Lukavice
pravděpodobně vznikla v první polovině 14. století v souvislosti
s prováděním rozsáhlé osídlovací činnosti kolonizace v podhorské
oblasti na pravém břehu Tiché Orlice. Osídlení této oblasti bylo spojeno se
vznikem dvou panství - kyšperského a žampašského, která až do druhé
poloviny 16. století měla často společné osudy. V době svého vzniku měla Lukavice
na kyšperském panství význačné postavení - vedle hradu Kyšperka (jeho zbytky
jsou dosud zachovány na Hradisku v blízkosti kaple Jana Nepomuckého nad
dnešním Letohradem), byla hlavním jeho centrem, neboť zde byl farní kostel, ke
kterému byla přifařena i další místa na panství včetně podhradí
kyšperského hradu - dnešního města Letohradu. Lukavický kostel je poprvé
doložen v seznamu far pražského arcibiskupství, který vznikl
v kanceláři arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344 - 1350.
A to je vlastně první známá písemná zmínka o Lukavici. Samotný
nevelký gotický kostel je dodnes zachován jako presbytář nynějšího kostela.
Pomineme-li
výše uvedenou zprávu o lukavickém kostele, tak první konkrétnější zpráva
o Lukavici pochází z roku 1354, kdy se dozvídáme, že majiteli vsi
byli Bušek z Kyšperka a Petr z Lukavice. Tato zpráva svědčí, že
kromě majitelů kyšperského panství byli pány Lukavice i zemané sídlící
přímo ve vsi a používající přídomku z Lukavice. O tomto rodu ani
o jejich sídle ve vsi však nic bližšího nevíme. V roce 1358 je
doložen jako majitel Lukavice opět Bušek z Kyšperka a Heřman
z Lukavice, snad syn Petrův. Bušek z Kyšperka vlastnil Lukavici ještě
v r. 1370, ale tehdy zde již neměl majetky místní zemanský rod, ale
spoluvlastníkem vsi byl Buškův syn, Jeniš z Kyšperka. Všichni majitelé
jsou uváděni v souvislosti s dosazováním farářů na lukavickou faru.
Po roce 1370
došlo blíže neznámým způsobem ke splynutí kyšperského panství se sousedním
panstvím žampašským a vrchností Lukavice se stali majitelé Žampachu -
Žampachové z Potštejna, potomci loupeživého Mikuláše z Potštejna,
který zahynul r. 1339 v boji s markrabětem Karlem (pozdějším
císařem Karlem IV.). Žampachové vládli Lukavici přes 200 let. Příslušnost
Lukavice k Žampachu je poprvé doložena v roce 1369, kdy o obsazení
zdejší fary rozhodoval majitel Žampachu, Mikuláš Žampach z Potštejna.
Zprávy o Lukavici v době Žampachů z Potštejna jsou velmi
skromné. Nejzávažnější událostí ve vnitřním životě vsi bylo to, že velká
vesnice byla rozdělena na dva samostatné celky Horní a Dolní Lukavici.
Toto rozdělení je doloženo prvně v roce 1510. Ve středověku procházela
kolem Lukavice důležitá cesta spojující Náchod se Svitavami. Tato cesta vedla
po trase dnešní "Příčnice".
V 16. století
se Žampachové z Potštejna velmi zadlužili (souviselo to mimo jiné i s
tím, že se neustále soudili se svými sousedy a proto museli často dávat
své majetky do zástavy). Když v roce 1514 Jan Žampach z Potštejna
zastavil část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si
Mikuláš za své sídlo Lukavici. Připomíná se zde až do roku 1544. Kde
přesně ve vsi sídlil, však nevíme. Zřejmě též z finančních důvodů
postoupil Janův syn Zdeněk Žampach dvůr v Horní Lukavici zemanovi Janu Dobešovi
z Bezděkova s tím, že musí z tohoto majetku plnit poddanské
povinnosti. V roce 1562 Jan Burjan Žampach zbavil Jana Dobeše plnění všech
povinností a dvůr nad Horní Lukavicí se tak změnil ve svobodný zemanský
statek. V r. 1590 potomci Jana Dobeše tento dvůr postoupili Albrechtovi
z Bubna. V souvislosti s několika majetkovými převody
v rodě pánů z Bubna nakonec dvůr připadl k žamberskému panství
náležejícímu Bubnům. Dvůr byl zrušen a na jeho pozemcích vzniklo několik
poddanských usedlostí. Ty potom až do roku 1848 náležely k žamberskému panství.
Když na počátku 19. století byl za vlády rodu Parishů rozšiřován žamberský
park, byly k němu připojeny i některé lukavické pozemky a tak změněna
podoba nejsevernější části vsi.
Dolní Lukavice
i větší část Horní Lukavice však zůstávaly nadále majetkem Žampachů
z Potštejna. V r. 1568 došlo k rozdělení velkého žampašského
panství mezi syny již zmíněného Zdeňka Žampacha. V souvislosti
s tímto dělením se vytvořilo nově vymezené kyšperské panství a jeho
součástí se stala Dolní i Horní Lukavice s výjimkou onoho svobodného
zemanského dvora. V Dolní Lukavici se tehdy připomíná i panský
dvůr. Na tomto nově utvořeném panství však Lukavice již nehrála tu
význačnou roli, jakou měla na kyšperském panství 14. století. Nejdůležitějším
místem panství bylo městečko Kyšperk (dnešní Letohrad). Výsadou Lukavice byla
existence fary, k níž patřil i Kyšperk.
Kyšperské
panství připadlo Čeňkovi Žampachovi, ale v době jeho nezletilosti jej
spravoval nejstarší bratr Jan Burjan Žampach. Oba držitelé záhy nové kyšperské
panství zadlužili a v r. 1574 jej musel Čeněk Žampach, aby
získal peníze na zaplacení dluhů, prodat Janovi mladšímu z Valdštejna.
Další majitel z rodu Valdštejnů Adam mladší prodal v roce 1601
kyšperské panství, včetně obou Lukavic, štýrskému šlechtici Jiřímu
Štubenbergarovi ze Stubenberga.
V letech
1628-1650 náležela Lukavice pánům z Losenštejna a v roce 1650 ji
získal Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic. V této době nebývala lukavická
fara vždy obsazena a asi také zpustl kostel. V polovině 17. století
došlo též k splynutí Horní a Dolní Lukavice v jedinou ves. Dělení
Lukavice je naposledy doloženo v roce 1651 v přípravných materiálech
daňového soupisu tzv. berní ruly. Ale v konečné podobě berní ruly
v r. 1654 se uvádí již jen Lukavice jako jedna ves. Tehdy zde bylo 27
sedláků, 4 chalupníci a 17 zahradníků. V této době byla již ve vsi
také škola.
Vitanovští z
Vlčkovic byli pány poddaných z Lukavice až do roku 1681. Pak následovali
Libštejnští z Kolovrat a od roku 1717 Harrachové. V r. 1705
a 1720-21 byl opraven a rozšířen zdejší kostel, ale římsko-katolická
fara byla v roce 1726 přeložena do Kyšperka. V r. 1728 koupil
kyšperské panství i s Lukavicí Jan Václav z Bredy. Ve zdejší oboře
nechal postavit zámeček s kaplí. V roce 1790, kdy majitelkou Lukavice
byla dcera Jana Čeňka z Bredy Terezie provdaná Cavriani, bylo
v Lukavici (včetně žamberské části) 111 domů. Na počátku 19 století došlo
k rozsáhlé přestavbě lukavického dvora. Tehdy vznikl komplex empírových budov
uzavírající rozsáhlé nádvoří. Stavebníky dvora a tehdejší majitelé panství
manželé Marii Annu rozenou Cavriani a Petra Marcoliniho připomíná alianční
erb nad jižní branou dvora.
V roce 1836
bylo v Lukavici 181 domů s 1 102 obyvateli, v roce 1881 již
1 413 obyvatel, což svědčí o velikém rozvoji Lukavice v 19.
století.
Spolky
O životě
v obci v dalších obdobích mnohé napoví kapitola SPOLKY.
Sbor
dobrovolných hasičů byl v Lukavici založen v r. 1882,
Hospodářskočtenářská beseda v r. 1887 a Spořitelní
a záložní spolek v r. 1895. V r. 1900 byla ustavena
Mlékařská zádruha pro Lukavici a okolí a téhož roku byla dána do
provozu družstevní mlékárna, první na žambereckém okrese. Tělocvičná jednota
Sokol byla v obci založena v r. 1921 a v r. 1924
Jednota orelská.
Divadla byla
v Lukavici hrána již koncem 19. století. Nejvíce divadelních
představení a jiných kulturních akcí bylo uskutečněno v sokolovně
a orlovně v letech 1921-1939.
Český
zahrádkářský svaz byl zde založen v r. 1956, místní skupina
Československého červeného kříže v r. 1960. JZD vzniklo
v r. 1957. Český svaz žen byl v Lukavici založen
v r. 1961.
V r. 1982
se na oslavách 100 let hasičů představil místní 48-členný krojovaný taneční
soubor Beseda, který do dnešních dnů účinkoval na mnoha místech Východočeského
kraje, v Praze i v Rakousku.
Hasiči se mimo
jiných aktivit zúčastnili i mezinárodních soutěží v rakouském Adnetu.
Zde se kromě družstev mužů též úspěšně prezentovalo jako jediné hasičské
družstvo žen z Lukavice.
Lukavice leží v centru
nejlidnatější a značně navštěvované oblasti Orlických hor a jejich
podhůří. Obec s necelým tisícem obyvatel téměř spojuje města Žamberk
a Letohrad. Četné autobusové a vlakové spojení umožní i nemotorizovanému
turistovi v okruhu 25-ti km, určeným místy Králíky, Lanškroun,
Litomyšl, Častolovice a Říčky, při pěších tůrách pod 2 km shlédnout
25 zámků a zámečků (některé jsou veřejně přístupné), 6 zřícenin hradů,
řadu muzeí, galerií, stavebních a uměleckých památek i množství
krásných přírodních scenérií. Zvláštností tohoto malebného koutu východních
Čech jsou přístupné tvrze opevnění českého pohraničí a možnosti návštěvy
Polska
Čilý ruch na parkovištích před
lukavickými obchody, restaurací, jídelnou i autodílnami svědčí
o oblíbenosti vesnických služeb. Jsou možnosti ubytování v soukromí
nebo v ubytovně obecního úřadu. Věnec okolních zalesněných kopců často
ovlivňuje počasí. Tři koupaliště do 1,5 km od obce můžete navštívit i po
klidných cyklistických trasách, dva lyžařské vleky jsou do 2,5 km. Na své
si přijdou houbaři, rybáři vyzkouší Divokou Orlici a Tichou Orlici
i mimopstruhové vody. Nejbohatší na kulturní a společenské akce jsou
měsíce květen, červenec a prosinec
Větší kulturní a společenské
akce, taneční zábavy, pravidelná cvičení i pingpongové zápasy se
uskutečňují v sokolovně, přednášky a schůze v zasedací síni OÚ
nebo v hostinci, svatební a jiné hostiny v jídelně zemědělských
služeb.
Většina sportovních aktivit,
táboráky, hokejová utkání se odehrávají za sokolovnou v centru obce,
blízko ubytovny OÚ. Tři koupaliště vzdálené do 1,5 km od obce je možno
navštívit po klidné komunikaci též na kole. Lze provozovat jezdectví, rybaření
a lov, dva lyžařské vleky jsou do 2,5 km od vesnice.
Ve středu obce je mateřská škola
a pětitřídní základní škola. Plynofikace pokračuje po etapách, telefonní
rozvod byl dokončen.
V sousedních městech je řada
sportovních center včetně tenisových kurtů a biatlonového areálu. Travnaté
letiště je v Žamberku a v Ústí nad Orlicí, své služby nabízejí
i autopůjčovny.
Zdroj: www.orlicko.cz/Lukavice