejsou obrazy, nástěnné malby, sochy apod. Kaplička P.Marie Sedmibolestné B) C) H)
Šubrtova. Vzdálená asi 1 km od Zábřehu u cesty do
Nemile. Jedná se o lokální poutní místo známé od roku 1750, kdy zde byl pro
vyplnění snu zavěšen Janem Schubertem obrázek Bolestné Panny Marie. Obraz byl
později přenesen do farního kostela na boční oltář sv. Jana a někdy po roce
1780 zde byla postavena kaplička, ke které se scházeli poutníci z blízkého i
vzdálenějšího okolí. V 19. století neslo toto místo název "poutní místo
u Matky Boží bolestné u mlýnské strouhy v Zábřeze".
Drobné poutě a vycházky se zde konaly ještě v 50. letech tohoto století a v
současné době dochází opět k obnově této tradice. Kaplička byla postavena Janem Šubrtem v roce
1770. A skoro jako většině podobných
stavbiček, i jí předcházelo zjevení nebo spíše sen, a i ona má nadpřirozenou
moc. Jak jinak by si totiž lidé v 18.století mohli vysvětlit zázračné
uzdravení poutníků z nedalekých vesnic, kteří našli u kapličky své ztracené
zdraví. Za vším stojí sen tehdejšího majitele okolních polností a luk, Jana Šubrta. Tomu se mělo
zdát, jak se k místu, které později popsal jako nejvhodnější pro postavení
kapličky, schází procesí lidí. Lidé přitom na něm ve snu žádali, aby na ono
místo pověsil obrázek Bohorodičky. Jan Šubrt sice neuměl malovat, ale uměl
vyprávět a tak svůj sen na druhý den vyprávěl sousedům. A kde se vzal, tu se
vzal, našel se zdatný malíř, který podle sedlákova snu obraz Panny Marie
nakreslil. Nakreslili, pokáceli olši, která zde stála, udělali na onom místě
sloup, zavěsili obraz a modlili se. Obrázek na místě zůstal řadu let. Léty
vybledl až nebylo prý ani poznat, co na něm je namalované. Avšak jednoho dne
se staly barvy zářivějšími a jasnějšími. A k místu se opět začali scházet
poutníci. "Stala se zde prý i
zázračná uzdravení – čtyři slepí nabyli zraku, šestnáct chromých uzdravených
zanechalo zde své berly a vrátilo se bez nich domů," říkají archivní
zprávy římskokatolické farnosti, ale dokázáno to není. Před rokem
1775 byl obrázek přenesen do farního kostela, kde byl umístěn na bočním
oltáři sv. Jana Nepomuckého. Na původní místo byla umístěna do nově postavené
kapličky kopie. Když v roce 1784 nařídil císař Josef II. odstranění různých
devótních darů a obětin z milostivých obrazů, bylo z obrázku sňato mnoho
těchto předmětů a prodáno za 149 zlatých. Obraz Zábřežské Madony z 15. století je nyní ve
farním kostele.
Fara D) E)
čp. 63 – klasicistní architektura z roku 1780 [Hřbitov] D)
U kostela sv.Barbory, zbytek ohradní zdi s bránou se schodištěm o
pěti stupních a křížem na ohradní zdi; areál nyní upraven na park Hřbitovní brána I)
Na zrušený hřbitov Hřbitov E)
… Hřbitovní brána E)
… Hřbitovní kaple E)
… Sloup se sochou P.Marie B) C) E)
Masarykovo nám.Morový. Nechal v roce
1713 postavit panský sládek Karel Josef Počta jako poděkování, že město bylo
uchráněno od moru. Je to pískovcový sloup s barokovou sochou Panny Marie na
vrcholu, na jehož dříku jsou dva reliéfy - sv. Trojice a Zvěstování Panny
Marie. Na zábradlí sochy sv.Floriána, sv.Jana Nepomuckého, sv.Šebestiána.
Nápis česky: leta
kterehoz bvd / Dana Czest I / bohV I takI / MarII CzIsteI / pannIe. Ve výklenku v
podstavci byla původně soška sv. Rosálie, zmizela
kolem r. 1989. Stavbu sloupu realizovala dílna kameníka Jana Sturmera, návrh vypracoval Václav Render
z Olomouce. Sloup nechal postavit sládek Josef Počta (jméno najdeme na
podstavci i se znakem cechu sladovníků). Sloup byl několikrát opravován, v r.
1886 za 200 zlatých, v r. 1932 firmou Veselý ze Švábenic
za 5.663 Kčs. Podle pramenů byl opravován v r. 1989 (to se ztratila sv. Rosálie)
Socha Nejsv.Trojice D)
U kostela, na sloupu 1807 Socha sv.Jana Nepomuckého D) E)
U kostela Socha anděla E)
Na kopuli hřbitovní brány Kamenný kříž E)
U kostela Kamenný kříž E)
U kostela Kamenný kříž F)
U silnice na Rovensko,
nápis: LP 1911 / zde byl … Kamenný kříž F)
U pivovaru Kamenný kříž F)
Morávkova ul. Kamenný kříž F)
Havlíčkova ul. Kamenný kříž F)
Kopečná ul. Kamenný kříž F)
U Bořin, na soklu nápis: Láska je
v obětí. Kamenný kříž I))
Na zdi kolem bývalého hřbirova u sv.Barbory Kamenný kříž - Pieta G)
H)
U Šubertovy kapličky. Pieta -
monumentální moderně řešené sousoší vysoké 472 cm, které stojí na masivním
podstavci s nápisem VEZMI KAŽDÝ SVŮJ KŘÍŽ.
Vysocháním ztvárněná Panna Maria drží v
náručí svého syna pod křížem s drapérií. I osud sousoší by vydal na menší román.
Některé detaily soch nebyly dokončeny. Na sousoší z hořického pískovce (skála
Bohatec) je autorská signatura akademického sochaře
Antonína Berky. Bývalý režim nedovolil všemožnými prostředky na výtvoru
pracovat, a i když měla být původně Pieta hotova již před rokem 1950, nestalo
se tak. Ba naopak, poslední práce na sousoší
provedl až kameník Leo Beneš.
Pieta byla slavnostně posvěcena 10. září 1994.
Kříž F)
Na Rudolfově Kříž F)
Sokolská ul. Dřevěný kříž I)
U vstupu na bývalý hřbitov u sv.Barbory
Boží muka B) C) F)
na rozcestí k nemocnici Pozůstatek drobné lidové církevní
architektury z 18. století. Vypráví se, že jsou postavena na místě hromadného
hrobu z třicetileté války. Pravděpodobnější však je, že Boží muka byla
postavena v souvislosti se stavbou nového horního kostela.
Kašna B) C)
Kašna na Masarykově náměstí pochází z roku 1829. Na zadní
straně: in jahre 1829
Kašna B) C)
Masarykovo
nám.za zámkem.
Je vytesána z jednoho kusu maletínského pískovce.
Autorem plastiky na fontáně za zámkem, slavnostně odhalené v listopadu 2012,
je olomoucký sochař Karel Hořínek. Fontánu tvoří sousoší tří kaprů, vytesané
do pískovcového bloku, ze kterého stříká voda do čtvercové Kamenné nádrže,
pocházející pravděpodobně z 18. století. Celá nádrž je vytesána z jednoho
kusu maletínského pískovce. Podle slov tvůrce má
rybí plastika připomínat jedny z někdejších majitelů zábřežského panství,
tedy rod Tunklů. Ti totiž měli kapra ve svém znaku. Erb D)
kamenná deska s erbem – druhotně
osazená v průjezdu tzv. nového zámku; na pravé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka z roku 1478 Erb D)
kamenná deska s erbem – druhotně
osazená v průjezdu tzv. nového zámku; na levé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka a deska s
erbem Klocmanů z Rychnova, všechny v reliéfním
provedení Pamětní deska F)
Na faře. LAPIS FUNDAMENTALIS /
POSITUS ANNO 1780 / SVBA.R.D:ANTONIO PSCHOR / PAROCHO HOHENSTADENSIS Socha Jana Eskymo Welzla B) C) E)
K příležitosti 50. výročí smrti
cestovatele, světoběžníka a spisovatele Jana Welzla byla odhalena socha, jejímž autorem je Mgr.
Stanislav Lach z Olomouce. Autorem sochy je Stanislav Lach z Olomouce, mírně
nadživotní socha zachycuje Eskyma jako bodrého veselého chlapíka,
i když to byl zřejmě podivín. Socha původně stála u základní školy na náměstí
8. května, od dokončení rekonstrukce železničního koridoru a nádraží pak byla
přemístěna k železniční stanici, aby vítala návštěvníky a cestující, kteří do
Zábřeha dorazí Památník padlým F)
… Památník K)
… Reliéf C)
… Bazének C)
… Pylon C)
S vitrínami Náhrobek Rudolfa
Dvořáka D)
městský hřbitov – hrob předního
moravského historika z roku 1920. Náhrobek sourozenců Pettlových D) na hřbitově – empírový figurální
náhrobek z roku 1820 Náhrobek E) na hřbitově, empírový Socha Na novém náměstí Pamětní deska C) Generál majorovi Karlu Lukášovi Farní muzeum B)
C)
Muzeum vzniklo v r. 1996 za podpory otce děkana.
Hlavním cílem bylo vyčistit zvonové patro věže a umožnit přístup veřejnosti.
Masarykovo nám., ve věži chrámu sv. Bartoloměje Hradby F)
zbytky je možné vidět za zámkemv
pohledu z Havlíčkovy ulice, a částečně i v zahradách domů směrem do ulice
Zahradní. Původní hradby vedly od zámku po úbočí svahu k faře a Dolní bráně
stála někde v místech staré pošty, pokračovaly Zahradní ulicí k Horní bráně v
místě kde stojí dům č. 5 v Komenského ulici, dále ztracenou uličkou zahradami
zpět k zámku. Městské hradby byly zbourány v roce 1829 Radnice B) C)
F)
Masarykovo nám. 1,2V roce 1455 prodal Jiří Tunkl zábřežský měšťanský dvůr. Z domku byla zřízena
radnice, která v něm sídlila až do roku 1991. V současné době zde najdeme
Galerii Tunklův Dvorec. Jako MNV byla nevkusně
upravena a zdevastováno její průčelí. Ani po 25 letech od pádu komunismu se
nepodařilo tuto významnou budovu uvést do původní pozdně barokní podoby.
Zámek
B) C) D) >>
Masarykovo nám.
6. Původní tvrz postavená na vysunutém ostrohu, přístupném jen ze strany od
města. Z této doby se dochovala pískovcová deska s erbem rodu Tunklů v zámeckém průjezdu. Od r. 1849 patří budova zámku
městu. Dnes je sídlem MÚ. tzv. nový zámek (čp. 510)
– v jádru renesanční architektura, upravená v letech 1726–1732, s gotickou
věží, upravenou do dnešní podoby v roce 1794. Budovy v místě bývalého
hradu (čp. 511) – v jádru renesanční komplex
hospodářských a administrativních budov, vystavěných na gotických základech
bývalého hradu, ve hmotě zachovávající i bývalé hradby, Městské hradby B)
C)
Zábřeh jako město měl opevnění v podobě hradeb.
Jejich zbytky je možné vidět za zámkem v pohledu z Havlíčkovy ulice, a
částečně i v zahradách domů směrem do ulice Zahradní. Původní hradby vedly od
zámku po úbočí svahu k faře a Dolní bráně / stála někde v místech staré
pošty/, pokračovaly Zahradní ulicí k Horní bráně /v místě kde stojí dům č. 5
v Komenského ulici/, dále ztracenou uličkou zahradami zpět k zámku. Městské
hradby byly zbourány v roce 1829. Gymnázium B) C) Významnou stavbou je také budova
prvního českého gymnázia na severní Moravě z let 1898 – 1901. nám. Osvobození
20 Budova C) Na novém náměstí Sokolovna C) … Budova K) Dívčí domov Budova K) Chlapecké školy Budova K) Řemeslnická Nádraží D)
budovy čp. 1625 a 1626
– jedna z posledních empírových nádražních budov na trati Olomouc – Praha,
postavena v letech 1843–1845 (A. D. Fleischmann). Pivovar E)
… Masarykova škola A)
K)
… Okresní nemocenská
pojišťovna K)
… Pivnice K)
…
Žižkova ulice. Muzeum. Patří k nejstarobylejším
domům v Zábřehu. Byl to dům výsadní, právováreční, patřilo k němu
hospodářství, zahrada za Horní branou, pole i louky. V současné době je
sídlem muzea. čp. 12 (dříve čp.
14, Žižkova 1) – tzv. dům Pod podloubím; renesanční architektura z roku 1581
s dochovanou dispozicí a klenbami, upravená v 1. čtvrtině 19. století (fasáda
rizalitu) a ve 2. polovině 19. století (fasáda levé
části), další úpravy v 60. letech 20. století, sklepy domu gotické; nyní je
zde umístěno muzeum Dům C)
S barokním štítem, pod náměstím, utilitárně
upraven Dům C)
S gotizujícími prvky na režné cihlové fasádě Zámecký park D)
na ploše 0,54 ha, původně renesanční
zahrada, založená v roce 1569, v současné době přírodně krajinářský park |
Panství Politický i soudní okres Zábřeh 1961 Okres Šumperk 2003 Pověřený městský úřad Historie
města >> C) E)
Osada
Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská
Sázava, jejíž hlavní funkcí bylo zřejmě
chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině
brněnského zemského sněmu z roku 1254. V roce 1278 byl Zábřeh už městem. Dějiny města jsou až do počátku 17. století
spjaty se šlechtickými rody, které se v držení Zábřehu střídaly. Pánové z Kravař (1397-1446)
získali Zábřeh do dědičného držení a chtěli z něj vytvořit hospodářské
středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje
města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442-1510). Zábřeh se stal jejich sídelním
městem a získal od nich různé výsady a privilegia. Jiří st. Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný -
rybník Oborník. V 16. století se majiteli Zábřehu stali Boskovicové.
Poslední z nich, Jan z Boskovic odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému
synovci Ladislavu Velenovi
ze Žerotína. Ten, za svoji účast ve
stavovském povstání, během něhož se stal velitelem stavovského vojska a byl
zvolen i zemským hejtmanem, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zbaven svých
veškerých statků a Zábřeh přešel do držení Karla
z Liechtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých
tři sta let. Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou
dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom
vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně.
Až polovina 19. století, zahájením provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1845, vytvořila nové
předpoklady pro to, aby se Zábřeh stal významným obchodně -průmyslovým a
přepravním centrem pro celou oblast Zábřežska a Šumperska. Rozvíjející se průmysl přinesl Zábřehu i jisté
pozitivní stránky. Základ dnešního vzhledu města byl dán koncem 18.
století, kdy po ničivém požáru musely být téměř všechny domy znovu postaveny.
Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století.
Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se
neubránil ani střed města. Přes všechny minulé nepřízně času
Zábřeh i dnes potvrzuje, že je městem se starou kulturní tradicí, která
příznivě ovlivňuje i dnešek. První zmínka o Zábřehu je z roku
1254. V této době byla v osadě gotická tvrz, která byla později přestavěna na
hrádek. Již v roce 1289 byla osada povýšena na město. Za panování Jana z
Boskovic ve městě tu našli útočiště čeští bratři. Po Boskovicích se majiteli
panství stávají Žerotínové, kteří značně přispěli k
rozvoji města i řemesel. V období po Bílé hoře se panství dostalo do rukou
rodu Lichtenštejnů a rozvoj města začal stagnovat.
Městem a jeho okolím se prohnalo několik válečných událostí. V roce 1793 bylo
město ničeno velmi rozsáhlým požárem, kdy byla poničena většina domů a také
zámek. V roce 1849 prodali Lichtenštejnové zámek
městu. V roce 1845 tu byla vybudovaná železnice tak zvaná Ferdinandova dráha
a v roce 1871 byla železnice rozšířena o lokální dráhu do Sobotína.
Vybudování železnice přispělo k rozvoji průmyslu ve městě a to textilního,
potravinářského a strojírenství. Městské náměstí má obdélníkový půdorys a řada
domů na náměstí byla postavena v roce 1793 po požáru. Nejzajímavější dům na
náměstí je dům Pod podloubím, který byl původně bránou na náměstí a na domě
je napsaný letopočet 1581. V tomto domě se narodila manželka J.A. Komenského
M. Vizovská. Dominantou města je zámek, který byl
vybudován renesanční přestavbou hradu v 16. století. V letech 1661 zámek
prodělal barokní úpravy a v letech 1727 až 1736 byl rozšířen. Kostel svatého
Bartoloměje byl postaven v letech 1750 až 1757. Původně gotický hřbitovní kostel
svaté Barbory byl v roce 1773 barokně přestavěn. Před zámkem stojí Mariánský
sloup zhotovený v roce 1713 a nedaleko něj empírová kašna pocházející z roku
1829. Zábřeh je rodným městem známého polárníka J. Welzla.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A) muzabrah.cz (3.10.2014) B) mesta.obce.cz/zabreh (27.9.2010) C) zabreh.net (27.9.2010) D) cs.wikipedia.org (3.10.2014) E) turistika.cz (3.10.2014) F) izabreh.cz (3.10.2014) G) znatemapu.cz (3.10.2014) H) sumpersk.\rej.cz
(3.10.2014) I) hrady.cz (3.10.2014) K) schoenhengstgau.org Fotografie 17.7.2004,
16.4.2006 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Krumpach Katolický dům
Brutálně
přestavěn v duchu pozdní Sorely
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 3.10.2014 Předchozí editace: 27.9.2010 |