Historie
obce Újezd (Mähring), okres Aš
Vesnice Újezd stála asi 7 km severozápadně od Aše. Prostírala se na nezalesněném
jihozápadním svahu Pekla (618 m) a Smrkovce (683,3
mj. Údolí Újezdu uzavírá Mlýnský vrch (602,4 m) a Štítarský
vrch (716 m) a mezi nimi protéká Újezdský potok. První písemná zpráva o Újezdu pochází
z roku 1331, ale rok založeni můžeme posunout o 30 - 50 let hlouběji do minulosti.
V nejstarší listině byla ves jmenována jako součást majetku Neubergů,
osvobozeného od dani a dávek vybíraných Chebem. Můžeme
i předpokládat, že zakladatelé obce byli Neubergové.
Veškeré jejich majetky přešly kolem roku 1400 do rukou rodu Zedtwitzů.
Obec s jedním mlýnem byla čistě zemědělská, zabývala se chovem dobytka a těžbou
dřeva.
Na
konci 19 století žilo v Újezdě 282 obyvatel a stálo zde 45 domů. Mezi válkami
se osídleni snížilo na 40 domů se 190 obyvateli.
Odsunem původních obyvatel se vesnice vylidnila a nebyla
již osídlena Domovní fond byl při úpravě hraničního
režimu beze zbytku odstraněn. Při sčítání lidu v roce 1970 a 1990 již obec úředně
neexistovala.
Většina
domů odpovídala ašskému typu venkovského domu Stavení několika statků, mlýna a
hostince mělo bedněné hrázděné patro. Dvůr tvořila stáj s kolnou a prkenná
stodola s polopatrem.
Školní
vyučování se prosadilo v Újezdě až na přelomu 18 a 19 století. Putovní škola
přežívala až do roku 1839. V pronajaté budově již celoročně vyučoval aprobovaný
učitel. Nové školní budovy se děti dočkaly až roku 1928.
Uprostřed
bývalé obce, v zamokřené louce blízko pramene Újezdského potoka, ukrývá hustá
spleť stromů oválný příkop, široký 6 - 8 m, uprostřed s ostrůvkem, na němž
stála srubová tvrz. V amatérských sondách na místě předpokládané podezdívky
srubu se našly hrubě opracované kameny. Z vnějšího valu, obvyklého u tohoto
typu tvrze, zůstal již jen nepatrný zbytek. Původní podobu tvrze zachytila
fotografie z roku 1930, kdy tvrziště nebylo zarostlé náletem.
Obranná
stavba sloužila ke správě a ochraně majetku Neubergů.
Dobu zániku určit neumíme. Předpokládáme, že se tak stalo v souvislosti s
přechodem majetku na Zedtwitze a se změnou způsobu
hospodaření.
Tvrziště
v Újezdě je na Ašsku nejzachovalejší, protože péčí
pracovníků chebského muzea nebylo zahrnuto do plánu melioraci a nestihl je osud
tvrziště ve Studánce. Od dalších pokusů hledačů pokladů objekt rozkopat jej
uchránil hranační režim a naprostá nedostupnost
civilním osobám.
Před
rokem 1970 ašský státní statek ustájil v Újezdě dobytek. Nově postavená hala v
sobě skrývala úkryt pro kulomet. Obsluha stáje dojížděla do Újezdu denně. V
roce 1992 byla budova opuštěna a pomalu chátrá.
Do
naší doby se zachoval opuštěný hřbitov s rozkotanými hroby a památník padlým
občanům Újezdu se 17 jmény. Pomník byl nalezen
zborcený a zarostlý náletem na původním místě, pracovníky Muzea Aš byl opraven
a na stejném místě postaven. V poloze Dolina na státní hranici stojí kamenný
hranol. Na temeni rysky vyznačují směr státní hranice, na boku jsou písmena A D
a letopočet 1740.
V
soustavě hraničníků zastupuje číslo 10/7.
Do katastrálního
území Újezdu zasahuje prameniště Lužního potoka a část plochy Národní přírodní
památky Lužní potok. Popisovaným prostorem neprochází žádná turistická cesta.
Zdroj:
http://www.matejovic.webzdarma.cz
Historicko turistický průvodce č.15
z r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa
Aktualizace
5.2.2012