Kód CZ: 99

Aš

(Asch)

Připojené: Dolní Paseky, Doubrava, Horní Paseky, Kopaniny, Mokřiny, Nebesa, Nový Žďár, Vernéřov

Místní části: Juchhe, Háj, Mikulov

[Kostel sv.Ludvíka] ^{Zdroj C)}

Na místě kostela Svaté Trojice stával nejprve dřevěný kostelík. Později, v roce 1370 byl místo něj postaven kamenný, gotický katolický kostel, vysvěcený svatému Ludvíku. Ten byl v 17. století zbourán, a zachována byla jen kamenná věž čtvercového tvaru.

[Evangelický kostel Nejsv.Trojice] ^{Zdroj C)}

1622, přestavěný ve stylu saského baroka 1747-49, pojal celkem 2500 osob, při opravě 1960 vyhořel a jeho zříceniny byly po roce 1987 odstraněny. S východní hranolovou v horní části polygonální věží. Uvnitř vestavěná dřevěná empora. Zařízení 1751-6. Regionální badatel Jaroslav Vít se domnívá, že původně byla věž součástí obranné tvrze. V té době se díky Zedtwitzům na Ašsku začalo rozšiřovat evangelické náboženství. 1. května 1622 byla započata stavba nového pozdně renesančního evangelického kostela, na základech původního kostela sv. Ludvíka. V roce 1682 byla věž vyvýšena o osmibokou část s cibulovitou kupolí. V roce 1747 byl kostel zcela přestavěn v barokním stylu. Kapacita po přestavbě představovala 2500 míst k sezení, celkem však mohl kostel pojmout až 4000 lidí. V roce 1911 zakoupil Gustav Geipel, ašský průmyslník a dobrodinec do kostela největší varhanní systém v tehdejší střední Evropě, který měl 4318 píšťal.

Kostel sv.Mikuláše ^{Zdroj C)}

1630 při švédském vpádu zanikl starší kostel, na jeho místě postaven dřevěný, 1780 nahrazen pozdně barokní novostavbou. Dnešní neorenesanční z let 1867-71. Zařízení neorenesanční. Římskokatolický jednolodní kostel sv. Mikuláše na půdorysu kříže, v ose doplněn 48 m vysokou vstupní věží. Postaven v novorenesančním slohu v letech 1867–1872, stavitelem byl architekt K. Wiedermann.

Modlitebna českobratrské církve evangelické

po 1947

Modlitebna církve československé husitské

Před 1938

Modlitebna židovská

1945-49

Komenda řádu Německých rytířů

Před 1319

Fara

Již 1270, evangelická

Fara

evangelická

[Hřbitovní kaple] ^{Zdroj G)}

Na jejím místě smuteční síň

Smuteční síň ^{Zdroj G)}

…

Hřbitov ^{Zdroj G)}

Ve zdi 7 náhrobků z konce 16.-18.stol.

[Hřbitov] ^{Zdroj G)}

v ulici Textilní, vedle někdejší budovy firmy Köhler (dnes je místo zkomoleně nazýváno Keller) a naproti přes cestu. Na jeho místě se dnes nachází parkoviště, garáže a zahrádkářská kolonie. Když se v tomto prostoru nacházela kasárna, vojáci údajně hřbitov zničili a z náhrobních kamenů si dělali střelnici (zdroj: ČT: Zjizvená tvář země: Aš - 1996) Uprostřed hřbitova stál údajně vysoký bílý obelisk. Zatím však neexistuje žádná fotografie, která by to potvrdila..

[Hřbitov] ^{Zdroj G)}

nacházel se v místě, nebo v bezprostřední blízkosti dnešního římskokatolického kostela sv. Mikuláše na Mikulášském vrchu. Byl zlikvidován při likvidaci původního kostela a stavbě nového v 19. století.

[Evangelický hřbitov] ^{Zdroj G)}

rozsáhlé pohřebiště v sousedství vyhořelého evangelického kostela, vklíněné mezi ulice Na příkopech a Slovanská. Byli zde pohřbíváni jak zedtwitzčtí páni, tak vlivní ašští továrníci (např. Gustav Geipel). Hřbitov byl po válce několik let používán Českobratrskou církví evangelickou. V roce 1966 byl uzavřen a zrušen. Začala jeho naprostá destrukce. Náhrobní kameny byly odvezeny na blízké skládky, hrobky zůstaly několik let otevřené. Nikdo mi s jistotou nedokázal říci, zda hroby na pozemcích zůstaly či ne. Pravděpodobnější je však to, že tenisové kurty, které zde byly otevřeny v roce 1975, stojí přímo na hrobech zde pochovaných lidí.

Bylo zachráněno několik unikátních náhrobních kamenů, které se dnes nachází v zahradách ašského muzea. V minulosti se na popud německých rodáků hledaly způsoby, jak toto místo přeměnit na pietní. Dokonce se uvažovalo o přemístění tenisových kurtů. Nakonec byl však jen u vstupu na kurty odhalen malý památník, který připomíná existenci největšího ašského hřbitova.

Málokdo však ví, že hřbitov se nenacházel jen pod tenisovými kurty. Ale i na druhé straně cesty, kde se dnes nachází jen neudržovaný lesopark. Dodnes je zde patrná alej, kudy vedla páteřní cesta.

Smírčí kříž

s oblými rameny, v noze přeražený a odborně opravený. Rozměry: 109x86x 18 cm. Byl několikrát přemístěn. Stával na Křížové louce, později u cesty na centrální hřbitov. V roce 1983 byl nalezen na pozemku popisného čísla 10 v Klicperově ulici a po opravě r. 1985 byl přesunut zpět k hřbitovní cestě.

Smírčí kříž

Robustní kříž o jednom rameni. Rozměry: 100x85x25 cm. Stával u staré cesty z Mokřin do Aše a byl povozy často poškozován. Proto byl dvakrát přemístěn. Dnes stojí na pozemku ZŠ v Hlávkově ulici v Aši.

Smírčí kříž

Nazad nachýlený žulový kříž se stopami po zásazích střel Rozměry: 106x :2x20 cm. Stojí asi 0.5 km západně od Kvapilovy ulice, na prameništi ašské vodárny v Krásné.

Smírčí kříž

Jen málo poškozený, dobře kamenicky opracovaný kamenný kříž. jehož rozměry, ačkoli byl mnohokrát popsán, neznáme. Jeho podobu namaloval Karel Šrámek (1933) a fotografoval neznámý autor, jehož negativy byly nalezeny v karlovarském archivu. V té době stál asi 300 m od zastávky Aš - předměstí na cestě k vodárně.

Smírčí kříž

Další z kamenných křížů. jejichž podoba se zachovala jen na negativech v karlovarském archivu. V literatuře byl několikrát popsán, naposledy v roce 1940. Rozměry: 55x40 cm. Stál západně od budovy gymnasia u cesty do Prexu v SRN. V poválečných soupisech památek se již nenalézá.

[Kašna]

Na náměstí

Památník Martina Luthera ^{Zdroj C)}

Jediný pomník Luthera v bývalé monarchii. Byl odhalen v roce 1883 u příležitosti 400. výročí narození Luthera. Autorem dvoumetrové sochy je J. Rössner z Norimberka, nachází se v těsném sousedství památníku evangelického kostela.

Kašna se sochou J.W.Goetha ^{Zdroj C)}

s reliéfem na soklu Časté zastávky J. W. Goetha v Aši při jeho cestách do Čech v letech 1806 – 1823 vedly nejdříve ke zhotovení pamětní desky, která byla umístěna na hotelu Pošta. V roce 1932 byl uprostřed Tržního náměstí odhalen Goethův pomník s kašnou. Autorem sochy byl chebský rodák, profesor Johannes Watzal. Reliéfy na podstavci představují výjevy z Goethových děl. Na severní straně jsou uvedeny letopočty Goethových zastávek v Aši.

Pramen Halštrova ^{Zdroj A)}

Památník nad pramenem Halštrova zřízený roku 1898 Vogtlandským horským a turistickým spolkem.

Památník F.L.Jahna ^{Zdroj C)}

Friedricha Ludwiga Jahna se nachází v lesoparku pod rozhlednouProstranství upraveno, sokl bez busty.

Pamětní deska Fridricha Schillera ^{Zdroj C)}

na skále pod ašskou rozhlednou. Deska zůstala, ale již bez reliéfu.

Památník Theodora Körnera ^{Zdroj C)}

Básníka, z roku 1913 se nachází v lesoparku pod rozhlednou

Památník G.Geipela ^{Zdroj C)}

Gustav Geipel byl ašský předválečný měšťan, průmyslník a dobrodinec, který daroval městu velkou spoustu pozemků a peněz na jejich úpravy. Památník byl odhalen na Okružní ulici v roce 1924.

[Socha Josefa II.] ^{Zdroj C)}

1883, zničena 1920 českými legionáři, stál před školou zbouranou v 60. letech 20. století.

Památník padlým 1848-69 a 1914-18 ^{Zdroj C)}

Postaven 1893, 1927 rozšířen o 10 desek se jmény objetí 1.sv.války, na jejich místě následně umístěna socha rudoarmějce a desky neobnoveny.

Památník padlým 1914-18 ^{Zdroj C)}

památník obětem 1. světové války z tělovýchovného spolku Jahn, areál Jahnhalle (Tyršův dům), Klicperova ulice, zničen

Památník padlým 1938-45 ^{Zdroj C)}

na ašském hřbitově má tvar obelisku

Památník E.Beneše ^{Zdroj C)}

na Okružní ulici, před budovou základní školy,původně od 1947 na Benešově paloučku

[Socha rudoarmějce] ^{Zdroj C)}

postupně umístěny na stejném místě, v parku mezi Chebskou a Nádražní ulicí. První byl zničen neznámým pachatelem, druhý byl poté stržen po pádu komunismu a je umístěn v depozitáři ašského muzea.

Památník rudoarmějcům ^{Zdroj C)}

na ašském hřbitově, kteří pomáhali osvobozovat ašské pohraničí

Památník osvobození Aše americkou armádou ^{Zdroj C)}

na hranici Masarykova náměstí a Sadů míru

Pamětní deska Robertu Schumannovi ^{Zdroj C)}

na ašské hudební škole, 1901, Hlavní, dům č.5, další umístění: Šaldova, umělecká škola (do 2014), dnešní umístění: muzeum (od 2014)

Pamětní deska J.W.Goetha ^{Zdroj G)}

Tato deska se nacházela na budově hotelu Post/Pošta. Ten stál na Hlavní ulici, v místech dnešního Goethova náměstí. Deska připomíná všechny návštěvy básníka v Aši. Po demolici budovy hotelu byla deska umístěna v depozitáři muzea. V současné době je součástí národopisné expozice v prostorách bývalé hasičské zbrojnici.

Pamětní deska Friedricha Schillera ^{Zdroj G)}

Hainberg, 1905 původní deska zničena, nová instalována až v roce 2014

Pamětní deska Otto von Bismarcka ^{Zdroj G)}

Deska věnovaná, stejně jako celá rozhledna, Otto von Bismarckovi, sjednotiteli německých zemí a prvnímu německému kancléři, se nacházela nad jižním vchodem do rozhledny. Někdy po válce byla odstraněna.

Památník ^{Zdroj G)}

V místech evangelického hřbitova, na jehož místě jsou tenisové kurty

[Zámek] ^{Zdroj G)}

možná spíše tvrz, stála na Mikulášském vrchu (Niklassberg) až do roku 1814, kdy kompletně padl za oběť masivnímu požáru, který zničil většinu starého města, včetně původní radnice.

[Dvůr Vorwerk]

přebudovaný po zničení starého zámku na panské sídlo, zbořen 1977

[Radnice] ^{Zdroj G)}

Barokní samostatně stojící, 1733, stav.A.Pfeffer, shořela 1814

Radnice ^{Zdroj C)}

1815-16 znovu postavena podle původních plánů jako kopie, 1885 zvýšena o patro a novorenesanční přestavěna, po r.1945 muzeum a později knihovna

Škola ^{Zdroj G)}

Angerschule - "škola pod Střelnicí" Škola na Hlavní ulici pod Střelnicí byla postavena v roce 1878 (některé zdroje udávají 1874) jako čistě dívčí škola. Později jí však začali navštěvovat i chlapci. Po válce byla tato škola označována jako Měšťanská škola a patřila pod školu v Hlávkově ulici. V roce 1956 sem byla umístěna také škola zvláštní. Budova byla zbourána na konci 60. letech 20. století (pravděpodobně 1969) kvůli velice špatnému stavu. Údajně se začali propadávat stropy apod. Zachoval se jen kamenný štít školy, který znázorňuje dva lvy kteří drží ašský znak s korunou. Ten je umístěn v zahradě ašského muzea.

Až do uzavření školy fungovala jako školní tělocvična původní budova mimo školu, která je dnes známá jako bývalý hudební klub Klubíčko. Ta byla postavena v roce 1888 a stála za školou, blíže k ulici Na vrchu. V 90. letech se z ní stal stánek ašské pop-kultury. Později Klubíčko několikrát vyhořelo a dnes už se zde nachází jen ruina.

Škola ^{Zdroj G)}

Evangelická na Radničním vrchu stála již v roce 1630, kdy je o ní první zmínka. Vyhořela v roce 1781, ale v roce 1783 byla znovu postavena. Staré budovy byly však v roce 1851 zbourány a v roce 1853 byla postavena tzv. Radniční škola (Rathausschule), známá také jako evangelická škola (evangelische Bürgerschule). Ta stála mezi radnicí a kostelem Nejsvětější Trojice. Vyučovalo se zde do roku 1945, mezi lety 1908-1913 se zde také nacházelo první gymnázium. Po válce zde byli ubytováni američtí vojáci a po nich škola sloužila jako kasárna Pohraniční stráže. Budova byla demolována v letech 1966-1967.

Škola ^{Zdroj G)}

škola se datuje do druhé poloviny 18. století. Byla postavena jako katolická škola, která přímo sousedila s původním katolickým kostelem sv. Mikuláše z roku 1780. Později zde byla umístěna hudební škola, která byla spravovaná Červeným křížem. Po válce nevím, zda škola ještě fungovala. Budova byla demolována v roce 1964.

Škola ^{Zdroj C)}

1.základní

Škola ^{Zdroj C)}

2.základní

Gymnásium ^{Zdroj C)}

3.ZŠ

Textilní škola ^{Zdroj C)}

SPŠT byla střední škola textilního zaměření. Nacházela se v budově v ulici Gustava Geipela, kde již před válkou bylo textilní učiliště. Škola byla uzavřena, budova stále stoj

Sirotčinec

…

Lázně

…

Spořitelna

Městská

Spořitelna

Okresní

Střelnice

1814, přestavěna 1890 a 1930

[Bavorské nádraží]

…

Jatka

…

Okresní soud ^{Zdroj C)}

4.ZŠ

Hasičská zbrojnice ^{Zdroj C)}

z roku 1930, projektovaná architektem Emilem Röslerem je od roku 2009 zařazena mezi kulturní památky. Stavba je unikátní svými interiéry, hlavně dveřními a okenními výplněmi, dlažbou a kováním.

Budova ^{Zdroj C)}

Dnes technické služby

Budova ^{Zdroj C)}

Kulturní dům

[Horní mlýn] ^{Zdroj F)}

(Horní / Bergmannův mlýn), č. p. 28 „Prvním“ nebo také „Horním“ mlýnem pod Aší byl Bergmannův mlýn (Bergmannsmühle). Pravděpodobně nejstarší zpráva o něm pochází z lenního listu z 29. března 1555, kde je uvedeno: „… Aš a pod ní dva mlýny na vodu“. V církevních knihách ze 17. století je uváděn jako Künzelmühle. Roku 1690 patřil rodině Ploßů a jako Ploßenmühle je uváděn ještě v roce 1787. Seznam majetku panství Sorg z roku 1788 pak uvádí jako majitele 1. mlýna č.p. 28 Joh. Adama Bergmanna a hodnotu gruntu 5000 guldenů. Tento mlýn byl zrušen při budování kanalizace v roce 1907.

Náhon na mlýnské kolo vedl podél svahu za někdejší plynárnou a zimním stadionem (dnešní prostor mezi Hedvábnickou a ul. Na Háji). Odtud voda odtékala do starého původního koryta Ašského potoka, avšak záhy byla jímána dalším mlýnským náhonem, který vedl podél silnice do Neubergu (Podhradí) k „Druhému mlýnu“. Na této trase se nacházelo několik menších rybníků, tzv. kalojemů, ve kterých se usazoval kal a jiné nečistoty, takže na Druhý mlýn opět přitékala poměrně čistá voda.

Někdejší Bergmannův mlýn stál ještě v roce 1948, jak je vidět na záběru z leteckého snímkování z tohoto roku. Mimo provoz byl již od roku 1907, takže ani není, stejně jako ostatní dva mlýny v Lučním údolí, uveden v úvodní tabulce. Zbořen byl pravděpodobně někdy počátkem 50. let a na jeho místě se dnes nachází garáže. Dodnes patrné jsou i zbytky mlýnského náhonu.

[Řeholní mlýn] ^{Zdroj F)}

Nonnenmühle / Baumgärtelmühle č. p. 23, Nejstarší zmínka o tomto mlýnu je pravděpodobně také v lenním listě z roku 1555, kde je uváděn jako jeden ze dvou mlýnů pod Aší. Ve starých kupních smlouvách z 18. července 1675 a 15. prosince 1685 je tento mlýn označován jako Nonnenmühle (Řeholní mlýn). Proč nesl tento název, není známo. Snad ve středověku patřil některému ženskému klášteru. V tehdejší době „naturální hospodářství“ nebyly dary církvi a klášterům poskytovány ve finančních částkách, nýbrž v podobě selských usedlostí, mlýnů nebo celých vesnic. Celoroční výnosy z nich pak připadaly právě příslušnému kostelu či klášteru. Mladé šlechtičny při vstupu do kláštera často přinášely podobné dary jako své „věno“. Listinně však tento fakt nikdy nebyl doložen. Alberti uvádí, že ve starých dobách se nedaleko mlýna měla nacházet kaplička.

V roce 1675 prodává George Hempel mlýn Hansu Wunderlichovi. 15. prosince 1685 prodává Erhard Wunderlich svůj „… mlýn u Aše nazývaný Řeholní (Nonnenmühle)“ Lorenzu Goßlerovi za 675 Guldenů císařské měny. V kupní smlouvě je uvedeno, že mlýn je povinován odvádět vrchnosti „ročně 4 guldeny a 15 krejcarů dědičné daně, 49 krejcarů peněžní daně a 1 korec 2 míry a 2 mísy desátkové dávky.

Lorenz Goßler zemřel předčasně a zanechal po sobě nezletilé potomky. Jeho otec Hans Goßler pak mlýn 30. března 1691 prodává mlynářskému mistru Michaelu Baumgärtelovi z Rugenmühle u Neuhausenu za 700 guldenů a 69 krejcarů. V Kunsts Impfliste (po 1771) je jako majitel uváděn Joh. Nicol Baumgärtel. Přes 200 let pak zůstává Řeholní mlýn ve vlastnictví rodiny Baumgärtelů, po nich byl později, až do jeho zbourání nazýván Baumgärtelmühle (Baumgärtelův mlýn).

Jelikož stál v cestě regulaci silnice a potoka, prováděnou v prvních letech 1. světové války, byl v roce 1915 odkoupen městem Aš a v roce 1916 pak zbořen. Jeho místo i s nejbližším okolím bylo zasypáno do výše úrovně vozovky, takže dnes již nikdo ani netuší, kde přesně kdysi tento mlýn stával.

[Medvědův mlýn] ^{Zdroj F)}

Bärenmühle, Forst č. p. 318, Tento mlýn se nacházel na Selbském potoku (dnes Mlýnský), na jižním předměstí Aše, nazývaném tehdy Forst (hvozd, který se zde v dávných dobách nacházel). Mlýn měl náhon na svrchní vodu s výkonem 2.2 koňských sil.

Bärenmühle (Medvědí mlýn) nesl svůj název podle někdejšího majitele Merze, kterému se přezdívalo Bär (medvěd - /Tittmann 1893/). Na Josefské mapě z roku 1782 je uveden jako Fickerey-Mühl, v soupisu podaných z roku 1782 jako Johann Merzen-Mühle (mlýn Johanna Merze), hodnota 525 guldenů. Vznikl pravděpodobně v 18. století na pozemku tehdejšího schönbašského poplužního dvora. Roku 1776 ho prodává pán Ferdinand Alexander Johann von Zedtwitz „… po svém otci zděděnou louku u Fickereyova mlýna“ Johannu Merzovi za účasti jeho otce mistra Johanna Merze, mlynáři na Fyckerey. Roku 1788 pak zmíněný získává ještě 2 jitra 75 loktů obecní půdy. K mlýnu patřila mimo jiné 1 louka, 4 rybníky a 2 pole. Velký rybník se jmenoval Bärenteich (Medvědí - dnešní Hliniště), taktéž podle jeho majitele.

V adresářích 1906 - 1941 je jako mlynář veden Johann Künzel.

Mlýn zaniká po 2. světové válce a usedlost zbořena někdy počátkem 50. let 20. století, neboť byla, jako většina statků Nového Žďáru, v blízkosti železné opony, budované tehdy na státní hranici s Německem.

Mlýn

Bäumel

[Hostinec u červeného koně]

Zum Roten Ross

Restaurace

Zum Tell

Restaurace

Maro Künzel

Sokolovna – Turnhalle

Přestavěna 1920

Dům č.p.368 ^{Zdroj C)}

Hlavní 368/47, Měšťanský dům, z toho jen: interiér býv. kožešnictví. V secesním slohu, včetně štukové výzdoby stropů. Vestavěná skříň, příčka se dveřmi, obložení výkladní skříně i paraván výkladce. Vše je zdobené řežbou, intarzií, broušeným a leptaným sklem.

Vila Gustava Gipela ^{Zdroj C)}

Č.p.378 nyní obvodní oddělení Policie ČR. Solitérní vila v duchu romantizujícího historismu, z roku 1888, postavena podle plánů firmy Köhler & Pschera. Dřevěný hrázděný altán, původní kované oplocení, vyvýšená zahrada.

Altán ^{Zdroj C)}

U vily č.p.378

Kamenný most ^{Zdroj C)}

s jediným obloukem o rozpětí 3,25 metru, délce 9,75 metru a celkové šířce 4,6 metru. Výška oblouku je 3,2 metru a celková výška mostu (k hornímu okraji zábradlí) činí šest a půl metru. Most je opatřen zděným zábradlím, šířka samotné mostovky činí 3,5 metru. Most byl postaven v roce 1724 při rozšiřování hřbitova. Poté, co zdejší evangelický kostel vyhořel (1960) a následně byl zbořen a hřbitov zrušen, přestal být most funkční, most se nachází cca 50 m od pomníku M. Luthera.

Zpět na okres

12.stol.Chebsko, panství Neuberg

1331 Ašsko

1654 Ašsko

1720 Culmbašské markrabství

1777 přiřazeno k českým zemím

1847 Loketský kraj, panství Aš

1850 okres Aš

1868 politický okres Aš

1938 Velkoněmecká říše, p.o. Asch

1945 politický okres Aš

1949 o.Aš

1961 Okres Cheb

2003 ORP a PO Aš

znak obce Aš

Historie města >>

První zmínka o trhové vsi 1270. Ve 2./2 19.stol. se rychle rozrůstala výstavba a město se stalo průmyslovým centrem. Ve 2./2 20. stol., po vysídlení německého obyvatelstva, bylo centrum plošně zbořeno. Dochovalo se jen několik bloků a vilová zástavba

Rok	obyv.	domů
1677	5.976 N
1771		373
1805		511
1843		609
1850
1869	9450	762
1880	13.209	918
1890	15.557	1125
1900	18674	1305
1910	21880	1503
1921	19.525 N	1.590
1930	22.930 N	1.996
1950	10.748	2208
1961	9.667	1423
1970	11 622	1433
1980	11 905	1378
1991	11.410	1.463
2001	11 632	1548
2011	11 698	1749
2021	11 181	1771

www.muas.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča , Města a městečka v Č. na M. a ve S.

3) Karel Kuča , Atlas památek

4) E.Poche , Umělecké památky Čech I

5) A.Bartušek, J.Krčálová, A.Merhautová-Livorová, Em.Charvátová-Sedláčková, Em.Poche a Zd.Wirth-Umělecké památky Čech, ČAV, 1957

A) muas.cz (4.2.2012)

C) cs.wikipedia.org

D) rutrich.de (4.2.2012)

E) matejovic.webzdarma.cz (4.2.2012)

F) thonbrunn.cz

G) asskyweb.cz

Kod CZ

Mikulov

(Niklausberg)

[Zámecká kaple]

v budově starého zámku, 1702

Nika s reliéfem Salva Guardia ^{Zdroj C)}

Památník na osvobození města od ubytovací vojenské povinnosti, barokní toskánsko dórská edikula s tesaným císařským znakem 1724, před muzeem. Architektonizované sochařské dílo - nika s reliéfem Salva Guardia. Reliéf ve zděné ploché pseudobarokní nice, vestavěné do rohu zahradní zdi městského muzea

[Tvrz]

kol.pol.14.stol, zanikla po 1534

Zámeček ^{Zdroj C)}

1534 sídlo Tomáše Dressela, 1814 vyhořel, po 1880 přestavěn neorenesančně. Patrová budova s polopatrem a mansardovou střechou,. muzeum založeno v roce 1892. V 60. letech 20. století přesídlilo do budovy na Mikulášském vrchu, kde původně stával zámek Zedwitzů. Po rozsáhlé stavební rekonstrukci zde byly ve 2. polovině 80. let otevřeny expozice dějin Ašska a ašského textilního průmyslu. Ašské muzeum bylo založeno v roce 1892, a nyní sídlí v budově v Mikulášské ulici, která byla postavena jako zámek Zedtwitzů. Zde je také možné zhlédnout v Evropě ojedinělou sbírku 25 000 párů rukavic. Ašské muzeum také vede celostátní evidenci smírčích křížů, kterých se na Ašsku také několik nachází.

Kod CZ

Háj

(Hainberg)

Rozhledna ^{Zdroj C)}

Postavena byla na vrcholu Háje v letech 1902-1903 podle projektu drážďanského architekta W. Kreise. 36 metrů vysoká věž se stala charakteristickou dominantou městského panoramatu

Kod CZ

…

(Juchhe)

Předchozí editace: 4.2.2012