Kód CZ 12833

Postoloprty

(Postelberg)

Připojené: Březno, Dolejší Hůrky, Hradiště, Levonice, Malnice, Mradice, Rvenice, Seletice, Seménkovice, Skupice, Strkovice, Vrbka

[Benediktinský klášter Brána apoštolů] ^{Zdroj
2)}

Založen poč.12.stol., zanikl 1420, na místě současného děkanství, zkomolením názvu kláštera Porta Apostolorum vznikl název města.

[Kostel P.Marie – sv.Františka Serafínského] ^{Zdroj E)}

Klášter Porta Apostolorum patřil k nejstarším benediktinským fundacím. Datum založení neznáme. O jeho existenci hovoří kronikář Kosmas ve druhé knize své Kroniky Čechů, sepsané v letech 1119-1122. První spolehlivá zpráva se vztahuje k roku 1147, kdy zemřel v pořadí pátý opat Izcislav. - V květnu 1420 byl klášter vypálen a zcela rozbořen. - Místo zaniklého kláštera bylo přesně lokalizováno až v roce 1981 v sousedství postoloprtského zámku. Ve zdivu hospodářské budovy byl nalezen úsek románského kvádříkového zdiva, dochovaného do úrovně prvního patra, datovaný do 11. století až 1. poloviny 12. století. - Ve 2. polovině 12. století byla připojena další zeď se sdruženým šestinásobným oknem, rozděleným sloupky s kubickou hlavicí a atickými patkami. - Po skončení husitských válek v 15. století, v místech zaniklého konventního chrámu Panny Marie, byl postaven kostel sv. Františka Serafínského. Jeho zasvěcení možná souvisí s působením františkánského kazatele Jana Kapistrána v Mostě na jaře 1452, neboť Postoloprty patřily po roce 1454 mosteckým pánům. Poprvé se kostel připomíná roku 1504, kdy byl pro farní chrám pořízen nový zvon. Protože pozdější farní kostel Nejsvětější Trojice byl postaven až v roce 1515, nemůže se zmínka vztahovat k jiné svatyni. Během 16. století byli do hrobky v kostele pohřbíváni majitelé panství. Okolní hřbitov byl zrušen roku 1572 a přemístěn ke kostelu Nejsvětější Trojice. Po založení nového farního kostela Nejsvětější Trojice se stal hřbitovní svatyní. Kolem poloviny 18. století byl zrušen a přeměněn na kůlnu, náležející k postoloprtskému děkanství. Později byl zcela zbořen. Jeho podobu na počátku 18. století zachytil v roce 1727 Heinrich Meynolff na dvou intarzovaných vedutách. Podle nich byl kostel jednolodní stavbou s vysokými okny a věží s cibulovou střechou v západním průčelí. Stával v místech děkanské zahrady jižně od stodoly.

[Kostel Nejsv.Trojice] ^{Zdroj E)}

byl postaven v roce 1515, údajně na místě zničeného kostela sv. Ondřeje. Kolem něj byl zřízen nový městský hřbitov. - Byl zrušen v roce 1783 a roku 1792 byl jako zcela zchátralý zbořen. - Na jeho místě byla postavena hřbitovní kaple; po přemístění hřbitova na nové místo zanikla i ta.

Kostel Nanebevzetí P.Marie^{Zdroj 2)}^{Zdroj C)}

Barokní, 1746-53, arch.Alto Monte. jednolodní s jednou věží, na které jsou hodiny. Je situován netradičně oltářem k jihu, aby věž se vstupní bránou byly kolmo do náměstí. V průčelí kostela jsou kamenné sochy sv. Petra a Pavla. Vnitřek kostela je zdoben krásnými štukovými ozdobami – volutami a římsami, které prováděli vídeňští mistři. Kostel má pět oltářů a to jeden hlavní a čtyři boční. Oltářní obrazy jsou díla vídeňských mistrů jako Brandlera a Underberga. Kostel má výstavnou kazatelnu, vyřezávané zpovědnice, původní lavice pro 300 lidí, olověná okna s výjevy Ježíše Krista a Panny Marie s Ježíškem. V klenbě je schwarzenberský erb. Vzadu na kůru jsou varhany Původní varhany pocházely od Christopha Panzera z Vídně, nynější pneumatické a třímanuálové dodala firma Hausner z Teplic.

Fara ^{Zdroj C)}

ulice Husova čp. 124

Hřbitovní kaple^{Zdroj 2)}

1888, neorenesanční na severozápadním okraji města

Hřbitov ^{Zdroj 2)}

S bránou

[Kaple sv.Jana Nepomuckého]^{Zdroj 2) Zdroj E)}

Barokní kaple z roku 1712 postavená architektem Pavlem Ignácem Bayerem u vstupu na hřbitov. V interiéru byla řezbářská výzdoba od J.J. Chara z let 1712 - 1716. - Kaple byla zbořena po zrušení hřbitova; již v roce 1931 kaple nestála.

[Kaple]^{Zdroj E)}

Před rokem 1843, mezi ulicemi Tyršova a 28. Října

[Synagoga]^{Zdroj 2) Zdroj E)}

1720. Židy přivedli do Postoloprt roku 1671 majitelé panství Sinzendorfové. Nejasné údaje nevylučují jejich přítomnost již dříve. Snad roku 1692 pro ně nechala nová vrchnost (Schwarzenbergové) postavit ghetto ve východní části města, které zahrnovalo jedinou slepou ulici (dnes Mánesova). Pro její stavbu vypracoval několik projektů Pavel Ignác Bayer, tehdejší schwarzenberský dvorní architekt. Míra jejich uskutečnění není jasná. Nejméně do poloviny 18. století se ghetto skládalo z 11 dřevěných obytných domků jednotného vzhledu, ke kterým do roku 1722 přibyla prostá zděná synagoga. Do roku 1759 byly zřejmě všechny domky přestavěny na zděné a patrové. Ghetto postihla řada požárů, které vyvolaly četné přestavby. Ulice se do roku 1788 prodloužila na současnou délku, čímž se synagoga ocitla z původního konce uprostřed východní strany ulice. Roku 1817 nechala vrchnost na severním konci postavit budovu školy a lázně (mikve), dodnes dochovanou. Od poloviny 19. století Židé odcházeli do nových průmyslových a obchodních center v okolí. Přesto roku 1867 došlo k přestavbě či nové stavbě synagogy (chybějí přesné údaje) a koncem století i ke zřízení nového hřbitova. Ten původní se nacházel jihozápadně od zámku, nový pak u silnice do Rvenic poblíž nového komunálního pohřebiště. Oba byly zdevastovány za nacistické okupace. Tehdy také definitivně zanikla zdejší židovská obec. Do Mánesovy ulice se po roce 1945 stěhovali noví osídlenci z vnitrozemí, synagoga zůstala stát bez využití a chátrala, až byla roku 1980 zbořena. Obdobný osud potkal i řadu domků a bývalý špitál. Část parcel zůstala prázdná, na dalších vznikly nové rodinné domky. Někdejší židovskou ulici tak připomíná několik domů na jejím jižním konci, bývalá škola na severu a pumpa uprostřed vozovky.

[Židovský hřbitov] ^{Zdroj E)}

Hřbitov ze 20. let 18. století byl zrušen v roce 1970. Následně bylo na jeho ploše postaveno 5 rodinných domů. Na hřbitově byli pohřbeni předkové německého filozofa Karla Marxe.

Sousoší Piety ^{Zdroj C)}^{Zdroj 2)}

na náměstí na sloupu, 1701, J.K.Vetter

Socha Piety ^{Zdroj C)}

na náměstí na sloupu, 1701, J.K.Vetter