|
Fara Cetkovice, politický okres Moravská Třebová |
|
Spolu s kostelem sv.
Filipa a Jakuba patří k historicky a umělecky nejcennějším stavbám Cetkovic i
budova zdejší fary. Pochází z roku 1762. Původně byla postavena jako letní
sídlo posledního hradišťského opata Pavla Ferdinanda Václavíka, pod jehož
správou se klášter Hradisko u Olomouce stal přední oporou josefinismu u nás.
Avšak ani podpora vládních kruhů jej neuchránila od osudu mnoha jiných
klášterů té doby u nás. 18. srpna 1784 byl klášter zrušen. Jeho poslední opat
Pavel Václavík strávil poslední chvíle svého života na Svatém Kopečku u
Olomouce, kde také 13. listopadu 1784 zemřel. V Cetkovících se dodnes
dochoval jeho erb zdobící vchod do farní budovy, která je vedena v seznamu
nemovitých památek chráněných státní památkovou péčí pod číslem 0422. V horní
části erbu je umístěn kardinálský klobouk se dvěma šňůrami, na každé po šesti
střapcích, jež jsou znakem biskupské hodnosti. Dalším vyjádřením téže
hodnosti je pod kloboukem umístěná biskupská mitra, pod níž je vztyčen
dvojitý cyrilometodějský kříž, který byl znakem moravských církevních
hodnostářů. V dolní části erbu jsou umístěny dva oválné štíty. Na pravém je
svatý Štěpán, který byl patronem hradišťského kláštera, na levém pohoří s
knížecí korunou a dvěma hvězdami, osobní znak opatů. Přiložená biskupská
berla obrácená závitnicí venkovním směrem značí, že opat měl nad klášterním
panstvím suverénní soudní pravomoc (na rozdíl od berly postavené obráceně,
která znamená, že řád' resp. klášter, byl právně podřízen biskupovi). Písmena
PW a AG umístěná po stranách erbu jsou počátečními písmeny slov Pavel
Václavík, abbas gradicensis (opat hradišťský). Uvnitř fary se nachází několik
umělecky cenných památek. Na schodišti je to obraz Madony se sv. Dominikem,
jenž je dílem neznámého autora z konce 18. století. Další dva umělecky cenné
obrazy, pocházející rovněž z dílny neznámého autora, jsou umístěny ve velkém
sále farní budovy. Jedná se o portrét opata Pavla Vaclavíka z druhé poloviny
18. století a kompozičně bohatě rozvinutý obraz Glorifikace sv. Linharta z
téhož období. Dokladem kvalitní kamnářské práce druhé poloviny 18. století
jsou pak kachlová kamna z doby kolem roku 1762, jež se rovněž nacházejí ve
velkém sále farní budovy. Nejcennější památkou uloženou v depozitáři fary je
stříbrný, bohatě zlacený pozdně renesanční kalich z roku 1625, který podrobně
popsal v roce 1904 ve 21. ročníku Časopisu vlasteneckého muzejního spolku v
Olomouci František Lipka následujícími slovy: "Čas od času podnikám
vycházky do okolí svého působiště za účelem zinventarizování všeho co
pamětihodného z minulosti po naše dni se zachovalo. Často arci řekne se
badateli, že snaha jeho, dopátrati se čeho cenného, bude marná. Tím ovšem
nesmí být badatel odstrašen. Podobně vedlo se mi v Cetkovicích u Jevíčka. Ani
v kostele, ani na faře, neshledal jsem ničeho zvláště památného, zato však v
zakristii našel jsem pozoruhodný kus kostelního fondu, totiž vzácný kalich
renesanční A tak přes ujišťování, že kostel nemá nic historicky nebo umělecky
významného, nalézáme přece aspoň zbytek dokumentující kulturní snahy předků.
Doba, kdy cetkovský kalich byl pořizován, byla pro uměleckou tvorbu
nepříznivá. Jest proto tím cennější, ježto se z doby pobělohorské jenom málo
památek podobných zachovalo. Kalich je masivní, ze stříbra, silně zlacený.
Jeho šestistupňová noha má na vnitřní obrubě při okraji vyrytý ozdobnými
literami tento nápis: Léta 1625 za kněze Caspara Konatowského, faraře
Czetkowského, nákladem Wiernych farniku gest sprawen (pořízen). Na spodku je
galejka s hojným prolamováním, pak přechází noha v šestiboký stvol s bohatým
rostlinným dekorem přeneseným jednoduše profilovanou římsou spodněji a po druhé
nodem (ořechem) sličně tepaným. Do stěn stvolu na půdě rýdlem ozdobně
řádkovaně poznamenáno pod ořechem Mana a nad ořechem IHESYS. V ornamentu na
ořechu střídá se okřídlená hlavinka andílčí (6x) s plastickými růžicemi. Kupa
kalichu, nahoře lehce rozšířená, ve spodní části podchycena prolamovaným
mřížovím (3 x hlavinka andílčí s liliovým ornamentem) a nad římsou
profilovanou páskou, ozdobena jest drobnějším ornamentem (dvojího typu,
střídavě). Velmi zdařilá ukázka domácí renesance, nejen koncepcí, ale i pečlivým
provedením. « Tolik František Lipka. o výše citovaném nápisu se zmiňuje na
str. 117 Vlastivědy moravské, oddílu Jevický okres také Benjamin Popelka,
který ho však dává do souvislosti se starou monstrancí, jež se však v
současné době již v depozitáři fary nenachází V tomto případě se bud'jedná o
nepřesný popis, nebo monstrance v té době skutečně existovala a později byla
přepracována na kalich, přičemž podstavec zůstal ponechán v původní podobě.
Mohlo jít však také o omyl. Co se týká samotného kalichu, je ve farní kronice
v zápise z roku 1909 uvedena i následující poznámka. "Stříbrný kalich z
roku 1625 sbírkou farníků tetkovských i pro kostel zhotovený byl již velice
chatrný zvláště kuppa a patena, které musely býti notě pořízeny a celý kalich
v ohni znovu pozlacen za 111.40,- K" Po zrušení hradišťského kláštera se budova zámečku dostala
stejně jako celé bývalé klášterní panství do správy Náboženského fondu, který
z ní zřídil faru. Avšak již v následujícím roce (1785) fara vyhořela, a totéž
se opakovalo i v roce 1818. Prvním stálým cetkovickým duchovním se stal 5.
června 1788 již v úvodní části zmiňovaný Thaddeus Basileus Wallon, který zde
poté působil plných 24 let. Jeho dalšími nástupci byli: Neoddělitelnou součástí
náboženského života farnosti bývaly také poutě. Cetkovická se konala od
nepaměti vždy první květnovou neděli. Častá bývala také procesí do okolních
poutních míst. O velikonočním pondělí na Kalvárii do Jaroměřic, první
červencovou neděli do Suchdola u Konice a po 15. květnu bývaly dvou až
třídenní poutě do Křtin nebo do Sloupa. Výjimkou nebyly ani soukromé poutě do
Vranova u Brna, na Hostýn, Svatý Kopeček, do Vambeřic či do Mariazellu v
Rakousku, nebo do francouzských Lourd.V souvislosti s historií farní budovy
nebude zajisté bez zajímavosti se zmínit také o jedné smutné události, ke
které tu došlo za veliké bouřky v roce 1904. Velmi barvitě celou událost
vylíčil v prvním díle Kroniky cetkovické národní školy její tehdejší řídící
učitel Edvard Matoušek. "Jaro roku 1904 zahájilo svůj příchod
několika nádhernými dny, které koncem března probudily rostlinstvo předčasně
k životu. Bylo však bouřlivé Již 5. dubna Cetkovice měly první vydatnou
bouřku a poté bouřilo každý den. Práce polní zdržely se velmi hojnými dešti a
chladem, za kterého pole nemohla vysychati. Stromoví ovocné, jež na konci
března téměř bylo již na rozpuknutí, odkvetlo teprve ke konci května. Vše
kvetlo bohaté, co strom, to kytice. Po chladném květnu následoval teplý
červen s mnohými bouřemi, z nichž jedna stala se neblaze Cetkovicím památnou.
V úterý dne 21. června 1904k večeru přihnaly se vířivé černé mraky a srojily
se nad samou vesnicí Nastala bouře tak prudká, že podobné nebylo pamětníka.
Nepršelo příliš, ale blesk za bleskem šlehal temnotou, hrom burácel
strašně.Při každém zablýsknutí zdálo se, že uhodilo. Najednou, bylo právě půl
desáté na večer jakoby zvláštním kulovým bleskem všecka obloha se zapálila a
hrozná rána třeskla v nejbližším sousedství. Lidé poděšeni vybíhali, odkud
nejdříve oheň vyšlehne. Nehořelo a mysli počaly se utišovať, až z fary
rozlétla se smutná zvěst že děvečka, 22letá Julie Kubínová z Cetkovic bleskem
byla zabita. Uhodilo současně na třech místech do farské střechy a do komína.
Blesk roztříštil u krovu trámy podpůrné, v sále strhl asi třetinu stropové
omítky, přeskočil do ložnice farářovy a sjel po elektrickém vedení domovního
zvonku ke dveřím kuchyně, kde vtom okamžiku, vraceje se ze siné, octla se
zmíněná děvečka se sestrou pana konsistoriálního rady a faráře P. Josefa
Kučery a s jinou příbuznou.Julie Kubínová v osudném okamžiku nejspíše
spolehla se na skobu u zámku při dveřích a zaplatila to životem. Ostatní
obyvatelé fary odnesli příhodu leknutím, ale všichni byli neštěstím zdrceni a
zoufalí Přesmutná byla chvíle, když dostavili se naříkající otec a matka, aby
mrtvou z fary ještě v noci dali odnésti domů. Na mrtvole bylo pozorovati
veliké zážehné rány na hrudi blízko srdce. Lékař ujisti, že smrt nastala
okamžitě. Pohřeb se konal za velikého účastenství teprve 24. června. Týž den
(21. červen) uhodil hrom také do topolu před statkem Aloise Baráka čís. Budova fary prošla
několika nákladnými opravami. Zvlášť rozsáhlá byla v roce 1973.
Prvořadá pozornost při ní byla věnována výměně oken, která byla v havarijním
stavu. Současně probíhala i oprava fasády budovy a byly natřeny střešní
žlaby. Na hlavní řemeslnické práce získal farní úřad zedníky-důchodce z
Újezdu u Boskovic, s ostatními pracemi vydatně vypomohli brigádnicky farníci.
Náklady na opravu fary si vyžádaly částku 55100 korun, z nichž část
(35079.10,- Kčs) uhradilo církevní oddělení Okresního národního výboru v
Blansku. Zatím poslední opravy proběhly v roce 1998 Zdroj:
www.cetkovice.cz |
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 2.12.2013 |