Kostel sv.Filipa a Jakuba v obci Cetkovice, politický okres Moravská Třebová

Kostel sv.Filipa a Jakuba

Cetkovice, politický okres Moravská Třebová

Dnešní farní kostel sv. Filipa a Jakuba v Cetkovicích byl postaven v letech 1699 až 1700. Dle několika málo dochovaných zpráv se však zdá, že malý kostelík, pravděpodobně dřevěný, tu stával již v dobách dřívějších. Tento fakt dosvědčuje mapa Moravy od Pavla Fabricia z roku 1575, kde jsou Cetkovice vyznačeny věžičkou. Z dalších nejbližších sídel jsou zde zřetelně zaznamenány pouze Boskovice, Letovice a Jevíčko. Z roku 1591 se až do dnešních dnů dochovala starobylá kamenná křtitelnice, na jejíž horní obrubě je vytesán dosud ne zcela uspokojivě vysvětlený nápis:"1591 Pavel Hlafcha nato chadal." Z doby o něco pozdější pochází stříbrný, bohatě zlacený kalich, uložený v depozitáři fary.

Cetkovická farnost byla zřejmě výnosná, protože při generální vizitaci konané v roce 1628 opatem hradišťského kláštera, bylo zdejšímu kurátovi uloženo, odvádět z jeho příjmů klášteru 200 zlatých. Z téže doby pochází také další informace, podle níž byly Cetkovice přifařeny někdy kolem roku 1628 dočasně ke Knínicím, kde byla vedena i farní matrika. Od roku 1661 je vedena křestní matrika znovu v Cetkovících. V jejím záhlaví je poznamenáno: "Od obnovení duchovní správy. " Od tohoto roku jsou také opět dosazováni do Cetkovic kněží přímo z hradišťského kláštera. Zpočátku přebývali na zámku v Šebetově, odkud byli cetkovickými sedláky přiváženi o nedělích a svátcích k pravidelně konaným pobožnostem do vesnice. Později jim jako dočasné obydlí sloužil také malý domek, který se nacházel v místech, kde stojí dnešní farní budova. Po postavení letního sídla posledního opata hradišťského kláštera Pavla Václavíka využívali od roku 1762 také tuto budovu

Dnešní farní kostel sv. apoštolů Filipa a Jakuba, později několikráte přestavovaný, začal být budován roku 1699. Svědčí o tom listina hradišťského kláštera ze dne 6. července 1699, uložená dnes v Moravském zemském archívu v Brně, jíž biskupská konsistoř povoluje novou výstavbu kostelů vážanského a cetkovického. Strohý úřední údaj blíže osvětluje zápis ve staré gruntovní knize z roku 1713 uložené v archivu města Jevíčka, kde je mezi údaji přepsanými z nějaké starší kroniky, která se do dnešních dnů nedochovala, poznamenáno: "V dědině Cetkovicích jest zbořen starý chrám Páně až do základů znovu vystavěn. Vzaly se na to peníze zádušní Pak všichni zádušníci po něčem na ten chrám Páně sv. Filipa a Jakuba dávali. Co se nedostávalo, doplnil opat Norbert Želecký. Ten všelijakým řemeslníkům zaplatiti ráčil. My pak všichni jsme se uvolili každoročně dvě mše svaté sloužiti dáti." Zápis poprvé zveřejnil vlastivědný pracovník Ing. Jaroslav Pinkava v roce 1973 v publikaci Úsobrno minulosti a přítomnosti.

Z dalších nečetných zpráv o historii cetkovického kostela se ve Vlastivědě moravské, části Jevický okres, z pera Benjamína Popelky dozvídáme, že chrám Sv. Filipa a Jakuba v Cetkovicích byl vysvěcen 21. září 1741. Uvedený údaj je však třeba poněkud poopravit, protože při rozsáhlých opravách kostela v roce 1975 byla objevena při přemisťování oltáře v jeho menze malá kovová dózička o průměru 6,5 cm, ve které byl ukryt vzácný, latinsky psaný pergamen z roku 1700, který dosvědčuje, že k vysvěcení kostela došlo již v tomto roce. Obsah je následující: "Roku 1700,dne 29.měsíce srpna,je Ferdinand, svaté říše římské svobodný pán, baron ze Schröffenheimu, biskup sebastinský katedrály olomoucké prelát, scholasticus a sufragen, posvětil jsem kostel a tento oltář ke cti svatých Filipa a Jakuba a ostatky svatých mučedníků Justa a Benigna v něm uložil." Zmíněné ostatky zde byly taktéž nalezeny. Uvedený dokument tak opravil dosud v odborné literatuře často mylně uváděný údaj o stavbě kostela trvající 42 let (1699-1741) a jeho konsekraci v roce 1741. Z uvedeného je patrné, že kostel byl postaven za necelý rok a ihned poté také vysvěcen.

Od roku 1700 obstarávali nadále duchovní správu v Cetkovicích administrátoři dosazovaní sem přímo hradišťským klášterem. Nevýhodou však bylo, že se téměř každého roku měnili. Zdá se, že od této chvíle již také trvale sídlili v Cetkovicích, jak dosvědčují údaje o páteru Jiřím Růžičkovi z roku 1751, který v té době v obci trvale pobýval. Ve vlastnictví hradišťského kláštera byl kostel do roku 1784, kdy byl klášter zrušen, a správa jeho statků připadla Náboženskému fondu. Ten prohlásil cetkovickou farnost za samostatnou. Dne 5. června 1788 sem byl investován první stálý duchovní, jímž se stal dosavadní local doktor bohosloví P. Thaddeus Basillius Wallon, o jehož lidumilnosti a snaze šířit vzdělanost mezi prostým obyvatelstvem se v Cetkovicích vyprávělo ještě dlouhá léta po jeho smrti. Jako duchovní správce zde působil do roku 1812, tedy plných 24 let. Poslední léta svého života trávil jako farář v Tištíně, kde také zemřel.

Po jeho odchodu se v Cetkovicích vystřídali následující kněží: Melchior Rozsypal (1812-1823), Vavřinec Mucha (1824-1828), Ondřej Růžička (zemřel 7. 2. 1836) a Antonín Stettner, který patřil mezi nejoblíbenější cetkovické duchovní. Do vesnice přišel v roce 1836 a poté zde setrval až do své smrti 13.dubna 1856. V obci byl znám nejen jako vynikající kněz, ale také dobrý lékař a velký lidumil. Nebylo bídy, o níž by nebyl informován, a nebylo domu, který by nenavštívil, bylo-li třeba pomoci nemocným a potřebným. Jeho sluha Rittner přinášel nemocným jídlo a léky a pan farář sám o nemocné osobně pečoval. Po jeho smrti po něm nezůstalo žádné jmění, protože za svého života rozdal všechno, co měl. Zastával totiž názor, že kněz se nemá zabývat světskými radovánkami a hromadit jmění, nýbrž že se má zajímat o vyšší ideály. Prosazoval také myšlenku, že pokud kněz zemře, mají po něm jeho farníci veškerou pozůstalost rozebrati, což se také stalo. Jak uvádí cetkovická obecní kronika: "Zůstala po jeho smrti fara úplně prázdná, protože farníci si veškerý jeho majetek rozebrali".

Třicátého června 1856 byl investován na cetkovickou faru Josef Hrbáček, narozený 9. prosince 1812 v Kralicích u Prostějova. Duchovní správu vedl do 30. dubna 1885, kdy odešel ze zdravotních důvodů na zasloužený odpočinek do Prostějova, kde za necelý rok (14. dubna 1886) zemřel. Poté krátce působil v Cetkovicích jako administrátor Tomáš Ševčík z Knínic, kterého 1. června 1885 vystřídal Josef Kopecký, který zde poté setrval do roku 1896. Zemřel 12. června 1896 po dlouhé a těžké nemoci. Obyvateli Cetkovic byl velmi milován a ctěn pro svou vzácnou, milou a dobrosrdečnou povahu. S velkým napětím byl proto očekáván jeho nástupce, jímž se stal 18. října 1896 páter Josef Kučera, před tím působící jako farář v Horním Štěpánově, rodák z Vídně o Velkého Meziříčí. Ve svůj úřad byl uveden 29. října téhož roku. V kronice národní školy je o celé akci poznamenáno: "Dne 18. října 1896 investován na zdejší faru P Josef Kučera, předtím farář v Horním Štěpánově. Narodil se ve Vídni u Velkého Meziříčí dne 2.listopadu 1843 a dokonav bohoslovecká studia v Brně byl na kněze vysvěcen 9.července 1869. Zastával potom na různých místech úřad kněze pomocného, načež byl farářem v Židlochovicích či Brna, v Nikolčicích u Hustopečí a posledně v Horním Štěpánove. Katoličtí občané z přifařených obcí Cetkovic, Uhřic či Světlé; sbor učitelský školní mládež; spolky hasičský či veteránský uvítali dne 29. října 1896 nového svého správce způsobem důstojným. Slavnostní průvod, maje v čele hudbu, šel panu faráři až ke kamennému kříži před Světlou naproti, kdež se zastavili, čekaje, až se pan farář; pro něhož se starostové přifařených obcí do Štěpánova vypravili, objeví Brzo očekávaný jsa doprovázen cetkovickým bauderiem, přibyl a byl sborem učitelským či družičkou za školní mládež uvítán. Jak učinili též svými předsedy(veliteli) spolky hasičský a veteránský. Nato průvod se bral za hlaholu písně Bože, chválíme Tě do chrámu Páně. Večer bylo v Cetkovicích osvětlení či sbor hasičský uspořádal k faře průvod s lampiony u fary zapěla omladina cetkovská za řízení učitele Jakuba Hrazdíry příhodné sbory či hudba zahrála několik pěkných skladeb. Slavností ruch trval dlouho do noci."

V průběhu 18. a 19. století postihlo Cetkovice několik velkých živelných pohrom, o nichž jsme podrobně psali v předcházející kapitole. Od jejich zhoubného vlivu nezůstala ušetřena ani fara a kostel. Dne 27. června 1785 vyhořely při velkém požáru obce obě budovy a historie se opakovala i 25. července 1818. Tehdy zůstal ušetřen pouze starý dřevěný kříž stojící nedaleko kostela, což obyvatelé Cetkovic považovali za obrovský zázrak, protože rozzuřeným plamenům padly za oběť i čtyři lípy a dřevěné zábradlí nacházející se v jeho bezprostřední blízkosti. V obecní kronice je o celé události na str. 29 poznamenáno: "Kříž, který nyní na témž místě stojí před kostelem, zůstal strašného toho požáru neporušen, ačkoliv kolem něho čtyři lípy či zábradlí až k zemi shořely, což lidé nejinak, než za pravý zázrak vykládajíce, napotom kříž ten ve velké uctivosti měli."

V roce 1865 obdržel kostel nové věžní hodiny, které pořídila občanská záložna. Hodiny stály 1006 zlatých a jejich správou byla pověřena obec. V této době se kolem kostela rozkládal starodávný hřbitov, na němž se však již od roku 1835, kdy byl založen nový hřbitov na nivce za vesnicí, nepohřbívalo. V letech 1867 a 1868 proto byla hřbitovní zeď zbořena a kostel tím nebývale získal na kráse. Ve zlepšování jeho vzhledu bylo pokračováno i v letech následujících. V průběhu let 1873 a 1874 byla odstraněna malá a neforemná okénka, která byla nahrazena okny mnohem většími a hezčími, byl upraven vchod na kruchtu, čímž bylo získáno mnohem více místa pro věřící. Došlo také na úpravu vnitřku kostela. Řada památek, pocházejících z této doby i ze staršího období, se dochovala až do dnešních dnů. Vedle již vzpomenuté kamenné křtitelnice z roku 1591 a vzácného kalichu z roku 1625 je to např. poboční oltář na straně evangelní pocházející z roku 1785, jehož součástí je kvalitní rokoková socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Z téže doby pocházejí i čtyři kovové svícny umístěné na témže oltáři a drobnomalba hlavy světce od neznámého umělce nad hlavním vchodem pod kůrem. Kvalitní truhlářskou prací z konce 18. století je dřevěná zpovědnice. Umělecky cenný je také obraz archanděla Gabriela z konce 18. století. Všechny tyto památky jsou chráněny Státním památkovým ústavem. Z dalších cenností nacházejících se v kostele stojí za zmínku ještě hlavní oltář, který byl poněkud upraven v roce 1974 sejmutím sochy Panny Marie a sejmutím soch dvou světců, a dále obraz patronů kostela sv. Filipa a Jakuba, umístěný nad vchodem do sakristie.

O tom, že cetkovičtí farníci si svého kostela vždycky hleděli a nebyli vůči němu nikterak skoupí, svědčí i množství darů, za něž mohla být postupně pořizována další výbava kostela. V roce 1879 byl např. zakoupen nákladem 400 zlatých Boží hrob, dalších 1050 zlatých bylo vynaloženo na opravu fary. V roce 1886 byla pořízena korouhev baldachýn a socha Lurdské panny Marie, v roce 1893 byly zakoupeny nové varhany, následujícího roku monstrace, kalich a ciborium.V roce 1906 doplnila majetek kostela stříbrná monstrance s drahými kameny a nový zvon Filip Jakub. (Původní dva zvony byly přelity po velkém požáru roku 1818 zvonaři Vaňkovými ze Sloupnice.)

Velkou událostí se stala pro vesnici v roce 1888 kanonická visitace konaná brněnským biskupem Františkem Bauerem. O jejím průběhu je v Kronice národní školy referováno následujícím způsobem: "Dne 12. či 13. července 1888 vykonána v Cetkovicích nejdůstojnějším biskupem brněnským Fr. Bauerem kanonická visitace či zkouška školní mládeže z náboženství Dlouho předtím konaly se přípravy jak ve škole, tak i na faře a v obci k důstojnému uvítání jeho biskupské milosti. Již v pondělí 9. července započato školu vykrášlovati či stavětí brány slavnostní, které se následkem neomrzelé píle zdejší omladiny vskutku krásně vydařily Jedna byla postavena před mostem poblíž kříže Kubínova, druhá mezi hospodou či plotem školní zahrady Občané uhřičtí zřídili pěknou bránu na cestě ke hlavnímu vchodu do kostela) poblíž statku č. 18. Před ozdobenými budovami školní a farní stály chvojnýmí věnci otočené stožáry, s nichž vlály dlouhé prapory červenobílé, na školní budově mezí oběma prapory na stožárech splýval mohutný prapor z barev rakouských. Učírny JI. a LIL třídy byly vkusně dekorovány, zejména líbily se emblémy biskupské Ve čtvrtek o čtvrté hodině odpolední sešla se mládež školní k uvítání jeho biskupské milostí, který ze Štěpánova měl přijeti. Četné bauderium vyjelo jemu odtud naproti. K hodině šesté teprve dáno znamení, že nejdůstojnější pan biskup přijíždí. Dlouhý průvod družiček bíle oblečených, dětí školních a dospělých ihned se uspořádal, ale právě ve chvíli dojezdu spustil se prudký déšť, takže vše se rozutíkalo, a pořádek zase učiněn, když jíž nejdůstojnější pan biskup stanul před farou, kdež jedna zpřečetných družiček po krátkém oslovení podala nejdůstojnějšímu hosti pěknou kyticí. Po krátkém uvítání J B. Milostí farářem zdejším a starosty obecními, vykonaly se obřady kostelní Večer byly veškery domy poblíž kostela, zejména školní budova, ve všech oknech osvětleny Pěkně se vyjímaly četné transparenty příležitost-ne. Po deváté hodině večerní uspořádal se průvod spolků hasičských z cetkovic, Uhřic, ze Světlé a zdejšího Spolku veteránského a dětí školních, jež každé rozžatou svíčku na žerdi neslo, a hnul se k faře. Tam zazpívala zdejší omladina, kterou před tím dlouho pan učitel J. Hrazdira cvičil, sbory příležitostné střídavě s mládeží školní, která zapěla několik písní, vše doplňovala pěkná hudba zdejší kapely Po vyvolání zdaru a slávy nejdůstojnějšímu velepastýři, zakončena večerní tato ovace hymnou papežskou. Dne 13. července (v pátek) po tiché mši svaté zavítal nejdůstojnější biskup do školy kdež se jemu představil zdejší sbor učitelský a byl téměř po dvě hodiny přítomen ve II. a III. třídě zkoušce z náboženství, načež udílel v kostele asi 400 biřmovancům svátost biřmování Po třetí hodině odpolední odejel nejdůstojnější biskup doprovázen jsa bauderiem a školní mládeží do Kníníc. Obec cetkovská nešetřila nákladů ani práce, aby nejdůstojnějšího velepastýře slušně uvítala a dobrý úmysl povedl se úplně Dny ty zajisté dlouho utkví v pamětí lidu."

Podruhé zavítal biskup František Bauer do Cetkovic 14.července 1900. Stejné jako při své první návštěvě v roce 1888 i nyní se jeho uvítání účastnila v hojném počtu vedle školní mládeže a členstva hasičských sborů z Cetkovic, Uhřic i Světlé také spousta lidí ze širokého dalekého okolí. Obec byla slavnostně vyzdobena a večer osvětlena. Ve školní budově byly umístěny hned tři osvětlené transparenty. Na jednom zářil biskupův monogram s emblémem biskupským,na druhém byl umístěn nápis: "Ejhle, kněz veliký, " na třetím: "Vítej, vzácný hosti". Večer byl uspořádán na počest vzácného hosta lampionový průvod, hrála hudba a zpívaly dětské sbory. V době svého pobytu ve vesnici pan biskup sloužil mši v kostele, pomodlil se za duše zemřelých farníků na zdejším hřbitově, přezkoušel školní děti ze znalosti náboženství a udělil svátost biřmování 150 biřmovancům. Stejně jako při své první návštěvě, byl i nyní s výsledkem návštěvy navýsost spokojen. Ve vesnici se zdržel dva a půl dne.

S obrovskou slavností bylo 1. června 1912 spojeno další biřmování, které u příležitosti generální vizitace vykonal v tento den v Cetkovicích brněnský biskup Pavel hrabě Huyn. Při té příležitosti se sešlo v obci opět veliké množství lidí ze širokého dalekého okolí. O slavnostním aktu je v prvním díle cetkovické obecní kroniky na str. 76 poznamenáno: "Dne 1. června bylo v Cetkovicích biřmování s generální visitací, již vykonal biskup brněnský Pavel hrabě Huyn. Uvítán byl slavnostně na cestě četným hasičským bauderiem, u fary velikými zástupy farníků a lidí přespolních. I odchod biskupův byl slavností a biskup jak ve škole, tak í v kostele zcela byl spokojen."

Dvacátéhosedmého června 1915 zasáhla oblast Malé Hané prudká bouře. Hromy a blesky, bičující jako ohniví hadi nebesa, vylily několikráte svou zlobu i na Cetkovicích. Ušetřena nezůstala ani věž kostela, jež byla úderem blesku poškozena, a proto bylo nutné přistoupit k její opravě. Práce byly svěřeny stavební firmě Jana Žáka z Jevíčka, pokrývačské práce provedl Alois Kostík ze Světlé. O celé události i o tom, Jak pokračovaly záchranné práce, a o významných událostech té doby, nám zanechal podrobnou zprávu v Pamětním listu, sepsaném 6. července 1915, v Cetkovicích, tehdejší farář František Pavlícek. Listina byla objevena v roce 1997 při generální opravě cetkovického kostela v báni věžičky. Její obsah je náslejující:

Pamětní listina

V neděli ve 12 hodin dne 27 června roku 1915 snesla se prudká bouře s deštěm a částečně zachvátila celý kraj Malé Ha-ne Za bouře vícekráte uhodilo. Jednou do Spičkovy vily č 22, podruhé do telegrafní tyče u hostince Souralového č.67 a po třetí zasáhl blesk i kostelní věž. Část blesku sjela po hodinách, roztříštivší trám a křidlici po věžních rafijích dolů k zemi směrem k Soukopovým č.20. Druhá přeskočila do malého zvonku umíráčku a z něho po drátěném laně do skříně v zákristii a odtud do země. Byl to blesk negativní, studený neboť ač celý květen a červen bylo veliké vedro a sucho, přece nikde nezapálil. To bylo příčinou, proč zřízen hromosvod. V úterý, na svátek Sv. Petra a Pavla konkurenční výbor zadal stavbu Janu Žákovi z Jevíčka, za přítomnosti členů těchto: Josefa Kubína č.45 předsedy a starosty Cetkovíc a Jana Širůčka č.2. Z Uhříc přítomen Jan Vašíček -pololáník a ze Světlé Tomáš Líznar - starosta. Zapisovatelem byl pan nadučitel Jakub Hrazdira. Když dne 6 července báně byla sňata nenalezeno v ní pamětních spisů žádných. Otvory v báni asi vše bylo zničeno. Špačci a kavky v ní hnízdily. Oprava věže musela býti zvětšená, neboť dřevo, na němž umístěn kříž a báně bylo shnilé, a tu pan Tomáš Soukopa z Cetkovic č.20 daroval potřebnou část dubu jejž měl nachystán na veřeje. Dřevo toto zpracoval stolař Zemánek či 8 a střechu opravil pokrývač Alois Kostík ze Světlé.

Poškození věže stalo se právě rok po tragické události v panovnickém rodu kdy dne 28. června roku 1914 zavražděn byl v Sarajevě studentem arcíkníže František Ferdinand z Este a jeho choť Žofie vévodkyně z Hohenbergu, což bylo příčinou světové války mezi Trojspolkem Rakouskem, Německem a Tureckem a Trojdohodou: Ruskem, Francií, Anglii, Srbskem, Černohorskem a naposledy naším věrným 33letým spojencem Itálií. Po 11 měsíčních těžkých bojích stojí tu Trojspolek neoslaben, dobyta byla sice přesilou Ruskou část Haliče, ale nyní od května roku 1915 s pomocí Boži nepřítel z Přemyšlu, z Karpat, Haliče a Bukoviny vypuzen a Lvov zase osvobozen. Na hranicích italských již měsíc marně se snaží nepřátelé dobýti přechod. Tyrolané a stateční obhájci armády Danklovy jenž má výtečný štáb, statečně se drží. Kéž Bůh všemohoucí dopřeje nám vítězného míru

Světová válka vyžaduje na národech obrovských obětí, milionová vojska bojují proti sobě, proto stále potřeba mužstva, peněz a životních potřeb, potravin neboť musí se vystačiti se zásobami co jsou v zemi. Proto na jednu hlavu vyměřena spotřeba 9 kg obilí měsíčně a k přípravě chleba užívati se musí mouka míšená s ječmenem nebo kukuřicí. Bílé pečivo, housky a cukroví z čistě bílé pšeničné mouky a chléb jest vůbec zakázán, stejně jako všechno šrotování ušlechtilých obilnin pro drůbež a dobytek. Pouze brambory nebyly rekvírovány. Ceny obilí a masa stoupaly úžasné, proto nařízeny maximální ceny jež však se neustále u masných produktů mění 1q pšenice stojí 41 korun, 1q žita 34 korun, 1q ječmene 28 korun, kukuřičná mouka 70 haléřů, vejce jedno 14 haléřů, uzené maso vepřové 1 kg 6 korun, hovězí 1 kg 3 koruny 20 haléřů, sádlo vnitřní 4 koruny 40 haléřů, 1 litr piva 44 haléřů. Že přes všechnu drahotu není nouze mezi lidmi veliká, děkovati tomu, že ženy děti a rodiče vojínů dostávají podpory čím chudší, tím větší (4000 korun měsíčně). Prvně mobilizováni byli vojíni od 21 let. To jich odešlo z farností nejvíce (42). Pak byly odvody 2l~ nevojáky až do padesáti let. Dosud padlých vojínů známých z úřadních listin 8, zajatých v Rusku 14 a několik nezvěstných. Také vystěhovalci z Istrije, Pačičová Marie s příbuznými, jsou v Cetkovících, Uhřicích a Světlé nastěhováni. Stát jim dává na výživu 90 haléřů denně. V měsíci květnu a červnu v bitvách u Haliče odňato bylo Rusům spojeneckým vojskem rakousko-německým 367 dětí, 1050 strojních pušek a zajato bylo 521 000 ruských vojáků.

C.k. poštmistrem Františkem Vyšinkou z Cetkovic darováno 7 starých stříbrných peněz a 8 starých pamětních měděných peněz. Ze sbírky školní darováno by/o 1 stříbrný peníz (6 krejcarů) a 6 měděných. Občanská záložna v Cetkovících v roce 1867 založená má v čele ředitelstvo: Eduard Matoušek, ředitel, bývalý zdejší nadučitel a c.k. okr. inspektor školní; František Vyšinka, c.k. poštmistr kontrolor; Josef Dračka, rolník Č 63, pokladník. Včele 12 členné dozorčí rady Jakub Hrazdira, nadučitel.

V roce 1911 postaven byl obecní vodovod firmou Rosenberg - Kindl - Hradecký nákladem 40 000 korun po tříletém sporu se zdejším mlynářem Františkem Letfusem Č. 99 v příčině vodního práva. Obec zastupovali Hrazdira, obecní tajemník. Konečně spor smírem stran dobrovolně ukončen ve prospěch obce.

V témže roce provedena přístavba nynější čtyřtřídní školy pod střechu. Rok na to, 15. září byla nová tato škola po provedené kolaudaci církevně vysvěcená.

Dle sdělení pokrývače Aloise Kostíka neuhodil blesk do kříže, nýbrž jen do křidlice pod ním. Že nestalo se větší neštěstí, větší škoda, musíme za to děkovati Bohu.

Kříž věžní znova natřen, opraven, na novém trámci zase na věž vztyčen. Kříž tento na vrcholu věže našeho farního chrámu veřejně postavený jest jasným znamením, že vesnice a farnost naše katolická jest. Žije tu 1500 katolíků a 300 evangelíků.

Kříž tento jest stále pro nás ustavičným kázáním, abychom vždy vážili si víry Cyrilo-Methodějské a vždy chránili křesťanský ráz rodinný i dědinný abychom byli horlivými křesťany netoliko doma, ale i ve veřejnosti.

Proto pozdraven budiž svatý kříž, na němž umřel Pán Ježíš

V Cetkovicích dne 6 července roku 1915

František Vyšinka, c.k. poštmistr

František Pavlíček farář

Jakub Hrazdira, nadučitel

Ještě jedna událost se v době 1. světové války dotkla bolestně cetkovické farnosti. 31. října 1916 byl zrekvírován pro vojenské účely větší z obou kostelních zvonů. Stalo se tak velmi nešetrným způsobem, který značně pobouřil všechny obyvatele vesnice. V obecní kronice je o tom na stranách 81 a 82 uvedeno: „Světová válka trvá a rozpíná se nezdolně dále. Vyžaduje napětí všech sil, nových a nových obětí a sebezapření všech vrstev obyvatelstva. Bolestně se dotkla farníků našich zvěst o rekvisici většího ze dvou kostelních zvonů k účelům vojenským. Stalo se tak 31. října. Dostavivší se vojáci zvon odmontovali a oknem z věže shodili. Dopadl na zem bez porušení Vážil 467 kg. Při ceně zvonoviny 1 kg za 4 K vyplatila správa eráru za zvon 1868 K. V hojném počtu farníci i školní děti loučili se se zvonem s pocity velmi bolestnými.“ Koncem roku 1917 došlo i na druhý věžní zvon vážící 231 kg.

O co smutnější bylo loučení, o to radostnější bylo svěcení tří zbrusu nových zvonů. Konalo se 3. května 1925 v době tradiční cetkovické pouti. Stalo se tak za nového faráře Františka Zřídkaveského, který do Cetkovic přišel ze Ždárné u Boskovic. Do svého úřadu byl uveden 4. února 1925 za veliké účasti lidu a hasičských spolků z celé farnosti. Také tato událost je podrobně zachycena v prvním díle obecní kroniky, na str. 101 a 102 následujícími slovy: „Letošní cetkovská pout‘ (3. 5.) byla zvlášť velmi rušná. V ten den bylo svěcení 3 zvonů - náhrada to za rekvírované zvony ve válce (1914-1918). První zvon tón „gis1“ s nápisem: "Zdrávas Marie, z milodarů farníků cetkovských, uhřických a světelských L.P. 1924" ulitý v Chomutově z podnětu Františka Pavlíčka, faráře v Cetkovicích. Váha tohoto zvonu činí 663 kg Druhý zvon, tón “H1“ nápis: ‚Ke ctí svatých patronů Filipa a Jakuba. „Na druhé straně nápis: „Věnoval Jakub Hrazdira, nadučitel v Cetkovicíh s chotí Julií L.P 1924.“ Váha zvonu činí 379 kg Třetí zvon „C2“ Sv. Josef s nápisem. „Láska dala, válka vzala, láska opět darovala. L. F 1924.“ Váha zvonu činí 255 kg Zvony zhotovila firma Richard Herold, zvonař v Chomutově, prostřednictvím chrámového družstva v Pelhřimově Cena všech činí37 450,32 Kč"

Z jejich hlaholu se však obyvatelé Cetkovic příliš dlouho netěšili, protože v dalším, pro náš národ tak tragickém, období druhé světové války, padly dva ze zvonů opět za oběť válečnému šílenství. V roce 1942 byly z kostelní věže sňaty a na nové zvony si poté obyvatelé Cetko-víc museli počkat plných 27 let. Také o této události jsme velmi dobře informováni díky obsáhlému zápisu ve druhém dílu cetkovické obecní kroniky. Na str. 150 a 151 je uvedeno: „26 10. byly za veliké účasti lidu svěceny a na věž kostelní vyzvednutý nové zvony Panna Mana a Sv. Cyril. První z nich má na líci obraz Madony a pod ním nápis „Maria mater christianorum unitatis - venite ad me omnés“ (Maria Matka jednoty křesťanů). Druhý zvon je zasvěcen sv.Cyrilu a pod dvojramenným křížem má nápis „Slyš to, Moravo, slyš, rode celý kterak tebe Cyril miloval" Zvony byly zhotoveny v dílně Knos-Matoušek v Martinicích u Velkého Meziříčí. Řečníkem při slavnosti byl místní rodák P. Rudolf Vašíček, farář na Velehradě Církevní úkon provedl boskovický děkan P. Bednář. Po slavnosti před farou byly zvony ihned vytaženy pomocí traktorových navijáků na věž a usazeny. Mezitím byl obcí uspořádán obvyklou okružní cestou průvod, v němž byly neseny ostatky sv.Cyrila, které letos při oslavě 1100letého působení byzantských věrozvěstů jsou na různých místech na Moravě vystavovány. Potom se rozezvučely všechny tří zvony, které toho času jsou na věži a hlas jejích nesl se soumrakem.“

Mezi tím proběhla v roce 1948 generální oprava venkovní části cetkovického kostela. Ten byl opatřen novou omítkou, obdržel novou střešní krytinu a bylo upraveno i jeho okolí. Práci prováděla prostějovské firma Ing. Smékal a Hrbata. Náklady na opravu si vyžádaly částku 811 731 Kčs. Většinu z nich pokryli dobrovolnými dary obyvatelé Cetkovic, Uhřic a Světlé, kteří zde zároveň odpracovali bezplatně 730 dnů. Při té příležitosti byla vložena do báně věžičky další pamětní listina, ve které byl podrobně popsán celý průběh oprav a vyjmenováni všichni ti, kteří se nějakým způsobem zasloužili o opravu kostela. Text v plném znění si můžete přečíst zde.

Tím stanul kostel v předvečer oslav 250. výročí svého znovu vybudování opět v plné kráse a nádheře. Vzhledem ke změněné vnitropolitické situaci v ČSR, kde je po únorovém převratu v roce 1948 pohlíželo na jakékoliv církevní svátky a oslavy značně nelibě, je o oslavách poznamenáno jen několik málo suchých vět: „Oslava 250letého výročí založení místního kostela byla konána za účasti řádového opata premonstrátů v Nové Říši, jako zástupce zakladatelů". Ani složité vnitropolitické poměry však nezabránily obyvatelům cetkovické farnosti v návštěvě pravidelných bohoslužeb a v péči o vzhled a úpravu kostela. To poněkud znemožnila teprve až poškozená statika kostela, která způsobila, že v roce 1958 musel být kostel kvůli trhlinám v klenbě přechodně uzavřen. V průběhu roku byl kostel opraven a na podzim byly v jeho prostorách bohoslužby znovu obnoveny. Při té příležitosti byla také provedena přístavba kaple u zadního vchodu. Záhy se však ukázalo, že pouhé vyspravení trhlin zdiva kostela a upevnění tzv. skořepiny nad jeho klenbou této raně barokní památce spíše uškodilo, protože místo toho aby skořepina kostel zpevnila, začal působit svou vahou negativně na boční zdi, ve kterých se trhliny nejen že objevily znovu, ale docházelo i k jejich neustálému zvětšování. Z velké části se o to zasloužila též podkladová vrstva pod základy kostela, kterou tvořil vodnatý jíl. S tím, jak se situace postupně zhoršovala, bylo stále jasnější, že pokud nedojde ke zpevnění kostelních zdí‘ hrozí zřícení této raně barokní památky.

Jako velký problém se v té době ukázalo již zabezpečení odborné firmy, která by zajištění statiky provedla. Po řadě jednání se nakonec podařilo navázat páteru Pazourkovi a MNV, který i přes tehdejší těžkou dobu převzal na sebe přípravu a realizaci statického zabezpečení kostela, kontakt s brněnskou firmou Interprojekt, jejíž stavitel Miroslav Čermák se spojil s firmou Geologický průzkum Rýmařov, zabývající se sanací hradů a zámků, která přislíbila provést statické zajištění kostela. Předběžné přípravné práce byly ukončeny v září 1973. V únoru následujícího roku byly za pomoci farníků povedeny výkopy sond u základů kostela, jež měly zjistit hloubku základů a kvalitu podloží. Při té příležitosti byla objevena sonda z roku 1969 provedená zkusmo u dveří kostela. Společně s farníky se průzkumných prací účastnila také firma MŠLZ z Velkých Opatovic, jejíž pracovníci provedli průzkumné vrty jdoucí do hloubky 2,20 metrů. Jejich výsledkem bylo zjištění, že hladina spodní vody se nachází jen 60 cm pod úrovní základů kostela, sahajících do hloubky jednoho metru. V březnu 1974 provedl geologický průzkum ještě šest vrtů jdoucích do hloubky deseti metrů a současně odebral také vzorky zeminy. Jejich rozborem se zjistilo, že do hloubky dvou metrů sahá navážka, poté následuje třímetrová vrstva silně mokrého hnědého jílu s pískem a od pěti metrů hlouběji pak šedozelený nepropustný jíl. Poté již bylo přistoupeno k vlastním záchranným pracem. Jejich hlavní část byla prováděna v době od 27. října 1974 do konce téhož roku.

U venkovních stěn byly vyhloubeny čtyři páry sond, do kterých byly umístěny železobetonové kvádry spojené pod podlahou kostela navzájem silnými železnými tyčemi utaženými vně prahů maticemi. Základy byly rozšířeny přibetonováním pasů zakotvených do původních základů, které byly pod vysokým tlakem zpevněny betonovou směsí. Nad hlavní chrámovou lodí byla vytvořena nová betonová klenba. Betonová skořepina byla svázána s původní cihlovou klenbou ocelovými trny. Podél severní strany kostela bylo provedeno zářezem hlubokým 3 metry odvodnění spodních vod a aby nedocházelo k vyplavování jemných části jílů z podloží byl v délce 150 metrů zatrubněn potok tekoucí kolem kostela. Náklady na všechny výše uvedené stavební práce si vyžádaly částku 1,5 milionu korun. V následujících létech pokračovaly úpravy vnitřku kostela. Zdi i klenba obdržely nové omítky, kostel byl nově vymalován. Došlo i na varhany, které byly opatřeny ventilátorem. Hodnotu oprav sice v roce 1990 poněkud snížilo architektonicky nevhodné přistavění sakristie podél severní strany chrámové lodi, ale na druhé straně byl tento menší nedostatek plně vyvážen zavedením plynofikace do kostelní budovy v roce 1994.

V roce 1996 byly zahájeny přípravné práce k provedení poslední fáze oprav, a to k obnově venkovního vzhledu kostela. Ty předpokládaly opravu krovů a výměnu celé střešní krytiny, dále výměnu všech oken včetně venkovních dveří, provedení klempířských prací z měděného plechu, obnovení venkovní omítky včetně nátěru v barvě bílé a žluté, zastřešení přistavěné sakristie, úpravu hlavního vstupu do kostela a nové terénní a sadové úpravy prostranství kolem kostela.

Projektovou dokumentaci zpracovala projekční kancelář Makam Brno podle pokynů pracovníků Státní památkové péče Brno, referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu Blansko, odboru kultury a místního stavebního úřadu ve Velkých Opatovicích. Na základě výběrového řízení byla vybrána firma Stavo, srn. Boskovice. Stavebním dozorem investora byl pověřen Ing. Josef Vaněrka, tehdejší místostarosta obce Cetkovice.

Vzhledem k velkému rozsahu prací a vysokým nákladům byla na návrh místní organizace KDU-ČSL založena Filipojakubská nadace, která celou akci zajišťovala také organizačně, protože od úmrtí důstojného pána Rudolfa Pazourka nemá římskokatolická církev v Cetkovicích svého stálého duchovního správce. Členy výboru nadace se stali: Ing. Josef Vaněrka - předseda, Ladislav Tobolka - místopředseda, Svatava Čapková - pokladník. Dalšími členy výboru nadace byli: starosta Cetkovic František Liška, starosta Uhřic Karel Riesner, starosta obce Světlá Ing. Jiří Cikánek a důstojný pan Karel Slanina, farář z Knínic. Hlavním úkolem nadace bylo především soustředění co největšího množství finančních prostředků k danému záměru ale také dozor nad průběhem a kvalitou prováděných prací. Je samozřejmé, že pouze z peněz nadace by nebylo možné tuto náročnou opravu, vyčíslenou částkou dva a půl milionu korun, uskutečnit. Přispět proto musely i další úřady a instituce. Z fondu obnovy památek uvolnil 550 tisíc Kč Okresní úřad Blansko, dalšími 100 tisíci korunami přispěl z tzv. střešního fondu Státní památkový ústav v Brně, 600 tisíc Kč uvolnil z obecního rozpočtu Obecní úřad Cetkovice, dalších 185 tisíc Kč poskytli z obecního rozpočtu radní z Uhřic, 40 tisíc Kč obec Světlá, 100 tisíc Kč věnovala římskokatolická farnost, 250 ti-sic Kč daroval páter Alois Krchňák ze SRN a slečna Mülerová 702 tisíc Kč. Zbytek se podařilo shromáždit v nadaci díky finančním darům zdejších farníků, rodáků a místních podnikatelů, takže v červenci roku 1997 mohla být poslední fáze náročně a rozsáhlé rekonstrukce farního kostela sv. Filipa a Jakuba v Cetkovicích zahájena. Přesně za rok byly všechny práce ukončeny. Došlo ke kompletní výměně střešní krytiny (tašky bobrovky dodal závod Dolní Jirčany), byly provedeny veškeré klempířské práce včetně výměny měděných hromosvodů, byla vyměněna všechna okna, venkovní dvéře, byla provedena kompletní oprava venkovní omítky, jejíž nový žluto-bílý nátěr probleskuje jako sluníčko sytou zelení okolních lip.

Pamatováno bylo také na rekonstrukci zákristie, která byla, jak již bylo uvedeno výše, ke kostelu poněkud necitlivě přistavěna počátkem devadesátých let. Kompletní rekonstrukcí prošla také věž kostela. Při výměně střešní krytiny na kostelní věži bylo zjištěno, že oplechování jejího hrotu je již také značně poškozené a bude třeba jeho výměna. Při té příležitosti musel být snešen dolů pozlacený měděný křiž i kostelní báň, ve které byla objevena dřevěná krabička s výše popsanými listinami a ukázkami platidel, o jejíž existenci se až do této doby nevědělo. Nález se pře stěhoval spolu s původní dřevěnou schránkou do kovového pouzdra, v němž byl zacínován, aby se předešlo jeho zničení při nějaké neočekávané události. Současně byla zhotovena další měděná schránka, do níž byly uloženy dokumenty a údaje o opravách kostela probíhajících od roku 1948 do současnosti, které sepsal místostarosta obce Ing. Josef Vaněrka. Součástí obsahu schránky se stal také nový znak Cetkovic, oprávnění k jehož užívání obdrželi, jak již bylo uvedeno, před-stavitelé obce v lednu roku 1997 v Praze z rukou tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Miloše Zemana. Nechyběly ani fotografie kněží, rodáků z cetkovické farnosti, fotografie z průběhu oprav kostela a nejnovější barevná pohlednice Cetkovic. Součástí písemností bylo i zhodnocení uplynulého období z pera tehdejšího místostarosty, dnes starosty obce Ing. Vaněrky a pozdrav budoucím generacím, který byl společným dílem představitelů všech tří obcí cetkovické farnosti.

Zdroj: cetkovice.cz (2.2.2013)