Kód CZ 4488

Horní Údolí

(Horní Grunt, Ober Grund, Horní Olešnice, Obeder-Olsnitz)

Kostel sv.Jana Křtitele ^{Zdroj C) Zdroj E)}

Barokní (z roku 1632), později (v letech 1886-1888) novogoticky přestavěný. postavený v r.1886-1888 v novogotickém slohu. Plány kostela navrhl a stavbu vedl mistr Schwarzer z Javorníku. Vybavení interiéru je dílem rodiny Kutzerů, nástěnné malby vytvořili F. Templer a E. Brendel ze Zlatých Hor.

Na dnešním hřbitově byla dříve dřevěná kaple postavená horníky v roce 1632. Jsou známá i jména kněží, kteří zde v té době sloužili (např. Martin Berg). Roku 1680 byl postaven na místě dřevěné kaple dřevěný kostel. 25. dubna 1886 na den sv. Marka byl položen základní kámen k dnešnímu kostelu. Kostel byl postaven v novogotickém slohu a ke stavbě byl použit kámen z Příčné hory a z lomu z Širokého Brodu. Stavební mistr Schwarzer byl z Javorníku, stavební dozor měl pan Gröger z Jeseníku. Varhany dodala firma Rieger z Krnova, zvony pocházely ze Simeringu od Vídně. Kostelní hodiny byly pořízeny za 1.000 korun. Hlavní oltář tak jako i jiné zařízení bylo zhotoveno známým řezbářem Raimundem Kutzerem a jeho syny. Nástěnné reliéfy byly provedeny v roce 1921 známými malíři Templerem a Brendlem. Dne 18. října 1888 byl kostel dostavěn a vysvěcen ke cti sv. Jana Křtitele. Kronika zdůrazňuje, že po celou dobu stavby kostela, byť se pracovalo pouze s kamenem a poměrně jednoduchou technikou, nedošlo k žádnému úrazu. V roce 1942, podobně jako za 1. světové války, byly kostelu odebrány zvony.

Fara ^{Zdroj C)}

Zrušena 1973

Hřbitov ^{Zdroj C)}

Pod kostelem

Kostel sv. Anny ^{Zdroj C) Zdroj B)}

Poutní, z roku 1820 zříceniny nad obcí na svahu Příčné hory. Střecha, krov a strop nad hlavní lodí se propadly roku 1996, klenba nad presbytářem kolem roku 2009. Nad presbytářem drží děravá střecha a krovy. Obvodové zdivo sahá do původní výše. Omítka silně poškozena. Bez oken a dveří. Uvnitř leží trosky. Původně byla kaple vybavena inventářem vytvořeným řezbářskou rodinou Kutzerových. - Dřevěná kaple zasvěcená sv. Anně na Příčném vrchu byly využívána odedávna horníky, kteří zde před sestupem do dolů a štol vykonávali pobožnost. Zděná kaple byla postavena v letech 1819 - 1820 kovářem z Horního Údolí Johannem Laskem (vysvěcena 2.7.1820), původní dřevěná kaple z 15. století byla přenesena do Železné u Vrbna pod Pradědem. V roce 1836 k ní kovářův syn Johann Laske ml. přistavěl zděný presbytář. Na podzim roku 1888 kaple vyhořela, po opravě byla znovu vysvěcena 29.10.1902. - Kaple patří církvi, pozemek pod ní je v soukromém vlastnictví (Vlastimil Čech ze Zlatých Hor).

V roce 1819 staví Johann Laske a jeho syn Alois kapli sv. Anny z pevného materiálu. Dříve zde stávala dřevěná kaplička. 2. července 1920 byla kaple sv. Anny dostavěna. Ještě v roce 1906 píší staré záznamy pouze o kapli sv. Anny a sv. Marty a restauraci, takže další dvě kaple sv. Dolorozy a Dušičková kaple byly postaveny až po roce 1906. Kaple byly vybaveny prácemi řezbářské rodiny Kutzerových. Po dlouhé roky byly tyto kapličky poutním místem.

[Kostel sv. Marty] ^{Zdroj C) Zdroj B)}

zříceniny nad obcí na svahu Příčné hory. Téměř zbořena; zůstalo pouze obvodové zdivo s trojbokým presbytářem (cca 6 x 10,5 m) do výšky: přední a levá stěna cca 0,5 m, zadní stěna cca 1 m, pravá stěna cca 1–1,5 m. - Kaple byla postavena v roce 1902 na náklady J.Müllera z Písečné. Z větší části byla kaple zbořena ženijní jednotkou československé armády roku 1960. - Kaple není zapsána v katastru nemovitostí, pozemek pod ní je v soukromém vlastnictví (Vlastimil Čech ze Zlatých Hor).

[Kaple Bolestné P.Marie] ^{Zdroj C) Zdroj B)}

z roku 1902, zříceniny nad obcí na svahu Příčné hory. Téměř zbořena; zůstalo pouze obvodové zdivo s trojbokým presbytářem (cca 5,5 x 8 m) do výšky: vzadu cca 0,5 m, vlevo, vpravo a vpředu cca 0,3 m. - Kaple byla postavena v roce 1908, z větší části byla zbořena ženijní jednotkou československé armády v roce 1960. - Kaple není zapsána v katastru nemovitostí, pozemek pod ní je v soukromém vlastnictví (Vlastimil Čech ze Zlatých Hor).

[Kaple Dušičková] ^{Zdroj B)}

zříceniny nad obcí na svahu Příčné hory. Kaple byla zbořena ženijní jednotkou československé armády roku 1960. - Byla obdélná, vpředu a vzadu s trojúhelníkovým štítem a sedlovou střechou, po stranách po jednom okně. Nazývána Dušičková kaple (Armenseelen kapelle). Na klenbě měla nápis Poslední soud a obrazy na stěnách znázorňovaly smrt spravedlivých a povolání hříšníků před boží soud. - Pozemek, na němž kaple stála, je v soukromém vlastnictví (Vlastimil Čech ze Zlatých Hor).

Lesní hřbitov ^{Zdroj C)}

památník sovětských zajatců zemřelých za II. světové války

Výklenková kaple ^{Zdroj B)}

S obrazem P.Marie

Socha sv. Floriána ^{Zdroj C)}

z dílny sochařské rodiny Kutzerů, 19.stol.

Reliéf sv. Rocha ^{Zdroj H)}

Na sloupku. Nachází se u točny autobusu v Horním Údolí. Mimo světce je v mramoru vytesáno v němčině "Sv. Rochu, pros za nás. Zřídili ke slávě Boží Štěpán a Marie Tschanterovi".

Socha sv. Rocha ^{Zdroj H)}

Kamenná pyramida sv. Rocha byla postavena v roce 1848 a u ní každý rok na den sv. Rocha byla sloužena mše svatá. Těsně pod vrcholem Příčné hory byla v roce 1848 postavena kamenná pyramida zasvěcená sv. Rochovi, ochránci před morem. Mohyla byla postavena v místě starého hornického hřbitova v období po tzv. bramborovém moru. Na čelní straně pyramidy je mramorová deska, do které jsou vepsání všichni, kteří se na stavbě tohoto pomníku podíleli. Na pravém boku pyramidy je umístěna základní deska s letopočtem 1848, která informuje o tom, že tento pomník byl renovován v letech 1902 a 1935.

Kamenný kříž

Vedle č.p.108

Železný kříž ^{Zdroj C) Zdroj E)}

na hřbitově. Roku 1822 byl postaven kamenný hřbitovní kříž Raimundem Kutzerem (jeho prosba za uzdravení). Vzorem mu byl železný kříž z Karlovy Studánky. Kutzer vytvořil tělo Krista z alabastru a pozlatil. Podstavec kříže byl kámen z Lipové, mramor z Kunětic. Kříž byl postaven na místo dřevěného kříže. Na něm byl vytesán latinský nápis se jménem Kutzera.

Boží muka

Východně od kostela

Památník padlým ^{Zdroj D) Zdroj H)}

vedle kostela v roce 1922. Jedná se o kamennou stavbu na vrcholu zakončenou křížem, do které je vsazena syenitová deska se jmény 27 padlých rodáků této obce. Pomník byl v minulosti částečně poškozen vandaly a utrpěl i při povodni v roce 1997. Kompletní renovaci pomníku provedl v roce 2011 Jaroslav Čep z o.s. Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku. Z dobrovolníků se na opravě podíleli místní rodáci Lothar Losse a Rudolf Müller. Renovaci finančně podpořilo Město Zlaté Hory.

Hrad Koberštejn ^{Zdroj C)}

Zřícenina z 13.století. O hradu a jeho historii neexistují prakticky žádné zprávy. Podle archeologických nálezů byl postaven koncem 13. století a opuštěn ve století následujícím. Až roku 1687 se objevuje první písemná zpráva, ve které se uvádí jako pustý. Hrad zřejmě střežil zemskou stezku mezi Zlatými Horami a Vrbnem ze strany vratislavského biskupa.

Zakladatel hradu není znám, mohl jím být opavský kníže, vratislavský kníže nebo vratislavský biskup. Jako nejpravděpodobnější zakladatel hradu se jeví slezský kníže Bolek Svídnický, který nechal Koberštejn pravděpodobně zbudovat jako mocenský protipól nedalekému moravskému Quinburku. Kromě toho hrad střežil jižní hranici Niského knížectví a významnou kupeckou stezku ležící podél Černé Opavy. Na začátku 14. století hrad připadl opavským knížatům a zřejmě za vlády Mikuláše II. Opavského byl hrad přestavěn. Vznikla schodišťová přístavba věže a zcela bylo přestavěno předhradí. Hrad zanikl někdy po roce 1400, nejpozději pak v polovině 15. století. Od 16. století do poloviny 17. století zde měli sídlit loupežníci.

Hrad měl dvě stavební fáze. První se skládala z vysoké kamenné průchozí věže a za ní stálo na skalisku jádro obehnané hradbou se dvorkem s obytnou budovou (palácem). Hrad obíhal dvojitý příkop s valy, na kterých mohla být palisáda či dřevěný plot. V průběhu 14. století došlo zřejmě k přestavbě hradu. Věž byla vybavena schodišťovou budovou, palác byl zřejmě zvýšen. Na druhém valu vznikla kamenná hradba a v jeho nejvyšším místě okrouhlá věž (bašta) s bránou. V nádvoří vznikly provozní budovy. První hradní příkop má šířku 13 až 28 metrů a hloubku 4 až 10 metrů. Věž měla asi tři podlaží. Zvláštností byl průchod věží v přízemí, který plyne z omezení staveniště hradu terénem. Samotná věž byla přístupná z patra.

Dům č.p.3 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Dům č.p.5 ^{Zdroj 2)}

Hodnotný

Dům č.p.7 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Dům č.p.19 ^{Zdroj 2)}

Hodnotný

Dům č.p.21 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Dům č.p.23 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Dům č.p.24 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Dům č.p.64 ^{Zdroj 2)}

Hodnotný

Dům č.p.66 ^{Zdroj 2)}

Hodnotný

Dům č.p.68 ^{Zdroj 2)}

…

Dům č.p.73 ^{Zdroj C)}

Venkovský, 1992 vyhořel

Dům č.p.80 ^{Zdroj 2)}

Hodnotný

Dům č.p.108 ^{Zdroj C)}

Venkovský, nemovitá kulturní památka

Olověná štola ^{Zdroj C) Zdroj G)}

Původně středověké důlní dílo s dalšími pozdějšími exploatacemi. Významná montanistická technická památka ve Zlatohorském rudním revíru. Zahrnuje povrchové projevy hornic. činnosti (ústí štoly, halda, těžební jámy s odvaly atd.) a podzemní prostory dolu.

Rudní revír Starohoří ^{Zdroj C)}

Revír patří k nejvýznamnějším a nejcennějším důlním komplexům Moravy a Slezska.

Zpět na okres

Panství Zlaté Hory

Politický okres Jeseník, s.o.Zlaté Hory

1949 připojeno Dolní údolí

1960 Část Zlatých Hor

1961 Okres Jeseník

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C) Zdroj E)}

2004 VPZ

je poprvé jistě zmiňováno roku 1450 jako Horní Olešnice (něm. Obeder-Olsnitz), počátkem 16. století již pod jménem Ober Grund. Stopy hlubinného dolování na Příčném vrchu jsou však archeologicky datovány již do 13. století, přičemž hlubinnému dolování jistě předcházela těžba v povrchových, "měkkých" dolech. Zdejší ložiska zlata (rudný revír Starohoří – Altenberg) byla zřejmě prvními využívanými zlatými doly v podhůří Jeseníků. Po roce 1848 jen dočasné pokusy o těžbu rudy, které zanikly roku 1903. Hornictví nahrazeno částečně plátenictvím a dřevařstvím. Byly zde mlýny a pily, výroba šindele a k roku 1908 i kamenolom. K roku 1900 se připomíná hasičský spolek a k roku 1925 i zemědělský spolek. Obecná škola zmíněná roku 1848 měla k roku 1900 dvě třídy. Těžba obnovena po roce 1948. Až do zrušení patrimoniální správy roku 1850 patřilo Horní Údolí k panství Cukmantl (Zlaté Hory), které bylo v majetku vratislavských biskupů. Od roku 1949 byla obec spojena s Dolním Údolím v jednu obec pod názvem Údolí. Roku 1960 bylo připojeno jako osada ke Zlatým Horám.

Z roku 1632 pochází původní raně barokní stavba farního kostela svatého Jana Křtitele. U kostela byla rovněž fara.

Roku 1938 obec připojena k Německu a 8. května 1945 obsazena Rudou armádou. Do roku 1945 byla obec čistě německá. Po odsunu původních německých obyvatel po roce 1945 byla v Dolním a Horním Údolí usazena řada řeckých rodin, které se uchýlily do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nových obyvatel se však vrátili do Řecka po změně poměrů v roce 1975.

Horní Údolí bylo od počátku obecní správy roku 1850 samostatnou obcí, ale roku 1960 bylo připojeno jako osada ke Zlatým Horám. Po roce 1973 byla zrušena i zdejší římskokatolická farnost.

V obci je zachována řada vesměs dřevěných lidových staveb z 19. století. Od roku 2004 je Horní Údolí spolu s vedlejším Dolním Údolím (a podobně jako sousedící Rejvíz) vesnickou památkovou zónou. 

Horní Údolí, dříve Obergrund vzniklo jen díky objevení zlata v masivu Příčné hory. Počátky dolování zlata kladou někteří historikové do roku 1119 v oblasti dnešního Horního Údolí.

První zlatokopové přišli z Německa v rámci osídlování oblasti wroclavskými biskupy. Podle starých pramenů se přistěhovalci neusadili tam, kde je dnešní vesnice, ale mezi hřebenem Příčné hory a Táborskými skalami přibližně v místě, kde dnes stojí kamenná pyramida sv. Rocha. „Táborské skály“ je prastarý název z roku 1428, kdy zde tábořili husité. Místu, kde dnes stojí pyramida sv. Rocha se po staletí říkalo „hřbitov“, ovšem není známo proč. Ještě v roce 1906 tu byly znát hranice z kamenů obvodového zdiva.

O nálezu zlata v této oblasti vypráví stará pověst stručně toto: Rytíř Odo Erlitz zde nalezl zlato pomocí permoníka, který mu ve snu ukázal místo, kde se zlato nachází. Tam Odo Erlitz založil osadu, kterou nazval svým jménem. První místo, kde horníci začali kopat, se po dlouhá léta jmenovalo Erlitzova štola, později „stará štola“. Horníci zde ale neměli klid. Po smrti českého krále Otakara II. na Moravském poli nastalo v zemi bezvládí a posádky hradů se živili loupežením v blízkém i dalekém okolí. Obyvatelé osady Erlitz ohrožování loupeživými posádkami Edelštejnu a Koberštejnu (v roce 1428 i husity) se proto přestěhovali do údolí k potoku Olešnici, kde založili v místech dnešního Horního Údolí vesnici.

V dávných dobách kousek nad kaplemi sv. Anny a sv. Marty vedla tzv. „Pivní cesta“ z Nisy do Olomouce. Potok v Horním Údolí se v tehdejší době jmenoval Zlatý potok. Ještě donedávna chovatelé hus, a to byli ve vesnici všichni, po zabytí husy vždy prohlíželi jejich žaludky a velmi často v nich nalezli zlato.

Pozemky byly horníkům přidělovány úředníky biskupa z Wroclavi a na nich si mohli stavět domky a hospodařit. V těch dobách bylo celé údolí zarostlé hlubokými neprostupnými lesy a horníci je napřed museli vykácet, aby zde mohli hospodařit. Došlo k odlesnění až po tzv. Pivní cestu a dnes nám to připomínají jen hromady kamení. Konečně ještě do roku 1945 lidé vynášeli hnůj a zeminu v nůších na zádech, aby je tato políčka uživila. Dnes jsou tato pole většinou zalesněna.

Horní Údolí bylo během staletí postiženo mnoha přírodními katastrofami. V roce 1779 to byl mor, při němž mnoho domů zcela vymřelo. Roku 1798 postihla Horní Údolí děsivá povodeň, domy a stodoly byly strženy. Tři děti (10, 7, ? roků) voda strhla a jejich těla se našla později až u Mikulovic, tělo třetího se vůbec nenašlo. Povodní bylo více a to v roce 1829, 1847, 1854, 1859, 1883, 1884, 1887 a 1903. Pro Horní Údolí byla asi povodeň v roce 1798 nejhorší, což dokládá obšírný zápis v kronice.

V roce 1759 mělo Horní Údolí dřevěnou školu, 16. srpna 1893 byla postavena nová jednoposchoďová škola. Stará škola pak sloužila jako chudobinec. V roce 1400 jsou zaznamenány v obci dvě pily.

Ve třicátých letech našeho století byly nalezeny v lese pod dvěma vývraty stříbrné mince (13 kusů) z roku 1420.

V roce 1850 pracovalo v dolech ještě 20 – 30 horníků.

Po odchodu německých obyvatelů v roce 1945 z Horního Údolí byla vesnice v 50-letech osídlena převážně řeckými občany. Dnes je vesnička pro svou malebnou polohu určena převážně k rekreaci mnohým chalupářům z celé republiky.

Použité prameny:

Kolek. autorů: Heimatbuch Zuckmantel, 1995

J. C. Hoffmann: Führer durch Zuckmantel und Umgebung, 1907

Pro KPZH ing. J. Hubáček

Rok	obyv.	domů
1596		34 os.
1703	300
1869	1714
1880	706
1890	686 N
1900	645
1904	645 N
1910	630
1921	580
1927	580 N
1930	587 (6Č)	128
1939	546 N
1947	201
1950	19?
1961	138
1970	95
1980	60
1991	28
2001	30	49

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2)

A)…

B) znicenekostely.cz (3.5.2014)

C) cs.wikipedia.org (3.5.2014)

D) roubenky-horniudoli.cz (3.5.2014)

E) kpzh.cz (7.5.2014)

F) zanikleobce.cz (6.7.2017)

G) npu.cz (6.7.2017)

H) dolniudoli.webnode.cz (6.7.2017)

Stav:32 - 30 - 0

Stav: 24 - 20 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 6.7.2017

Předchozí editace: 3.5.2014