Kostel sv.Jakuba v obci Plesná, politický okres Bílovec

Kostel sv. Jakuba

Plesná, politický okres Bílovec

Kostel je nejstarší a nejcennější kulturní památka Plesné. Původní dřevěný kostelík byl postaven pravděpodobně ve 13. století. Farnost zde byla založena později buď od opatství žďárského nebo od některého světského držitele, jemuž klášter ves Plesnou ve 14. století (po roce 1300) přepustil. Kostel stál na současné školní zahradě a kolem něj hřbitov obehnaný kamennou zdí. Dle popisu v děkanské kronice Hlučín z roku 1764 byl celý dřevěný, neměl žádnou klenbu, jen deskami zevnitř na krovech obitý. Neměl ani věž, ale pouze zvonici. Na ní byly dva zvonky, jež vážily dohromady asi půl centýře (= kolem 30 kg). První měl nápis: Ave Maria gratia pléna 1515 a druhý byl bez nápisu (je pravděpodobné, že byl-li bez nápisu, byl ještě strší). Sákristii měl na evangelní straně (jako nový kostel) – byla maličká, ale docela suchá. Kazatelna na straně epištolní, na kterou se vcházelo přímo z kostela. Křtitelnice z dobrého kamene, ale bez sochy svatého Jana Křtitele. Kostel i hlavní oltář byly zasvěceny svatému Jakubu staršímu. Boční oltáře nejsou. V kostele byla jedna krypta (hrobka). Posvícení se slavilo nejbližší neděli po svatém Martinu.

Ve starší děkanské kronice z roku 1691 je popisován inventář plesenského kostela. Říká, že má jediný oltář a v něm portalie a jiné potřeby ke mši svaté. Kostel vlastní jeden kalich stříbrný, (pozlacený kalich svěcený roku 1599 se asi ztratil), jeden pár cínových svícnů, cínové konvičky s táckem a nádobka na sv. oleje, na víno a vodu, nádobka na svěcenou vodu, Římský misál, agenda k udílení svátostí, tři ornáty s příslušenstvím a dva páry dřevěných svícnů. Kronika popisuje, že k tomuto kostelu odedávna patřily vesnice: Plesná, Martinov, Dobroslavice a Pustkovec.

Dokladem o tom, že plesenská farnost je již stará,i když nemáme přesný datum založení, jsou i zmínky o některých farářích.

První známý farář plesenský se jmenoval Stanislav. Působil zde kolem roku 1450. Po jeho smrti byl navržen majitelkou zdejšího panství, vdovou po Jindřichu Děhylovském, paní Kateřinou z Čochendorfu, Mikuláš Adam (jsou to dvě křestní jména – v té době ještě příjmení neexistovalo). Tento pocházel z polské Poznaně. Další známý farář v Plesné byl Matěj, někdy mezi rokem 1505 a 1540. Dále to byli Blažej a Valentin. Tři poslední uvedení faráři jsou vzpomínáni ve starém misálu, který se zachoval na faře v Orlové. Tento zápis pochází z roku 1547. Misál i registr a také posvěcení kalichu roku 1599 olomouckým biskupem Františkem Dietrichštejnem napovídá, že zde byli katolíci.

Evangeličtí kněží zde nastoupili po roce 1607, kdy panství dobroslavické zakoupili Cigáni ze Slupska, kteří byli přívrženci reformace. Tehdy platilo, že poddaní přijímali víru svých pánů. Z evangelických farářů je znám Jakub a Ondřej Figuli, syn měšťana z Bílska a působil zde od r. 1612 do r. 1615 (též jako duchovní na zámku v Dobroslavicích). V roce 1639 píše sousední farář z Velké Polomě Jan Ludvík Rusinovský: „… sousední fara plesenská je po léta opuštěná a tak zchudlá, že tam žádný kněz nemůže vyžít. On že se jen z čisté horlivosti nabízí ji ke své převzít, protože se tam potulují nekatoliční kazatelé, údajně bez vědomí majitele panství a konají tajně nekatolické náboženské shromáždění.“ Ještě 1.11.1652 podává zprávu o farnostech na Opavsku opavský děkan, že někteří nekatoličtí páni nechávají zde kostely raději zavřené, než by tam pustili katolického kněze. Patřil mezi ně i plesenský kostel. Opuštěná farnost byla tedy roku 1651 svěřena Hlučínu. Od roku 1671 do roku 1686 připadla do Velké Polomě, pak opět do Hlučína až do roku 1780.

Roku 1775 získává dědictvím dobroslavické panství hrabě Josef Wengerski z Ungerschütz. Jeho přičiněním byla v Plesné v roce 1780 opět obnovena farnost. V první farní kronice, psané od tohoto roku, jsou opisy zakládacích listin. K farnosti, mimo výše uvedené obce (Plesná, Dobroslavice, Martinov, Pustkovec), je přifařen i Děhylov a Jilešovice. Byl zde dosazen kněz – Jan Buček, rodák z Děhylova.

Hrabě Wengerski nechal postavit – za vydatné pomoci věřících celé farnosti – nový, krásný kostel, který je umístěn asi o 100 metrů výše od starého směrem severozápadním. Základní kámen byl položen 23.6.1783 a posvěcen byl třetí neděli v říjnu roku 1787. Je zasvěcen, stejně jako starý, původní kostelík, svatému Jakubu staršímu

Kostel je vystavěn ve slohu baroka. Byl postaven zkušeným zednickým mistrem Václavem Měkýšem z Moravské Ostravy a tesařském mistrem Janem Peštou z Klimkovic. Sestává z chrámové lodi, zvonice a sákristie. Chrámová loď o vnitřní šířce 12 metrů a délce 20 metrů je zaklenuta do technicky náročných pásů, jež ji rozdělují na tři pole. V pásech je zaklenutá pruská klenba, vyztužená v jednotlivých polích žebry vystupujícími z jejich rubové plochy.

Budova je prosvětlena mozaikovými okny (původní z roku 1887 byly za války rozbity, v létech 1955 – 1957 byly nahrazeny novými).

Hlavní oltář, pocházející z roku 1865, byl opraven v roce 1950. Je vyrobený ze dřeva, zdobený a jeho krása je umocněna bohatou květinovou výzdobou. V jeho pozadí jsou sochy Petra a Pavla. Nad oltářem je umístěn obraz znázorňující mučednickou smrt a oslavení sv. Jakuba staršího, který maloval akademický malíř František Mitáček z Prahy. Původní obraz svatého apoštola Jakuba st. od malíře Luxe z Opavy, byl za druhé světové války úplně zničen.

Významnými prvky chrámu jsou i kazatelna a křtitelnice ze slezského mramoru, kterou zhotovit pan Hajdušek z Opavy v roce 1874.

Nelze opomenout tři boční oltáříky. Vlevo na jednom z nich je umístěna socha Panny Marie. Naproti, je umístěna socha Božského srdce a blíže k hlavnímu oltáři je obraz sv. Josefa pod nímž je oltář, kde je umístěno Jezulátko. Vpravo od hlavních dveří je boční oltář se sochou Panny Marie bolestné a uvnitř je Boží hrob. Ve zvonici je soška Panny Marie de Louri dovezená z Paříže, která byla zakoupena z daru po zemřelé Majdaleně Křibkové z Pustkovce.

V sákristii je pak soška sv. Barbory, kterou daroval Josef Peterek z Pustkovce, jehož dceru zabil blesk v roce 1879 ve stodole Karla Hruzíka ve Mlýnku.

Ve stropě chrámové lodi jsou zavěšeny dva křišťálové lustry, z nichž první upoutává svou velikostí i překrásným zdobením.

Dřevěné lavice pocházejí z roku 1902 a před nimi na stupínku je umístěn obětní stůl moderní doby.

Vzácná je i ornamentová malba chrámové lodi. V roce 1870 nechal farář Fr. Ječmínek kostel vymalovat malířem Sněhotou z Bílovce, roku 1929 jej maloval mistr J. Kohler a v roce 1959 byla malba renovována, naposled pak byla obnovena v roce 1985.

Křížová cesta pořízená rovněž farářem Ječmínkem roku 1868 byla v roce 1950 opravena. Ve věži kostela, vysoké 29 m, jsou umístěny zvony. Po dostavění kostela v roce 1787 byly přeneseny zvony ze starého kostela. Tyto byly však později přelity a další zvon nazvaný „Svatý Jakub“ byl pořízen z prodeje dřeva zbouraného starého kostela a darů věřících (např. hrabě Wengerski daroval 36 b., Simov Abrahamčík – pacholek ze mlýna – 80 br. atd.). Třetí zvon daroval farář Ječmínek roku 1877. V době první světové války byly všechny zvony rekvirovány. Roku 1922 byly ze sbírky farníků pořízeny tři nové zvony – Jakub (385 kg), Maria (355 kg) a Cyril a Metod (156 kg). 14.2.1942 byly pro válečné účely opět sejmuty všechny tři zvony. Zůstal jen umíráček. Z Vítkovických železáren se pak podařilo zakoupit jeden bronzový zvon o váže 942 kg (byl sice těžký, ale bylo ho slyšet v širokém okolí). Tento zvon byl opět nazván „sv. Jakub“. Další současný zvon je „Maria“ vážící 150 kg a umíráček váží 40 kg. Na tyto zvony bylo v roce 1966 instalováno elektrické zvonění. Zvony jsou vzácná věc, oznamují svému okolí stejně jako dříve tak i dnes, že život prostých lidí plyne stejně s jejich každodenními starostmi i radostmi.

Při přechodu fronty v roce 1945 kostel velmi utrpěl. Jeden granát vnikl oknem na kůr přímo do varhan, kde explodoval. Varhany byly úplně zničeny, strop na několika místech proražen, střecha proražena menší pumou, omítka otlučená. Postupně se tyto zničené věci opravovaly. Varhany byly pořízeny v roce 1946. V poválečném období bylo pořízeno nové přístupové schodiště ke kostelu ze švédské žuly.

K areálu kostela patří čtyři slohově obdobné kapličky a ohradní zeď z první poloviny 19. století. Kapličku u vchodu kostela nechal postavit Petr Večerek ze Staré Plesné, aby mu Pán Bůh dal děti.

Nedílnou součástí kostela je hřbitov. Do roku 1850 se pochovávalo na starém hřbitově (nynější školní zahrada). Od tohoto roku se začalo pohřbívat ve spodní části nově zřízeného hřbitova za kostelem. O novou, horní část, byl rozšířen v roce 1895. Dále je zde postaven „Dům smutku“, v jehož okolí je urnový háj. Nově je pod ním epitafní část. Hřbitov je umístěn na krásném místě s výhledem do dalekého okolí, osazen je stromy a tujemi a působí velmi uklidňujícím dojmem.

Kostel sv. Jakuba staršího s kaplemi a hřbitovem tvoří zdařilou kulturní i architektonickou dominantu obce a občané Plesné se jimi mohou právem chlubit. Dík patří všem, kteří o ně pečovali a stále o ně pečují.

Tyto objekty by nenaplnily svůj účel, kdyby nebylo jejich hospodářů. Prvním duchovním správcem nového kostela byl Buček Karel Sarkander z Dobroslavic vysvěcen 14.3.1778. Nejprve byl v Plesné administrátorem, roku 1780 – 1784 pak jmenován farářem. Byl to horlivý kněz, dobrý kazatel i ovocnář. Zemřel 24.9.1820 v Plesné na kazatelně.

Druhým byl Schnirch Jan. Pocházel z Laškova. V Plesné působil od roku 1820 do roku 1833, kdy v 51 letech zemřel na souchotiny. Další – Kožaný Jakub z Kylešovic farářoval v Plesné 6 let. Stieber Konstantin farářoval zde pouze jeden rok. V tu dobu byl administrátorem v Plesné Klimeš Antonín, který se později stal bíloveckým děkanem. Pátým farářem plesenským byl Ječmínek František. Narodil se 26.4.1821 ve Vítkovicích. Do Plesné nastoupil 2.4.1862, kde působil do 10.3.1891, kdy zemřel. Za svého života byl velice činným. Zasloužil se o přestavění školy, křtitelnice, křížové cesty a mnoho jiných. Byl také světsky činným – byl zakladatelem první Rolnické záložny v Plesné a pisatelem první farní kroniky. V tu dobu byl zde kooperátorem Stryk Jan (od roku 1886), který se po smrti Ječmínka chtěl v Plesné stát farářem. K tomu však nedošlo, protože z Moravské Ostravy byl zde dosazen v roce 1891 Trnkal Antonín, který již v dřívějších létech zde působil jako kooperátor. Trnkal zde působil 25 let, než odešel v roce 1916 na funkci místoděkana do Bílovce. Byl to člověk malý, energický a plný ideálů. Mimo svou práci faráře zdejší farnosti, byl pokračovatelem Ječmínka v Rolnické záložně a spoluzakladatel „dobrovolných hasičů“ v Plesné. Sedmým farářem byl Dufalík Stanislav. Narodil se 12.11.1877 v Bzenci na Moravě. Studoval v Olomouci. V roce 1907 nastoupil do Plesné jako kooperátor, roku 1916 byl jmenován farářem. Působil tady skoro 43 roků. Byl velice aktivní. Mimo svou práci správce zdejší farnosti (má velké zásluhy o opravu kostela po válce, koupil nové varhany aj.), stal se ředitelem zdejší Rolnické záložny (říkalo se o něm, že je dobrý finančník), byl členem spolku Dobrovolní hasiči v Plesné, spoluzakladatel tělovýchovné organizace Orel (zakoupil pro cvičení pozemek). Zemřel 14. dubna 1950 a pohřben byl na nejvyšším místě našeho hřbitova za účasti 55 kněží. Pochovával jej prelát Jemelka z Olomouce a kázal farář Josef Nejedlý z Moravské Ostravy. Blízký jeho spolupracovník byl Tajchman Josef narozený 8.11.1891 ve Staříči. Od roku 1916 byl kaplanem v Plesné a zemřel 15.9.1945 – působil zde téměř 30 let. Byl jmenován konsistorním radou. Byl velice oblíben zvláště u dětí, které měl moc rád. Ještě dnes si vzpomínají pamětníci na jeho zajímavá vyučování ve škole. Byl zakladatelem Orla, člen hasičského spolku, funkcionářem v záložně a hlavně to byl dobrý člověk. Mitáček Vavřinec byl osmým farářem nově obnovené farnosti. Narodil se 15. srpna 1920 v Hluku na Moravě. Studoval v Olomouci a vysvěcen byl v roce 1948. Hned nastoupil v Plesné, kde působil do roku 1972, pak byl přeložen do Vlkoše. I on pařil k velice aktivním farářům. Zasloužil se o zřízení krásného schodiště ke kostelu, zřízení parkoviště u hřbitova a jiné. Měl zájem o veškeré dění v obci, byl členem Požární ochrany v Plesné. Mezi lidmi byl oblíbený, takže jeho přeložení vyvolalo mezi věřícími velkou nevoli. Byla vyhlášena podpisová akce na jeho podporu, ale nebylo to nic platné, byl přeložen. Poslední zde žijící farář byl Krakovič Josef. Narodil se 4.1.1918 v Mistříně u Hodonína. Studoval k Kroměříži, pak bohoslovanskou universitu v Olomouci. Vysvěcen byl roku 1943 biskupem Dr. St. Zelou. Do Plesné nastoupil v roce 1945 jako kooperátor. V roce 1948 byl přeložen do Kobeřic, později do Vítkova, kde působil až do své smrti, tj. do 14.1.1986. Pochován je v hrobě svého předchůdce St. Dufalíka na nejvyšším místě uprostřed hřbitova. Za svého života se mimo své práce věnoval historii. Jeho zásluhou víme jak náš starý kostelíček vypadal. Mnoho toho vypátral a za to mu děkujeme.

Zdroj: plesna.cz (28.11.2013)