Zpět na Frýdek

Kostel sv.Jošta

Ve městě Frýdek, bývalý politický okres Frýdek

Úvod

Vloni uplynulo 380 let od založení kostelíka sv. Jošta ve Frýdku. Tehdy byl vystavěn na kopečku za městem v polích. Dnes stojí v rohu sadů Komenského na třídě T. G. Masaryka proti budovám Bezručovy školy a obchodní akademie. Jeho dřevěná vížka hledí zadumaně k Ostravici. Naši předkové a ještě i příslušníci dnešní starší generace vyprovázeli z tohoto kostelíka své rodiče a známé na jejich poslední cestě.

Politické, hospodářské a sociální poměry na frýdeckém panství v době postavení kostela sv. Jošta

15.srpna 1584 odprodal olomoucký biskup Stanislav Pavlovský frýdecké panství Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna za 28 000 sl. zl.. Urbář sepsaný 4 roky před tímto odprodejem osvětluje tehdejší poměry na Frýdecku. Předně se dovídáme o existenci vesnic na panství. Osídlena byla tehdy jen severní část; nejzazší vsi byly Lubno, Janovice a Raškovice. Jihozápadní horská oblast nebyla ještě kolonizací dotčena. Frýdecké panství tehdy měřilo 137 km² a bylo na něm uvedeno 522 osedlých. Počítáme-li na rodinu osedlého 7 příslušníků, dojdeme k číslu 3 654 obyvatel s hustotou 26,6 obyvatel na 1 km². Z celkového počtu obyvatel připadalo na venkovské osídlení 69 %. Základním výrobním prostředkem v období feudalismu byla půda. Organickou součástí feudálního výrobního způsobu bylo nevolnické individuální hospodářství. Feudální pán využíval určitého nevolníkova zájmu na práci k tomu, aby zesílil vykořisťování. Šlechta se snažila zvýšit pozemkovou rentu také svým vlastním velkostatkářským podnikáním. Typickým projevem postupného rozvoje feudálního hospodaření byla pasekářská kolonizace. Tento jev vyrůstal ze snahy šlechty najít nové zdroje příjmů a využít populační síly místního obyvatelstva. Výsledek pasekářské kolonizace se projevoval v průběhu 16. století vznikem nových vesnic na panství, a to Pazděrné, Nošovic, Pržna a Janovic, připomínaných k r. 1573, z počátku 17. století Nové Vsi /kolem r. 1600/, Malenovic /mezi lety 1611-17/, Kaňovic /1613/ na katastru bruzovském, Morávky /1620/ a Krásné /1636/. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo tedy rolnictví. V rozloze půdy, kterou drželi jednotliví poddaní, byla určitá nestejnoměrnost, pocházející z doby kolonizace. Frýdecko se stalo majetkem českého rodu Bruntálských na půl století. Za Bartoloměje Bruntálského, prvního majitele z tohoto rodu, zdomácněla ve Frýdku čeština. Byla řečí nejen hovorovou, také se jí úřadovalo. Po Bartolomějově smrti /1604/ převzala Frýdek vdova Anna, která téhož roku potvrdila městu privilegia. Zemřela roku 1606 a zanechala panství Václavovi a Janovi Bruntálským z Vrbna, synům Karla Bruntálského z Vrbna. Roku 1607 byl Frýdek postižen velkým požárem a morem. Útrapy městského obyvatelstva a útisk venkovských poddaných posilují odpor lidu k vrchnosti. Jeho formy byly různé. Poddaní prchali na jiná panství, do sousedních zemí, přecházeli k otevřeným vzpourám nebo zbojničili. Zbojníci přepadli a zabili 18. září 1620 v Chlebovicích u Místku Jana Bruntálského, který se vracel z Nového Jičína. Bylo zabito i pět jeho průvodců. Kniha ševcovského cechu ve Frýdku obsahuje o této události stručný zápis; „Léta 1620 ten pátek před sv. Matúšem pan Jan z Vrbna, dědičný pán na Frýdku, s služebníky a čeledí, suma 6, na chlebovském lese zamordován.“ Po Janu Bruntálském přešlo frýdecké panství na Václava Bruntálského; znovu provdaná vdova pak zadlužila panství tak, že v roce 1636 je koupil v dražbě největší věřitel Jiří hrabě z Oppersdorfu. Město Frýdek mělo v době, kdy panství koupili Bruntálští, asi 1150 obyvatel. V r. 1577 bylo ve Frýdku 136 domů, z toho 84 šenkovních, zatímco sousední město Místek mělo v téže době 104 domy /mezi nimi 42 šenkovních/. Obyvatelstvo města dělíme na několik skupin, které se nezřídka ocitají v hlubokých rozporech, spočívajících svými kořeny v předchozím vývoji. Byl to předně tzv. patriciát, zahrnující kupce a zámožné řemeslníky. Vedle nich byli ostatní měšťané, převážně řemeslníci, drobní kupci a kramáři. Nejhorší bylo postavení početného služebnictva a různých komorníků, tj. námezdně pracujících.

Nejzámožnějším měšťanům se dostalo také názvu velkoměšťané. Vedle domovního majetku, obyčejně poblíž náměstí, vlastnili často rozsáhlá pole, měli právo vařit pivo a prodávat víno. Jejich domům se proto říkalo šenkovní /šenkovat = nalévat, čepovat/. Město Frýdek bylo jedno z největších měst Těšínska, a to hned po Těšíně a Bílsku. Frýdečtí měšťané drželi pozemky na tři strany, směrem k Lískovci, k městskému lesu, jemuž se tehdy říkalo Háj, a konečně k Dobré či Starému Městu. Hospodářskou základnou tehdejšího města byl obchod a řemeslo, přičemž městské obyvatelstvo nepřetrhávalo svazky se zemědělstvím. Vnitřní organizace řemesla nesla všechny stopy feudalismu. Městské obyvatelstvo bylo organizováno v ceších - svazech, do nichž v městě vstupovali všichni řemeslníci jednoho nebo několika příbuzných řemesel. Z frýdeckých cechů té doby uvádějí prameny tyto: řeznický, ševcovský, kovářský, hrnčířský a soukenický. Řezníci patřili mezi nejbohatší řemeslníky ve městech. Jedním z nejstarších známých cechů frýdeckých byl ševcovský, uváděný v roce 1574. V 16. století se práce kovářů zpravidla omezovala na výrobu seker, srpů, kos, závěsů, kování koní a vozů, radlic k pluhům a hřebíků na přibíjení šindelů. Soukenický cech byl početný /63 mistři/. Frýdečtí soukeníci měli záhy silnou konkurenci nejen v blízkém okolí /Místek, Brušperk, Příbor, Ostrava/, ale především v blízkých soukenících. Nejslabším cechem byli hrnčíři počtem 4. Vyráběli hlavně kachle, stavěli kamna a dělali též džbány a nádoby na květiny. Obchodní ruch se soustřeďoval jednak přímo v krámech, jednak na výročních trzích, které se konaly třikrát v roce. Město bylo řádně opevněno. Vedly z něho tři brány: směrem severovýchodním Bruzovská /na počátku dnešní Bruzovské ul./, brána Lískovecká na sever /na dolním konci dnešní Hluboké ul./ a brána Těšínská k východu /byla na začátku dnešní Těšínské ul./. Před zámkem se prostíralo hlavní náměstí. Vně městských hradeb za Těšínskou bránou bylo Horní předměstí, za Lískoveckou bránou Dolní předměstí a panský folvark /tj. dvůr/, řečený také dolní, s polnostmi podél Ostravice směrem k Lískovci. Proti němu na druhé straně řeky stál sviadnovský mlýn. Kolem dvora vedla cesta do Lískovce. Část budov frýdeckého folvarku byla za Bruzovskou bránou, říkalo se jim horní folvark. Jeho polnosti se rozkládaly k Sedlištím a nynějším Panským Novým Dvorům, které vznikly později z části těchto pozemků.

Založení kostela sv. Jošta

O době založení kostela sv. Jošta není dostatečné jistoty. Jeho zakládací listinu, byla-li vůbec sepsána, neznáme a v dochovaných písemných zprávách z pozdějších let /farní kronika Wolffova a Schippova/ jsou určité rozpory. Frýdecký farář a arcikněz Jindřich Samuel Wolff z Března věnuje ve své latinsky psané farní kronice z r. 1687 /fol. 45/ kostelíku sv. Jošta jen tento strohý záznam: „Anno 1612. Aedificata est Ecclesia sancti Jodoci Confessoris extra civitatem ab Illmo Dno Dno Bartholomeo de Wrbna. - Roku 1612. Vystavěn byl vně města kostel sv. Jošta, vyznavače, od nejjasnějšího pána Bartoloměje z Vrbna.“ Rovněž Schippova Kniha o farním kostele z roku 1826, která se už dějinami kostela sv. Jošta zabývá podrobněji, uvádí, že kostel byl vystavěn r. 1612 Bartolomějem Bruntálským z Vrbna. Tedy hned v počátcích dějin kostelíka narážíme na obtíže. Byl-li postaven r. 1612, pak se to nemohlo stát za Bartoloměje Bruntálského z Vrbna, neboť tento majitel frýdeckého panství tehdy již nežil. Zemřel r. 1604. Považujeme-li rok 1612 za bezpečné datum vzniku kostelíka, pak jej mohl vystavět jedině Bartolomějův synovec a dědic Jan Bruntálský z Vrbna, který v té době držel frýdecké panství /od r. 1606 do r. 1620/. Jak si vysvětlit onu záměnu jména zakladatele ve výše uvedených kronikářských zprávách? Celkem překvapuje, že by se mohl v osobě Bartoloměje Bruntálského z Vrbna dopustit omylu Wolff. Působil ve Frýdku jako farář od r. 1682 do r. 1700, tedy v době ještě ne tak vzdálené od postavení kostelíka sv. Jošta, byl frýdecký rodák, syn zámeckého hejtmana a pozdějšího konšela a měšťana města Frýdku. Jeho působení ve funkci frýdeckého faráře a později děkana v Těšíně, jeho činnost kronikářská i životopisné zprávy jeho nástupců v úřadě svědčí o jeho velkém nadání a vzdělání. S historií Bruntálských z Vrbna, držitelů frýdeckého panství v letech 1584-1636, byl jistě dostatečně seznámen. Stejně překvapuje, že Wolffovu zprávu o založení kostela sv. Jošta převzal do své farní kroniky bez jakékoli poznámky i Josef Karel Schipp, rovněž frýdecký rodák, kněz vynikajícího vzdělání, skvělý znalec dějin frýdecké farnosti a duch velmi kritický /ve Frýdku byl farářem v letech 1788-1836/. Je možno vyslovit domněnku, že vystavět kostelík se rozhodl patrně Bartoloměj z Vrbna a že jeho záměr byl uskutečněn až po jeho smrti synovcem Janem Bruntálským z Vrbna v roce 1612, anebo se naši zpravodajové Wolff a Schipp dopustili omylu spíše v datu založení kostelíka než v osobě jeho zakladatele. Pak by kostel vystavěl Bartoloměj Bruntálský z Vrbna, ale neznámo kdy. Nepochybné však je, že už v roce 1617 stál kostel sv. Jošta na frýdeckém předměstí. Potvrzuje to zcela jednoznačně soudobý pramen, listina vyhotovená téhož roku. Kolátory obročí na celém panství frýdeckém byli jeho majitelé. /Kolátor = kostelní patron, který uděluje církevní obročí - beneficium/. Jan Bruntálský z Vrbna postoupil toto patronátní právo ordináři loci, tj. vratislavskému biskupu a jeho nástupcům. Hlavním a nejdůležitějším obsahem patronátu je jednak právo navrhovat kompetentnímu církevnímu úřadu, kým mají být uprázněná beneficia nebo církevní úřady obsazeny /právo prezentace/, jednak povinnosti vztahující se ke správě a zejména k udržování beneficia /oprava kostelů, beneficiálních budov aj./. Postoupením tohoto práva vratislavskému biskupu chtěl Jan Bruntálský preventivně zajistit katolické pozice na frýdeckém panství. Učinil tak listinou /napsanou latinsky/ ze dne 15. června 1617. Její opis zařadil do své kroniky Wolff /fol. 49-51/ i Schipp /str. 91-94/. Originál listiny se v době Schippově choval ve farním archivu. Mezi kostely, na něž se vztahovalo postupné patronátní právo - tj. farní kostel sv. Jana Křtitele ve Frýdku s filiálním kostelem sv. apoštolů Šimona a Judy v Lískovci, farní kostel v Bruzovicích sv. Stanislava s filiálním kostelem Všech svatých v Sedlištích, farní kostel sv. Jiří v Dobré s filiálním kostelem sv. Martina ve Skalici - je v této listině uveden i filiální kostel sv. Jošta na frýdeckém předměstí. /“... Parochia Fridecensis, cujus Ecclesia principalis S. Ioannis Baptistae dicta et in ipsa Civitate ad plagam Aquilonarem prope muros sita, Filiales vero duae, altera in Suburbio ad plagam meridionalem S. Iodoci, altera in Villa Liskovetz S. S. Apost. Simonie et Iudae, ...“/.

Zasvěcení kostela památce sv. Jošta a jeho poslání

Motivace zasvěcení chrámu určitému světci není známá u mnoha starobylých kostelů. Zastavujeme se teď před otázkou, proč byl náš kostelík zasvěcen právě sv. Joštu. V našem případě jde o jméno světce u nás poměrně málo známého. Jošt /Judocus, Jodocus, Joos, fr. Josse/, syn krále Juthaëla, bratr sv. Judicaëla, krále bretaňského /v severozápadní Francii/, se zřekl trůnu, stal se knězem a r. 665 založil poustevnu, z níž vzniklo benediktinské opatství St. Josse sur Mer /u Montreuile/. Zemřel asi r. 669 a kanonizován byl 25. července 997. Jeho svátek se slaví 13. prosince. Část ostatků je chována také v Landshutu /Bavorsko/. Jeho kult se brzy rozšířil po celém Německu. /Poutní místo St. Jost v Eifelu - Porýní/. Byl vzýván proti všelikým škodám na poli i doma, proti nemocem, zvláště moru. Bývá znázorňován v poutnickém šatě s holí, často s královskou korunou u nohou. Je patronem poutníků vedle sv. Jakuba. Docent dr. Bohumil Zlámal se domnívá, že známost o novém světci mohla přijít do Čech již v 10. století. Lze předpokládat, uvádí, že také příslušníci českých klášterů benediktinských šířili již od prvopočátku kult sv. Jošta pod vlivem klášterů německých. Nutno ovšem rozlišovat mezi faktem úcty v uzavřených klášterních komunitách a mezi proniknutím úcty některého světce mezi lid neboli jejím zlidověním. To záviselo jistě na oblibě jména toho kterého světce. Pokud jde o dějiny úcty sv. Jošta v českých zemích, lze ji patrně datovat s příchodem lucemburské dynastie do Čech. Jsou to jistě vzpomínky Jana Lucemburského na rodný kraj a zvláště ohlas Karlova pobytu ve Francii. A byla to tato „francouzská tradice", která vnukla bratru císaře Karla IV., moravskému markraběti Janu Jindřichovi, aby svému prvorozenému synu a nástupci dal při křtu jméno Jošt. Proč rodina pánů Bruntálských z Vrbna zasvětila kostelík sv. Joštu, určitě nevíme. Kronikářské zprávy se o tom nezmiňují. Jméno Jošt nebylo v baroku oblíbené a vyskytovalo se jen sporadicky. Ovšem zasvěcení samo mohlo mít i čistě osobní ráz, např. vyslyšení nějaké důvěrné prosby k tomuto světci nebo to mohla být nám neznámá okolnost, např. záchrana života nebo uzdravení, k nimž došlo v den jeho svátku. Možná však, že to byl i plod reminiscence některého člena - kavalíra rodu Bruntálských z Vrbna, který cestoval podle tehdejšího šlechtického zvyku po západní Evropě a poznal tam velmi rozšířenou úctu sv. Jošta. Nyní se ale vtírá další otázka: jaké bylo poslání kostelíka, v čem záležela jeho funkce za hradbami města, proč jej zakladatel umístil právě za východní - Těšínskou bránou. Zkoumejme blíž polohu kostelíka. Stojí na místě dostí vzdáleném od hrazeného města, v poli, o samotě, v terénu bývalého Horního předměstí tvoří dominantu; postaven na kopečku vévodí nad kdysi důležitou cestou do Těšína, která má dodnes jméno Těšínská ulice. /Nynější hlavní frýdecká komunikace, třída T. G. Masaryka, tehdy neexistovala, vznikla až v 19. století/. Měl snad sloužit k vymýcení hereze? Pravda, luterství se uchytilo zvláště na východním okraji frýdeckého panství ve vesnicích, které sousedily s ostatním panstvím vlastního Těšínského knížectví. Dovídáme se, že na návrh náboženské komise, sestávající z fryštátského arcikněze Dra Václava Otíka z Dobřan a plukovníka Abrahama Steinkellera byli luteránští kazatelé vypuzeni /r. 1654/ a 49 protestanských kostelů bylo zrušeno. Z nejbližších jsou jmenovány kostely v Hnojníku, Domaslavicích a Soběšovicích. O domaslavské farnosti se mluví r. 1652 jako o kacířské. R. 1679 byl sice v Domaslavicích katolický farář Pavel Sedlitzký, ale farníci /převážně/ i držitelé velkostatků byli evangelického vyznání. Avšak nezdá se, že by nebezpečí z této strany bylo považováno za akutní. S tímto tvrzením není v rozporu ani to, že frýdecký farář Wolff ve své kronice z r. 1686 praví, že hřbitovu u sv. Jošta se obecně říkalo „Lutherský kirhow“. Tuto přezdívku je třeba připsat na vrub té okolnosti, že na hřbitově u sv. Jošta byly také pohřbívány děti, které zemřely nepokřtěné. Ta pasáž u Wolffa zní doslovně takto: „Alter /hortus/ est penes coemeterium S. Jodoci vulgo Lutherský kirhow in quo infantes sine baptismo decedentes pro pensione Parocho facta sepeliuntur“. /Fol 39/. Frýdek s okolím v době budování kostelíka představuje v Těšínském knížectví katolickou enklávu. Sám protestantský historik G. Biermann to potvrzuje a ukazuje na příčiny, proč reformační snahy na Frýdecku neuspěly. Stálost frýdeckých obyvatel ve víře nacházela oporu v příkladu moravských sousedů, kteří zůstali věrni svému katolickému knížeti, biskupu olomouckému. Část frýdeckého venkovského obyvatelstva navštěvovala kostely na moravské straně, k nimž byla přifařena. Dále tu nebylo usedlé šlechty, která by svým přestupem k protestantství dala příklad lidu. A konečně tři fary na panství, frýdecká, v Dobré a Bruzovicích, bývaly obsazovány horlivými duchovními, kteří by dovedli včas čelit protestantskému vlivu. Za výspy proti protestantismu lze tedy spíš považovat kostely v Dobré a Bruzovicích. K tomuto účelu kostelík sv. Jošta zřizován nebyl. Jaké bylo tehdy osídlení frýdeckého předměstí a blízkého okolí kostela sv. Jošta? Měl snad nový kostel sloužit Staroměšťanům a Novodvořanům? V městě Frýdku byl jen farní kostel sv. Jana Křtitele a zámecká kaple; chrámu Panny Marie v té době ještě nebylo. Nové Dvorce, nynější Panské Nové Dvory, byly založeny později /r. 1664/ Janem Bernardem Pražmou, poručníkem Fr. Eusebia z Oppersdorfu. Obyvatel neměly jistě mnoho, bylo tam patrně jen několik samot. Pokud jde o Staroměšťany, jejich legitimním kostelem byl nadále - i po postavení kostela sv. Jošta - farní kostel sv. Jana Křtitele, jak také vysvítá z rozhodnutí vratislavského biskupa Filipa Gottharda /r. 1750/, jímž definitivně uzavřel spor mezi frýdeckými a dobrodinskými faráři. Osídlení v bezprostřední blízkosti kostelíka: snad několik chalup podél cesty do Těšína a cihelna před kostelíkem směrem k hradbám. Nejevila se tedy naléhavá potřeba výpomocného kostela. Úmysl postavit kostelík má zřejmě votivní charakter a jeho zasvěcení sv. Joštu je v té době velmi aktuální. Tento světec je uctíván jako ochránce polní úrody i příbytků a vzýván proti nemocem, zvláště moru, kterým byl Frýdek zvlášť krutě postižen r. 1607 a 1624. Umístění kostelíka, zasvěceného k zmíněnému účelu, za hradbami na kraji poli, před městem nad hlavní komunikací, je víc než symbolické. Úcta u nás méně známého světce sv. Jošta byla brzy doplněna populárním kultem sv. Fabiána a Šebestiána. Sv. Šebestián, velitel Diokleciánovy tělesné stráže, jehož mučednický věhlas vystupuje v kostelíku sv. Jošta do popředí i při bohoslužebné oslavě, je odedávna uctíván jako ochránce proti moru. Nejstarší dějinnou zprávu o sv. Šebestiánovi podává sv. Ambrož. Za papeže Damase /366-384/ byl mu postaven v Římě chrám. Přímluvám tohoto svatého vojína a obhájce církve připisovali jeho souvěkovci mnoho divů, proto byl též zván divotvůrce. Podle kronikáře Pavla Diakona byl vzýván v Římě za velikého moru v r. 680. Morová rána přestala, když mu věřící postavili oltář v chrámu sv. Petra v okovech. Od té doby byl uctíván v celém křesťanském světě jako patron proti moru. I u nás byl velmi oblíben, jak svědčí přečetné oltáře, obrazy a sochy. Část jeho ostatků se uchovává ve svatovítské katedrále. Sv. Šebestián je obvykle uváděn společně se sv. Fabiánem, papežem a mučedníkem, který byl umučen ve stejný den, ale již r. 250. Jejich společný svátek se slaví 20. ledna. V ten den se v kostele sv. Jošta konaly slavné bohoslužby, k nimž přicházelo početné procesí z farního chrámu. Také postranní oltáře, pořízené nákladem Pauliny Anny Herzschlágerové počátkem 18. století ke cti sv. Pauliny a Rozálie, ochránkyň před morem, navazují na zdejší starobylou úctu světců, vzývaných proti moru.

Morová nákaza ve Frýdku

Již v době Karla IV. přišel do českých zemí nevítaný host, mor, zvaný černá smrt. V Čechách se objevil později, když již pozbýval síly, proto zde nebylo tolik obětí jako na Moravě, kde byla vylidněna města Brno a Znojmo. Prostý lid obviňoval Židy, že jsou příčinou moru a že přivolávají Boží hněv. Proto docházelo k pronásledování Židů. V 16. a zejména v prvé polovině 17. století řádily hrozné morové epidemie ve všech českých městech. Byly namnoze způsobovány nedostatečnými hygienickými poměry v městech. Semeništěm mnohých nákaz byly hřbitovy uvnitř městských hradeb. Proto od 16. století začali chudé pohřbívat za městskými hradbami u kostelíků zvlášť postavených k tomuto účelu, a tak vznikaly hřbitovy na předměstí. Ve Frýdku vznikl takový hřbitov okolo votivního kostelíka sv. Jošta na Horním předměstí. V r. 1607 před svátkem sv. Petra a Pavla město Frýdek vyhořelo a zároveň v něm vypukla morová nákaza, která v krátkém čase zahubila 550 lidí. Ještě strašlivěji tu zuřila morová epidemie r. 1624; počet obětí byl ještě větší než v roce 1607. Následujícího roku zuřil mor v Místku od července do listopadu, zemřelo tam přes 250 lidí. Ve velkém nebezpečí byl Frýdek v r. 1645, kdy mor řádil v blízkých moravských městech Místku, Příboře a Brušperku. Mor býval v našich zemích častým hostem zvláště za třicetileté války, ale nikdy nebyl tak zhoubný jako za velké epidemie v r. 1680. Nákaza, která vypukla v Turecku r. 1678, se dostala obchodní cestou do Vídně a strašlivě ji postihla. Císařský dvůr se uchýlil do Prahy, neboť Čechy nebyly zatím zasaženy nákazou. Lidé prchající před morem z Rakous nakazili česká města a postupně byla morem nakažena i Morava. V jarních měsících umíralo v Praze průměrně přes 200 lidí týdně a v teplých květnových týdnech dokonce 500. Nejvíce zuřil mor mezi pražskými Židy, jejichž čtvrť byla velmi přelidněna a nečistá. V Praze si mor vyžádal 15 000 obětí, z toho 3 500 Židů, v Čechách pak na 40 000 lidí. Překvapuje, že z této doby nemáme žádné zprávy o moru ve Frýdku nebo jeho blízkém okolí. Zmínky o moru jsou tu zase až počátkem 18. století. V letech 1712-15 způsobil mor Frýdku opět citelné ztráty.

Bohoslužby a nadace v kostele sv. Jošta

V 17., 18. a v první polovině 19. století se tam služby Boží konaly jen několikrát v roce. Podle Schippa především na svátek patrona kostela, který se tu slavil 11. června, a 20. ledna na svátek sv. Fabiána a Šebestiána, kdy podle slibu do kostela sv. Jošta přicházel každoročně z farního chrámu děkovný průvod frýdeckých kněží a občanů, aby se tu zúčastnili slavné mše svaté a poděkovali za odvrácení morové pohromy. Tato zvláštní úcta pochází z doby třicetileté války, kdy v celém frýdeckém okolí krutě zuřil mor /r. 1645/. Vypukl tehdy i ve Frýdku, ale omezil se jen na malý domek u městského pivovaru, dál se nešířil. „Na památku 250. výročí této události, roku 1895, konalo se tak slavné procesí, jakého Frýdek nepamatoval a nepamatuje!." /J. L. Mikoláš v novinovém článku „300 let Božího slibu ve Frýdku“ z r. 1945/. Kromě uvedených bohoslužeb se v kostelíku sloužily nadační mše svaté za duše zemřelých osob. Kniha příjmů a vydání kostela sv. Jošta /Rechnungsbuch der Funeralkirche s. Jodoci zu Friedek. Ab anno 1775 usque 1837 inclusive. I. Band/ uvádí v r. 1798 takových nadací 19, v r. 1813 24, v r. 1827 25.

Stručné shrnutí

Kostelík sv. Jošta byl z hlediska jurisdikce filiálním kostelem farního kostela sv. Jana Křtitele od samého počátku, ale důvodem jeho založení v roce 1612 nebyla jistě naléhavá potřeba výpomocného kostela. Stál na místě dosti vzdáleném od městských hradeb. Jeho blízké okolí bylo v té době osídleno velmi řídce, Horní předměstí, na jehož konci byl postaven, tvořilo vlastně jen několik chalup podél Těšínské cesty. A pokud jde o Staré Město, to příslušelo k farnímu kostelu sv. Jana Křtitele i po vystavění kostela sv. Jošta. Také se nezdá, že měl být jakousi misijní výspou, odkud by se čelilo protestantismu šířícímu se od Těšína. Frýdecké panství tehdy představovalo v Těšínském knížectví výlučně katolickou enklávu. Za takové výspy by bylo možno spíš považovat kostely v Bruzovicích a Dobré. Proč byl kostel zasvěcen sv. Joštu, o tom se kronikářské zprávy nezmiňují. Jak se zdá, zasvěcení mělo čistě osobní ráz. Kostelík chtěl postavit patrně už Bartoloměj Bruntálský z Vrbna. Jeho úmysl v roce 1612 realizoval Jan st. Bruntálský, Bartolomějův synovec a dědic frýdeckého panství. Kostel sv. Jošta, původně asi votivní, se však velmi záhy stal hřbitovním kostelem. Na jeho malém hřbitově byli pochováváni zejména obyvatelé předměstí, blízkého okolí i Starého města. Obyvatel v městě přibývalo, hřbitov u farního kostela už nestačil pro všechny občany. A nestačil zvláště tehdy, když ve Frýdku zuřil mor a lidé hromadně umírali /např. v r. 1607, 1624 a 1712-15/. Z doby těchto morových epidemií se datuje a úzce s nimi souvisí zvláštní úcta, prokazovaná v našem kostelíku světcům, - ochráncům před morem. Za vlády Josefa II. v rámci všeobecného nařízení, že ve středu města nesmějí být hřbitovy, byl zrušen hlavní hřbitov okolo farního kostela a pohřbívání všech farníků přeneseno na hřbitov u kostela sv. Jošta, který byl rozšířen. Ale počet obyvatel Frýdku a jeho blízkého okolí rychle rostl. Proto se r. 1894 začalo pochovávat na novém hřbitově, zřízeném daleko za městem směrem k Dobré /nynější městský hřbitov/. Hřbitov u kostela sv. Jošta byl definitivně zrušen na počátku 30. let tohoto stol. a na jeho místě založeny sady. Funkci pohřebního kostela plnil však kostelík sv. Jošta až do postavení obřadní síně na frýdeckém hřbitově.

Literatura

Liber Parochialis Henrici Samuelis Wolffii Parochi et Archipresbyteri Fridecensis de anno 1687

Rukopis: Archiv farního úřadu ve Frýdku

Libetr Ecclesiae parochialis S. Joannis Bapt. Fridecae de anno 1826 a Iosepho Carolo Scgipp Parocho Fridecensi compilatus.

Rukopis: Archiv farního úřadu ve Frýdku

Biermann Gottfried: Gaschichte des Herzogthums Teschen, Těšín 1894

Biermann Gottfried: Geschichte der Reformation in oest. Schlesien, Praha 1897

Findinský Karel: Dějepis farního kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku, Těšín 1878

Grobelný Andělín: Doklady o zbojnících v r. 1620, RZ2 (1952)

Hosák Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské Praha 1937

Hosák Ladislav: Nové čsl. dějiny, Praha 1947

Jungnitz J.: Visitationsberichte der Diözese Breslau, 1. část, 2. svazek, Vratislav 1904

Kalus Karel: Z dějin města Frýdku ve Sborníku "60 let Frýdecké spořitelny", Místek 1929

Kapras Jan: Z dějin českého Slezska, Opava 1922

Kasperlik Matyáš: Die Reformationszeit in Herzogthum Teschen, Notizenblatt, Brno 1873

Linhart Frant.: Kniha o Místku, v Místku 1915

Mikoláš J. L.: Rodáci města Frýdku, ve Frýdku 1937

Rezek Ant.: Statistické výkazy o katolické reformaci na Moravě a v rak. Slezsku v 1. 1661-78, ČMM, roč. XVL, Brno 1892

Sborník výstavy Bezručova kraje ve Frýdku 1935 (J. L. Mikoláš, Vznik, vývoj a zánik panství Frýdeckého, str. 3235 a Al. Červenka, Z dějin reformace a protireformace na Těšínsku, str. 36-40)

Valošek Isidor: Frýdecké panství (jeho ekonomicko-sociální vývoj a osídlení v době pozdního feudalizmu). Disertační práce z r. 1950. Strojopis.

Valošek Isidor: Žermanice za feudalizmu, Ostrava 1958

Zlámal Bohumil: Soukromý dopis ze dne 8. VIII. 1959

Jaroslav a Karel Novákovi, Duchovní správa, 1993

Zdroj: www.bazilika.net (27.10.2006)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 27.10.2006