|
Hradiště Hrůdy Sudoměřice, bývalý
politický okres Hodonín |
|
Výzkum hradiště "Hrůdy" u
Sudoměřic nad Moravou. (K otázce tzv. spečených valů) Boris Novotný, AÚ ČSAV, odb.
Brno Mezi obcemi Sudoměřice nad Moravou a Petrovem u
Strážnice (o.Hodonín) leží ve vzdálenosti asi 50 m severozápadně od státní
silnice v poloze "Hrůdy" (také "Horní
štěpnice") hradiště, uvedené do literatury pod názvem "Hrůdy" . Opevnění obkličující území kolem 3 ha, bylo
vybudováno v inundaci řeky Moravy na typickém jihomoravském nížinném pahorku,
v lidové mluvě zvaném "hrůd" (takových
pomístných názvů tratí v místech řekou naplavených
pahorků je na jižní Moravě více). Opevněné místo bylo chráněno od jihu návrším,
známém jako pravěké naleziště. Jak je ještě ze starých katastrálních map
patrno, leželo hradiště v ohbí říčky Morávky, která je ramenem řeky Moravy. Valy hradiště byly ještě dobře viditelné do roku
1932, kdy zejména jejich západní a východní část velmi narušila stavba
bývalého Baťova plavebního kanálu Otrokovice-Sudoměřice, který je ve směru od
východu k západu protíná téměř prostředkem v šířce 26 m. K dovršení poškození
této památky byl přes kanál, v západní části areálu hradiště, postaven
železobetonový most s vysokými hliněnými nájezdy. Přes něj vede polní cesta,
která odbočuje z betonové státní silnice (Hodonín-Veselí), vybudovaná rovněž
pouhých 50 m od jižní strany valu hradiště. Je jisté, že i vysoké a široké
těleso silnice porušilo jižní předpolí opevnění. Za tohoto stavu měla být na
stejně již silně snížených a místy úplně rozvezených valech provedena hluboká
orba. Proto zde byl ve dnech 21.IX.
až 10. XI. 1958 proveden Archeologickým ústavem ČSAV, pob.
v Brně, záchranný zjišťovací výzkum. Tvar hradiště je dnes, po tolika zásazích již
špatně patrný. Se značnou bezpečností je ho však možno rekonstruovat pomocí
starých katastrálních map. Na nich jsou tečkovaným šrafováním parcely
zelinářských pozemků, které (na rozdíl od odlišného značení lučních parcel)
zachovávají ze dvou třetin podkovovitý tvar hradiště. Zaměření zbytků valů,
které provedl ing. F. Holešovský z AÚ ČSAV, pob. v
Brně, se řídilo existujícími, i když orbou do šířky rozvezenými valy. Část
západní a východní byla rekonstruována podle starých katastrálních map a
mohla být dalšími zjišťovacími sondami ještě upřesněna. Jak již bylo řečeno, rozpůlil 26 m široký
plavební kanál hradiště na severní a jižní část. Záchranný zjišťovací výzkum
se zaměřil tedy zejména na zjištění způsobu stavby obranného zařízení. V
jižní části hradiště byla proto ve směru od JV k SZ vedena 50 m dlouhá a 2 m
široká sonda přes nejvýrazněji vystupující část valu. Sonda obsáhla jak část
vnějšího okolí, tak i val a vnitřního areálu hradiště. Val byl původně vyšší
a okolní terén hlubší. Deformace terénu byla způsobena nejen rozoráváním
valu, ale, jak ukázal výzkum, vnější i vnitřní okolí bylo zaneseno náplavami.
Na vnější straně, ve vzdálenosti 18 m od valu ležela kulturní vrstva
původního povrchu pod 70-80 cm náplavou žluté hlíny. V ní jsme nalezli vedle
řídce roztroušených plochých kamenů a střepů z keramiky pozdní doby hradištní
dvě esovité záušnice, zhotovené z tenkého bronzového drátu (průměr 0,2 cm).
Jeden jejich konec je roztepán a svinut v esovitou kličku, opačný, rovněž
roztepaný, je před koncem provrtaný (průměr záušnice 5 cm). V 11. až
14 m sondy byl v rozmezí její šířky odkryt sídelní objekt s destrukcí
plochých kamenů. Jedno místo o rozloze 100x50 cm prosycené uhlíky svědčí o
existenci ohniště. Výplň vrstvy mezi kamennou destrukcí obsahovala množství
střepů z nádob. Tento sídelní objekt, odkrytý zčásti sondou, byl zbudován pod
vnější lící valu, kterým byl od severu chráněn. Rovněž z vniřní
strany valu (mezi 33-35. m) jsme v hloubce 40-60 cm pod nynější úrovní terénu
odkryli sídlištní vrstvu s plochými kameny, zlomky mazanice a střepů. Také v
41. metru sondy hloubce 60 cm mazaninová vrstva s
plochými kameny. Ve 46. metru jsme z hloubky 80 cm pod nynější
úrovní povrchu vyzvedli železnou ostruhu z vnitřní strany hraněnou a z vnější
zaoblenou. Její oblouk se rozevírá ke koncům a krátký hraněný bodec se zužuje
v hrot. Na obou koncích jsou štítové destičky, spojené s vnitřními plíšky
pomocí hřebíčků (délka 13,4 cm, šířka mezi konci 11,3 cm, délka bodce 2,5
cm). Při prodloužení sondy I na vnitřní plochu hradiště ( mezi 25. až 38.
metrem) bylo 2 m širokou sondou po celé délce (14 m) odkryto pohřebiště.
Hroby byly zahlubovány již do sídelní vrstvy s nálezy zlomků keramiky,
zvířecích kostí a zlomků železných předmětů, nalézajících se v hloubce 55 až
60 cm. Pozoruhodné je, že některé hroby zasahovaly z vnitřní strany až skoro
k dochovalému vrcholu tělesa valu, kde ležely 25 až
30 cm pod nynějším povrchem. Zemřelí byli ukládáni v hrobech ve směru od
západu k východu, těsně vedle sebe. Některé kosti jedinců ze zrušených hrobů
byly odsunuty a jejich místo nahradili novým pohřbem. Sondou jsme zachytli a
odkryli 17 hrobů mužů, žen a dětí. Zemřelí byli pochováváni v natažené poloze
s rukama podél těla, nebo s jednou, případně oběma rukama v klíně .Většina
hrobů byla bez nálezů. V úrovni hrobu č.10 u lebky ležel železný předmět,
uprostřed v profilu čtverhranný a zahrocený na obou koncích (délka 14 cm,
průměr 0,3 cm). Jelikož hrobové zásypy nebylo možno rozeznat, není jisto,
zda pochází tento nález z hrobu nebo ze sídlištní vrstvy, do které byli mrtví
pochováváni. V hrobě č. 7 měl zemřelý na prstě pravé ruky navlečený neúplně
dochovaný pletený bronzový prsten. Je zhotoven z šesti pramenů bronzového
drátu tak, že pletení má uprostřed trojhranný průřez vnitří
plochou stranou k oběma koncům se zužující. Oba konce jsou rozpleteny (nejv. průměr 2,3 cm, výška 2,2 cm; obr.15: 2). U
holenní kosti ležela železná přezka. Tvoří ji velký obdélný masivní rámeček
(6,7 x 5 cm). Trn je dlouhý 5 cm. Hlava zemřelého v hrobě č. 14 (byl
odkryt pouze z části, neboť směřoval větším dílem pod okraj sondy) byla z
pravé a levé strany obestavěna kameny. Těsně za lebkou byl kolmo zasazen
plochý kámen. V hrobě č.1 ležela za lebkou skupina několika kamenů. Není však
jasno, zda nenáležely k porušeným sídelním objektům. Také v hrobě č. 17 po
levé straně nohou bylo zjištěno několik kamenů. Další sondážní práce jsme prováděli v severní
části hradiště. V sondě II, vedené 25 m severně od kanálu v areálu opevnění,
ležely v kulturní vrstvě 40 až 50 cm pod nynějším povrchem zlomky hradištní
keramiky a kostí domácího dobytka. Ojedinělým nálezem byl oranžový
skleněný korál s průběžným otvorem pro navléknutí (průměr 1 cm). Sondou
II a IV byly prozkoumány pozůstatky valu v severní části hradiště. Valové
těleso bylo v místech sondy III intensivní orbou a vybírání kamene již zcela
odstraněno, takže zde šlo vlastně o výzkum úpatí valu. Ve vzdálenosti 30 m
západně od sondy III, jsme pak vedli poslední sondu IV. Zde bylo těleso valu
z celého opevnění nejlépe zachováno, a to proto, že na něm stojí sadařská
bouda. Pozemek sám také není polem, ale štěpnicí a zelinářskou zahradou.
Poznatky získané při průzkumu této části valu bylo možno zároveň ověřovat
situací v základech valu pod odoranou a snesenou
horní částí v sondě III. Po odkryvu 25 až 30 cm silné humusové vrstvy se ve
14 m dlouhé a 2 m široké sondě IV ukázalo, že vlastní těleso valu se skládalo
ze tří částí. Vnitřní část byla navršena z jílu propáleného do hněda. Toto
část valu byla při jeho budování záměrně vypálena, jak ukazují nálezy kusů
spálených dřev a přepálené vápencové kameny. Zcela obdobná situace se jevila
totiž ve vnitřní části valu v sondě III, kde do hněda vypálená část
obsahovala velké kusy spálených dřev a tenčích spálených
větví............................ Ve starší literatuře se zmiňuje Ř. Wolný ( "Topographie Mährens") o návrších Čertoryjích
a Šancích, kterými míní patrně sudoměřské hradiště. A. Komers
( "Der Ringwall "Hrůdy"
bei Strážnice in Mähren")
si při popisu tohoto opevnění povšiml v jednom místě průkopu valu
kamenného zdiva na vnější straně, skládaného na sucho z pískovcových ploten.
Kameny byly místními obyvateli dobývány a používány ke stavbě obydlí. Zmiňuje
se rovněž o nálezech asi 30 koster, které byly obráceny obličejem k východu.
lebky některých z nich byly ze tří stran obloženy kameny a čtvrtý, plochý
kámen tvořil kryt shora. A. Komers, který považoval
naleziště za pravěké hradisko, pozoroval přibližně uprostřed vnitřní plochy
oválnou vyvýšeninu. Při odkryvu těchto míst narazili v hloubce 34 cm na
ploché pískovcové kameny, které kryly plochu asi 1 m2. Pro vystupující vodu
však nebylo ve výzkumu pokračováno. na jiných místech byly nalezeny zvířecí
kosti, které prof. Woldřich určil jako kosti z
hovězího dobytku, vepře, ovce nebo kozy a srnce. Jedna plochá kost byla
zaoblena a na jednom konci vlnovitě vyřezávána. Vedle množství zlomků
keramiky (podle popisů a vyobrazení pozdněhradištní)
nalézali vypálené kusy mazanice, na kterých prý byly patrny otisky ústí nádob.
Pravděpodobně to však mohly být kusy s otisky kulatých břeven, podobných těm,
jaké jsme zjistili při našem výzkumu. I.L.Červinka ("Slované na Moravě a říše
Velkomoravská") řadí "Hrůdy"
mezi "Břetislavova hradiště pohraniční". Píše, že " opevnění
jest od řeky kruhovité, na straně do luk mnohoúhelníkové podoby". Nutno
ovšem mít na zřeteli, že takto popisovaná podoba mohla již být proti
původnímu stavu zkreslená, a to v důsledku rozdělení hradiště se zbytků valů
na zelinářské a luční parcely. V dalším autor přejímá údaje Komersovy a Dvorského (Fr.Dvorský:
"Strážnický okres Vlastivědy moravské", Brno 1914). Nakonec
píše, že "hradisko pozbylo svého významu jako pohraniční pevnůstka,
jakmile úkol jeho převzalo opevněné město Strážnice". Určitý počet nálezů byl na hradišti "Hrůdy" nasbírán při hloubení plavebního kanálu.
Nutno litovat, že to byla stejně jen nepatrná část z převážně zničených.
Některé z nich se dostaly do strážnického muzea spolu se zprávou, že při
výkopech byla objevena studna obložená kameny, ležící přibližně uprostřed
hradiště. Je možné, že se tato zpráva shoduje se zjištěním A Komerse, jež bylo uvedeno výše. .................. Výše popisované nálezy ukazují, že
"sudoměřských hrůd" - návrší obtékané
říčkou Morávkou, bylo v té době obýváno. Ze střední doby hradištní nalezli v
nedalekém Petrově již roku 1887 hrob s kostrou, u níž byly dvě bromzové náušnice, železný nožík a nádoba. Také na návrší
nad hradištěm na tzv. Čertoryjích byly vykopána
nádobka a železný nůž. Podle uvedených jednotlivých nálezů nelze ovšem bez
dalšího výzkumu posuzovat rozsah tohoto osídlení ve střední době hradištní.
Byla to patrně menší koncentrace obydlí venkovského rázu. Větší sídelní
jednotka musela být nedaleko slovenské Skalice, kde prozkoumali celý
mohylník. Podle V. Budinského-Kričky ("Slovanské
mohyly ve Skalici") zde bylo pochováváno někdy mezi léty 800 až 900
a funkci nového pohřebiště pak převzalo nedaleké "Vysoké pole".
Severovýchodně od "Hrůdů" bylo rovněž
odkryto rozsáhlejší slovanské pohřebiště "na Golgatě u Strážnice",
které rovněž dosvědčuje blízkost slovanského sídliště. Druhý keramický typ
zjištěný na zkoumaném hradišti "Hrůdy"
byl nalezen v sídelní vrstvě sondy I pod mladšími hroby. Podobné nálezy pak
ještě pocházejí ze sondy II. Tak okrajový zlomek tenkostěnné nádoby ze
slitinového materiálu s příměsí písku přechází z výdutě přímo v tupoúhle vytažený okraj. Počínající výduť je zdobena
horizontálními rýhami Jiný okraj má kuželovitě zkosený kraj a masívnější
výduť zdobenou jednoduchou vlnovkou. Některé střepy mají jednoduše rozevřené
ústí s prožlábnutým okrajem. Dvě nádoby (podle
dochovaných zlomků) měly výdutě výraznými žlábky hrdel odsazené od
trychtýřovitě rozevřených ústí s kuželovitě zkoseným, někdy ještě prožlábnutým, okrajem. Povrch nádob je zdoben výraznými
vlnovkami. Tato keramika, která ještě nese všechny rysy domácí výrobní
tradice, má obdoby v nálezech VI. a VII. horizontu mikulčického hradiště, jak
je vyčlenil J. Poulík ("Výsledky výzkumu na
velkomoraském hradišti "Valy" u
Mikulčic"). Po patrně nerozsáhlém osídlení, které doplňuje poměrně
hustou síť nalezišť, tvořících vesnické zázemí mikulčického velkomoravského
centra, zjišťujeme zde osídlení nově vybudovaného hradiště, spadající do
druhé poloviny a konce 10.století. Ke třetímu keramickému typu osídlení sudoměřského
hradiště náleží největší počet zlomků nádob, kterou charakterizuje odlišnost
materiálů, tvarů i výzdoby od dosavadní domácí tradice. Tato odlišnost
souvisí s mohutným rozvojem výroby keramiky, která má v průběhu 11.století
plně řemeslný charakter. Podobné výrobky můžeme sledovat na mnohých
moravských nalezištích, z nichž nejlépe bylo prozkoumáno hradiště
"Vysoká zahrada u Dolních Věstonic". Počátek vývoje tohoto typu
keramiky má základ již v předchozím stupni zdokonalené výroby pokročilé druhé
poloviny 10.století ("Staré zámky" u Líšně, Olomouc, Hradec u
Opavy). Již v těchto výrobcích se projevuje odlišnost materiálů, tvarů a
výzdoby. Nový způsob výroby se rozšířil také na jižní Moravu, prostřednictvím
středomoravské oblasti patrně ze severních a severozápadních výrobních
center. Již v průběhu první poloviny 11.století nový pozměněný ráz této
keramiky na Moravě zcela zdomácněl, přičemž její výroba se vyvíjela dále. Na
Sudoměřském hradišti nejvíce zastoupený typ keramiky z 11.století charakterizují
opět nádoby s otisky značek na dně. Některé sinostěnné
nádoby mají válcovitá, kolmo vytažená ústí s dovnitř zkoseným okrajem a s
mělkými, horizontálními rýhami na výdutích. Jiné nádoby větších rozměrů mají
trychtýřovitá ústí, která jsou spolu s výdutí horizontálně rýhována. Mezi
nálezy jsou hojně zastoupeny okrajové střepy s dvojkonickým
ústím, které je zdobeno vlnovkami, kapkovitými vpichy a rýhami. Jěště vyspělejšími výrobky jsou poměrně tenkostěnné
nádoby, jejíchž výduť přechází v mělký žlábek hrdla a válcovité, kolmo
vytažené ústí. Výduť i ústí je opět horizontálně rýhováno. V sídlištních
vrstvách byly zastoupeny nálezy zlomků velkých zásobnicových
nádob z tmavé tuhové hlíny a hnědě vypáleným povrchem. Jejich zesílené
okraje, zdobené vlnovkami, dosahují šířky až 4 cm. Jindy jsou zdobeny opět krokvicovitým motivem. Některé stěny zásobnic mají
pukliny staženy železnými svorkami. V jihovýchodní části hradiště u Sudoměřic
jsme výzkumem zjistili pohřebiště. Jak bylo výše uvedeno, byla většina hrobů bez
nálezů. Bez většího odkryvu nelze tedy zatím přesněji vymezit dobu trvání
pohřebiště. Jediným pozoruhodným nálezem je prsten, pletený z bronzových
drátků, ležící v hrobě č.7. Technika splétání drátků je podobná jako u nálezu
z Děvína nebo u stříbrné pletené náušnice z Nové Vsi, pocházející z hrobu
pohřebiště datovaného nálezem mince do konce 10. a první poloviny 11.století.
Předběžně lze tedy usuzovat, že v této části pohřebiště bylo pochováváno
patrně nejdříve v druhé polovině 11.století a ještě v průběhu následujícího
věku. Některé hroby jsou totiž zapuštěny do vnitřního svahu valu, tedy v
době, kdy již val zřejmě nesloužil svému obrannému účelu. V souvislosti se
zjištěním pohřebiště na hradišti "Hrůdy"
se naskýtá otázka, zda zde původně nestál feudálův vlastnický kostelík, kolem
něhož mohli být původně pochováváni členové jeho rodiny. Snad ještě v době
trvání hradiště zde počali být pochováváni i feudálovi lidé (tedy patrně i
nevolníci). Nedostatek milodarů v hrobech ostatně potvrzuje známou skutečnost,
totiž upevňující se pozici církve, která potlačujíc pohanské přežitky
zakazuje přidávání milodarů do hrobů a tím i stírá rozdíly v sociální
příslušnosti zemřelých. Bližší poznatky k této problematice by snad pomohl
získat pokračující výzkum. Nejbližší pozdněhradištní
pohřebiště bylo odkrato v blízkém Rohatci (na
pravém břehu Moravy). Některé hroby obsahující mince vedle jiných nálezů
ukazují, že tam pochovávali v průběhu 11. a počátkem 12.století. Také v
sousedních Ratíškovicích bylo zjištěno řadové pozdněhradištní
pohřebiště. Při výzkumu hradiště "Hrůdy"
jsme nalezli osídlení na jeho venkovní straně. Byly to zbytky ohniště s
kameny, odkryté zčásti a ležící v těsné blízkosti vnější strany valu. V
prostoru mezi dnes zaniklým tokem říčky Morávky a valem ležely také výše
popisované záušnice z bronzového drátu, které mají ku příkladu obdoby v
nálezech z uvedených Ratíškovic. Podle dosavadního stavu bádání nebylo lze
zatím vypracovat přesnější chronologii tohoto slovanského šperku. V
Ratíškovicích byly podle I.L.Červinky nalezeny
záušnice o velkém průměru, vedle jiných o malém průměru a silných kroužcích.
Opět v jiném hrobě tohoto pohřebiště byla odkryta nádoba pozdněhradištního
typu. zatím také nebylo lze určit, zda osídlení mezi hradištěm a Morávkou je
současné s osídlením na hradišti, nebo až z doby jeho zániku. Ve venkovní
kulturní vrstvě se ale vyskytují zlomky keramiky, které lze považovat za
nejvyspělejší nalezené typy. Okraje těchto nádob mají válcovitě vytažená ústí
oddělená od hrdla vývalkem. Ústí je zdobeno ostře rytými horizontálními,
výduť mělkými, vodorovnými rýhami. Její obdoby najdeme opět v nejmladších
vrstvách druhotného osídlení mikulčického hradiště. Tato keramika také na
"Hrůdách" svědčí pro to, že hradiště
zaniklo někdy v průběhu 12.století. Ve vztahu ke hradišti se nedochovala
žádná písemná zpráva. Mám však zato, že je možno je uvádět v souvislosti s
názvem blízkých Sudoměřic (pozn.autora: Jméno osady Petrova u Strážnice je
zřejmě mladšího data a bývá odvozováno od zakladatele Petra z Kravař a
Strážnice. Z výše uvedených důvodů lokalizuji hradiště "Hrůdy" k Sudoměřicům nežli
k Petrovu). Jejich jméno je odvozeno od tvaru Sudimiřici,
t.j. lidé Sudimírovi. Nejstarší doklad pro Sudomiř vznikl podle A. Profouse z osobního jména Sudomir. K r. 1195 je připomínám svědek Zudomir ("testis de provincia Olomuc"). Rovněž
k roku 1207 je zmínka o moravském šlechtici Sudomírovi
(Sudomirus). Toto staré jméno, které se v písemných
dokladech objevuje poprvé na Moravě, může mít v uvedených souvislostech vztah
k nížinnému hradišti "Hrůdy", t.j.
případně může být jménem feudála, který je vlastnil. Ještě na listině
Olomouckého kostela z r. 1255 je mezi svědky podepsán Štěpán, syn Sudomírův. Teprve v průběhu 14.století jsou v písemných
pramenech doložena jména obcí Sudoměřic u Doks, Sudoměře u Stěkna, Sudoměřic u Týna nad Vltavou a u Sudoměřic u
Votic v Čechách. V souvislosti se jménem moravských Sudoměřic nad Moravou je
pozoruhodné, že známý nález stříbrných pletených hřiven a velkých esovitých
záušnic z nedalekého Veselí nad Moravou, byl údajně objeven v trati "Sudomírky". Název trati bezpochyby souvisí se jménem
obce Sudoměřic a případně hradištěm, jehož jméno mohlo být přeneseno na místo
pozdějšího vesnického osídlení (pozn. autora: Po zániku sudoměřského hradiště
mohlo být, v období vyššího stupně ekonomicko-společenské formace feudální
společnosti, správní ústředí přeneseno na hrad do Skalice, který
pravděpodobně ještě ve XII. století patřil k Moravě. Nasvědčuje tomu
dochovaný panský kostelík - románská rotunda moravského typu, přičítaná XII.
věku). Dolní Pomoraví a zejména levý břeh řeky byl po rozkladu
velkomoravského státního útvaru nejvíce vystaven útokům Maďarů. Ve třetí
čtvrtině 10.století došlo na Moravě patrně k určité konsolidaci poměrů v
důsledku porážky Maďarů na Lechu v roce 955 a patrně i míru uzavřeného roku
973 v Quedlinburgu. Je možné, že již někdy v tomto
období mohlo být počato s budováním odlišného typu hradišť než byla
velkomoravská. Na levém břehu Moravy a rovněž i na druhé straně řeky je
značný počet míst, jejichž osídlení nám archeologické nálezy datují do 10. a
11. století. Vedle již výše zmiňovaného povelkomoravského
osídlení hradiště u Mikulčic leží na pravém břehu řeky hodonínské hradiště
"Perunsko" s nálezy pozdněhradištní
keramiky, doposud ještě blíže neprozkoumané. V blízkosti byly ve dvou místech
odkryty hroby s esovitými záušnicemi a denáry uherského krále Štěpána.
Dalšími doklady osídlení jsou výše zmíněná naleziště v Rohatci a Ratíškovic.
Vedle sudoměřského hradiště známe pozdněhradištní
nálezy z Petrova. Ve Strážnici bylo prozkoumáno větší pohřebiště ze střední
doby hradištní, které může mít někde poblíž pokračování také v mladší době. Z
pozdněhradištního období známe nálezy z Veselí,
Bzence, Uherského Ostrohu, Uherského Hradiště, Derflí
a Spytihněvi, abychom jmenovali alespoň některé
významné lokality. Cesta vedoucí od Bratislavy přes Šaštín
a Holíč je připomínána jako "magna via"
ještě k roku 1216. Její pokračování na
Skalici-Sudoměřice-Strážnici-Veselí-Ostroh-Kunovice-Hradiště-Spytihněv-Napajedla
až do Olomouce, byla nazývána ještě k roku 1217 stezkou českých stráží (...."via
exploratorum" nebo "speculatorum de Boëmia, guae vulgo symarut dicitur"). Symárut = somárut, tj. cesta soumarů, tedy nosičů nákladů nejen na
strážní, ale také obchodní cestě. Neustálé nebezpečí z uherské strany nutilo,
aby také poříčí řeky Moravy bylo zabezpečeno vybudováním menších hradišť,
spojených navzájem strážní službou. Archeologické výzkumy posledních let
ukázaly, že některá hradiště, která I. L. Červinka považoval za tzv. břetislavská, jsou z doby velkomoravské ( Mikulčice,
Nejdek u Břeslavě) nebo, že existovala již v
10.století (Hradec u Opavy). Pokračující výzkumy budou muset osvětlit, zda
některá z tkz. břetislavských
hradišť (jako např. v Podyjí "Vysoká Zahrada", hledaný Podivín,
Hrádek u Znojma, nebo v Pomoraví Spytihněv, Sudoměřice, Hodonín-Perunsko aj.) nebyla budována již mezi lety 955 (kdy po
porážce Maďarů opanoval Boleslav I. Moravu s Nitranskem)
a rokem 999 (v době před ztrátou Krakovska a Moravy
ve prospěch Polska Boleslava Chrabrého). Tato hradiska byla osídlena
prokazatelně v 11.století a většina z nich zanikla v průběhu 12.století. Kráceno o odborný popis nálezů (Otištěno ve "Sborníku československé
společnosti archeologické při ČSAV" Brno 1961) Zdroj: sudomericenadmoravou.sweb.cz (31.7.2015)
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 31.7.2015 |