|
Historie obce Rohle, bývalý politický okres Zábřeh |
|
Rohle leží v jihozápadní části bývalého okresu
Šumperk, asi 14 kilometrů od Zábřeha. Součástí obce
jsou také vsi Nedvězí a Janoslavice. Vznik vsi je podobně jako u jiných obcí
opředen dohady a pověstmi. Podle jedné z nich se v rohelské
kotlině v dávných dobách rozprostíral prales, v němž žili srnci, jeleni,
medvědi, vlci a jiná divá zvěř. Lesní bohatství sem přivábilo mnoho uhlířů,
kteří si v údolí postavili chatrče, a založili tak původní osadu. Více
domněnek provází původ názvu Rohle. Méně pravděpodobný je výklad, že je to od
slova roh, podle množství v lesích shozených srnčích a jeleních parohů. Na
tomto základě bylo později vyhotoveno i obecní razítko, dnes znak obce. Podle
jiné teorie může být Rohle odvozena od slova rokle, čemuž by napovídala
geografická poloha vesnice i některé starší názvy jako Rochle
nebo Rogle. Uvádí se také původ v osobním jméně
Rohle, což by znamenalo ves Rohlovy rodiny. Zástavba obce se v průběhu doby značně měnila.
Protože zde nebyla jiná možnost, než stavět domy uvnitř areálu v úžlabině
kolem potoka a jeho přítoků, soustředila se sem obydlí do takové míry, že byl
tento prostor bez ladu a skladu přehuštěn mnoha domky různého typu, často ve
velmi stísněných prostorách. Značná část zcela zastaralých a nevzhledných
domů byla zbourána až po II. světové válce, tak se celý areál prostorově
uvolnil. Nejstarší dějiny Rohle První zpráva o Rohli pochází z roku 1356, kdy
tehdejší držitelky dubického panství Anežka, vdova
po Vokovi ze Sovince a Klára, manželka Pavla ze Sovince, prodaly své podíly
na dubickém panství Ješkovi
z Vildenberka a na Bouzově. V té době už se v Rohli
připomíná farní kostel, což svědčí o značné velikosti obce, jejíž vznik se
tak dá položit zhruba do poloviny 13. století do doby velké kolonizace
severní Moravy. Na samém sklonku husitských válek, v roce 1434 se na scéně
objevil nový držitel brníčského panství Jan Tunkl z Drahanovic, který se od toho roku píše po
Brníčku. Celé panství a s ním i Medelské, Obědné, Benkov, Nedvězí,
Kamennou a Rohli ovšem zkompletoval Tunkl až v roce
1447, kdy byly jeho statky zapsány v zemských deskách. Tou dobou už byl i
majitelem panství zábřežského. Po smrti Tunkla
staršího získal syn Jiří Zábřeh a druhý syn Jan Brníčko. Jan umírá roku 1480
a Jiří definitivně připojil Brníčko k Zábřehu. Po smrti krutého feudála
Jiřího Tunkla, který skonal na následky zranění,
způsobených vzbouřenými poddanými, převzal zábřežské panství roku 1513
Ladislav z Boskovic. Rohle byla tehdy největší a nejbohatší obcí bývalého brníčského statku. Během šestnáctého století za vlády Boskoviců se Rohelským nevedlo
špatně a získali několik důležitých výhod, jako právo odúmrtí, což znamenalo
svobodné dědění majetku. Dobrým pánem byl i dědic Boskoviců
Ladislav Velen ze Žerotína. Ten však musel po roce 1620 a porážce českých
stavů na Bílé Hoře uprchnout ze země, byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti a
jeho statky získal kníže Karel z Lichtenštejna. Tím
se i obyvatelé Rohle stali poddanými cizí německé vrchnosti, která jim vládla
až do roku 1848. Během třicetileté války zdejší obyvatelstvo hodně
trpělo a bylo celkem jedno zda pod náporem vojsk
znepřátelených nebo přátelských. Teprve až v roce 1650, když z kraje odtáhli
Švédové, začal nový život. Výrazně se však změnila národnostní struktura
obce. V téměř české Rohli se objevilo mnohem více německých držitelů
usedlostí. Po úpadku železářství na sousedním úsovském
panství upadlo v důsledku toho i pálení dřevěného uhlí v Rohli a základním či
alespoň doplňkovým zdrojem obživy místních lidí zůstalo přadláctví a
tkalcovství. V polovině 18. století byla Rohle už z větší části poněmčena a
značně se rozrostla, v roce 1789 tu stálo už 92
usedlostí o třicet let později to už bylo 121 domů a
865 obyvatel.
Po revoluci vystřídala feudální vrchnost státní
správa - okresní hejtmanství, soud a berní úřad v Zábřeze.
Na rozdíl od většiny ostatních obcí Zábřežska byla
Rohle, stejně jako okolní uhlířské vesnice, obcí, kde zemědělci tvořili asi
jen třetinu obyvatel. Většina lidí měla jako hlavní obživu domácí přadlářství a tkalcovství, především pro šumperské
faktory, kteří od nich vyrobené zboží odebírali. Ještě v druhé polovině 19.
století se zde pěstoval len a na horním konci stála tírna, která roku 1860
vyhořela. Až do 70. let 19. století se zde také udržovalo chození na
„přástky“, kdy mládenci chodili za děvčaty do světnic, kde předla, a měli za
úkol pečovat o to, aby louče osvětlující jizbu nepřetržitě svítily. Někteří podnikavci
zakládali vlastní přádelny. Část rohelských
obyvatel pak nalezla zaměstnání ve slibně se rozvíjejícím Anderlitschkově
podniku v sousední Kamenné, v dílně na výrobu kovových tkanin a drátěných
pletiv všeho druhu, která v roce 1873 získala tovární charakter. Zemědělský
průmysl reprezentoval mlýn a jediným peněžním ústavem byla záložna, založená
roku 1888. Čilé textilní podnikání bylo zřejmě s odlehlostí této oblasti
rozhodujícím důvodem ke zřízení pošty pro celou oblast v Rohli, fungovat
začala roku 1871. Domácí tkalci a dělníci ustavili už roku 1867 konzumní
spolek, jeden z prvních na celém Zábřežsku. Ještě v
roce 1880 se k české národnosti hlásilo 42 obyvatel Rohle, v důsledku silného
germanizačního tlaku to v roce 1900 už však bylo jen 15, převážně zemědělců.
V roce 1857 byla zdejší škola rozšířena na dvojtřídní a o osm let později pro
ni byl zakoupen nový, větší dům. Na přelomu století ji navštěvovalo 200 žáků,
a proto se v roce 1901 obecní výbor rozhodl na postavení školy nové. Ta byla
slavnostně otevřena 8. září 1906, ale proto, že většinu peněz na její stavbu
poskytly německé spolky, byla prohlášena za německou.
Výstřely v Sarajevu 28. června 1914 a rozpoutání I.
světové války se v prvním momentě setkaly s patriotickým nadšením rohelských Němců, už v prosinci téhož roku byl však v
obci nedostatek obilí a to byl teprve začátek válečných útrap. Na podzim roku
1916 došlo i na zvony. Z věže byl sňat malý a střední zvon, velký ze 16. století byl vzhledem ke své historické hodnotě
uchráněn. Ještě na jaře 1918 byly zrekvírovány i píšťaly z varhan rohelského kostela. První válka si vyžádala 40 životů
vojáků z Rohle. Vznik samostatného československého státu nesli Němci z Rohle
se značnou nevolí, českých obyvatel však kvapem přibývalo. Pro zavedení
úřední dvojjazyčnosti ale česká menšina nedosáhla potřebných 20 procent,
takže život obce nadále ovládali Němci. Národnostní struktura ovlivňovala
Rohli až do období po roce 1945. V roce 1924 zde bylo pět obchodů se smíšeným
zbožím a konsum, tři pohostinství, dva řezníci, pět obchodníků textilním
zbožím, čtyři obchodníci se zeleninou, máslem a dobytkem, tři trafiky a jeden
obchod jízdními koly. 15. září 1938 přetřeli Němci v Rohli české nápisy na
tabulích černou barvou, 7. října místní nacisté obsadili četnickou stanici,
poštu a prodejnu konsumu. Vtrhli do budovy školy, spálili značnou část
knihovny Národní jednoty a později zničili i jeviště. Počet Čechů v Rohli se
do roku 1941 snížil na polovinu. Po osvobození v roce 1945 došlo ve velmi
krátké době z větší části k úplné přeměně obyvatel obce. Většina nových
usedlíků byla z bezprostředního okolí a k osídlení obce došlo poměrně rychle
a bez větších obtíží. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno již 20.
dubna 1950. V roce 1961 bylo v Rohli 572 obyvatel, asi o stovku méně než v
roce 1950. čerpáno z : Bartoš, Ovečka, Spurný: Rohle,
historie a současnost Zdroj: ityden.cz (21.12.2008) |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 21.12.2008 |