Poteč se jako nově založená osada připomíná roku 1341 (1520 Potecž, 1718 Potecž, 1720 Potetsch, 1751, 1798 Potetsch, Potecž, 1846 Potetsch, Poteč, 1850 1872 Potetsch, Poteč, 1881 Potéč, 1924 Poteč). Jejímu zakladateli, klobouckému faráři Ješkovi, dal moravský markrabě za to, že Poteč a Klobouky založil, "každý třetí denár z klobouckých soudů, jeden svobodný lán, mlýn, rybník, krčmu, jatku, kováče, ševce a dva podruhy v Kloboukách, toliktéž v Poteči, a čtyři obyvatele v Kloboukách a Poteči, kteří tříkráte v roce rychtářovi dary přinesou". (Podle F V Peřiny - Val. Klobucký okres, Brno 1905.) Protože Klobouky byly příslušenství hradu Lukova, byla i Poteč od svého založení až do konce feudalismu poddanskou dědinou tohoto panství. Mezi r. 1662 a 1729 byla Poteč součástí té části brumovského panství, která patřila rodu Selbů (1674 - 1729). Po vytvoření státní správy náležela Poteč k soudnímu okresu Valašské Klobouky (1850 - 1949) a k politickým okresům Uherský Brod (1850 - 1855), Valašské Klobouky (1855 - 1868) a Uherský Brod (1868 - 1949).

     Poteč byla vystavěna po obou stranách potoka Vesníka, vzdálena asi 3 km severovýchodně od Valašských Klobouk, v nadmořské výšce asi 430m. Patřily k ní také samoty čp. 15 a 94 a hájovna Pod Královcem čp. 89. V roce 1758 bylo v Poteči 68 domů, 30 celých gruntů, 7 podsedků, 23 podruhů, 1 mlýn, hospoda, jatka, kovárna. Časem byly grunty děleny, takže r.1848 byly v obci dva půllány (čp. 4, 68), 4 podsedky, 4 půlpodsedky, 49 dělených a nedělených usedlostí po 1/8 lánů a dalších 18 po 1/16 lánu. Velkostatku Brumov patřily v Poteči pouze lesy. Za poddanských dob byl v obci zřízen obilní fond (sýpka), který byl zrušen teprve roku 1897. Panskou potečskou sýpku prodala vrchnost obci roku 1873 na hospodu. Obci patřil také mlýn. Jan Juřička převzal roku 1713 od vrchnosti pustý podsedek a mlýn, na potečském mlýně pak byla až do 19. století rodina Manů a pak od r. 1842 rodina Cigánků. Mlýn u Cigánků byl o dvojím složení a o jeho historii (domu č. 8) se dochovaly majetkoprávní doklady z let 1716-1846. Byl poškozen velkou povodní r. 1902 a pak mlýn a pila zpustly. Mlýn měli v obci také společníci František Vašička a Josef Barcuch, barcuchovský mlýn přestal mlet roku 1902.

     Potečští se živili zejména zemědělstvím, polním hospodařením a v dřívějších dobách i podomáckou výrobou šindele a podešví na houně pro valašské papučáře. Další část obyvatel našla práci v lesním hospodaření (v letech 1923-1928 a 1933 také při stávbě železnice). Z celkové rozlohy potečského katastru 1036 ha bylo v roce 1900 polí 382 ha, pastvin 350 ha, lesů 182 ha, luk 110 ha a zahrad 22 ha. Téhož roku bylo v obci napočítáno 11 koní , 387 ks skotu, 98 krav, 115 ovcí. Rozšířeno bylo pěstování ovoce (sušírna jablek, švestek)

     K nejstarším rodům v obci patřil Hořák (čp. 40, 46), Mana (7, 8), Masař (37), Bělaja (63), Barcuch (2), Tichý (27, 58), Cahel (29), Krahulík (20), Sukup (59), Ptáček (52), Hrubčík (24) a Juřica (72). V roce 1790 bylo v Poteči 487 obyvatel a 56 domů, o dalším vývoji počtu obyvatel a domů podává přehled tabulka:

Rok

Počet obyvatel

Počet domů

Rok

Počet obyvatel

Počet domů

1834

626

86

1900

688

124

1850

692

111

1910

616

122

1869

633

112

1921

666

125

1880

635

118

1930

716

130

     Poteč byla přifařena do Klobouk. Část obyvatelstva byla českobratrského vyznání, katollíků bylo roku 1657 v obci 121, roku 1663 už 202, avšak roku  1664, po vpádu tatarském, už jen 110. Tatarským vpádem utrpěla obec mnoho - bylo zabito či zajato 11 osob, spáleno 17 domů, uloupeno 17 koní, 80 ks hovězího dobytka a 444 skopového. Podobně potečští utrpěli vpádem tureckým (1683) a vpády uherských rebelantů Rákocziových (1703-1710).

     Stejně jak byla Poteč přifařena do Klobouk, byla tam také přiškolena. Vlastní českou dvojtřídní školu zřídil v roce 1790. V roce 1857 se začalo vyučovat již ve škole nové. Když podmínkami nedostačovala, byla přeměněna na učitelský byt a obecní chudobinec. Na bývalém půlgruntě čp. 12 obec vystavěla r. 1899 školu novou nákladem 15. 000 zlatých. Část nákladů hradila obec, zbytek byl uhrazen půjčkami od Zemědělské hypoteční banky a záložny v Kloboukách. Tak jako obec financovala stavbu školy, hradila i náklady staveb jiných. O tom rozhodovalo obecní zastupitelstvo.

     V Poteči bylo fojství na čp. 63. K němu patřily od r. 1775 dědičně pozemky bývalého panského rybníka - fojství bývalo nazýváno Bělajovým rybníkem. Poddaní byli povinni obdělávat fojtův pozemek, takže bylo jedno, zda robotovali na panském či na fojtství. Potečskému fojtovi darovala vrchnost 104 dní v roce jeté roboty. Po roce 1848 rozhodovalo o správě obce obecní zastupitelstvo, v jehož čele stál starosta, volený z obecního výboru (rady). Ve funkcích starosty obce se v Poteči vystřídali Jan Číž, Tomáš Hřebčík, Jsef Tvarůžek, Jan Onderka, dále pak František Mana (1914-1919), Josef Juřica (1919-1923), Alois Vašička (1923-1928), František Mana (1928-1932), František Barcuch (1932-1941) a Alois Vašička (1941-1945). (Více přesných údajů se z protokolů zastupitelstva nepodařilo zjistit, dřívější se nedochovaly.)

     Obecní zastupitelstvo mělo 15, později 14 členů a na svých zasedáních se jeho členové setkávali u starosty obce, u pokladníka nebo v hostinci. Při vyřizování různých obecních záležitostí napomáhaly obecní komise a také obecní zřízenci, komise finanční (1901), volební (1919), komise pro sestavení seznamu porotců (1922), poradní sbor - nouzová akce (1923), letopisecká komise (1930), obecní sluha, hajný, ponocný, zvoník, sčítací komisař, chovatel obecního býka, kozla (1922), kronikář (1923), dozorce nad lesy (1923), dozorce nad obecním chudobincem (1923), Vedle toho pracoval v Poteči také singulární výbor (1900 byl 5 členný, 1913 měl 7 členů), který spravoval, rozděloval a prodával singulární majetek, odvodňovací sbor (1926 - 42 čl. ): spolky - Singulární spolek, Spolek dobrovolných hasičů (1911), Družstvo katolických zemědělců, Divadelní kroužek (1918), Spolek pro postavení pomníku padlým, Domovina, Svaz katolických žen a dívek (1927), odvodňovací družstvo (1914, 1929), Družstvo chovatelů krav, jalovic a plemenných býků (1929), Spolek katolických lidovců (1930), Omladina (1931).

     Na znamení vlastní obecní správy měla obec svou pečeť. Potečská měla ve znaku pečetě potok se třemi lípami a opis P.  DENINI. POTECZE. Obecní zastupitelstvo spravovalo obecní majetek, pronajímalo pozemky, obecní louky a pastviny, prodávalo pozemky, dříví, klestí a listí z obecního lesa, staralo se o údržbu a opravy obecních cest apod. výstavbu v obci. Z nájmů a prodeje pozemků plynuly peníze do obecní pokladny, z níž mohly být financovány něktré důležité stavby a opravy. Byla vystavěna kaple (1863), zvonice (1894, na zahradě u domu čp. 28), hasičské skladiště (1912-1914), opraveny cesty, regulována říčka Kloboučka (1924-1925), provedena oprava hasičského skladiště (1924), vybudováno osvětlení obce šesti lampami (1924), stavěna železniční dráha (1926), postaven betonový most (1927, náklad 15.206 Kč), upravena žírná pastvina (1930), měřeny pozemky k odvodnění (1931), postaven pomník padlým v 1. světové válce (1933), kaplička na návsi (1937, náklad 17.000 Kč), silnice přes obec (1938-1940). Některé práce byly zadávány odborníkům z Valašských Klobouk, ale využito bylo práce mistních řemeslníků.

     V Poteči bývali dva kováři, v roce 1910 byla nákladem 1 484 K postavena obecní kovárna, ale protože obec nenašla kováře, měl kovárnu jistý čas pronajatou obchodník. Až roku 1918 byla kovárna pronajata kováři Aloisi Slavíčkovi, a to za 200 K ročně. Druhá kovárna byla v čp. 84 (Josef Machala). Z dalších řemeslníků zde pracovali stolář v čp. 87 (Josef Mana), obuvník v čp. 9 (Josef Josefčák), krejčí v čp. 6 (z Val. Klobouk), tkadlec v čp. 32 (František Tvarůžek). Z živností pak hostinští v čp. 68 (i řeznictví, František Koller) a 93 (hostinec býval pronajat za 1 600 K ročně) a obchodník v čp. 120 (obchod s koloniálním zbožím a potravinami, dříve bývala tato živnost v čp. 4). Vzhledem k tomu, že se v této oblasti dařilo ovocnictví (obec sama udržovala a zakládala ovocné sady), dlouhou tradici mělo sušení ovoce a pálení (pálenice v čp. 57, Josef Červenka).

      Občané Poteče byli členy různých spolků, ale také některých politických stran, z níchž nejsilnější zastoupení měla československá strana lidová.

Rok

Počet voličů

ČSL

ČSD

AGR

ŽOS

KSČ

1929

396

256

27

8

5

2

1935

344

266

27

31

10

6

     Po skončení druhé světové války (v době okupace potečští pomáhali partyzánům) byla činnost obecního úřadu skončena a na jeho místo nastoupil národní výbor.

Vývoj Místního národního výboru v Poteči (1945 - 1976)

       Obec Poteč byla osvobozena 2. května 1945 Rudou armádou. Od prvních poválečných dnů začal být život obce organizován místním národním výborem s předsedou Františkem Barcuchem (1945). Národní výbor se zaměřil zejména na obnovu obce (šlo o elektrifikaci, opravu silnice, cest a chodníků, mosty, požární nádrž, opravu poškozených obytných stavení, stodol apod.). Na schůzi MNV dne 18. 5. 1945 byl předsedou MNV zvolen Jan Trčka (1945 až 1957), místopředsedou František Tichý a členy Alois Cahel, František Mana, Jan Chovanec, Josef Strnad a Jan Kostka. Po volbách v r. 1946 (volilo 396 voličů - největší zastoupení měla ČSL - 334 hlasů, KSČ - 26, ČSD - 22 a ČNS - 11 hlasů) dne 26. 6. 1946 došlo k několika změnám, počet členů MNV stoupl z 12 na 15, předsedou MNV zůstal Jan Trčka, místopředsedou (náměstkem) byl zvolen Josef Psota, do rady Josef Juřica, Martin Tvarůžek a Stanislav Ondráček, členy MNV Josef Tichý, František Barcuch, Josef Sukup, Alois Cigánek, František Baránek, Alois Červenka, Alois Číž, Alois Juřica (všichni jmenovaní členy ČSL), František Tichý (KSČ) a Josef Cahel (ČSD). Při reorganizaci r. 1950 se počet členů MNV zvýšil na 24 a MNV byl tvořen zástupci KSČ (5), ČSL (6), JSČZ (6), SHD (5) a ČSM (2). V dalších letech se ve funkci předsedy MNV vystřídali Josef Mana (1957 - 1964) a František Valčík (1964 - 1976).

    Místní národní výbor se při své práci opíral o komise, které byly podle potřeby při MNV ustanovány, a o referenty. Už 24. 6. 1945 začala pracovat komise elektrifikační, později pak komise volební (24. 3. 1946), letopisecká (21. 4. 1946, 17. 11. 1948), finanční (1945), zemědělská, vyživovací (26. 6. 1949, 2 členná), sběrová (17. 11. 1949), komise pro péči o mládež 17. 11. 1949, 3 čl.), dne 29. 6. 1950 byly rozděleny referáty - vnitřní, plánovací a bezpečnostní, zemědělský, finanční, školství a osvěty, tělovýchovy, práce, sociální péče a zdravotnictví, hospodářský a technický, obchodu a výživy, z dalších komisí školská (4. 10. 1950, 5 čl.), komise pro zábranu škod (2. 2. 1951, 6 čl.), komise pro mobilizaci pracovních sil (15. 3. 1951, 5 čl.), osvětová (1951), komise pro jarní práce (11. 3. 1951, 5 čl., 6. 3. 1954), komise žňová (13. 7. 1952, 4 čl., 20. 7. 1953, 3 čl., 26. 6. 1954, 3 čl.), inventarizační (5. 11. 1954, 3 čl.,), trestní (19. 1. 1955, 3 čl., 8. 7. 1960), branná (19. 1. 1955, 5 čl.), komise soupisu dobytka (19. 1. 1955, 6 čl.), požární (16. 7. 1957, 3 čl.), komise pro místní bezpečnost (16. 4. 1958, 5 čl., 8. 7. 1960, 5 čl.), štáb CO (21. 9. 1961), útvar svépomoci (1961), komise májová (19. 4. 1962, 2 čl., 22. 4. 1965, 4 čl. a 22. 4. 1966), nová inventarizační (15. 11. 1962, 5 čl., 1966, 6 čl.), stavební (8 čl.), finanční (4 čl.), sociálně zdravotní (4 čl.), zemědělská (5 čl.), školská (5 čl.), veřejného pořádku (4 čl., všechny 2. 7. 1964). Dále při MNV pracoval Výbor žen (asi 1954), důvěrnický aktiv ochrany mládeže (1960), Sbor pro občanské záležitosti (15. 6. 1961), Jednotný svaz českých zemědělců (1946), z ostatních obecní sluha (do r. 1949), zvoník, hajný, zmocněnec pro urychlení jarních prací (1949), bytový referend (16. 4. 1949), lidový agronom (26. 6. 1949, 8. 8. 1950), kronikář (17. 11. 1949), redakční rada místního rozhlasu (15. 4. 1950), obecní archivář (15. 4. 1950), progadační referent (20. 7. 1953), prohližitelé domácích porážek (20. 12. 1960), sběrový referent.

     Jakmile se podařilo vytvořit předpoklady pro rozvoj a zvýšení úrovně života v obci, dařilo se hlavně budovatelskému úsilí. Vedle elektrifikace (1945-1946), zavedení místního rozhlasu (1947-1948, náklad 99.000 Kčs), opravy školy (1948-1951), silnice a cest, byly upraveny chodníky (1952), upraven a rozšířen kulturní sál v hostinci u Kollerů, postavena budova MNV (1959), vybudována železniční zastávka (1964), opraven pomník padlým (1965), dokončena stavba požární zbrojnice (1965), autobusová čekárna (1966), most, opraven místní rozhlas, školní budova, kaple, vybudována prodejna Jednoty (1969-1970), hřiště, byla provedena generální oprava místních komunikací (1967), zřízena obřádní síň MNV, regulována říčka Kloboučka (1973), zahájena I. etapa kanalizace (1975), budován vodovod (1976 n) apod. Kromě této veřejně prospěšné výstavby se rozvinula i výstavba rodinných domů, rekreačních chat.

     Občané se podíleli na výstavbě a zvelebování své obce v akcích Z ve spolupráci s MNV a do práce byli zapojeni i v rámci společenských organizací jako např. Český svaz žen, ČSM (1972 SSM), Československý červený kříž, Svazarm, TJ Družstevník, Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení, divadelní soubor při Osvětové besedě.

     Velké úsilí MNV bylo vyvinuto při socializaci, při zakládání a upevňování JZD Poteč. Začala již v r. 1949 přesvědčováním rolníků o založení společného zemědělského družstva. (V r. 1950 potečští zemědělci obhospodařovali 737,17 ha půdy, z toho 325,98 ha orné, lesní půdu tvořilo 143,64 ha - singulární spolek, nezemědělci a MNV - 258,13 ha, Státní lesy Brumov - 23,58 ha a ČSD Olomouc - 5,87 ha lesní půdy. V obci tehdy napočítáno 20 koní, 431 ks skotu, 12 ovcí, 58 koz a 66 včelstev.) Socializace postupně pokračovala: r. 1955 bylo provedeno školení zemědělců a další přesvědčování o výhodách společného hospodaření.

     Ustavující schůze Jednotného zemědělského družstva v Poteči se uskutečnila 15. 9. 1957, na ní byl zvolen předsedou Josef Tvarůžek (1957-1958), vedoucím rostlinné výroby Josef Psota, vedoucím živočišné výroby František Barcuch, účetním Jan Trčka, pokladníkem Karel Masař, vedoucím výstavby Bohumil Strnad, skladníkem Martin Tvarůžek, ostatními členy představenstva Alois Číž, Jan Masař, Josef Valčík a Josef Sukup. Funkci předsedy JZD Poteč dále zastávali Josef Psota (1958-1960), Jan Mytyščák (1960-1963), František Barcuch (1963-1966), Karel Kozubík (1966-1973?) a Karel Kovařík (1974-1977).

     Do většinového družstva vstoupili téměř všichni zemědělci, JZD mělo 116 členů a obhospodařovalo  505 ha půdy. Při JZD probíhala v zimním období 1958 družstevní škola práce. Začátky společného hospodaření nebyly lehké. Na pomoc JZD přišli dělníci patronátních závodů n. p. Svit Gottwaldov a Pal Magneton Valašské Klobouky, a také brigádníci z řad občanů. Tuto pomoc organizoval ve spolupráci s vedením družstva místní národní výbor. V letech 1958-1962 byla provedena hospodářsko-technická úprava pozemků, arondace (1960), pokračovala výstavba - byly adaptovány stáje, vepřín (1958 pro 120 prasat), kravín (1958), drůbežárna, vybudována letní salaš, ocelokůlna (1964), kancelář JZD v čp. 10 (1958), postaveny bytové jednotky JZD, byla provedena rekonstrukce dílen a garáží (1973), upraveny příjezdové cesty. Přes počáteční potíže se práce v družstvu zlepšovala (v r. 1964 dosáhla pracovní jednotka 16,-- Kčs). JZD Poteč se v roce 1977 stalo součástí Státního statku Moravsko-slovenské pomezí Uherský Brod, závod 03 Valašské Klobouky.

     Podobně jako snahy o vytvoření větších prosperujících zemědělských celků, probíhala v letech 1963-1976 četná jednání o sloučení obce Poteče se sousedními Valašskými Klobouky. Na veřejných schůzích diskutovali s občany poslanci ONV a zástupci MNV: 20. 12. 1963 jednali zástupci MNV, MO KSČ Poteč se zástupci Valašských Klobouk, 28. 12. 1963 pak stranická komise pro přípravu sloučení obcí Mirošov, Poteč, Valašské Klobouky. Další jednání o sloučení (při nichž zástupci MNV ani občané Poteče nesouhlasili) se uskutečnila 16. 1. 1964, 3. 2. 1964 (stranická komise), 7. 2. 1964, 24. 2. 1964, 13. 10. 1965, 29. 10. 1965, 22. 11. 1967, 28. 11. 1968, 16. 10. 1975, 13. 2. 1976, 12. 3. 1976. Teprve 31. 3. 1976 při hlasování o sloučení (pro 10, proti 3, zdrželi se 3)byla integrace odsouhlasena a s účinností od 15. 7. 1976 byla Poteč připojena k Valašským Kloboukám. Činnost MNV Poteč skončila.

Zdroj: www.potec.cz