|
Mariánský sloup Polička, politický okres Polička |
|
- je nejvýznamnější památkou barokního sochařství v Poličce, ale patří
i k umělecky nejhodnotnějším a nejmonumentálněji koncipovaným dílům českého
baroka. Jak uvádí historik umění Vratislav Nejedlý: „ Jen stěží lze nalézt
obdoby a to i mezi sloupy Matyáše Bernarda Brauna. Jen u málokterého sloupu
jsou míry, proporce a kompoziční gradace od základu k vrcholu tak působivě
stanoveny a rozvrženy, jako právě u poličského sochařského kolosu.“ Pojednání o obelisku je rozděleno do
částí zabývajících se názvem, historií, popisem, nápisy, barevností a
mědirytinou. Název
Přímo na obelisku je latinsky uvedeno: socha (colossus)
věnovaná slávě Mariině, postavená ku cti P. Marie a
svatých ochránců, na jejichž přímluvu město bylo zachráněno od nákazy, když
zuřil hrozný mor… Jiří Pacák v korespondenci používá termín „statue“ (tj.
socha) a „ pyramida Nejsvětější P. Marie“. V dobové korespondenci se píše o
„sloupu Neposkvrněného početí naší milé Paní“. Odborná literatura nejčastěji
používá označení mariánský sloup. Dle architektonického názvosloví
nejde o sloup, ale spíše o obelisk. Obelisk je vysoký komolý jehlan
(čtvercového, v baroku i trojúhelného půdorysu). Jeho počátek je v Egyptu, v
Evropě se rozšiřuje od renesance, často jako urbanistický prvek na náměstích. Používání termínu sloup je zobecnělé,
srozumitelné, ale nepřesné. Použitelný by byl termín mariánského sousoší či
mariánský monument.
Historie. Obelisk byl zbudován v letech 1727 – 1731 k poctě P. Marie a
jako dík za odvrácení moru od města v roce 1713. Poličský děkan Karel Leopold
Nepauer žádal v březnu 1727 pražskou konzistoř, aby
vyhověla žádosti magistrátu, „který chce postavit a k veřejnému uctívání
vystavit kamenné sochy pro rozmnožení úcty k Nejsvětější Panně Marii bez
poskvrny hříchu počaté…“. Dále děkan píše: „mám naději, že z toho vzejde
převeliká čest a úcta…“[8]. Ačkoliv archivní doklady chybí, bývá architektonická
kompozice připisována Františku Maxmiliánu Kaňkovi. Při určení sochaře není
pochyb – byl jím Jiří Pacák, stejně tak nepochybujeme o datu dokončení roku
1731.
Obelisk stojí na východní straně náměstí, přímo proti vchodu do
radnice. Ačkoliv je sousoší běžně označováno jako sloup, o sloup ani pilíř ve
skutečnosti nejde. Základem je trojboký obelisk, ovšem v dolních patrech
náročně architektonicky členěný a po celé výšce opatřený sochami světců a
andílků a ve vyšších partiích „zahalený“ oblaky. Trojboký půdorys jednoznačně
odkazuje ke sv. Trojici. Okolo přízemí obíhá stupňovitě balustráda, na
pilířích v nárožích obelisku stojí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, tedy rodičů
P. Marie a dále socha sv. Josefa – manžela P. Marie a pěstouna Páně. Socha sv.
Josefa měla původně v rukou kovovou pozlacenou lilii. Ikonografický program
tedy začíná rodinou P. Marie a jejím neposkvrněným početím. Sochou
neposkvrněného početí P. Marie obelisk vrcholí – je zde tedy dosaženo
naprosté jednoty. Pacák mistrovsky zvládnul dynamické pojetí pohybu i gest.
První patro je ukončeno dynamicky zvlněnými římsami, okosená nároží
jsou pokryta dekorem, ve stěnách jsou prolomeny výklenky, v nichž na
tamburech stojí sochy. Přímo proti radničnímu vchodu, v hlavní pohledové ose,
je socha sv. Václava, dále sv. Víta a sv. Floriána. Na římsách v nárožích
paty druhého patra stojí sochy sv. Šebestiána, sv. Rocha
a sv. Karla Boromejského. Všichni jsou
protimírovými patrony a jejich umístění je naprostou nezbytností. Sv. Roch měl poutnickou hůl původně
delší a ukončenou křížem.
Na stěnách jsou v kartuších tři mariánské reliéfy, které lze díky
nápisům jednoznačně ikonograficky identifikovat. Jde o vyjádření vztahu P.
Marie ke třem božským osobám a opětovnou připomínku
sv. Trojice. Reliéfy bývají v literatuře nesprávně označovány jako
Zvěstování, Nanebevzetí a Korunování P. Marie. Správně jde o výjevy: Pokorná
služebnice Hospodina, Matka Syna Božího a Nevěsta Ducha Svatého
Třetí, nevysoké, patro je architektonicky členěno a ukončeno mohutným
oblakem, ze kterého vyrůstá štíhlý trojboký obelisk, obalený obláčky a
postavami a hlavičkami andílků.
Sousoší vrcholí sochou P. Marie. Tělo obelisku je zakončeno trojbokou
jónskou hlavicí, na které je oblak se zeměkoulí ovinutou hadem, držícím v
tlamě Evino jablko. Ďábel je však rozdrcen P. Marií, jejíž čistotu
symbolizuje srpek měsíce. Svatozář P. Marie tvoří dvanáct hvězd
symbolizujících počet apoštolů. P. Marie je zobrazena jako prostovlasá mladá
dívka ve věku třinácti let, s rukama sepjatýma k motlitbě. Toto zpodobení je
označováno jako Immaculata, tzn. Neposkvrněné
početí P. Marie. Zdroj:
http://is.muni.cz/th/146333/ff_b/Bakalarska_prace_2.txt Denisa Pletichová,
Architektura v Poličce, Bakalářská diplomová práce (5.9.2013) |
|
|
|
|
|
Aktualizace
2.9.2013 |