Kód CZ 2970

Dolní Žandov

(Unter Sandau)

Připojeny: Horní Žandov, Podlesí, Salajna, Úbočí

Kostel sv.Michala ^{Zdroj 2)}^{Zdroj F)}

Připomínán ve 14.stol, souč. barokní 1682, opraven 1804 a 1928.

Původně gotický kostel, přestavěný v roce 1682 na barokní. Poté proběhly další přestavby v letech 1804 a 1928. Hlavní oltář s obrazem sv. Michaela a sochami světců pochází z roku 1697. Krucifix pochází z konce 15. století a byl přenesený ze zámecké kaple v Kynžvartě. Dřevěná socha Krista Trpitele z roku 1703 byla renovována v roce 1913. ^F)

Fara ^{Zdroj 2)}

z roku 1317 jsou obrazy sv. Michaela archanděla a čtrnácti sv. Pomocníků z druhé poloviny 18. století.

Kaple v Kneipelbachu ^{Zdroj 2)}

Dřevěná z 18.stol., shořela, nově postavena 1930

[Kaple sv.Kříže] ^{Zdroj 3)}^{Zdroj I)}

Na Křížovém vrchu, 19.stol. Obdélná, zděná, se zvoničkou s jehlovou střechou, původně prastarého založení, upravená barokně. V blízkosti kaple na výrazném skalisku vysoký kříž. Vše zaniklo počátkem 20. století, zařízení kaple přeneseno do kaplí v okolí.

Kaple ^{Zdroj F)}

při levé straně cesty z Dolního Žandova do Úbočí, obnovena z torza původní po r.2000

Hřbitov ^{Zdroj D)}

…

Márnice ^{Zdroj E)}

Na hřbitově

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

1705, před kostelem

Socha sv.Antonína Paduánského ^{Zdroj 3)}^{Zdroj I)}

Při cestě k Mar.Lázním, kol.1800. na kamenném podstavci a drží v levé ruce zavřenou knihu, na níž sedí Jezulátko. Původně stála v prostoru vedlejší křižovatky. Při rekonstrukci silnice byla přemístěna.

[Socha sv.Anny] ^{Zdroj 3)}^{Zdroj I)}

Na sloupu, v blízkosti Křížového vrchu, zanikla po r.1950

Socha P.Marie ^{Zdroj F)}^{Zdroj I)}

Vlevo při výjezdu z Dolního Žandova do Horního Žandova, při čp. 25, ve štítě hospodářského stavení vedle půdních oken. Nika ve stěně je orámovaná dřevěným zaskleným rámem se stříškou, uvnitř bývala soška Panny Marie. Po jejím odcizení zde je umístěna její sádrová replika.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U č.p.31

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Na hřbitově

Kašna ^{Zdroj C)}

U kostela, 1689

Dolní Žandov (2016) 10.jpg

Kašna ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Smírčí kříž ^{Zdroj F)}

U severní zdi kostela, přivezený z jiného místa.

Smírčí kříž ^{Zdroj F)}

U severní zdi kostela, přivezený z jiného místa.

Smírčí kříž ^{Zdroj F)}

při levé straně cesty z Dolního Žandova do Úbočí u kapličky, osazen druhotně

Památník padlým ^{Zdroj C)}

V jihozápadní části obce s postavou vojáka s puškou u hrobu. V horní části pomníku vyobrazena postava vojáka s puškou u hrobu a nápis „Za vlast“ a v části pod tím deska s letopočty 1918 a 1945 a s nápisem „Věrni zůstaneme. Pro věčnou paměť, obyvatelé Dolního Žandova“. Pomník postaven 28.10.1958.

Pamětní deska ^{Zdroj E)}

Na zrušeném hřbitově

Busta F.L.Jánů ^{Zdroj C)}

Jánúv vršek nad školou ve skále

Dolní Žandov-Jánův vršek 01.jpg

[Tvrz] ^{Zdroj I)}

Poloha Dolního Žandova a jeho poslání jako "Zemské brány" dává předpoklad existence staršího sídla – tvrze, nebo hradiště. Sousední tvrz Amonsgrýn (později Boršengrýn), vznikla až koncem 13.století, ale to už několik staletí před tím bylo třeba důležitou "bránu do Čech" nějak ochraňovat. Příhodné místo pro tyto účely bylo nalezeno v roce 1998 východně od současné školy. Pahorek přímo navazuje s pozemkem školy a na své západní straně má několik výrazných skalek. Na jedné z nich, na straně obrácené směrem ke škole, je nověji vytesaný portrét vousatého muže (snad Jahn Hugel). Pahorek je obehnaný dobře znatelným příkopem, který se ztrácí v místech vjezdu ze sousedního pole na východní straně v délce asi 30 metrů a ve druhém případě je vlivem odebrání části svahu v severovýchodní části příkop odstraněn také v délce zhruba 30 metrů. Příkop na severní straně je dokonce vylámán ve skále a jeho délka je kolem šedesáti metrů. Objev tvrziště byl oznámen 20.12.1998 archeologickému pracovišti v Plzni a Chebu a nyní čeká odborný archeologický průzkum.

[Barvířský dům] ^{Zdroj 2) Zdroj 3)}

18.stol., Hrázděný dvoupatrový dům – lidová stavba z 18. století s vysunutou podstřešní chodbou. Spolu s dalšími domy byl zbořen v padesátých a šedesátých letech 20. století

Manský dvůr ^{Zdroj 2)}^{Zdroj I)}

Pod obcí při potoku, dnes vila se zřetelnými valy a zbytky opevnění, penzion ^F)

Manský dvůr je od něho vzdálen asi 3 km se v listině z roku 1086 o hranicích pražského biskupství uvádí pod různými obměnami slova Tugost. Z toho lze soudit, že se jedná o název pohraniční hradové oblasti. V 11. a 12. století vznikla v Kynžvartském a Žandovském průsmyku opevněná sídla, která chránila hranici a střežila cesty do vnitrozemí. Vznikly i celnice vybírající mýto, které tvořilo významný příjem panovníka – tzv. regál. Nejblíže položenou a významnou celnicí byl kynžvartský hrad, další celnice bývala v tzv. Kynžvartském pase a jednalo se o objekt dvora Haselhof – Lískovec (v blízkosti dnešní obce Valy), který zanikl v roce 1975. Do soustavy místních opevněných sídel patřil i Manský dvůr a nedaleké Úbočí s tvrzí Amonsgrün, (v letech1374 – 1380 tvrz přestavěna na hrad a pojmenována Borschengrün). Vznik obou tvrzí lze vytušit již ve druhé polovině 12. století.

Je prokazatelně propojeno se strážní soustavou ze 12. a 13. století a plně odpovídá nárokům své doby. Kamenný dvorec obehnaný hlubokým příkopem naplněným vodou a valem v severozápadní části byl zárukou, že spolu s nedalekou tvrzí Amonsgrün bude široce rozevřené údolí ochráněno. Příkop kolem Manského dvora je dodnes zachován v délce více jak 900 metrů. Byla zde využita přírodní roklina, místy uměle upravená a zavodněná.

Pochází z roku 1242, kdy je na dvoře uváděn Konrád z Hohenbergu. Ten vlastnil dvůr do roku 1249. V této době ztratil Manský dvůr význam jako strážní místo a začal se používat jako léno. Léno ve středověku představovalo pozemky, výsady, nebo věci propůjčené podle zvláštních pravidel, tzv. lenního práva. Lenním pánem byl král a uživatel léna se nazýval vazal, man, nebo leník. Odtud pochází název dvora – Manský dvůr, také se říkalo Lenní dvůr, v němčině Lehnhof. V 17. století již Manský dvůr patřil pod panství Kynžvart a berní rula z roku 1654 uvádí na dvoře 4 zaměstnance.

Do první světové války: Patřil dvůr ke kynžvartskému panství knížete Metternicha. Po válce se z něho v rámci pozemkové reformy stal tzv. zbytkový statek, který počátkem 30. let výměnou a přikoupením dalších pozemků získala rodina významného pražského architekta prof. Ing. arch. Milana Babušky. Ten statek a pozemky zveleboval až do počátku druhé světové války.

2. světová válka: Manský dvůr natolik získal na kráse, že po zabrání pohraničí Němci přešel statek na vůdce sudetských Němců Konráda Henleina. Ten zde ubytoval svoji rodinu se služebnou a sám většinu času trávil v Liberci, ve službě pro Říši. Během války vzniklo menší křídlo, které uzavřelo druhý dvůr.

Po válce se vrací původní majitel, ale působí zde jen do roku 1948. Poté je statek znárodněn a v rámci různých reorganizací přechází na různé majitele, naposledy na Agrokombinát Dolní Žandov. Dříve prosperující statek značně zchátral a když po roce 1989 zažádala rodina původního vlastníka o vrácení Manského dvora zpět, vyjádřil se Ing. arch. Vystyd v roce 1992 takto: „Souhrnně se dá říci, že stavební stav Manského dvora je na hranici rekonstruovatelnosti“. A tak současný majitel Ing. Marek Babuška CSc. dělá všechno proto, aby se Manský dvůr dostal opět do podvědomí lidí jako kulturní i hospodářské centrum oblasti. Dnes je zde možné občerstvení, ubytování a návštěva regionálního minimuzea.

Usedlost ^{Zdroj F)}

Hrázděná

Dům č.p.64 ^{Zdroj J)}

Kol.1900, s výklenkem, patrový

Dům

Na náměstí, empírová fasáda

[Dům]

...

[Dům]

...

Nádraží

...

Zpět na okres

Panství

Politický okres Mariánské Lázně, s.o.Lázně Kynžvart

1961 Okres Cheb

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

1197, na návrší kolem kostela a fary, původně opevněném s řadou bohatých patrových domů.

Nejstarší zmínka o Dolním Žandově je z roku 1197, kdy už existující ves daroval vévoda Jindřich Břetislav nově založenému tepelskému klášteru. Když získal okolní krajinu král Přemysl Otakar II., vzniklo zde povýšením původní vsi na město, městečko Žandov. Bylo to někdy mezi lety 1261 až 1278. Městečku vévodil vysoko na kopci původně opevněný kostel sv. Michala, jehož podací právo náleželo ještě ve 13. století valdsaskému klášteru.

V době bojů mezi Karlem IV. a Ludvíkem Bavorem bylo v roce 1347 městečko zničeno a zůstalo tak až do roku 1370, kdy udělil Karel IV. "Vyšší a nižší Žandovy" v léno Borešovi z Oseka. Ten si na panovníkovi v roce 1374, 16. září, vyprosil svolení, podle něhož mohl zpustošený Žandov zbořit a místo něho založit nové městečko Žandov pod blízkou tvrzí Amonsgrýnem. K založení nového městečka ale nedošlo a tak byl Žandov znovu postupně obnoven. Od té doby byly osudy Žandova společné s kynžvartským panstvím až do konce feudalismu. V roce 1464 dostali žandovští povolení vařit a čepovat pivo. Na konci 18. století měl Žandov právo konání čtyř výročních a dobytčích trhů a každé pondělí zde byl týdenní trh. Novodobý vývoj obce ve 20. století byl nevýrazný, stavělo se jen za potokem jihozápadně od náměstí, směrem k nádraží, kde vyrostla malá Nádražní čtvrť. Po odsunu německých obyvatel nastala hluboká stagnace s výraznou devastací cenného architektonického fondu města. V té době byla zničena zvláště předměstská hrázděná architektura. Výsledkem neblahého období ve druhé polovině 20. století byl úbytek počtu domů na polovinu předválečného stavu.