Škola, obec Osík, politický okres Litomyšl

Škola

Osík, bývalý politický okres Litomyšl

Počátky vyučování

V 18. století se postupně i na venkově začalo přistupovat k odstraňování negramotnosti. Prvními učiteli byli většinou vysloužilí vojáci a řemeslníci, kteří uměli číst, psát a počítat. Učili děti po chalupách při svém zaměstnání. Takovéto vzdělávání bylo i v Osíku, ale v kronice obce o tom záznamu není.

První záznam o škole je takovýto: "Pro osady Osík, Pohodlí a Lazaret byla zřízena řádná škola roku 1792. Obec postavila chalupu s místností pro vyučování, byt pro učitele a místnost pro obecní kovárnu v místě čp. 115." Plat učitele, opravy budovy a školní pomůcky byly hrazeny ze sbírek mezi obyvateli všech tří osad.

Stará škola

V roce 1802 byla budova školy prodána a vystavěna nová, s jednou učebnou, bytem pro učitele a také pro obecního pastýře, čp. 111. Prvním řádným učitelem byl Jan Egrman a po jeho smrti Jan Pták, který si v roce 1830 vyměnil toto své učitelské místo s Pavlištou z Heřmanic. Ten zakrátko zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn František. V té době (roku 1856) mohlo školu navštěvovat 210 dětí, a tak měl učitel svého pomocníka (podučitele). Františka Pavlištu nahradil roku 1859 Josef Klejch.

Školu nyní navštěvovalo 196 žáků, z toho 132 z Osíka, 3 z Lazareta a 61 z Pohodlí. Všichni byli v jedné učebně. Roku 1860 dal rolník Václav Šváb základ k založení lidové knihovny při osecké škole. Sám měl doma rozsáhlou knihovnu, jednu z největších na litomyšlsku.

Po válce s Pruskem roku 1866 přistoupilo Rakousko k větší podpoře školství. Proto na žádost starosty Josefa Karlíka byla kladně vyřízena podpora na rozšíření školy o druhou třídu a byt pro podučitele. Druhým učitelem byl jmenován Antonín Mikolášek, který v roce 1876 nastoupil na místo řídícího učitele za Josefa Klejcha.

Mikolášek byl řídícím učitelem od roku 1876 až do odchodu do důchodu v roce 1908 a měl pověst skvělého učitele. Učitelstvem byl zvolen jako zástupce do okresní školní rady, na zemské učitelské porady a za předsedu učitelské školské jednoty. Plným právem byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem Osíka.

Několik zajímavostí z této doby:

1869 před školou k silnici bylo postaveno schodiště.

1872 zřízena letní tělocvična a třetí třída.

1876 na Pohodlí otevřena jednotřídní škola.

1882 školu navštěvovalo 181 dětí ve třech třídách (57 + 60 + 64).

1883 rodiče platili na každé dítko 3 zlaté 12 krejcarů. Občané, kteří daně neplatili, si je museli odpracovat na obecních pracích.

1895 ze 195 školáku bylo od školní docházky osvobozeno 53 dětí. Šlo o děti z chudých rodin, které pracovaly zámožných sedláků.

1900 řádila úplavice, na kterou v Osíku zemřely čtyři děti. Z nařízení nesměly po dobu trvání nemoci do školy chodit děti ze zámožných rodin.

Učitelé v obci stáli vždy v čele veřejného, kulturního a společenského života. Zde je třeba jmenovat učitele a spisovatele Bernarda Beniše. Do Osíka přišel jako učitel z Makova v roce 1887 a odešel roku 1896 na místo řídícího učitele do Němčic. Nakonec se vrátil do rodného Dolního Újezda, kde byl ředitelem školy. Od roku 1880 aktivně pracoval v okresním Hospodářském společenství jako jednatel. V této organizaci také hodně pomáhal v Osíku. V důchodu zpracoval dějiny obce Osík do roku 1918, ve dvou kronikách. Pochován je na litomyšlském hřbitově, kde na pomníku má napsáno spisovatel.

Nová škola

Jak praví dobový zápis: "Poněvadž nynější školní budova v nižádném případě moderním školním požadavkům nevyhovuje, dala místní školní rada zhotoviti ... plány pro novou školní budovu s podrobným rozpočtem, jež také ke schválení c.k. okr. školní radě předložila." V konkursu, kterého se účastnili dva stavitelé, byl lepší jako lepší pro stavbu nové školní budovy určen V. Šilhavý z Litomyšle. Byl vybrán vhodný pozemek, na kterém stálo staré hospodářské stavení, který obec vykoupila, a již v prosinci 1909 se začalo s bouráním statku. Byla ponechána jen část na ukrývání stavebních nástrojů. V lednu se začala hloubit studna 24 m hluboká. Stavební stroje nebyly, veškerý materiál se vynášel v putnách či jednoduchých pomůckách. Do základního kamene byly vloženy zakládací listiny (neznámo kde).

Práce šly rychle kupředu, pod neustálým obce, každý výdaj byl kontrolován. Dodnes existuje soupis veškerého materiálu a odměn za všechny práce. Pro zajímavost: kamene 79 sáhů, pískovce z Říkovic a Budislavi celkem 426,49 běžných metrů, zbytek z Hořic, písku 723,183 kubíků, cihel 367 436 kusů (všechny z Osíka), tašek velkých 7135, malých 6300, vápna bílého 887,1 q, atd. Odměny za práce: práce dělnické 12306,50 K, zednické 12787,83 K, tesařské 2175,20 K, kamenické 3363,76 K, truhlářské 8640,31 K, sochařské 777,86 K (sochařská výzdoba je prací J. Jílka), účet stavitelův 11509,42 K. Celkové vydání se stavbou školy činilo 105121,82 K. Škola měla čtyři třídy, sborovnu, jeden kabinet, muzeum, zimní tělocvičnu, dva pokoje a kuchyň, komoru, dva sklepy, dvě půdy a záchody. Před školou se nacházel park, za školou školní zahrada, letní tělocvična, rezervoár, pumpa a dřevníky.

Kolaudace se konala 3.9. 1912 a vykonali ji JUDr. Heřman Zeman, c.k. okresní hejtman a předseda okresní školní rady, Josef Vlach, c.k. okresní školní inspektor, dr. Dvořák, c.k. vrchní okresní lékař, Dittrich, c.k. inženýr, Tomáš Flídr, starosta obce a předseda místní školní rady, a rádní Josef Novák, Václav Lenoch, Josef Veselý, Josef Kysilka a Tomáš Prušek. Při zevrubné prohlídce byly nalezeny pouze tři drobné závady, takže závěr zněl: "Vcelku možno s potěšením konstatovati, že školní místnosti jsou zdravé, čisté a světlé a celá budova účelně a solidně stavěna, takže možno tuto školní budovu mezi vzorné a nejlepší v okresu čítati."

Slavnostní otevření školy bylo stanoveno na 15. září 1912 na 2. hodinu odpolední. Pozván byl každý ze školního obvodu, tj. z Osíka, Pohodlí a Nové Vsi, starostové obcí, c.k. okresní školní rada, stavitel a všichni řemeslníci a obchodníci, jež na škole pracovali a potřebné věci dodali, řídíci učitel ve výslužbě a čestný občan Osíka Antonín Mikolášek. Celkem rozesláno 500 pozvánek. Přišli všichni, jednota Sokol se dostavila v krojích. Počasí však bylo nepříznivé, deštivé a chladné, slavnost se tedy konala v tělocvičně.

Starosta Flídr přivítal zástupce vlády a všechny přítomné a měl delší řeč o významu vzdělání. Ke konci své řeči vybídl sbor učitelský, "by za oběť, jež občanstvo škole přineslo, zastávali své povinnosti co nejlépe a přičiňovali se o zdárné vychování a vyučování svěřené mládeže." Nato odevzdal opentlený klíč řídícímu učiteli Otakaru Klikovi. Ten také poděkoval za vybudovanou školu. Po něm promluvil starosta místní jednoty Sokol František Veselík, který mj. poděkoval i za to, že nyní se mohou konat řádná cvičení dětí i dospělých v tělocvičně. Slavnost zakončila píseň Kde domov můj, kterou zazpívali všichni přítomní. V závěru ještě jednou poděkoval řídící Klika a končil slovy: "Vystavěli jste školu nádhernou, jest Vaši pýchou, ozdobou obce. Otevřu školu tu klíčem mi svěřeným a prosím, abyste si ji laskavě prohlédli."

Po tomto vybídnutí se účastníci rozešli po celé škole. Nejrušněji bylo v kabinetě a potom v muzeu, kde byly shromážděny věci z Osíka i okolí: starý šat, kroje, malovaný nábytek, knihy, kolovrátek, obrázky na skle malované, apod. Líbily se i třídy s novým nábytkem, celé zařízení i vkusná výzdoba. Staří lidé srovnávali, vzpomínali: "Nadějná mládež přebíhala z místnosti do místnosti a konečně usadila se v tělocvičně, kdež časem intervenovat musel některý člen ze sboru učitelského, by posedlost nepřešla v rozpustilost."

Dne 16.9. 1912 o osmé hodině ranní započal školní rok 1912/13 službami božími v Litomyšli. Dne 17.9. začalo pravidelné vyučování. První třídu se 56 žáky učil řídící Otakar Klika, druhou rovněž s 56 žáky učil Karel Morstadt a třetí třídu s 65 žáky Josef Zavoral. Celkem měla škola 177 žáků.

Již za dva roky se nad celou tehdejší říší Rakousko-Uherska snesly černé mraky 1. světové války. Zasáhly krutě všechny obyvatele, od nejmenších po nejstarší - drahota, hlad, rekvírování zásob na frontu, a pak to nejhorší - utrpení na válečných frontách. Mnoho mužů odešlo i z Osíka, mezi nimi také učitel Josef Zavoral. Nevrátilo se jich 38, jejich hroby jsou rozesety od Itálie po Sibiř. A teprve dva roky po válce se vracejí legionáři z Ruska. Konce války se nedočkal ani řídící Klika.

Novým řídícím učitelem se stal v roce 1918 Emil Jindra, který funkci zastával do roku 1926. Začalo se učit v novém státě, v Československé republice. Škola v Osíku patřila svými vyučovacími výsledky k nejlepším v Litomyšlském okrese. V roce 1920 bylo od do školy zavedeno první skromné elektrické osvětlení, v roce 1926 byla škola napojena na celoobecní elektrifikaci. O školu pečovala místní školní rada, přes zimní období se ve škole vařily polévky pro chudé děti. Jezdilo se na výlety, nejprve nákladními auty, později autobusy.

Dalším řídícím učitelem byl Bernard Veselý, vynikající pedagog, kronikář obce, vzdělavatel Sokola místního i okrskového, člen Hospodářské besedy v Osíku a mnoha dalších významných organizací, nositel řady ocenění za svoji pedagogickou činnost. Ve své funkci pracoval až do penzionování v roce 1939. Do roku 1941 jej zastupovala Anna Dvořáková, pak krátce Josef Duffek a od dubna 1942 byl na vedoucí funkci dosazen osecký rodák Karel Novák. Ten vedl školu v těžkých dobách nacistického útlaku, ten také zažil rušný konec 2. světové války, který se nevyhnul ani naší škole.

4. května 1945 obsadil školní budovu oddíl německé armády, který zde zřídil pečlivě střežené propagační kanceláře ustupujících hitlerovských vojsk. 8. května urychleně odtáhli, stačili však zničit co se dalo. Za dva dny se ve škole ubytoval oddíl ruské armády, který školní budovu včetně bytu upravil na polní lazaret se 120 lůžky pro zraněné a nemocné vojáky, ve staré škole byly kuchyně, v Horní hospodě koupelny a sprchy, u Vytlačilů opravna aut. Lazaret sloužil celý měsíc.

Poválečné období přineslo nejen nový elán do života, ale také mnoho zásadních změn. Odděleny byly od obecné školy třídy měšťanské školy, začala se učit ruština. V roce 1946 je v budově zřízena třída mateřské školy, která zde byla až do roku 1956. Obnovena činnost Sokola. Škola svými výsledky opět patří mezi nejlepší v okrese.

Rok 1948 změnil politickou orientaci naší republiky. Také školství doznalo řadu změn a úprav. Vstoupil do života Zákon o jednotné škole s povinnou devítiletou docházkou: 1. stupeň (národní škola) s 1. - 5. ročníkem, 2. stupeň (střední škola) s 6. - 9. ročníkem. Další léta přinesla i další změny. Školy byly měněny podle sovětských vzorů v nástroj diktatury proletariátu. Nastalo období politických procesů, násilné kolektivizace, postihů rolníků i nehodící se inteligence, hlavně církevní. Ježíšek byl nahrazen Dědou Mrázem. Učitelé byli zapojeni do politické propagace.

Další velká změna zasáhla školství v roce 1953. Strana a vláda potřebovala pracovní síly, hlavně v pohraničí. Nový školský zákon zrušil 9. třídy, zrušil čtyřletá gymnázia, zavedly se jedenáctiletky, upraveno bylo i studium na Vysokých školách. Absolventi dostávali závazné umístěnky.

V srpnu 1958 odchází Karel Novák do důchodu, na ředitelské místo nastupuje Josef Dastych, vynikající učitel, muzikant a malíř. Učil před válkou v Budislavi s Petrem Jilemnickým, za války v Jarošově spolupracoval s partyzány. Josef Dastych začal také s velkými stavebními úpravami, které už naše mírně stárnoucí budova začal potřebovat: dolní kabinet rozdělen na šatnu a kabinet, vyvedena voda ze sklepa do patra a dána umyvadla do tříd, úpravy bytu (1958), nová elektroinstalace (kabely pod omítku), odpady do tříd, nové podlahy z parket ve třídách, chodník z betonových dlaždic nahradil původní cihlový (1959).

Stavební práce dále pokračovaly až v roce 1972. Při budování kanalizace přes obec byl zmenšen parčík před školou, postavena nová opěrná žulová zeď, přemístěna socha sv. Jana Nepomuckého, rozšířena vozovka a vybudován chodník, skáceny dva velké smrky u nového schodiště.

Nyní se ještě vraťme zpátky do 60. let. Žáci tehdy dosahovali výborných výsledků nejen v učení, ale také se svým maňáskovým divadlem, ve výtvarných soutěžích. Vynikajících úspěchů dosahoval pěvecký kroužek. K 50. výročí školy (1962) proběhla výstava dokumentů, dětských prací a obrazů Josefa Dastycha. Po odchodu Josefa Dastycha do důchodu v roce 1973 nastupuje na ředitelské místo Josef Klouda.

Prázdniny 1974 byly opravdu rušné: na Pohodlí byla zrušena škola a žáci (14) i inventář byli přemístěni do Osíka. Musel být zřízen autobusový spoj, školní družina, přebudována šatna, zajištěno stravování a vybavení školní družiny pomůckami.

Škola navazovala svou činností na vše dobré, co zde bylo: pěvecká vystoupení na různých veřejných schůzích, kroužky pro žáky, kulturní akce jak pro žáky tak pro děti z mateřské školy. Oblíbenými se staly pochody do vojenské posádky na Pohodlí (až do roku 1990). Od roku 1980 začínají žáci pravidelně jezdit na plavecký výcvik; nejprve mladší ročníky (několikrát s MŠ), od roku 1993 pro všechny žáky. Neutěšená situace byla v letech 1974 - 1986, kdy se zde učitelé velmi střídali; teprve potom se učitelský sbor zkonsolidoval. V roce 1976 začala velkolepá přestavba našeho školství, tzv. množinová, maximálně náročná.

V rámci akce Z byl v roce 1976 vybudován velký septik. Na to navazovalo bourání suchých záchodů a výstavba splachovacích WC, kterou však Okresní stavební podnik ve Svitavách (OSP) nezvládl a musel ji dokončit Místní národní výbor (MNV). Při tom byla vyměněna všechna okna v suterénu, na všech záchodech a na odpočívadlech, zřízen zadní vchod do školy. V roce 1979 byla také zřízena nová školní družina v horním kabinetě. Kvůli tomu musela být prostřední třída přepažena na třídu a kabinet.

Generální elektroinstalace (1980 - 1981): obrovská akce, zajišťovaná OSP. Podnik však dodal pouze dva elektrikáře, kteří dělali jen svoji odbornou práci, ostatní práce (vytloukání, probourávání zdí, zednické práce, vymalování) zůstalo na brigádnících z řad rodičů. Naštěstí tito elektrikáři byli takoví odborníci, že mohli měnit nedomyšlený projekt. Za prázdniny 1980 byly zapojeny akumulačky. Zmizela kamna na uhlí, opravena byla tělocvična (parkety, topení), nové osvětlení po celé budově, byt 1. kategorie a štuková výzdoba chodeb.

V roce 1982 byla škola napojena na celoobecní vodovod,, v roce 1985 vybudována izolační zeď na chodbě za tělocvičnou, vyměněny okapy, ve školní družině byly obloženy zdi dřevem. V roce 1983 jeli poprvé starší žáci z Osíka do Prahy, tato akce se vždy po několika letech opakuje.

Přestavba školství byla zakončena v roce 1983, započato s úpravami této přestavby, Roku 1988 ministerstvo školství konstatovalo, že se přestavba příliš nepovedla; ruší se množiny. Pak však přišel rok 1989 a všechno bylo jinak.

Po zrušení vedoucí úlohy KSČ a zrušení výchovy v duchu marxismu-leninismu začalo období, kdy "staré neplatilo a nové nebylo". Zkušený pedagogický sbor překlenul dobře toto období a začal pracovat v nových podmínkách, přestože to nebylo vůbec jednoduché. Nejdůležitější zůstala, jako vždy, kvalitní práce se žáky. Začalo se s výukou angličtiny a němčiny (později zůstala pouze angličtina). Založena Rada školy.

V roce 1993 byly započaty přípravné práce pro stavbu nové sportovní haly, zlikvidovala se školní zahrada. V dalším roce montáž kostry haly a její vyzdění, v roce 1995 byla hala otevřena veřejnosti. Se školou je spojena chodbou pro rychlý přesun žáků na cvičení. Vzhled haly je přizpůsoben tvaru školy.

V červnu roku 1994 se začala měnit všechna původní okna školní budovy. Zároveň s tím se opravovala značně poškozená fasáda a hlavně plastiky Komenského, pak přišly na řadu nátěry fasády. Vymalovány třídy a chodby, obloženy zdi u umyvadel, upravena šatna, atd. Vyučování začalo 5.9. ve škole vonící novotou. Po tři večery byla škola slavnostně osvětlena.

Další úprava čekala školní budovu v roce 1996. Od dubna budováno centrální plynové vytápění (napojení školy na kotelnu ve sportovní hale). Kvůli složitosti budovy se protáhly práce do konce září, které naneštěstí bylo velmi chladné a učilo se v mateřské škole a na obecním úřadě. Topení zavedeno do celé budovy mimo byt.

Do školy začal pravidelně docházel Mikuláš se svou družinou, pro žáky bylo každoročně připraveno mnoho krásných akcí (divadel, koncertů, výletů, výstav), od roku 1994 pravidelné bruslení na zimním stadionu v Litomyšli. V únoru se konává oblíbený diskokarneval. Škola se zapojila do celosvětové akce "Na vlastních nohou", známou jako Stonožka.

Nový nábytek

v roce 1998 díky přízni sponzorů byla vybavena novým nábytkem celá jedna učebna. V následujícím roce, za odměnu za ubytování cizinců v hale a ve škole při konání TenSingového festivalu v Litomyšli, byly pořízeny stolky a židle do dalších dvou tříd. V roce 2000 Obecní úřad zakoupil stolky a židle i do poslední třídy.

Roku 2000 odstoupil ze své funkce Josef Klouda; v konkurzu se stala novou ředitelkou Mgr. Eva Hrdonková. V následujícím roce je z uvolněné bytu zřízena pátá učebna a nové prostory pro školní družinu. Opraveny jsou hlavní dveře, zrekonstruovány prosklené vnitřní dveře. Nová učebna je vybavena novými stolky, židlemi a tabulí. Nového nábytku se v roce 2002 dočkala i nová sborovna.

Devadesátiletá Základní škola v Osíku zažila hodně dobrého i špatného. Je však připravena na další práci, na další změny a hlavně na další úspěchy. Ať je jich co nejvíce!

Zdroj: www.osik.cz