Správní vývoj Bylnice do roku 1945

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

Obec Bylnice (od r. 1964 místní část města Brumov-Bylnice) se nachází 7,5 km jižně od Valašských Klobouk a asi 48 km jihovýchodně od Zlína v nadmořské výšce 315 m. Od Brumova je Bylnice vzdálena 2 km jižně, situována je v údolí potoka Brumovky při soutoku s Vlárou v oblasti Bílých Karpat. K Bylnici patřily do r. 1951 též osady Svatá Sidonie (zal. 1788) a Svatý Štěpán (zal. 1815, část osady Svatý Štěpán náležela k obci Štítná nad Vláří).

Komunikačně je obec od r. 1888 spojena významnou železniční tratí z Brna, která vede Vlárským průsmykem do Trenčianské Teplé; r. 1928 byla vybudována trať z Bylnice do Vsetína.

Nejstarší osídlení obce dokládají archeologické nálezy z doby kamenné. Již tehdy vedla Bylnicí důležitá cesta spojující Vlárským průsmykem Moravu s Uhrami, jejíž ostrahu později zajišťoval nedaleký hrad Brumov, písemně doložený r. 1255.

Poprvé se Bylnice připomíná r. 1424, kdy ji král Zikmund postoupil Miroslavovi z Cimburka. Historické názvy obce jsou v pramenech uváděny takto: ves Bílence (1424), Bilnici (1464), Bylnicze (1508, 1580, 1670), ves Bylniczy (1520, 1575), Bilnice (1537, 1575), Bylnicza (1671), Bilnitz (1681, 1718, 1720, 1751, 1846, 1872), Bilnica (1846). Výnosem min. vnitra ze 17.11.1924 čj. 75000 byl stanoven úřední název obce Bylnice (j.č.).

Za feudalismu byla Bylnice vždy součástí brumovského panství; r. 1848 patřila k panství Brumov I (Sina). Po zrušení patrimoniální správy v letech 1850-1949 náležela k politickému okresu Uherský Brod a k soudnímu okresu Valašské Klobouky (v letech 1850-1868 smíšený okres Valašské Klobouky).

Poloha Bylnice u Vlárského průsmyku v blízkosti neklidné hranice s Uhrami mívala pro obec neblahé důsledky. R. 1464 si stěžoval pán brumovského panství Jan z Cimburka na vyplenění Bylnice při uherském tažení Janem Svojšem ze Zahrádky. Větší škody utrpěla vesnice při vpádech odbojné uherské šlechty na Moravu. Hodně zničených domů a ztrát na dobytku utržili Bylničtí při tažení r. 1559. Pohromu pro obyvatele vesnice přinesla také tatarská a později Rákocziho povstalecká vojska v 17. a 18. století. Za prusko-rakouské války r. 1866 ustupovala přes Bylnici Vlárským průsmykem do Uher jednotky rakouské armády pod vedením rytíře Benedeka.

Podle záznamů z lánové vizitace měla vesnice r. 1656 zapsáno v lánovém rejstříku devět pustých usedlostí, které r.1662 zabrala vrchnost ke dvoru. Ve vsi měl svobodný mlýn Jura Belizay, který na něj měl od vrchnosti privilegia; z polí platil vrchnosti kontribucí. Roku 1670 měla Bylnice 73 usedlostí, z toho 67 usedlých a 6 pustých.

Roku 1766 bylo v Bylnici 119 domů, z toho 41 celých gruntů, 16 podsedků, 62 podruhů (chalupníků), dále 2 pasekáři, 2 hospody (z nich jedna v obci, druhá o samotě na Vláře), 2 mlýny, pilu, valchu, kovárnu, kolárnu a dvůr. Vedle vlářské hospody byla panská vápenice, ve které se vypalovalo vápno. Mezi Bylnicí a Štítnou byla panská cihelna. Dále bylo v Bylnici mýto, které se připomíná už r. 1570.

Na levém břehu Vláry mezi Bylnicí a Vlárským průsmykem byl zřízen panský dvůr Petrostudna (přip. 1758), na místě zaniklé osady Vlář (přip. 1500, 1503, r. 1516 již pustá) těsně v průsmyku na zemských hranicích stála panská hospoda. Obyvatelé zaniklé Vláře se přestěhovali do Bylnice.

Na moravsko uherských hranicích na katastru obce Bylnice byla r. 1788 založena majitelem brumovského panství Janem Ilešházym sklářská huť, pojmenovaná podle jeho manželky názvem Svatá Sidonie. Osada se částečně rozkládala na slovenském území. Roku 1900 bylo na moravské straně 36 domů s 584 obyvateli, na uherské straně byla huť, brusírna, vazárny, skladiště a 3 obytné domy s 32 obyvateli. Kolonie sestávala ze tří částí. U továrny na moravské straně byl panský dům a panský hostinec, dále úřednické byty s kanceláří a škola (od r. 1876 veřejná). Další část tvořila tři pasekářská stavení a třetí skupina devíti kopaničářských usedlostí. Školní budova byla postavena r. 1888, předtím se vyučovalo v soukromém domě. Roku 1897 byl ve Svaté Sidonii založen čtenářský, pěvecký a vzdělávací spolek „Svatopluk Čech“, který vlastnil knihovnu a pořádal divadelní představení.

Nedaleko Svaté Sidonie blíže k Bylnici založil pak r. 1815 Štěpán Ilešházy tzv. Novou Huť, kterou nazval po svém patronu Svatý Štěpán. Sklářská huť byla do r. 1850 ve správě brumovského velkostatku, poté byla pronajata továrníkovi Josefu Schreiberovi. Od r. 1876 patřila bratrům Emanuelovi a Maxovi Göpfertovým, v letech 1884-1893 byla sklárna mimo provoz. Od r. 1893 ji provozoval, stejně jako sklárnu ve Sv. Sidonii, Vincenc Schreiber.

Osada vznikla na místě několika samot, v nichž původně bydleli zaměstnanci panské pily, později přebudované na panskou myslivnu. K Bylnici náležela jen část Svatého Štěpána, další část se rozkládala na katastru Štítné nad Vláří. Hranici mezi oběma částmi tvořil potok. Roku 1900 bylo ve Svatém Štěpáně 36 domů s 321 obyvateli. Kolem r. 1896 byla v osadě zřízena tovární škola, před r. 1880 se stala školou veřejnou.

Roku 1834 měla Bylnice 1369 obyvatel a 201 domů včetně mlýna, dvora a panské hospody, roku 1900 žilo v obci bez osad ve 201 domech 1487 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel a domů ukazuje následující přehled:

rok	počet domů	obyvatel
1790	135	953
1869	273	2088
1880	271	2096
1900	260	2204
1910	280	2363
1921	309	2401
1930	390	2673

Bylnice byla přifařena do Brumova, kde byl také hřbitov. Roku 1876 byla v domě čp. 35 zřízena četnická stanice. Roku 1882 byly vystavěny podsedky kopaničářů na Dílech pod Holým vrchem. Roku 1896 byl v Bylnici založen Sbor dobrovolných hasičů. Škola byla v Bylnici vybudována v letech 1898-1900, předtím chodily děti do školy v Brumově.

Roku 1900 zrušil velkostatek mlýn čp. 119 a proměnil jej v byty pro dělníky. Z celkového počtu 2204 obyvatel v Bylnici (včetně osad) bylo 1936 Čechů, 37 Němců a 31 cizích příslušníků. Z nich bylo 2187 katolíků, 16 židů a 1 evangelík.

Bylnice byla velká obec s rozsáhlým katastrem a velkou rozlohou lesů. Plocha hospodářské půdy činila 2702 ha. Z celkového počtu bylo 964 ha polí, 889 ha lesů, 432 ha pastvin, 389 ha luk a 28 ha zahrad. Z hospodářských zvířat bylo 106 koní, 840 ks hovězího dobytka, 180 ks vepřového dobytka a 321 ovcí.

Obec měla převážně zemědělský ráz s místním průmyslem. Významný byl chov ovcí a včel. R. 1902 tu bylo 118 úlů včel, z toho v Bylnici 103, ve Sv. Sidonii 2 a ve Sv. Štěpáně 13 úlů. Téhož roku existovalo v Bylnici 199 živností rolnických, 20 řemeslných a 8 dělnických, ve Svaté Sidonii 17 rolnických, 5 řemeslných a 1 dělnická a ve Svatém Štěpáně 24 rolnických a 1 řemeslná živnost.

Roku 1923 byla započata stavba dráhy z Bylnice do Vsetína, která trvala 5 let. Roku 1924 byla provedena první pozemková reforma. Dvůr Bylnice brumovského velkostatku o rozloze 131 ha byl celý rozparcelován a novým nabyvatelům byla půda předána slavnostním aktem. Částečně rozparcelován byl dvůr Petrova studně (175 ha), 91 ha bylo ponecháno původnímu vlastníku.

O obecní záležitosti se staralo 30členné obecní zastupitelstvo, které bylo voleno občany na 4 roky. Zastoupení politických stran po obecních volbách r. 1927 v něm bylo následující: čs. strana sociálně demokratická měla10 členů, čs. strana lidová v Bylnici a sdružené strany živnostensko malorolnicko domkařsko dělnické měly po 8 členech a čs. strana lidová, skupina živnostníků, domkařů a dělníků 4 členy.

Po obecních volbách r. 1932 bylo již politické rozvrstvení obce rozmanitější; do obecního zastupitelstva kandidovalo devět politických stran a uskupení. Nejvíce mandátů získala čs. strana sociálně demokratická (9), dále čs. strana lidová, skupina rolníků (5) a republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny domkařů a malorolníků, živnostníků, lesních a zemědělských dělníků (4). Po třech mandátech získali lidovci, skupina živnostníků a KSČ, po dvou mandátech získala čs. sociálně demokratická strana dělnická v Bylnici a strana občanská, dělnická, živnostenská a zemědělská a po jednom mandátu národní socialisté a strana křesťanských dělníků. Obecní zastupitelstvo mělo i nadále 30 členů.

Obecní záležitosti se obvykle vyřizovaly v bytě u starosty obce. Před r. 1932 byla obecní kancelář v hostinci na Svárově. Po volbě nového starosty byla obecní kancelář zřízena ve dvoře domu čp. 76.

V první polovině třicátých let žila obec ve znamení neutěšených hospodářských poměrů a rostoucí nezaměstnanosti. Neúspěchem skončil r. 1931 pokus starosty obce J. Černého a řídícího učitele E. Maňáka o zapůjčení investic pro udržení výroby ve sklárně ve Sv. Sidonii. Nezaměstnaným osobám vydával obecní úřad lístky na potraviny, ve škole vydával učitelský sbor zdarma dětem polévku a ošacení pro nemajetné žáky. Lidé nebyli schopni platit daně a jiné dluhy a v důsledku zadlužení jim byl exekutivně zabavován majetek.

V roce		1932	1933	1934	1935
počet nezaměstnaných:	Bylnice	52	56	45	36
	Sv. Sidonie	65	68	56	45
	Sv. Štěpán	20	22	16	8
počet exekucí		250	285	215	110
obecní výdaje za potravinové lístky		40640	47040	34440	28480

Počet obyvatelstva vzrůstal a národní škola nedostačovala počtu žáků. Za této situace byla r. 1933 adaptována škola. Ve dvoře školní budovy, postavené r. 1900 a přistavěné r. 1908, byly zřízeny nové učebny, kabinet a záchody. Činnost v obci vyvíjela osvětová komise, která se starala o obecní knihovnu. Tělovýchovné jednoty Sokol a Orel pořádaly zábavy a koncerty. Obecní úřad věnoval hodně pozornosti branné přípravě obyvatel.

Koncem r. 1934 se hospodářská situace začala zlepšovat, ubývalo nezaměstnanosti. Nemalou měrou k tomu přispěla stavba dráhy z Horního Lidče do Púchova a obnovení práce v parní pile a sklárně ve Sv. Štěpáně. Práci obnovily i některé další podniky. Roku 1937 byl do obce zaveden telefon.

V obecních volbách r. 1938 kandidovalo znovu 9 politických stran a uskupení. Tradičně nejvíce mandátů v zastupitelstvu obsadila čs. strana sociálně demokratická, skupina osady Sv. Sidonie a Sv. Štěpán (8) a čs. strana lidová (6). Následovala KSČ se čtyřmi mandáty, po třech mandátech obdržely sociální demokraté v Bylnici, republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny domkařů a malorolníků a čs. strana lidová v Bylnici, skupina malorolníků, živnostníků a dělníků a po jednom mandátu pak republikánská strana občanská, čs. živnostensko-obchodnická středostavovská strana a národně socialistická strana.

Současně s novým starostou obce byli zvoleni jeho dva náměstci a dalších 7 členů rady (radních). Neblahý vývoj mezinárodní situace se odrazil ve vnitřních poměrech státu i obce. Byl utvořen zvláštní výbor pro péči o uprchlíky z českého pohraničí. Veřejná sbírka vynesla 106 kg obilí, 745 kg brambor, 38 kg mouky, 11 balíků šatstva a částku 12,15 Kč – celková hodnota sbírky činila 1300 Kč.

V červenci 1939 postihla obec živelní pohroma – větrná smršť s krupobitím poškodila domy, srovnala se zemí stodoly, zničila veškerou úrodu a vyvrátila stromy.

Změněné politické poměry si vyžádaly nárůst práce na obecním úřadě. Obecním tajemníkem byl Alois Lysák, pokladníkem obce byl Jan Lysák Na krátkou dobu byl okresním úřadem přidělen na výpomoc obecnímu úřadu v Bylnici bývalý poručík čs. armády Josef Starosta. Úřední agenda obce za r. 1939 vzrostla na 4.234 čísel jednacích. Činnost obecního úřadu se rozšířila o složitou zásobovací agendu, na výpomoc byli proto obci okresním úřadem přiděleni další dva úředníci - bývalý kapitán čs. armády František Hejč a úředník býv. pohraniční stráže Ondřej Perner. Po r. 1939 agenda zásobovacího oddělení obecního úřadu dále vzrostla. V tomto oddělení docházelo k personálním změnám, podle potřeby tu vypomáhali např. řídící učitel nebo manželka četnického strážmistra. Vedoucím úředníkem zásobovacího oddělení byl Stanislav Zvoníček.

Pro zásobování a výživu obyvatel měl velký význam chov hospodářských zvířat. Roku 1940 bylo v obci 56 koní, 638 ks hovězího dobytka, 219 vepřů, 108 ovcí a beranů a 290 koz. O povznesení chovu dobytka se v obci starala chovatelská komise. Roku 1944 byla v obci zřízena desetičlenná zemědělská komise pro věci hospodářské.

S vyřizováním obecní agendy vypomáhala r. 1943 obecnímu tajemníkovi Aloisu Lysákovi Milada Vaculčíková, později byla přidělena do zásobovacího oddělení. Práci obecního sluhy konal Josef Vaněk a vypomáhal mu František Lysáček, který ho v této funkci r. 1944 vystřídal.

Za okupace se Bylnice stala pohraniční obcí, okolí bylo silně obsazeno strážními oddíly německé pohraniční stráže. Jejich stanice byly v Bylnici, Sv. Štěpáně, Sv. Sidonii, Brumově a dalších obcích po celém moravsko slovenském pomezí. V Bylnici sídlila tato stanice do r. 1943 v obecním domě těsně vedle radnice (pak byla přemístěna do Brumova). Roku 1942 vpadla do obce skupina německých polních četníků s pěti gestapáky, která v obklíčených domech prováděla důkladné domovní prohlídky.

Od r. 1943 se nad obcí objevovala spojenecká letadla, proto byla posílena služba civilní protiletecké obrany. Dne 29.8.1944 došlo nad Bylnicí ke střelbě na spojenecká letadla, ta potom havarovala u Slavičína. Začátkem r. 1945 procházely obcí od Vlárského průsmyku směrem ke Štítné a k Valašským Kloboukám maďarské vojenské jednotky. Část jich zůstala v Bylnici a byla ubytována ve škole. V dubnu obsadila obec německá armáda. V této době bylo bombardováno bylnické nádraží, parní pila i střed obce.

Gestapo mělo až do 29. dubna 1945 svůj úřad ve Vlárském průsmyku vedle hotelu Vlára. Přesto mnoho bylnických občanů riskovalo svůj život a napomáhalo při ilegálním přechodu hranic na Slovensko. Za okupace bylo v Bylnici zatčeno 19 mužů ve věku 17-52 let, z nich bylo devět dělníků, tři rolníci, dva zaměstnanci českých drah, dále stárek z pivovaru, tři živnostníci (kovář, stolař, kožešník) a jeden číšník. Ze zatčených bylo sedm občanů vězněno v kárných a čtyři v koncentračních táborech. V koncentračních táborech a na popravištích zemřelo celkem šest osob. Na nucené práce bylo přikázáno 90 mužů a 60 žen ve věku 18-45 let.

Bylnice byla osvobozena rumunskou armádou 1.května 1945.

Seznam starostů obce Bylnice v letech 1858-1945

Správní vývoj Bylnice 1945 – 1964

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

Obec Bylnice (od r. 1964 místní část města Brumov-Bylnice) leží v jihovýchodní části okresu Zlín v krajinné oblasti Bílých Karpat v nadmořské výšce 315 m. Od Zlína je vzdálena asi 48 km. Do r. 1951 (1954) byly součástí obce dvě osady ležící při řece Vláře směrem ke slovenským hranicím. Obě osady vznikly původně jako kolonie obydlí při sklářských hutích. Svatá Sidonie při Vlárském průsmyku se zčásti nacházela na slovenském území, část osady Svatý Štěpán se nacházela na katastru obce Štítná nad Vláří. Od 1.1.1952 se obě osady osamostatnily a nově vzniklých obcích vznikly samostatné místní národní výbory.

Z hlediska územního správního vývoje patřila Bylnice do r. 1949 k politickému okresu Uherský Brod a k soudnímu okresu Valašské Klobouky. V letech 1949-1960 byla součástí okresu Valašské Klobouky, r. 1960 byla přičleněna k okresu Gottwaldov (Zlín).

Místní národní výbor v Bylnici byl ustaven dne 4. května 1945 na veřejné schůzi občanů svolané do bylnického mlýna. Na ustavující schůzi bylo zvoleno 30 členů a 6 náhradníků MNV. Prvním předsedou byl zvolen Josef Pecl.

Při zahájení hospodářské a zásobovací činnosti se MNV řídil pokyny velitelství Rudé armády ve Valašských Kloboukách. První nařízení MNV se týkala odklizovacích prací a postavení provizorních mostů a železničního nadjezdu na vsetínské dráze. Při odstraňování válečných škod v prvních dnech po osvobození zajišťoval MNV pomoc také občanům především poskytnutím stavebního materiálu. K zajištění bezpečnosti v obci byla zřízena strážní služba „národní milice“, která na příkaz MNV zajišťovala podezřelé osoby. V prvních dnech po osvobození zajišťoval MNV před ztrátou nepřátelský majetek. Z brumovského velkostatku v Bylnici – parní pilu, cihelnu, dvůr, hotel Vlára, všechny hájenky a zásoby dřeva v lesích a dále též nově postavené domy ve Sv. Štěpáně a jejich vnitřní zařízení, pokud nebylo zničeno ustupujícími vojáky. MNV dále zajistil vnitřní vybavení v kancelářích po bývalém Gestapu a německé pohraniční stráži a sepsal veškerý majetek místních Němců.

V obci byla zřízena místní rolnická komise, která připravovala rozdělení velkostatkářské půdy. Na pilu, cihelnu a dvůr Petrovici zavedl MNV dočasnou národní správu a zajistil převedení hotelu Vlára a hostince „Na mýtě“ českým vlastníkům.

Byly zahájeny práce na elektrizaci obce, zřízení místního rozhlasu, opravě mostní váhy, vybudování cesty na Lúčky, regulaci potoka Bylničky a požární strouhy, postavení kulturního domu aj.

Vyřizování agendy MNV bylo rozděleno do těchto skupin: vnitřní správa obce, zásobování, sociální pomoc, peněžní záležitosti, oprava cest, oprava budov, kulturní a osvětové věci. Tajemníkem MNV byl Alois Lysák. Jako pomocné orgány byly ustaveny dva sedmičlenné výbory – výbor pro dodávku dobytka a výbor pro dodávku obilí a mléka. Ve druhé polovině r. 1945 se MNV zabýval problematikou osídlování pohraničí. V létě a na podzim 1945 se přestěhovalo z Bylnice na severní a jižní Moravu 40 rodin.

Dosavadní složení MNV bylo v prosinci 1945 změněno podle paritního zastoupení politických stran. První předseda MNV rezignoval, několik dnů byl pak předsedou Hynek Lysák a po něm Richard Žižka. Vedením zásobovacího oddělení byl pověřen Stanislav Zvoníček, po něm od února 1946 František Trčka. Obecním sluhou byl Jarolím Šuchma. Tajemníkem MNV zůstal Alois Lysák, náměstkem předsedy MNV se stal Václav Holba a pokladníkem Jan Lysák.

V květnu 1946 byl národní výbor reorganizován podle výsledků voleb do Národního shromáždění. V Bylnici měla nejsilnější pozici komunistická strana a strana lidová. O polovinu méně hlasů získali sociální demokraté a nejméně hlasů pak národní socialisté. Jednotlivé mandáty v MNV byly pak rozděleny takto: KSČ a ČSL měly v MNV po dvanácti členech, sociální demokracie pět a národní socialisté jednoho člena. Předsedou MNV se stal komunista Josef Macek, lidovci a sociální demokraté se dělili o funkce náměstků (Václav Lysáček, Alois Lysáček).

Hlavním úkolem MNV bylo vybudování elektrického osvětlení v obci, první světla se v Bylnici rozsvítila 12. září 1946. MNV v Bylnici se potýkal s nedostatkem bytů, v provozu bylo 6 obchodů a 7 hostinců. V létě 1947 se MNV musel znovu zvýšenou mírou zabývat bezpečnostní situaci, když katastrem obce procházely ozbrojené skupiny benderovců a násilím si v některých usedlostech vynucovaly jídlo. Od r.1947 probíhala jednání o přidělení hostince a obchodu Adély Grossové-Haasové ke zřízení úřadovny MNV, stanice SNB a poštovního úřadu. Žádosti o využití budovy byly zasílány až do r. 1951, kdy byl objekt přidělen MNV. Dosavadní úřadovna MNV v obecní části bývalého dvora byla uvolněna pro případné umístění průmyslové provozovny.

V r. 1947 odstoupil z funkce předseda MNV Josef Macek a novým předsedou se stal sociální demokrat Alois Lysáček a oba místopředsedové zastupovali v MNV stranu lidovou. V důsledku pražských únorových událostí byl koncem února 1948 v Bylnici ustaven místní akční výbor, který provedl další změny ve složení MNV a jeho komisí. Po tzv. „očistě“ byl MNV složen z osmnácti příslušníků KSČ, čtyř členů sociální demokracie a osmi členů strany lidové. Sedm členů rady tvořilo pět příslušníků KSČ a po jednom členu příslušníci sociální demokracie a lidové strany. Koncem roku vystřídal Josefa Holbu ve funkci předsedy MNV Jan Lysák.

V letech 1947-1948 probíhala neúspěšná jednání o zřízení pobočky továrny MEZ Brumov v Bylnici. Firma dostala k dispozici budovu bývalé obecní sýpky, kterou adaptovala na šest rodinných bytů pro své zaměstnance. V r. 1950 byla v Bylnici zrušena stanice SNB a přemístěna do Štítné n.Vl.

Roku 1949 měl MNV v Bylnici 30 členů, rada MNV měla 10 členů. V polovině r. 1950 byl MNV v Bylnici reorganizován místní organizací KSČ. I po reorganizaci měl MNV Bylnici 30 členů, počet členů rady byl zvýšen na 11. Byl zaveden referentský systém, členové rady byli zároveň referenty MNV. Předsedou MNV zůstal Jan Lysák, který zároveň zodpovídal za I. a II. referát, první místopředseda Hynek Lysák měl na starosti IX. referát, II. místopředseda Josef Macek X. referát. Dva členové zastupovali v radě MNV osady Svatou Sidonii a Svatý Štěpán.

Období činnosti MNV bylo charakteristické zvýšeným úsilím o socializaci vesnice. Koncem r. 1950 byl v Bylnici založen přípravný výbor JZD. Oba místní hostince byly r. 1951 přeměněny na komunální podniky. V bývalém obchodním domě J. Černého byla zřízena mateřská škola s celodenním provozem, budovaly se nové domy ve čtvrti na Lúčkách.

V březnu 1951 byl po odchodu Jana Lysáka na ONV Valašské Klobouky zvolen předsedou MNV Oldřich Bednařík. Agenda MNV byla r. 1951 rozdělena do těchto referátů: pro lidovou správu, plánovací, zemědělský, pro školství, osvětu a tělesnou výchovu, práce a sociální péče, zdravotní, finanční, hospodářský, pro vnitřní obchod a výživu, pro vnitřní věci a bezpečnost a referát technický. Záležitosti občanů z obou osad vyřizovali důvěrníci osady Svatá Sidonie a Svatý Štěpán. Obě osady usilovaly o úplné osamostatnění s vlastními místními národními výbory.

Po osamostatnění osad Svatá Sidonie a Svatý Štěpán k 1.1.1952 byla provedena další reorganizace MNV v Bylnici. Ten měl nadále 24 členů, z toho 7 členů rady. Jedenáct referátů bylo rozděleno takto: předseda MNV zodpovídal za tři referáty, dva členové měli přidělenou po dvou referátech a ostatní členové po jednom. Dnem 1.1.1952 byl jmenován politickým tajemníkem MNV Jan Fojtík. Po osamostatnění osad měla Bylnice 1835 obyvatel a 335 obytných domů. V sále hostince „Na mýtě“ bylo zřízeno kino MNV. Mělo tři zaměstnance – vedoucího, promítače a pokladníka. V bývalé usedlosti Václava Frýzla byla zřízena inseminační stanice a zemědělská půda (18 ha) byla předána státním statkům. Do práce JZD I. typu bylo koncem r. 1952 zapojeno 43 drobných zemědělců, kteří hospodařili na 19,20 ha zemědělské půdy.

V r. 1953 se stal předsedou MNV opět Jan Lysák. Bylnice měla v té době již 1872 obyvatel a 378 domů. V obci bylo 295 zemědělských závodů na 905,31 ha zemědělské půdy, z toho 492,16 ha orné. Nejvíce zemědělských závodů (107) bylo v obci malých s výměrou do 0,5 ha. Největší výměru půdy v obci (184,60 ha) zabíraly závody o velikosti 5-10 ha. Tři závody měly výměru od 15 do 20 ha, nad 20 ha neměl v obci žádný zemědělský závod. JZD obhospodařovalo 8,90 ha půdy. Podle soupisu hospodářských zvířat bylo r. 1953 v Bylnici 562 kusů hovězího a 295 kusů vepřového dobytka, 191 ovcí a 87 koní.

Rozpočet MNV věnoval největší částku na potřeby školství a kultury a dále na vnitřní správu. Zatímco r. 1953 výdaje dalece překračovaly příjmy, r. 1954 byl již rozpočet vyrovnaný. Ve školním roce 1953/1954 navštěvovalo bylnickou školu 202 žáků a do mateřské školy chodilo 17 dětí. Na osvětové práci, tělovýchově a zdravotnictví se podílely společenské organizace Sokol Lokomotiva, výbor žen, požárníci, červený kříž (ČSČK) a svaz mládeže (ČSM). Místní veřejná knihovna měla 1893 svazků knih. R. 1954 byl při místní organizaci Svazarmu založen divadelní kroužek. V r. 1955, kdy ho převzala osvětová beseda, sehráli ochotníci tři divadelní hry na 17 představeních v místě i okolních obcích.

V r. 1954 se volilo do MNV poprvé podle nového volebního zákona. MNV byl po volbách osmnáctičlenný. Předsedou byl zvolen Oldřich Bednařík. V Bylnici bylo tehdy 1885 obyvatel a 384 domů. Pozornost věnoval MNV úpravě obce. V soutěži o zvelebení obce byla r. 1955 Bylnice vyhlášena nejčistší obcí okresu a třetí nejčistší obcí Gottwaldovského kraje. O čistotu a zvelebení obce se staral hlavně sedmnáctičlenný výbor žen.

Zaměstnání nacházeli obyvatelé obce v zemědělství a v průmyslových závodech v okolí. Lidé dojížděli do zaměstnání do Bohuslavic n. Vl. (Zbrojovka), Slavičína (Svit) a Brumova (MEZ). Po stagnaci JZD se r. 1956 znovu utvořil jeho přípravný výbor. JZD hospodařilo na 19 ha zemědělské půdy, z toho bylo 8,50 ha orné půdy. Rada MNV se zabývala přístavbou kulturního domu pro zdravotní středisko. Počet členek výboru žen vzrostl na 30. R. 1956 došlo opět ke změně ve funkci předsedy MNV – stal se jím Josef Holba, který tuto funkci vykonával i po volbách r. 1957. Do MNV bylo zvoleno 24 členů.

Radu MNV tvořili kromě předsedy další čtyři členové MNV. Ustaveny byly komise: zemědělská, technická, finanční, sociální a bytová, trestní, kulturní. Práce MNV se zaměřila na socializaci vesnice, vybudování zdravotního střediska a dostavbu kulturního domu. Po vytrvalé přesvědčovací kampani se podařilo uskutečnit ustavující schůzi obnoveného JZD 22.8.1957. V obci byla utvořena arondační komise, která spolupracovala s představenstvem JZD na provedení hospodářsko-technické úpravy půdy. Do JZD se sdružilo 79 závodů, pracovalo v něm 106 členů. Zdravotní středisko bylo slavnostně otevřeno 27.6.1957. Pracoval v něm obvodní lékař a zubní technik, pravidelně se konala poradna pro děti. Dostavěný kulturní dům byl předán veřejnosti 26.12.1959.

Schůze MNV se konaly pravidelně 1x za měsíc, rada se scházela 2x až 3x do měsíce podle potřeby.Tajemníkem MNV byl Bedřich Šuchma, administrativní práce vykonával Alois Lysák. Po volbách r. 1960 měl MNV v Bylnici 27 poslanců. Předsedou byl zvolen Alois Dorňák, místopředsedou Václav Macek a tajemníkem zůstal Bedřich Šuchma. Rad MNV měla devět členů. Jako pomocný orgán byly zřízeny tyto komise: pro místní bezpečnost (pod vedením tajemníka MNV), školská a kulturní, sociální, zdravotní a bytová, finanční a rozpočtová, trestní, zemědělská, výstavby a vodního hospodářství.

Při sčítání lidu r. 1961 měla Bylnice 1981 obyvatel, 279 rodinných domků a 410 bytů. Vzhledem k dřívějšímu osamostatnění osad Svatá Sidonie a Svatý Štěpán byly v Bylnici přečíslovány domy. Celková výměra půdy činila 2479,83 ha, z toho JZD obhospodařovalo 1160,32 ha půdy. Toho roku byla provedena hospodářsko-technická úprava pozemků.

Pro trvale špatné hospodaření JZD byly provedeny změny ve složení rady MNV. Pro nedostatky v práci byl odvolán dosavadní tajemník MNV a na jeho místo byl schválen dosavadní hospodář MNV Jaroslav Piner. Na doporučení OV KSČ bylo r. 1962 rozhodnuto o zrušení JZD v Bylnici a převedení jeho majetku do státního statku. Státní statek hospodařil k 31.12.1963 na 770 ha zemědělské půdy, z toho bylo 362 ha orné. Jeho činnost byla zaměřena na pěstování brambor a produkci hovězího masa, mléka a odchov mladého dobytka. Hospodářství Bylnice převzalo také půdu v Nedašově a Nedašově Lhotě. V r. 1962 byla v obci ustavena místní skupina svazu zahrádkářů.

Schůze rady se konaly 1x za 14 dní, pléna 1x za měsíc. Nejčastěji se řešila situace v zemědělství, jen výjimečně povoloval MNV odchod pracovníků ze zemědělství do průmyslu. V r. 1962 se MNV zabýval stavbou hřiště pod „Strání“ a regulací potoka. V r. 1963 byla v Bylnici zrušena uvolněná funkce předsedy, tato funkce byla nadále vykonávána při zaměstnání neuvolněným předsedou MNV. Od r. 1963 se začalo připravovat sloučení obcí Bylnice a Brumova. Sloučení obcí se připravovalo na doporučení ONV a OV KSČ v Gottwaldově a na základě revize směrného územního plánu. První veřejná schůze o sloučení se uskutečnila v Bylnici 17.1.1964, další se konala 12.2.1964. Na tomto plenárním zasedání rozhodla většina hlasů přítomných poslanců o sloučení. Ke dni voleb, konaných 14.6.1964, byla Bylnice sloučena s Brumovem. Samostatný MNV v Bylnici přestal existovat, Bylnice se stala místní částí sloučené obce s názvem Brumov-Bylnice.

Předsedové MNV Bylnice 1945-1964

Josef Pecl 1945

Hynek Lysák 1945

Richard Žižka 1945-1946

Josef Macek 1946-1947

Alois Lysáček 1947-1948

Josef Holba 1948

Jan Lysák 1948-1951

Oldřich Bednařík 1951-1953

Jan Lysák 1953-1954

Oldřich Bednařík 1954-1956

Josef Holba 1956-1960

Alois Dorňák 1960-1964

Správní vývoj Brumova – Bylnice (1964 – 1990)

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

Do sloučení obcí Brumova a Bylnice r. 1964 působil v každé obci samostatný místní národní výbor. Městem se obec Brumov-Bylnice stala k 1.1.1965, kdy zde začal působit městský národní výbor. Od r. 1976, kdy se k Brumovu-Bylnici připojily obce Sidonie a Štěpán (do r. 1964 Svatá Sidonie a Svatý Štěpán) tvořily město tyto městské části: Brumov, Bylnice, Sidonie, Štěpán (od r. 1990 opět Svatý Štěpán).

Volby r. 1964 se konaly již do společného MNV sloučených obcí Brumova a Bylnice. Sloučení obcí předcházela řada jednání, která s několikaletými přestávkami probíhala od r. 1945. Podle zápisu ze schůze MNV v Brumově z 31.10.1945 se jednalo o sloučení obou obcí v souvislosti s vypracováním regulačního plánu. Jednání byla znovu obnovena r. 1948 na návrh ONV Uherský Brod. Pro tehdy nepřekonané obtíže v majetkových poměrech a pro údajnou „neústupnost“ Bylničanů ve věci pojmenování sloučené obce skončila slučovací jednání neúspěšně. Další zpráva o připravovaném sloučení obcí byla v Brumově projednávána plenárním zasedáním MNV dne 26.10.1962. Při jednání o revizi směrného územního plánu bylo doporučeno sloučení obou obcí, které byly již dříve stavebně propojeny rodinnými domky podél silnice. Problémem bylo opět pojmenování města. Zpráva o sloučení byla několikrát projednávána na schůzích komisí, rady i pléna MNV také v Bylnici, naposledy 12.2.1964. Po schválení sloučení na jednání MNV v Bylnici bylo toto schváleno plenárním zasedáním 14.2.1964 i v Brumově. Obě obce se shodly na společném názvu Brumov-Bylnice. Brumov a Bylnice se staly místními částmi sloučené obce Brumov-Bylnice. Sídlo MNV bylo v místní části Brumov. Název obce Brumov-Bylnice schválila rada Jihomoravského krajského národního výboru v Brně usnesením dne 24.3.1964, čís. 29-01.

Do MNV bylo zvoleno 38 poslanců, rada měla 11 členů. Předsedou MNV Brumov-Bylnice byl zvolen dosavadní předseda MNV Brumov František Ivaniš, prvním náměstkem předsedy a současně předsedou plánovací komise Stanislav Hrnčiřík z Bylnice, druhým náměstkem a zároveň předsedou komise výstavby Bedřich Loucký a tajemníkem zůstal Stanislav Zvoníček. Dále byly ustaveny tyto komise: zemědělská, finančně-rozpočtová, kulturně-školská, obchodu, zdravotní, pracovních sil, místního hospodářství, pro ochranu veřejného pořádku, sociální. Předsedové výše uvedených komisí byly zároveň členy rady MNV. Nečlenové rady byli předsedy komise bytové, sociálního zabezpečení a sboru pro občanské záležitosti.

Sloučená obec se 4600 obyvateli se stala kulturním, politickým, hospodářským, školským a zdravotnickým střediskem pro řadu okolních obcí. Po sloučení tvořila zemědělská půda 2114 ha, z toho orná 1005 ha, louky 414 ha, zahrady 44 ha, sady 43 ha, pastviny 585 ha. zbývající půda byla lesní, neplodná a ostatní. Působilo zde několik průmyslových podniků, např. MEZ Brumov, pivovar a několik menších provozoven místního hospodářství a komunálních služeb. Proto byl na prvním plenárním zasedání MNV Brumov-Bylnice dne 2.7.1964 schválen návrh na udělení názvu Městský národní výbor. Usnesení o označení národního výboru v Brumově-Bylnici názvem Městský národní výbor (MěstNV) schválila rada Jihomoravského krajského národního výboru v Brně dne 20.10.1964, čís. 64-01 s účinností od 1.1.1965. Úřad MěstNV tvořilo 8 pracovníků.

Po počátečních potížích v práci dosavadních místních komisí lidové kontroly v Brumově a Bylnici v letech 1963-1964 kladl MěstNV větší důraz na kontrolní činnost. Na plenárním zasedání v únoru 1965 byla zvolena místní komise lidové kontroly., která se při své kontrolní činnosti zaměřila na spolupráci s ostatními komisemi MěstNV. Větší pozornost byla věnována také hospodaření komunálních služeb. V r. 1966 byl v Brumově-Bylnici zřízen místní lidový soud. Na plenárním zasedání MěstNV 23.9.1966 bylo schváleno 10 soudců (většinou z dělnických profesí), kteří složili slib do rukou předsedy MěstNV.

Ve volbách do MěstNV r. 1971 bylo zvoleno 33 poslanců. Z jejich řad byly utvořeny čtyři komise (plánovací a finanční, komise pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální zabezpečení, komise služeb, výstavby a životního prostředí a komise ochrany veřejného pořádku) a výbor lidové kontroly. Rada MěstNV měla 11 členů. U MěstNV byly ustaveny dva odbory a to odbor správní a odbor hospodářský. Oba odbory řešily a zajišťovaly usnesení vlastního orgánu a orgánů vyšších stupňů a při své činnosti se opíraly o pomoc ONV. Jako pomocné aktivy bylo při MěstNV po volbách r. 1971 zřízeno 12 občanských výborů a 75 agitačních dvojic. Rada MNV se scházela 2x za měsíce, plénum 1x za měsíc.

V r. 1973 měl Brumov-Bylnice 4763 obyvatel s trvalým bydlištěm ve městě a 161 přechodně bydlících, hlavně z řad pracovníků MEZ a učitelů. Město Brumov-Bylnice bylo přirozeným střediskem spádových obcí Štítné n.Vl.-Popova, Sidonie, Štěpána, Návojné, Nedašova a Nedašovy Lhoty s celkovým počtem cca 12 000 obyvatel.

MěstNV řídil Komunální služby se 62 pracovníky. Komunální služby zajišťovaly 16 profesí, nejrozšířenější byla stavební údržba a kovoslužba. Komunální služby obhospodařovaly také 126 bytů (Domovní správu zřizovaly národní výbory, které spravovaly nejméně 200 bytů) a pečovaly o místní komunikace, chodníky, veřejné osvětlení, veřejné studně, městský vodovod a kanalizaci.

Ve městě byly dvě mateřské školy, jesle a dvě základní devítileté školy umístěné ve čtyřech budovách. Při obou ZDŠ byly družiny mládeže a školní jídelny. Střediskem kulturního a veřejného života byl kulturní dům n.p. MEZ a částečně i kulturní dům osvětové besedy v Bylnici, kde bylo do konce r. 1972 v provozu městské kino. Do závodního klubu byla r. 1973 převedena také městská knihovna se dvěma pobočkami. Při rozvoji hospodářství a další řídící a organizátorské činnosti na území města spolupracoval MěstNV s místními závody: n.p. MEZ, Středomoravské dřevařské závody – Pila Bylnice, Státní lesy Brno, závod Brumov, Družstvo invalidů Dúbrava Valašské Klobouky, provoz Brumov-Bylnice, Jihomoravské pekárny, JZD Vrchovina, Státní statek Valašské Klobouky v bylnické části města. Dále byly na území města dvě stanice ČSD, poštovní úřad a dvě zdravotní střediska.

Obchodní síť provozoval ve městě státní a družstevní obchod. Byly tu tři samoobsluhy, dvě mlékárny, cukrárna, tři prodejny masa, dvě prodejny zeleniny, dvě prodejny potravin a sedm průmyslových prodejen. Dále zde bylo šest hostinců a restaurací a prodejna polotovarů.

Charakter města byl r. 1975 symbolicky zdůrazněn schválením užívání městského znaku (podle historické podoby ho ztvárnila výtvarnice Marie Nováková). Znak znázorňuje červený zakulacený štít se zlatou padací mříží, sestavenou ze dvou vodorovných a pěti svislých, dole zašpičatělých trámů.

Význam města vzrostl integrací dalších obcí. S účinností od 15.7.1976 se sloučily obce Brumov-Bylnice, Štěpán a Sidonie. Město si nadále ponechalo úřední název Brumov-Bylnice a mělo tyto místní části: Brumov, Bylnice, Štěpán, Sidonie. Administrativa obou integrovaných obcí byla převedena k MěstNV od 1.7.1976. Do integrovaného MěstNV bylo na podzim 1976 zvoleno celkem 50 poslanců. Z nich bylo zvoleno 13 členů rady a novými funkcionáři města se stali Zdeněk Pavlík - předseda MěstNV, Ludvík Macků - místopředseda a Jaroslav Piner - tajemník. V r. 1977 byly provedeny volby občanských výborů, kterých bylo ve městě 14. V aparátu MěstNV pracovalo 9 pracovníků ve 3 odborech (plánovací a finanční, odbor výstavby, komunálního hospodářství, služeb a obchodu a odbor správní).

V r. 1980 mělo město 5791 obyvatel, z toho Brumov-Bylnice 4959, Sidonie 345 a Štěpán 487 obyvatel. Brumov-Bylnice se rozvíjel jako průmyslově-zemědělské město v chráněné rekreační oblasti. Rozhodujícím průmyslovým podnikem byl nadále MEZ se 1396 zaměstnanci. Z dalších podniků zaměstnával Lesní závod 163 pracovníky, pila v Bylnici 100, pivovar v Brumově 69, státní statek 110 a JZD Javorník Štítná n.Vl.-Popov, farma Brumov (do r. 1976 JZD Vrchovina Brumov) s přidruženou výrobou 100 pracovníků.

V r. 1981 bylo do MěstNV zvoleno 71 poslanců. Ve funkcích předsedy, místopředsedy a tajemníka MěstNV byli potvrzeni dosavadní funkcionáři. Oproti minulým volbám byl zvolen další místopředseda - Jan Polách. Rada měla i nadále 13 členů. Byly zvoleny tyto komise MěstNV: komise veřejného pořádku, komise školství a kultury, komise sociální a zdravotní, komise pro mládež a tělovýchovu, komise finanční a plánovací, komise výstavby a dopravy, komise obchodu a cestovního ruchu, komise komunálního hospodářství a výbor lidové kontroly.

MěstNV zaměstnával 31 pracovníků. Pracovní úvazky MěstNV činily pro správu 10,5 pracovníka, pro komunální služby rozpočtové 11 pracovníků, místní komunikace 3,5 pracovníka a v jeslích 6 pracovníků. Od 1.7.1983 došlo k rozšíření výkonu státní správy na úseku výstavby. MěstNV Brumov-Bylnice se stal stavebním úřadem I. stupně i pro obce Návojnou, Nedašov, Nedašovu Lhotu, Štítnou n.Vl.-Popov, Jestřabí. Na rozvoji služeb obyvatelstvu se podílela drobná provozovna MěstNV, která zabezpečovala služby stolařství, zahradnictví, dopravu, stavební údržbu, pohřební služby, rekreační služby.

Také po volbách do národních výborů v r. 1986 měl MěstNV Brumov-Bylnice 71 poslanců. Z nich bylo 55% příslušníků KSČ, 6% členů čs. strany lidové, 4% čs. strany socialistické a 35% bezpartijních. Z poslanců byla zvolena třináctičlenná rada MěstNV. Předsedou MěstNV byl zvolen Ing. Vojtěch Loucký, místopředsedou Josef Hrnčiřík a tajemníkem Jan Polách. Jako iniciativní, kontrolní a výkonné orgány MěstNV byly zvoleny tyto komise MěstNV: finanční, místního hospodářství a dopravy, plánování a výstavby, obchodu a cestovního ruchu, školství a kultury, sociální a zdravotnictví, ochrany veřejného pořádku, pro mládež a tělovýchovu, péči o rodinu a děti, pro řešení přestupků a výbor lidové kontroly. Dále byly zvoleny: sbor pro občanské záležitosti, rada spotřebitelské kontroly, komise pro životní prostředí, komise JSBVO (jednotného systému branné výchovy obyvatelstva), soutěžní a zvelebovací komise, inventarizační komise, povodňová komise a domovní komise. V září 1986 byly pak provedeny volby do všech 13 občanských výborů. Angažovalo se v nich 150 občanů při plnění volebního programu Národní fronty na území města. Byla to zejména výstavba v akci “Z“, kterou MěstNV zabezpečoval placenými odbornými silami a organizováním brigád. Mimo několika stavebních akcí byly znovu zahájeny práce na záchraně brumovského hradu a r. 1986 byla dokončena úprava další kulturní památky – židovského hřbitova. V r. 1987 byla vedena jednání o plynofikaci města a byla vypracována studie plynovodu.

K 31.12.1988 měl Brumov-Bylnice celkem 5992 obyvatel, z toho místní část Brumov 3427, Bylnice 1852, Štěpán 437 a Sidonie 276. Koncem r. 1989 se také v životě obyvatel města Brumov-Bylnice projevovaly změny společenského a veřejného života předurčující pád komunistického režimu. Lidé podepisovali petice na podporu hnutí studentů a umělců, konala se manifestace křesťanů na náměstí, na níž byl přečten dopis kardinála Tomáška. Mnozí občané se 27.11.1989 zúčastnili generální stávky, vyhlášené Občanským fórem. Na stávce byla vznesena řada požadavků, mezi nimi též za urychlení svobodných voleb do zastupitelských sborů. Průvod stávkujících se dostavil před budovu MěstNV. Na výzvu stávkujících občanů k nim promluvil předseda MěstNV Ing. Vojtěch Loucký. Další veřejné shromáždění občanů se uskutečnilo 11.12.1989 z iniciativy Občanského fóra MEZ. Tehdy byl založen koordinační výbor Občanského fóra ze zástupců dalších závodů a organizací ve městě. Byl vznesen požadavek na rekonstrukci MěstNV a dalších orgánů, především odchod „těch osob z řídících funkcí, kteří se zdiskreditovali a byli typickými představiteli a vykonavateli totalitní moci“.

Na plenárním zasedání MěstNV 18.12.1989 byla podána demise jeho členů. Doplnění MěstNV o nové členy navrhlo Občanské fórum v Brumově-Bylnici na schůzi 28.12.1989. Reorganizace MěstNV se uskutečnila na plenárním zasedání 29.1.1990. Ve složení MěstNV bylo dosaženo paritního zastoupení existujících politických stran (KSČ, čs. strany lidové /ČSL/ a čs. strany socialistické /ČSS/) a Občanského fóra. MěstNV měl 73 členů, z toho 13 členů rady. V radě MěstNV byla zastoupena KSČ 3 členy, ČSL 2 členy, ČSS 2 členy, nestraníci 4 členy a po jednom členu za Štěpán a Sidonii. Předsedou MěstNV byl znovu zvolen Ing. Vojtěch Loucký, místopředsedou Stanislav Lysáček a tajemníkem MěstNV byl zvolen Leoš Jemelka. V novém složení působil MěstNV v Brumově-Bylnici do svobodných obecních voleb na podzim 1990.

Na žádost občanů ze Štěpána byl ještě před volbami do městského zastupitelstva r. 1990 vrácen této městské části původní název Svatý Štěpán. Městskými částmi byly Brumov, Bylnice, Sidonie a Svatý Štěpán.

Volební období národních výborů bylo ukončeno dnem voleb do zastupitelstev obcí. Existence MěstNV Brumov-Bylnice byla ukončena volbami do městského zastupitelstva 24.11.1990. Podle ústavního zákona č. 294/1990 Sb., se po volbách stala základem místní samosprávy obec (v Brumově-Bylnici bylo zvoleno městské zastupitelstvo, městská rada a úřad MěstNV se stal městským úřadem).

Předsedové MNV/MěstNV Brumov-Bylnice 1964-1990

František Ivaniš 1964-1976

Zdeněk Pavlík 1976-1986

Ing. Vojtěch Loucký 1986-1990

Původně samostatná obec, ležící 2 km jižně od Brumova, na levém břehu Brumovky při soutoku s řekou Vlárou, důležitá křižovatka obchodních cest a vstupní brána do Vlárského průsmyku z moravské strany. Samotná Bylnice má přibližně 1890 obyvatel a celková výměra katastrálního území je 1608,8 ha. Nadmořská výška 315 m.

     Železniční spojení: Bylnice je významným železničním uzlem (rozřaďovací nádraží na trase Brno-Trenčanská Teplá), dráha zbudována v roce 1887, (první vlak přijel do Bylnice 4. října toho roku) s napojením na Horní Lideč přes Brumov. Pošta i matriční úřad jsou v Brumově.

     Historické názvy: roku 1464 Bilnici, 1508 z Bylnicze, 1520 ves Bylniczy, 1537 z Bilnice, 1633 Bilina, ještě v 19. století Bilnice, současný název až od 20. století tohoto století.

     Poprvé se Bylnice písemně připomíná roku 1424, kdy ji král Zikmund pod označením „ves Bílence s clem“ postoupil Miroslavovi z Cimburka. Byla vždy součástí brumovského panství, s nímž sdílela všechny jeho osudy. V roce 1464 si stěžoval pán brumovského hradu Jan z Cimburka na vyplenění Bylnice, v roce 1508 se zde uvádějí Adam z Lomnice, obyvatelům Bylnice právo odúmrti. V následujících letech až do počátku 18. století Bylnice trpěla značně válečnými vpády z Uher, neboť byla první osadou, na kterou nepřítel narazil. Ve druhé polovině 18. století se však Bylnice již zotavila natolik, že v roce 1766 zde bylo 119 osedlých domů, dvě hospody (jedna na Vláře v místě zaniklé osady), dva mlýny, pila, valcha, apod. Mezi Bylnicí a Štítnou stála panská cihelna. V roce 1866 ustupovala na Slovensko rakouská armáda, resp. její velení po porážce u Hradce Králové.

     Za první republiky zde měl brumovský velkostatek parní pilu, cihelnu a hospodářský dvůr. V dubnu 1945 byla Bylnice několikrát postižena těžkými nálety a 1. května 1945 ji obsadila rumunská vojska. V roce 1946 byla teprve obec elektrifikována, v roce 1952 zde bylo založeno zemědělské družstvo, později připojeno ke státnímu statku Val. Klobouky.

     Na přelomu století žilo v Bylnici méně než tisíc obyvatel, v současné době žije v Bylnici přes 2000 obyvatel.

     Významnou hospodářskou složku představovaly dřevařské závody se sídlem v bylnické pile, která se od sedmdesátých let prakticky stala průmyslovým závodem, jehož objem výroby dosáhl např. v roce 1985 na sedmdesát miliónů korun (polovina objemu výroby byla určena na vývoz. Škola byla v obci vybudována v letech 1989-1900.

     Bylnice, stejně jako Brumov a celá oblast Vlárského průsmyku náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, zvláštností je zbytek vodního lužního lesa, který se uchoval na řece Vláře na katastru Bylnice.

      Na obecní pečeti je selská brána. Názvy tratí: Dráhy, Blizákovce, Rozsoší, Bližní a Zadní díly, Nadmostky, Březí, Nevšová, Laze, Hlinné, Stráž, Tuříčí, Rybníky, Březovské, Dúbrava, Kujalka aj.

Zdroj: www.brumov-bylnice.cz