|
Historie města Hodonín, bývalý
politický okres Hodonín |
|
Název
města je odvozen od osobního jména Hodona,
staročesky Godona, od slovanského kmene God-doba a znamená to lid Hodonův
Německý
název Göding vychází z původního Godonin a dokazuje tím tak původní slovanské osídlení. Název
města se poprvé uvádí ve falzu z 12. století k roku 1046. V listině z roku
1169 se však už setkáváme s castellanus de Godonin. Po
zániku Velkomoravské říše a po roce 1018, kdy se Slovensko připojuje k Uhrám,
se na strategicky důležitých místech budují nové hrady. Jedním z nich je i
hrad Hodonín, který je zbudován při významné obchodní cestě z českého státu
do Uher. Město
Hodonín vděčí za svůj vznik hodonínskému hradu. Na třech ostrovech v okolí
hradu vznikají podhradí, která se pak rozšiřují směrem severním a
severovýchodním. tato místa jsou položena výše, takže lidé, kteří se zde
usazují, netrpí tolik záplavami řeky Moravy. Listinou
manželky krále Přemysla Otakara I. královny Konstancie Uherské z roku 1228 je
Hodonín povýšen na město. Město
nebylo pravděpodobně opevněno kamennou zdí, ale mělo dusaný val, na němž byly
zaraženy zaostřené kůly. tento fakt je nepochybný a dosvědčují to i názvy
ulic Horní a Dolní Valy. Před
valy byl vodní příkop, který byl zásobován vodou z nedalekého rybníku Nesytu.
Průběh obranného příkopu je potvrzen mapou známého kartografa Jana Kryštofa
Mullera z roku 1716. Do
města vedly čtyři brány. Jedna byla v Anenské ulici, druhá u hlavní
křižovatky, třetí na místě, kde se stýkají Horní a Dolní Valy, a čtvrtá v
legionářské ulici. Brány odpovídaly hlavním cestám na Břeclav, K Brnu, k
Uherskému Hradišti a do Kátova. Plocha
původního města Hodonína bez tzv. Starého města (podhradí vzniklé na ostrově,
kde je dnešní Zámecké náměstí) a bez vsi Rybáře, byla asi 16 ha. Hodonín se
tak řadil k malým městům, jakými byla města Uničov nebo Uherské Hradiště. V
čele města stál rychtář, který byl volen obcí a k ruce měl radu přísežných. O
hospodářském významu hodonína svědčí nálezy pokladů
mincí. Někdy v polovině 14. století byl schován džbánek s 297 groši, z nichž
většinu dal razit Jan Lucemburský a Karel IV. Tento poklad byl objeven při
stavbě domu na Masarykově náměstí, tak jako byl objeven poklad 33 stříbrných
pražských grošů při stavbě panského hostince v roce 1846. Král
Zikmund v listině z roku 1422 rozlišuje měšťany, hospodáře a obyvatele.
Hospodáři byli pravděpodobně i obchodníci, kteří přišli do města a měli zde
dům. Požívali stejných práv jako měšťané a obyvatelé. Listina
královny Konstancie dokladuje, že Hodonín měl hrdelní právo a že usiloval ,
aby zločiny nebyly souzeny jinde. Vnějším znakem tohoto práva byla šibenice,
která stávala u černého mostu. Z
listiny královny Konstancie vyplývá, že Hodonín měl jedno z nejzákladnějších
práv každého města, právo pořádat alespoň jednou za rok výroční trh. Trh se
konal na sv. Vavřince, patrona hodonínské farnosti. Vyplývá to i z darovací
listiny krále Jiřího z Poděbrad z 12. dubna 1464, ve které uděluje Hodonínu druhý
výroční trh. Nový trh se konal 14 dní před svatodušními svátky. trval stejně
dlouho a měl stejné výsady jako první výroční trh. Dalším
významným právem hodonínských obyvatel byla odúmrt,
kterou udělil v roce 1391 markrabě moravský Jošt. Právo odúmrti umožnilo
napsat svobodně závěť o svých movitých a nemovitých statcích Zemřel-li někdo
bez dědiců a bez závěti, připadl pak jeho majetek nejbližšímu příbuznéel Za
válek mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem měl český
král zájem na tom, aby jihovýchodní Morava byla v rukou takových feudálů,
kterým by mohl důvěřovat. Hodonín dostává do držení jeho příbuzný Jan Kuna z
Kunštátu. V
roce 1470 obléhal Matyáš Korvín neúspěšně hrad i město. Matyáš měl ve svém
vojsku speciálně cvičené jízdní Ráce, kteří byli proslulí svým ukrutenstvím.
Místo žoldu dostávali dukát za každou uříznutou a předloženou hlavu. Rácové
přepadli jednoho večera spížovací oddíl o 30
vozech, který vezl potraviny do města. Přemohli jej a přinesli Matyášovi 585
useknutých hlav, které dal Matyáš střílet velkými luky do českého ležení.
Poslední hlava patřila mladšímu synovi velitele hradu a města Blažeje Chotěřínského. V
období česko uherských válek prožil Hodonín mnoho
útrap. Zvlášť trpěly Hodonínské vesnice, z nichž celá řada zpustla. Zcela
zmizely Kuničky, Mokronosy, Kapřiště
(dodnes je zde trať zvaná Kapřiska), Jarohněvice, Roztrhanice, Kapanice, Prusy, Kukvice, Potvorovice, Všetrapy, Plumlůvky, Kloboučesko Divice. V
druhé polovině a koncem 15. století se začínají ve větší míře v okolí města
budovat rybníky. Z Písečného rybníka pobíral hodonínský hrad polovinu ryb za
to, že za to, že se zavázal hradit polovinu nákladů na jeho údržbu, neboť
přitom zatopil i Hodonínské pozemky. Výnosy rybničního hospodaření byly v
této době nejvýznamnějším příjmem šlechty. Koncem
15. století a počátkem 16. století došlo ke stavební úpravě města. Byl
přebudován i hodonínský hrad. Jan Kunštát získal Hodonín pod podmínkou, že
provede jeho důkladnou přestavbu. Tu však provedl až Haralt
z Kunštátu. Hrad byl přestavěn v pozdně gotickém slohu. Zvláště byl zpevněn
trakt obrácený k uherské hranici, odkud se očekával nejpravděpodobnější útok.
V
roce 1512 přestává být Hodonín městem královským a poklesl na město
poddanské. Avšak i v této nepříznivé situaci neupadá a stává se střediskem
vzrůstajícího hodonínského panství. 31.
prosince 1512 získal Hodonín do dědičného držení z rukou Vladislava II. Vilém
z Pernštejna, který však už 18- února 1511 dal dobrou vůli na dosud nevydaný
list krále Vladislava, na zámek Hodonín s příslušenstvím Jindřichovi z Lipé. Jan
z Lipé provedl dobudování rybníků na Hodonínsku,
které započal Jan Kuna z Kunštátu. Tak vyrostly na Hodonínsku jedny z
největších rybníků na Moravě. Hodonínský rybník Nesyt o rozsahu 1000 jiter
byl v té době druhým největším rybníkem na Moravě a rybník Písečný se 600
jitry byl čtvrtým největším na Moravě. Ryby z hodonínských rybníků se
vyvážely do širokého okolí, nejvíce asi do Vídně, jak svědčí nákup ryb
vídeňskými obchodníky v roce 1603. Ke
konci 16. století obsahovalo hodonínské panství zámek a město Hodonín, vsi
Dolní Bojanovice, Brumovice, Dubňany, Hovorov,
Kobylí, Krumvíř, Kurdějov, Lužice, Morkůvky, Mutěnice, Němčičky, Horní,
Pavlovice, Plumlůvky, Rakvice, Ratiškovice, Šakvice,
Těšice, Zaječí, pusté městečko Čejč a pusté vsi Divice,
Harasy, Kapanice, Kloboučky, Kuničky, Mokroňovice a pustou tvrz s mýtem šardickým.
V
roce 1564 postavil Čeněk z Lipé jednotě bratrské,
která měla za pánů z Lipé v Hodoníně mnoho
stoupenců, nový bratrský sbor v místech dnešního zámku. Po
třicetileté válce byl Hodonín s celým panstvím značně zničen. Na náměstí
zůstaly obývané jen dva domy a z městské rady nezůstal nikdo. Za
hraběte Bedřicha z Oppersdorfu nastaly na
hodonínském panství velké hospodářské změny. Staré svobody, úlevy a výhody,
jež byly městu uděleny dřívějšími pány, byly většinou zrušeny a místo nich
byly uděleny nové. V této době se tvoří první cechy tkalcovský, krejčovský,
kovářský, kolářský, stolařský, bednářský a
zámečnický cechy V
roce 1673 měl Hodonín podle lánového rejstříku 50 řemeslníků ševců, krejčích
a rybářů po šesti, tkalců pět, kovářů, bednářů, kožešníků a pekařů po třech,
hrnčířů, kolářů, zámečníků a řezníků po dvou, po jednom kloboučníku,
provazníku, pančocháři, soukeníku, tesaři a
truhláři. Připomíná se také lazebník a varhaní V
urbáři z roku 1691 se nachází nejstarší zmínka o škole. Píše se zde, že jedna
polovina obecního domu vedle uličky je navěky darována na šho
Za
panování hraběte Czobora se vedlo městu dobře. Hrabě
byl pánem laskavým a potvrdil městu stará privilegia. Byl však člověk
marnotratný a panství zadlužil tak, že bylo dáno do konkurzu. V
roce 1745 se opravovala kostelní věž a v jejím klenutí byla objevena zazděná
truhlice s městskými privilegii, která tam byla ukryta v roce 1634. Měšťané
poznali, jaké svobody měli před érou oppersdorfskou
a požádali proto o jejich uznání a obnovení. Byli však vrchností odmítnuti,
protože privilegia byla z doby před velkou rebelií. V
roce 1780 je naposledy přestavěn kostel sv. Vavřince do dnešní podoby. Před
tím byl přestavěn hrabětem Oppersdorfem v roce
1668. Kostel stojí na místě, kde stál už ve 13. století pravděpodobně
románský kostel, který byl rovněž zasvěcený sv. Vavřinci. Fara se připomíná
už v roce 1240. 1805
ruský car Alexandr I. se po prohrané bitvě u Slavkova zastavil v Hodoníně a
tři hodiny se zdržel na hodonínské faře. Po odchodu Rusů přijel do Hodonína i
Napoleon a ubytoval se na zámečku. Před morovým sousoším na náměstí provedli
Francouzi přehlídku. Francouzská vojska se v Hodoníně objevila ještě
jednou. V roce 1809 Napoleon poobědval na zámku a na náměstí provedl
přehlídku pluků pěchoty. Pošta
byla v Hodoníně zřízena v roce 1840 a byla jedinou na celém hodonínském
panství. Poštovní spojení zajišťovali poštovní koně. Největším
pokrokem bylo zbudování železnice, která znamenala novou etapu ve vývoji
města. První vlak na Severní Ferdinandově dráze projel Hodonínem 1. května
1841. 18. června 1891 byla dána do provozu trať do Holíče a 16. května 1897
do Zaječí. První
osvětlení petrolejovými lampami bylo pořízeno v roce 1859. Až o 40 let
později 1. listopadu 1899 bylo město osvětleno elektřinou. Toto osvětlení
bylo zbudováno vídeňskou firmou Vereinigte Elektrizitäts Aktien Geselschaft. V
roce 1910 odkoupilo město elektrárnu. V
roce 1865 byl založen čtenářský spolek Svatopluk, který v roce 1889 změnil
svůj název na Měšťanskou besedu a od roku 1919 na Vzdělávací spolek Masaryk. V
roce 1907 je založeno Sdružení výtvarných umělců moravských. Zakladateli
tohoto spolku, který působil až do roku 1959, byli bratři Joža a Franta
Úprkové, Antonín Frolka, Alois Kalvoda, Adolf
Kašpar, Stanislav Lolek, Max Švabinský, Cyril Mandel, Antonín Hudeček, Ludvík
Ehrenhaft, František Pečírka
a Martin Benka. Z různých koutů Moravy se ke spolku
přihlásili Bohumír a Alois Jaroňkové, F. B.
Zvěřina, Roman Havelka a jiní umělci. Ke spolku ze zahraničí se přihlásili i
Alfons Mucha a František Ondrůšek. Významným
úspěchem bylo zbudování spolkového Domu umělců. Dům byl slavnostně otevřen 4.
května 1913. Autorem stavby je architekt Antonín Blažek. tento dům se stal v
té době hlavním střediskem výtvarného umění na Moravě. 28.
září 1931 byl v Hodoníně slavnostně odhalen pomník prvnímu prezidentovi ČSR a
hodonínskému rodákovi T. G. Masarykovi. Autorem sochy je akademický sochař
Alois Bučánek z Prahy. Během své historie byl
pomník třikrát odstraněn a počtvrté a naposledy byl instalován 7. března 1990
za účasti prezidenta Václava Havla. V
roce 1958 byla Hodoňákům předána nově otevřená
krytá hala zimního stadionu, v roce 1968 městské koupaliště a v roce 1976 byl
zpřístupněn zoopark. V
roce 1978 proběhly oslavy k 750. výročí založení města. Krytý
25 metrový bazén byl otevřen v roce 1982. V
březnu 1992 byla v Hodoníně ustanovena Masarykova společnost. V
roce 1994 byl zprovozněn tzv. malý silniční obchvat. V
roce 1900 měl Hodonín 10 233 obyvatel. V
roce 1930 měl Hodonín 14 763 obyvatel. K
31. prosinci 1989 měl Hodonín 33 922 obyvatel. K
31. říjnu 1999 měl Hodonín 27 918 obyvatel. HODONÍN
V DATECH 1046
- první zmínka o Hodonínu. Název města s označením Godonin
má dosvědčit založení kapituly boleslavské; hrad Godonin
je jmenován mezi hrady, jež mají odvádět klášteru ve Staré Boleslavi po půl hřivně
stříbra a jednom volu ročně (falzum ze 12. století) 1196
- nejstarší písemná zpráva o Hodoníně - v listině olomouckého knížete
Fridricha, určené rajhradskému benediktinskému klášteru, je uváděn
svědek Tvrdiše - castellanus
de Godonin 1174
- stejné označení “castellanus de Godonin” je i v listině moravského vévody Oldřicha, která
byla sepsána pro kostel sv. Václava v Olomouci 1220
- Přemysl Otakar I. vystavuje v Hodoníně listinu pro velehradský cisterciácký
klášter, v níž mu daruje Žarošice 1228
- Hodonín se stává městem - královna Konstancie Uherská, manželka Přemysla
Otakara I., uděluje Hodonínu městská práva 1290
- na hodonínském hradě se sešel král Václav II. s uherským králem Ondřejem k
poradě, jak dále spravovat své říše 1301
- 1. srpna přijal král Václav II. na hodonínském hradě deputaci uherské
šlechty, která mu po vymření domácího rodu Arpádovců nabídla královskou
korunu uherskou. Deputace byla vedena Matúšem Trenčanským,
palatinem uherským, který zastupoval moc světskou, a Janem, arcibiskupem koločským, zástupcem moci duchovní 1240
- v listině krále Václava I. je doložena plebán Jakub, správce kostela sv.
Vavřince, který měl na statcích královny Konstancie správní funkci 1303
- je doložen Filip z Pernštejna, purkrabí na hodonínském hradě, pozdější
zemský komorník 1315
- král Jan Lucemburský z hodonínského hradu řídí boje proti Rakušanům a Uhrům
1323
- se konalo na hodonínském hradě diplomatické jednání mezi králem Janem
Lucemburským a Rakušany o uzavření míru mezi oběma stranami; bylo dojednáno,
že vévoda Jindřich, zajatec českého krále po vítězné bitvě u Mühldorfu, bude propuštěn na svobodu; jako svědkové z
české strany byli přítomní biskup olomoucký Konrád, vévoda opavský Mikuláš,
Jindřich z Lipé, Petr z Rožmberka, Vok z Kravař a
syn Jana Lucemburského a pozdější král Karel IV. 1347
- Karel IV. přijal na hodonínském hradě ke slyšení brněnského rychtáře Jana
Eberharda a měšťana ellenduse, aby mu přednesli
přání měšťanů 1350
- mladší bratr Karla IV. - markrabě moravský Jan Jindřich potvrzuje zakládací
listinu královny Konstancie Uherské 1372
- Karel IV. dojednává v Hodoníně s uherským králem Ludvíkem Velikým
zasnoubení svého syna Zikmunda s Ludvíkovou dcerou Kateřinou; zásnuby se však
uskutečnily až v roce 1374 a Zikmund byl zasnouben s dcerou Ludvíka - Marií 1375
- po smrti markraběte moravského Jana Jindřicha zdědil většinu statků, mezi
nimiž byl i Hodonín, jeho prvorozený syn, nový markrabě moravský Jošt 1391
- Jošt, markrabě moravský, uděluje hodonínským měšťanům právo odúmrti 1404
- byl Hodonín vypálen a zpustošen Zikmundovými vojsky 1411
- král Václav IV. potvrzuje privilegium královny Konstancie 1419
- markrabě moravský, král uherský a císař německý Zikmund se zúčastnil v domě
hodonínského rychtáře Petra, zvaného Ctibora, narovnání sporu mezi měšťany
hodonínskými a šardickými 1422
- císař Zikmund potvrzuje Hodonínu všechna předchozí privilegia 1422
- v další listině osvobozuje císař Zikmund Hodonín, který utrpěl válkou, od
neplacení třicátku na 10 let 1437
- vévoda rakouský Albrecht potvrzuje privilegia města 1460
- král Jiří z Poděbrad potvrzuje městská privilegia 1464
- král Jiří z Poděbrad uděluje Hodonínu druhý výroční trh, 14 dní před svatým
Duchem, v témž trvání a týmiž svobodami jako trh na sv. Vavřince 1464
- Hodonín je zastaven Janu Kunovi z Kunštátu, který připojením Bojanovic a
Lužic a přikoupením Mutěnic dal základ hodonínskému panství. 1466
- Jan Kuna z Kunštátu si vymohl na králi Jiřím z Poděbrad rozkaz, aby byla
obnovena stará silnice tzv. čejčská a mýto bylo
vybíráno u zámku hodonínského nebo v Šardicích 1466
- byl důkladně přestavěn a opevněn západní trakt hodonínského hradu, který
byl obrácen k uherské hranici, odkud se očekávaly nepřátelské útoky;
tato přestavba byla velmi důkladná, protože hrad přežil všechny válečné
útrapy a zůstal zachován v této podobě až do 19. století 1470
- ve válce mezi uherským králem Matyášem a českým králem Jiřím z Poděbrad byl
Hodonín několikrát obléhán tureckými vojsky 1497
- král Vladislav II. Jagelonský potvrzuje privilegium královny Konstancie v
pozdějších vidimacích, právo odúmrti markraběte Jošta a trhové
privilegium Jiřího z Poděbrad 1512
- Vilém z Pernštejna získal od krále Vladislava II. v listině, která je
datována 31. 12.1512, Hodonín do dědičného vlastnictví 1512
- Vilém z Pernštejna předává zámek a celé panství (Hodonín s městečky,
vesnicemi, lidmi, dědinami, lukami, lesy, rybníky, mlýny, řekami,
robotami a koni se všemi příslušnostmi) svému zeti, manželu své dcery Bohunky
- Jindřichu z Lipé; Hodonín přestal být městem
královským nebo zeměpanským a stal se městem poddanským 1535
- Jan z Lipé osvobozuje hodonínské občany od
dosavadních robot a stanovuje jim jednotnou roční robotu čtyřdenní
a opravu mostu v Rybářích; za osvobození jim ukládá plat 1555
- 24. března potvrzuje Pertold z Lipé svobodný nálev vína od sv. Václava do sv. Valentina
a zakazuje jakýkoliv cizí nálev 1564
- Čeněk z Lipé postavil jednotě bratrské nový sbor 1594
- Jan IV. z Lipé prodal Hodonín Juliovi, hraběti ze
Salmu a Neuburku 1600
- neustálé vpády z Uher na Hodonínsko a časté hraniční nepokoje vedly hraběte
Salma k tomu, že hodoníské
panství prodal 24. června bohatému uherskému šlechtici Štěpánu Illyesházymu 1604
- nejstarší dochovaná hodonínská městská pečeť 1604
- vojska sedmihradského magnáta Štěpána Bočkaje
vypálila mnoho vsí hodonínského panství 1605
- Hodonín byl vypálen vojsky Štěpána Bočkaje 1609
- po smrti Štěpána Illyesházyho bylo 5. května
vloženo panství hodonínské do desek zemských ve prospěch Kateřiny Pálffy z Erdöru 1610
- 13. května dovoluje Kateřina Pálffy z Erdöru hodonínským měšťanům dosadit na faru faráře
augšpurského vyznání a dovoluje jim konat bohoslužby podle augšpurského
ritu v kostele na náměstí, bez všech jiných poplatků, kromě
obvyklého desátku faráři 1612
- 24. února získal Hodonín od krále Matyáše další dva výroční trhy - jeden
před sv. Šimonem a druhý v první neděli postní: počet trhů se tak zvýšil
na čtyři 1613
- obce Hodonín, Ratiškovice, Dubňany, Mutěnice, Hovorany, Dolní Bojanovice,
Lužice a Těšice se usnesly, že budou přispívat penězi na náklad spojený
s popravou zločinců 1614
- Kateřina z Pálffy prodává hodonínské panství
Zdeňku Žampachovi z Potštýna, manželovi své sestry
Barbory 1620
- po bělohorské bitvě nastalo období stálých bojů na moravsko-uherské
hranici; císařská vojska vedla neustále boj s vojsky Gábora Bethlena, který byl spojencem Čechů; v prosinci se Bethlen zmocnil hodonínského hradu 1621
- Hodonín byl dvakrát dobyt, vydrancován a vypálen - v srpnu a v říjnu 1623
- Hodonín byl v prosinci opět obležen vojsky sedmihradského knížete Gábora Bethlena a částečně vypálen; rovněž tak i
následující rok 1645
- byl Hodonín vypálen švédskými vojsky generála Linharta Torrstemsona,
když po vítězné bitvě nad císařskými 6.března 1645 u Janova, táhla Moravou k
Vídni 1649
- vdova po Janu Burianovi, synovci hraběte Žampacha, AnnaHelena
Žampachová se provdala 21. listopadu za Bedřicha z Oppersdorfu
1651
- 28. září Bedřich z Oppersdorfu a Annna Helena Kateřina z Oppersdorfu,
rozená Jakartovská ze Sudic, zamítájí
žádost hodonínské obce o potvrzení privilegií pánů u Lipé,
ale uznávajíce zkázu a zpustošení města, dávají mu nové svobody - právo
nalévat od sv. Martina do sv. Valentina víno i cizí a povolují pást ovce i
vepře v Doubravě 1692
- 29. září prodal hrabě Oppersdorf Hodonín pro
stálé hraniční spory s Holíčskými, hraběti Janu
Adamovi z Lichtenštejna 1695
- 16. června kníže Jan Adam z Lichtenštejna
potvrzuje privilegia oppersdorfská z let 1651 a
1679 udělující konšelům úlevy v robotě a z roku 1670 upravující nálev
vína mezi křesťanskou a židovskou obcí v Hodoníně 1712
- po smrti knížete Jana Adama se stala majitelkou Hodonína hraběnka Marie
Antonie Czoborová, která půlku panství zdědila
po otci a druhou odkoupila od své sestry za 400 000 zlatých 1742
- byl Hodonín vydrancován pruskými vojsky za válek o rakouské dědictví mezi
Marií Terezií a pruským králem Bedřichem 1748
- 1. dubna císařovna Marie Terezie potvrzuje opperdsdorfské
privilegium z 28. září 1651 1751
- 22. února hrabě Josef Czobor potvrzuje privilegia
oppersdorská z konfirmace Jana Adama z Lichtenštejna z 16.července 1695 a privilegium Kateřiny Pálffy o úžívání lesů za řekou
Moravou z února 1612 1774
- bylo zrušeno židovské ghetto 1783
- rozšířil císař Josef II. hodonínské panství o Čejkovice 1783
- přestal hodonínský zámek existovat jako feudální sídlo a byl prodán
hodonínskému eráru; v jeho prostorách byla později zřízena továrna na
tabák 1786
- 8. července povoluje císař Josef II. dva trhy na vlnu 1787
- 13. září císař Josef II. potvrzuje privilegium Jiřího z Poděbrad z roku
1464, privilegium krále Matyáše z roku 1612 a privilegium Marie Terezie
z roku 1748 1790
- 28. července Leopold II. uděluje Hodonínu týdenní trh každou středu 1792
- 6. prosince František II. potvrzuje privilegium krále Jiřího z Poděbrad z
roku 1464, privilegium krále Matyáše z roku 1612, privilegium hraběte Oppersdorfa z roku 1651, privilegium Marie Terezie z roku
1748 a privilegium císaře josefa II. z roku
1786 1792
- 1795 - byla rozkopána obecní pastviska (Roztrhánky)
a každý soused dostal z nich kus pole 1805
- navštívil Hodonín ruský car Alexandr I. 1827
- byla v Hodoníně zřízena lékárna 1840
- byla v Hodoníně zřízena pošta 1841
- 1. května projel městem první vlak Severní Ferdinandovy dráhy 1850
- 7. března se v Hodoníně narodil T. G. Masaryk, filozof, vědec a politik,
zakladatel Československé republiky a její první prezident 1850
- zahájila v Hodoníně činnost četnická stanice 1851
- byla zbudována Mauthnerova sladovna 1859
- ve městě bylo instalováno první osvětlení petrolejovými lampami 1860
- založeny Slovenské akciové cihelny; 1870 koupila cihelny rodina redlichů; cihelny jsou modernizovány a
rozšiřovány tak, že v roce 1911 jsou největší ve střední Evropě 1863
- 23. května byla zřízena v Hodoníně první městská nemocnice 1866
- byl K. Stummerem zbudován první cukrovar 1871
- dán do provozu velký parní mlýn 1872
- založen v Hodoníně Sokol 1880
- 1. listopadu byly úředně předány všechny kasárenské budovy i s byty pro
důstojníky; tyto kasárny sloužily jezdectvu, tzv. dragounům až do roku
1936, které pak vystřídalo dělostřelectvo 1886
- byl zbudován velký cukrovar Redlich a Berger 1892
- byl založen ochotnický klub 1893
- byla založena Dělnická beseda 1893
- byla založena Matice Hodonská 1894
- bylo v Hodoníně otevřeno české reálné gymnázium; na jeho vzniku měla
největší podíl Matice Hodonská 1895
- byla založena Řemeslnická beseda 1904
- byla slavnostně otevřena nová radniční budova na Masarykově náměstí 1904
- vznikl v Hodoníně akademický klub Podlužan 1905
- byla ve městě založena Společnost Slovenského muzea 1907
- 22. července bylo založena Společnost výtvarných umělců moravských 1913
- otevření Domu umělců, jehož autorem je architekt Antonín Blažek 1939
- 15. března mezi 7 - 8 hodinou ranní vstoupila okupační armáda do Hodonína 1944
- 20. listopadu zahynulo při náletu na Hodonín 179 lidí a 292 jich bylo
zraněno; poškozeno bylo 1035 domů, z toho 163 zcela zničeno 1945
- 12. dubna byl Hodonín osvobozen jako první město v českých zemích 1950
- bylo rozhodnuto o vybudování velké tepelné elektrárny 1952
- bylo započato s výstavbou sídliště Bažantnice 1952
- byla předána do užívání hodonínským občanům nemocnice 1953
- byl zahájen provoz elektrárny 1958
- byl zbudován a předán do provozu nový most přes řeku Moravu mezi Hodonínem
a Holíčem 1959
- byla dokončena úplná výstavba elektrárny 1960
-bylo započato s výstavbou sídliště “U cihelen” s obchodním domem Marina 1972
- byla zahájena výstavba sídliště u nemocnice 1978
- městu Hodonínu byl přiznán lázeňský statut 1981
- bylo započato s výstavbou největšího hodonínského sídliště Jihovýchod 1991
- byla slavnostně odhalena busta T. G. Masaryka na budově SOU potravinářského
učiliště v ulici Dobrovolského 1992
- byla uspořádána jubilejní výstava 1882 - 1992 1993
- od 1. ledna se stal Hodonín hraničním městem vznikem samostatné České
republiky a Slovenska 1994
- se konaly oslavy 100. výročí hodonínského gymnázia Židovská
obec v Hodoníně – historie, osobnosti, památky Stručná
historie židovského osídlení Hodonína Židovské
osídlení Hodonína se čítá od poloviny 16.století (nejstarší písemná zpráva
k r.1564), Židé prý tehdy měli přebývat hlavně ve čtvrti severně jádra.
K početnímu růstu došlo po vypovězení moravských bratří a novokřtěnců
z města v rámci protireformace v pobělohorském období (r.1622)
a po skončení třicetileté války. Po nabídce vrchností tehdy Židé zaujali
opuštěná obydlí na říčním ostrově jižně jádra města. Další nárůst proběhl
židovskými emigranty z Vídně a Dolních Rakous v r.1670. Na ostrově
mezi rameny řeky Moravy tak postupně vyrostlo židovské město. Jeho význam
dokládá skutečnost, že v letech 1689 a 1716 se v Hodoníně konaly
zemské rabínské synody. V čele židovské samosprávy stál rychtář se 4-5
konšely. Židé se zabývali obchodem, zvláště s hospodářskými produkty, a
řemesly. Vrchnosti pak museli odvádět vysoké peněžní a naturální dávky. Nová
majitelka hodonínského panství, císařovna Marie Terezie, v r.1774
z důvodu silného zchudnutí zrušila hodonínskou židovskou obec, jejíž
obyvatelé se museli vystěhovat do Uher a jiných míst Moravy (např. do
Kostelce u Kyjova). Opuštěné domy prodala vrchnost křesťanským zájemcům. Na
stálé prosby povolil císař Josef II. již v r.1787 v Hodoníně 13
židovských rodinných míst (tzv. familiantů) a počet
židovských obyvatel ve městě se pak postupně zvyšoval. Po
nabytí plných občanských práv v polovině 19.století se hodonínští Židé
zapojili do společenského, hospodářského a kulturního života města, zvláště
jejich vklad v oblasti ekonomické byl zásadní. Z četných tehdejších
židovských spolků patří zmínit Pohřební bratrstvo čili Chevra
kadiša (zal.1682, nově 1898), sportovní klub Makkabi a akademický spolek Gamala
(zal.1903). Tragický
závěr staleté existence židovské komunity v Hodoníně přinesla nacistická
rasová perzekuce v okupačních letech 1939-45. Židovští občané byli tehdy postupně připraveni o svá práva,
majetek a životy. V lednu 1943 byli všichni obyvatelé židovského vyznání
z Hodonína odvlečeni přes sběrné středisko v Uherském Brodě do
Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů na východě – zahynulo 222 Židů. Po
2.světové válce židovská náboženská obec nakrátko obnovila svou činnost, aby
se změnila v r.1962 v pouhý synagogální sbor patřící pod ŽNO Brno,
a i ten zanikl v r.1976. Vývoj
počtu židovských obyvatel Hodonína: r.1584
– 10 rodin, r.1592 – 16 rodin, r.1673 – 136 Židů, r.1773 – 339, r.1834 – 109,
r.1853 – 215, 1869 – 433, r.1880 – 567, r.1890 – 728, r.1900 – 976, r.1910 –
983, r.1921 – 797, r.1930 – 670 Židů. Přehled
známých rabínů působících v Hodoníně: 1627-32 Moses Simson Bachrach (1607
Pohořelice –1670 Worms, Německo), pak rabín
v Lipníku n.B., Praze a Wormsu,
složil žalozpěv o utrpení moravských židů za třicetileté války, jímž byly
popsány stěny hodonínské synagogy 1672-76 David ben Isserl,
emigrant přišlý z Vídně, zemřel v Třebíči r.1717 do
1694 Mendl Deutsch 1738-58 Abraham Pacov, dvakrát navržen do funkce
moravského zemského rabína, zemřel 1758 v Hodoníně 1770 Franz Türckl,
zástup z Holíče 1770-73 Perez Fränkl, původem z Francie, předtím rabín
v Úsově, zemřel 1773 v Hodoníně 1842-51 Abraham Böck,
zástup z Holíče 1851-52 Josua Wohlmuth,
zástup z Holíče 1852-89 Josua Hermann Pollach,
zástup z Holíče 1889-99 dr.Siegmund Grosz (z.1913 v Bílsku), zástup z Břeclavi 1899-1920 dr.Ludvík Lazarus, pak rabín v Memelu
(=Klajpeda v Litvě) 1920-28 dr.Heinrich Schwenger (1879 –1942 Lodž), zástup z Břeclavi 1928-41
dr.Heinrich Schulsinger
(1887 Chrzanów – 1944 Osvětim), předtím rabín
v Djakovu Důležité
židovské podniky existující v Hodoníně ve 2.pol.19. a 1.pol.20.století: cihelna
bratři Redlichové od 1870, cukrovar a rafinérie
Adolf Redlich, pak bratři Redlichové
a J.Berger od 1886, parní mlýn bratři Redlichové 1872-1910, továrna na parkety A.Kohn 1860-1939, továrna na klih a mléčné výrobky R.Seelenfried 1847-1939, výroba sýrů Kamilo Siebenschein od 1909, továrna na zpracování kůží Jonas Frankl 1893-1939, továrny pleteného zboží Adolf Steinitz 1883-1939 a G.Stern
1895-1935, továrna skleněného zboží L.Kohut 1935,
v Rohatci cukrovar Auspitz od 1863, r.1924
přeměněn na čokoládovnu Významné
židovské osobnosti spjaté s Hodonínem: Josef
Redlich (1869 Hodonín – 1936 Wien),
právník a liberální politik, profesor vídeňské univerzity od r.1908, dvakrát
krátce ministrem financí v rakouské vládě, znalec rakouského a
anglosaského práva, přednášel na univerzitách ve Williamstownu
a Harvardu v USA, autor mnoha právnických knih Siegmund
Hirsch Kolisch (1816 Koryčany – 1886 Hodonín),
revolucionář z r.1848, poté pronásledován rakouskými úřady, žurnalista,
básník, prozaik a dramatik, od r.1875 žil v Hodoníně Walter
Kohn (nar. 1923 Wien),
jeho rodiče žili až do konce 1.světové války v Hodoníně, po přestěhování
do Vídně zde založeno dodnes existující nakladatelství bratří Kohnových,
nositel Nobelovy ceny za objevy v chemii z r.1998, emeritní
profesor na univerzitě v Santa Barbara, Kalifornie. Židovská
čtvrť Od
1.poloviny 17.století (od r.1622) byly židovské domy v Hodoníně
soustředěny na tzv.Židovském ostrově mezi rameny
řeky Moravy –Mlýnské a Jalové strouhy, v typické poloze mezi
vrchnostenským sídlem (hradem) a jádrem města. Z obchodního hlediska
bylo významnou skutečností, že tudy přes spojovací mosty Hrubý a Mlýnský
vedla hlavní cesta do Uher. Již v r.1691 stálo na ostrově 28 židovských
domů, do r.1773 se počet zvýšil na 32. Areál zhruba trojúhelného tvaru
sužovaly časté povodně (1690, 1747, 1751) a katastrofální požáry (1682, 1690,
1746, 1753, 1771, 1802). Zástavba o značné hustotě měla charakter ghetta,
přesto byly domy většinou pouze přízemní. V židovské čtvrti vládly
značně stísněné prostorové podmínky (4 až 5 rodin žilo v jednom domě),
kde typickým jevem byla tzv. kondominia čili reálné dělení domů na více
vlastníků. Např. v pol.18.stol. byly domy hodonínské židovské čtvrti
děleny na minimálně 119 vlastnických dílů. Bloky domů bez hospodářského
příslušenství a zahrádek oddělovaly jen úzké uličky (Židovská, Mlýnská,
Slovenská a Zámecké náměstí). Po redukci Židů ke konci 18.století měl
Židovský ostrov smíšené obyvatelstvo. Původní ráz pak vzal v průběhu 19.
a 1.pol.20.stol. zcela za své. Po 2.světové válce bylo někdejší ghetto
postupně zbořeno, aby jeho místo po r.1970 zaujalo sídliště panelových domů
(dnes nám.Osvobození). Z budov nezbytných
židovských institucí bychom nalezli žid.školu
(naposledy v domě Mlýnská čp.241/15), obecní dům čp.12, špitál (poblíž
mlýna), rituální lázeň, a konečně též masné krámy, prodejní kvelby a tři
výčepy vína. Synagoga Nejvýznamnější
budovou však vždy bývala synagoga. Ta nejstarší prý vznikla adaptací
opuštěného bratrského sboru po r.1622 uprostřed východní části ostrova, po
požáru r.1690 byla na tomtéž místě r.1696 vystavěna nová zednickými mistry
Šimonem Bachmayerem z Vyškova a Janem Štamberským z Hodonína. Konečně na témže místě si žid.obec vystavěla v r.1863 nový templ ve zdobném
novogotickém slohu s maursko-orientálními prvky. Synagoga byla
samostatně stojící dvoupodlažní halová stavba s valbovou střechou,
tvořící lokální dominantu areálu židovské čtvrtě. Dispoziční řešení bylo
tradiční, ale se zastaralou a málo praktickou koncepcí venkovního otevřeného
schodiště na ženskou galerii. Průčelí pročleňovala
čtveřice věžiček v rozích a kamenné desatero nad vstupem.
V interiéru zaujala bohatá výzdoba stěn iluzivní výmalbou a štukovým
dekorem. Synagoga byla užívána do začátku okupace, v r.1942 vážně
poškozena nacisty a po válce zbořena. V letech
1968-76 sloužila modlitebna v domě ul.B.Němcové
3/1406 (dům zbořen 1982). Židovské
hřbitovy Starý
hřbitov pochází z doby založení židovské obce, doložen je od r.1620.
Několikrát byl rozšiřován (1693, 1820, 1871) do výsledné rozlohy 7918 m2. Od
60.let 20.století vyvíjeli tehdejší představitelé města snahu dosáhnout
zrušení tehdy památkově chráněného pohřebiště. Mezi lety 1973-80 pak byl
hřbitov skutečně zrušen, část náhrobků přemístěna na nové pohřebiště a plocha
upravena na park G.Preissové – pouze v přední
části zůstalo do oblouku symbolicky zasazených šest starších náhrobků a jeden
novodobý pomník s textem o osudu hřbitova. Hřbitov
se prostíral západně od městského jádra v dnešní Velkomoravské ulici,
při silnici na Břeclav, naproti bývalému cukrovaru. Pozemek přibližně
obdélného tvaru byl ohrazen cihelnou zdí na kamenné podezdívce, se vstupem na
východní straně od města brankou a vjezdovou bránou mezi pilíři. Poblíž stála
přízemní zděná obřadní síň, upravená a zvětšená v r.1937
v novogotickém výrazu podle návrhu architekta M.Czuczky
z Břeclavi. Náhrobky
v počtu 500 až 1000 kusů bývaly rozmístěny po celé ploše hřbitova, nové
mezi staršími, v nepravidelných řadách ve směru sever-jih, nápisem ke
vstupu, tj. k východu. Starší pomníky měly barokně-klasicistní členění a
výzdobu, jako symbolika užity např. ruce kohenů,
levitské nádoby a šesticípá hvězda, provedeny byly hlavně z pískovce a
mramoru, též z vápence, s hebrejskými texty. Novodobé náhrobky pak
byly již strohého pojetí, ze světlé a tmavé leštěné žuly, nápisy německé.
Nejstarší dochované náhrobky patřily do 2.pol. 17.století (1674 Sorl dcera Kohena, 1681 Mendl
syn Izáka). Nové
židovské pohřebiště bylo zřízeno z příkazu nacistů v r.1941
vyčleněním málo důstojného pozemku sousedícího na jihozápadní straně
s komunálním hřbitovem v Purkyňově ulici, asi 2 km severovýchodně
od centra města. Má tvar čtvrtinové výseče oválu o výměře 1400 m2. Obsahuje
dvě skupiny náhrobků: v severní části dvě řady kamenů přenesených ze
starého hřbitova a postavených na betonovém soklu (celkem 30 kusů),
v jihovýchodním sektoru pět pravidelných neúplných řad novodobých pohřbů
z let 1941-97, přičemž ze 41 hrobů má jen 20 pomník. Tyto náhrobky jsou
již zcela moderního jednoduchého provedení ze žuly, pískovce a umělého
kamene, některé zdobí keramické foto zemřelého, nápisy české. Přibližně
uprostřed stojí památník obětí nacistické rasové perzekuce z Hodonína zřízený
v r.1960. Město Hodonín jako majitel v letech 2002-3 nákladem téměř
1 mil.Kč zajistil namísto již nevyhovujícího
oplocení z drátěných ploten pořízení nové cihelné ohradní zídky s
kovanou vstupní bránou. Jaroslav
Klenovský Zdroj: hodonin.com (15.5.2006) |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 5.11.2015 |