Dolní A.Kód CZ 2592 Horní A.Kód CZ 4148 Adršpach
(Adersbach)
Osady: Dolní Adršpach, Horní Adršpach
[Kostel sv.Václava(?)]Zdroj
2) Zdroj B) 1688
dřevěný na hřbitově, se zvonicí na úpatí „Pavlovské" hory. Od r. 1787
zde byla zřízena lokalie. Nahrazen 1827 novým. Kostel Povýšení sv.Kříže
Zdroj 2) Zdroj B)
Zdroj C) Klasicistní 1827-31, Horní Adršpach. Klasicistní
kostel Povýšení svatého kříže byl postaven v letech 1827–31. Nahradil dřevěný
kostel z roku 1688, který původně stával na hřbitově. Od roku 1855 byl
kostelem farním. Jedná se o jednoduchou jednolodní stavbu s trojboce
uzavřeným presbytářem, sakristií na severní straně a věží nad západním
průčelím. Vybavení je většinou z doby výstavby kostela, z původního dřevěného
kostela byl přenesen hodnotný reliéf sv. Anny z poloviny 18. století. V
presbytáři je hlavní oltář Povýšení svatého Kříže. Boční oltář svaté Anny s
obrazem Augustina Kracyka z roku 1865. Varhany jsou
od varhanáře Paula Noskeho z Broumova. Pozdně
renesanční zvon svatý Ondřej je od broumovského zvonaře
Andrese Hauptmanna z roku
1641. Pod kruchtou je pískovcový barokní náhrobník Jana Bedřicha Kidlitze z doby kolem roku 1730. Zámecká kaple Zdroj
2) V přízemí
věže
Fara Zdroj B) 1855
Skalní kaple U
jeskyně Stará kancelář, vytesaná do skály s několika nápisy a letopočty 1745,
1757 a 1762. Se jmény zemřelých ve skalách.
Socha P.Marie Immaculaty Zdroj 2) Zdroj D)
Při silnici do Teplic nad Metují, 18.stol. Při příležitosti korunovace Marie Terezie v Praze
1743, nechal Mariánský sloup postavit Franz Hampel, pravděpodobně mlynář z Prostředního (Spáleného) mlýna.
Také z radosti nad odchodem pruských vojsk z Čech po první slezské válce
(1740-1742). Latinský epitaf na podstavci zní: "Tento sloup nechal ke
cti neposkvrněného početí postavit Franz Hampel, v době kdy byly Čechy božskou pomocí a lidským
nasazením osvobozeny od svých nepřátel." Socha Nejsv.Trojice Zdroj
2)
V dolní části obce, pol.19.stol Socha sv.Jana Nepomuckého
Zdroj 2)
Na nádvoří zámku,
2./2 19.stol. Socha sv.Jana
Nepomuckého
Před opravou bez hlavy, Horní
Adršpach Socha sv.Jana
Nepomuckého
Ve
výklenku klasicistního štítu usedlosti, nedaleko školy
Socha sv.Václava
Zdroj D) Zdroj A)
Pod Křížovým vrchem, při bývalé cestě
od zámku v Dolním Adršpachu do Zdoňova, nedaleko
Křížové cesty stojí socha sv. Václava. Na podstavci jsou dva německé nápisy.
Podle prvního z roku 1802 nechali sochu postavit Václav a Barbara Resmannovi, podle druhého nechal sochu v roce 1937
opravit baron Konstantin Nádherný z Borutína. Socha sv.Vavřince
J)
…
Socha anděla
Ve
výklenku štítu usedlosti
Křížová cesta Zdroj B)Zdroj C)Na Křížový vrch, 17. století se
souborem litinových reliéfů restaurovaných v polovině osmdesátých let 20.
století osazených ve výklencích, vytesaných ve skalách. I.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku II.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku III.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku IV.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku V.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku VI.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku VII.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku VIII.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku IX.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku X.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku XI.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku XII.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku XIII.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku XIV.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku XVI.zastavení
Litinový reliéf ve skalním výklenku Kalvárie
Původně reliéfy ve výklencích a dřevěný kříž Kříž Dolní Adršpach na louce, kříž chybí Kříž Dolní Adršpach, kříž chybí Kříž Horní Adršpach Kříž Horní Adršpach Železný kříž Dolní Adršpach Železný kříž Horní Adršpach, v lese Železný kříž Horní Adršpach, ve zdi Železný kříž Horní Adršpach, v obci Železný kříž Horní Adršpach, v obci Železný kříž Zdroj C) Na vrcholu Křížového vrchu na kamenném
podstavci jsou reliéfy sv. Anny, Josefa a Jana Nepomuckého
–z poloviny 19. stol. Boží muka Podstavec s výklenkem, na
rozcestí v horní části obce Smírčí kříž Zdroj A) Řecký kříž na neopracovaném podstavci
s nápisem - ANTON RAAB LIEBENAU 1790.Rozměry-61x63x17 cm.Tento
kříž původně stával v lese u zaniklé obce Libná na místě, kde došlo ke smrti
dřevorubce. Před rokem 1985 byl převezen do Dolního Adršpachu a postaven u
polní cesty, která vede od zámku k Havranímu městu, na soukromém pozemku č.p.25, kde je zajištěna jeho ochrana. Smírčí kříž Zdroj A) s nápisem - JOHANN SCHMIDT VOIGSDORF
1890.Rozměry-71x55x16 cm. Správný název zněl Voigtsdorf,
jak se dříve nazývala část polské obce Chelmsko Slazskie, která se rozkládá podél potoka od kostela v Chelmsku k hranici s ČR směrem k Libné. Údajně se opět
jedná o smrt dřevorubce, ale blízkost hranice může svádět k domněnce, že se
jedná o smrt pašeráka nebo pruského pytláka. Kříž byl přenesen současně s
předešlým křížem z Libné a je umístěn vedle něho na stejném stanovišti. Smírčí kříž Zdroj A) - Torzo pískovcového kříže zbylé po
odlomení ramena a hlavy. Podobá se sekyře. (Je však také možné, že je jeho
tvar původní). Rozměry -67x 61x 21 cm. Stojí ve stráni po levé straně silnice
z Dolního do Horního Adršpachu pod domem čp.37. Aby
byl viditelný ze silnice, zařídil obecní úřad vysekávání okolního divokého
porostu. Vladimír Preclík věnoval tomuto kříži povídku "Podoby a
podobnosti". Kašna Na nádvoří zámku 1888 Nápisový reliéf Zdroj H) Na skále 1823 a 1843 Pamětní desky a busta J.W.Goetha
Na návštěvu J.W.Goethe
r.1790, busta od sochaře Schwantnera
z Trutnova Nápis O záplavě skal při průtrži mračen 23.6.1841 Socha Julia Fučíka Zdroj 2) Na návsi u kostela, V. Šimek, 1950 Památník Před kostelem Památník smíření Buková hora
Zříceniny hradu- Althaus (Starý
hrad) / Střmen Zdroj 2)
Zdroj D)
Zdroj C) Jihozápadně od Horního Adršpachu ve
skalách, 13.stol., zanikl v 15.stol., zbytky
sklepů ve skále. stával na skalní plošině 2 km západně od dnešní stejnojmenné
obce. Na severní straně ho chránila kolmá skalní stěna, z ostatních stran
strmé, zalesněné a těžko přístupné stráně. Areál hradu byl od ostatní pláně
oddělen dvěma příkopy a dvěma náspy. K hradu vedly dvě cesty, vytesané místy
ve skále, které jsou dosud patrné. Vybudován byl zřejmě ve druhé
polovině 13. století během panování krále Přemysla Otakara II., případně na
počátku vlády Jana Lucemburského. Kdo jej přesně založil, se neví. V roce 1355
je hrad zmíněn v návrhu českého celozemského
zákoníku Majestas Carolina
mezi královskými hrady Karla IV.. V letech 1354-1359
jej držel Hanuš z Adršpachu. Pak zde zůstávali vladykové ze Skalice. Od nich
jej roku 1363 koupil Hynek z Náchoda. Další zázamy jsou až z roku 1427, kdy jej vlastnil Hynek z Dubé, spojenec Zikmunda. Během husitských válek zde
zůstávali táborité a odtud pustošili svými nájezdy Slezsko. V roce 1447 proto
slezská knížata spolu s městy Vratislaví a Svídnicí
tento hrad, spolu s jinými v oblasti, odkoupila a následně zbořila. Hrad měl ne zcela typickou dispozici,
snad se dvěma jádry. Větší jádro s palácem z jihu bezprostředně přiléhalo k
předhradí, menší jižní jádro se čtvercovou, patrně obytnou věží bylo od přehradí odděleno přikopem. Byl zabezpečen náspy. Z jihu a ze západu
byl hrad chráněn dvojitým valem. Ostatní strany chránili neschůdné pískovcové
stěny. Dnes z něj zbylo několik zdí a sklepů. Zámek Zdroj 2)
Zdroj D) V Dolním Adršpachu, renesanční,
1577-80, upraven v 17. a 18. stol., obnoven 1826a 1886. měl být
čtyřkřídlý, s nárožními věžicemi, pouze
jihovýchodní část, po 1945 využíván zemědělským družstvem, později kol.1970 upraven pro archiv. Zámek byl založen jako tvrz v XV.
Století pány Berky z Dubé. V dnešní podobě byl
postaven v letech 1577-1580 od Adama Bohdaneckého,
rytíře z Hodkova. Po roce 1620 měnil často majitele, až byl v roce 1655
koupen Vilémem Krakovským z Kolovrat, v jehož rodu zůstal až do jeho vymření
r. 1770. Kolem roku 1800 patřil hrabatům z Blümegen,
po nichž dědil jej hrabě Hartmann z Klaršteinu,
který jej dal v roce 1825 obnovit. Na to se dostal ruskému generálu šl. Z Elsenwangen a od r. 1828
do r. 1945 baronům Nádherným z Borutína. Při obnově
v roce 1886 byl přistaven na hlavním průčelí balkon. Úřednická budova Zdroj 2) Při zámku, barokní, dvoupatrová Škola … Usedlost … Usedlost čp.31 Zdroj 2) Patrový, rozměrný hrázděný, památkově
chráněný Chalupa … Chalupa … Chalupa … Chalupa Se sedátkovým
portálem Chalupa S klasicistním štukovým štítem a
sedátkovým portálkem Dům Klasicistní, patrový Chalupa Částečně roubená Usedlost S klasicistním štítem Usedlost S klasicistním štítem Chalupa Se sedátkovým
portálkem Chalupa Z části roubená Usedlost č.p.44 S pův.klasicistním štítem, zcela zničen poslední
opravou Chalupa Z části nově postavena se sedátkovým portálem Chalupa Patrová, konec 19.stol. Chalupa č.p.54 Zdroj 2) Roubená, památkově chráněný, 1853 Usedlost S klasicistním štítem a sochou
ve výklenku Chalupa Roubená Usedlost S klasicistním štítem po
výrazném zjednodušení původní členitosti Chalupa Roubená Usedlost S mladším klasicistním štítem Usedlost S klasicistním štítem Vila S nárožní věží, u továrního
komplexu nedaleko kostela, dnes MŠ Stará kancelář Zdroj D)
Zdroj A) Ve skálách za Spáleným mlýnem, v
turisticky nepřístupné oblasti, se nachází Stará kancelář. Poměrně rozlehlá
sluj sloužila ve slezských válkách obyvatelům jako úkryt. Nad ní, spojena
příkrou úzkou chodbou, je malá Skalní kaple s několika nápisy a letopočty
1745, 1757 a 1762. Brána Do skal Skalní mlýn … Stodola Pilířová s valbovou střechou na
okraji obce Zámecký park Zdroj 2) Rozsáhlý
|
Panství Politický okres
Broumov, s.o.Teplice n.Metují 1961 Okres Náchod 2003 Pověřený městský úřad Historie obce Zdroj D)
Protáhlá horská
obec. V nejstarších dobách byla oblast v níž se nacházejí
Adršpašské skály jediným ohromným pralesem. Celý komplex hraničních hor
včetně Krkonoš i Orlických hor byl od dob Římanů nazýván Hercynským lesem.
Pohraničním hvozdem procházela, nepochybně již od pravěku, stará cesta
vedoucí z polabské nížiny přes východočeskou sídlištní oblast Brankou u Náchoda do kladské kotliny a odtud dále až k pobřeží
Baltického moře k vyhledávaným nalezištím jantaru. Z okolí Svaté hory v
blízkosti Adršpachu pochází ojedinělý nález klenuté mísy a několika zlomků
keramiky z mladší doby laténské. Před vznikem přemyslovského státu bylo celé
území východních Čech pod svrchovaností Slavníkovců.
V listině Jindřicha IV. je území ještě v roce 1086 označeno jako území
druhých Charvátů. Proces konsolidace a upevňování přemyslovské svrchovanosti
byl narušen vpádem Boleslava Chrabrého do Čech v roce 1003. Pokud krajinu
pokrýval rozsáhlý hvozd, který se teprve od 13. století kolonizoval, nebyly
zajímavé skalní útvary ani patrny. Hraniční hvozd je pojem z časů počátků
kolonizace a vytvářel přirozenou ochranu české zemi. První historické zprávy
týkající se pískovcových skalních útvarů se zmiňují o Broumovských stěnách.
Na toto skalní pásmo, oddělující Policko od
broumovské pánve, narazil člověk již v pravěku. Výstižný název Stěny je
poprvé doložen roku 1213 a 1229 v břevnovských
klášterních listinách. V tom čase se kolonizace dotkla také skupiny
Adršpašsko-teplických skal souběžně ze dvou směrů. Z Východní strany podél
toku řeky Metuje a ze strany západní podél toku Dřevíče
(Olšovky). Východiskem zde byl patrně Stárkov. Koncem 13. století vznikly na Metuji Teplice a v
oblasti skal dva hrady Střmen a Adršpach, později hrad třetí Skály, které
byly pevnými obrannými body v divoké krajině. Mince z časů třicetileté války.
Nález z Horního Adršpachu. V polovině května 1981 byl při provádění zemních
prací rozrušen depot mincí. Mince rozptýlené ve vytěžené zemině byly
rozebrány. Nález byl zatajen a teprve dodatečně bylo zachyceno 21 mincí,
které Mince byly uloženy v koženém váčku, jehož otisk se zachoval na jedné z
mincí. K uložení došlo po r. 1629. V současnosti jsou mince uloženy v
Okresním muzeu v Náchodě. Adršpašské skalní město na sebe upoutalo pozornost
jako první pro pozoruhodnost a romantický zjev skal. Jeho nejstarším znalcem
byl někdejší setník kolovratského pluku Ignác Dobrava , který několika zprávami o Adršpašských skalách
přispěl Bohumíru Langhansovi, představenému
evangelické školy ve slezské Svídnici, jenž o nich
vydal pojednání tiskem. Je k němu připojeno dosud nejstarší známé vyobrazení
skal- mědirytina velikosti 26 na 14,5 cm. Slezské války, Sedmiletá válka a
Poslední Mohykán - Nežli zemřel (20.10.1740) Karel VI., zajistil 23leté dceři
Marii Terezii nástupnictví, a také nedělitelnost monarchie, novým
nástupnickým řádem (pragmatická sankce).Ve stejném
roce nastoupil v Prusku na královský trůn Fridrich II.(Bedřich Veliký), který
poslal do Vídně soustrastný telegram a téměř současně bez vypovězení války
obsadil Slezsko.Tak začala První slezská válka
(1741-1742), válka o rakouské dědictví. Od intelektuála, válečníka a
vojenského turisty Fridricha II. je citát: "Kdo neviděl adršpašské
skály, knížecí kapli v Grüsau (Křešov)
a kostnici v Sedlci, ten neviděl žádnou přírodu, nádheru a umění".
Českou korunu přijala Marie Terezie v Praze 29.4.1743
a k té příležitosti také nechal postavit v Adršpachu mlynář T. Hampel Mariánský sloup. Ale již z roku 1745 je nejstarší
datum ze Skalní kaple za Spáleným mlýnem, z časů Druhé slezské války
(1744-1745), kdy se obyvatelstvo opět schovávalo ve skalách. Mezi letopočty
ve Skalní kapli je též monogram mlynáře Tomáše Hampla, který pomáhal v
těžkých dobách ve skalách se ukrývajícím obyvatelům. Dosud byla spojencem
Marie Terezie Anglie, Fridrich II. měl za spojence Francii. Ale v následující
Sedmileté válce (1757-1763) si mocnosti spojence prohodily. Za této války se
opět část obyvatel Adršpachu schovávala ve skalách, což dosvědčují dva
zbývající letopočty (1757 a 1762) ve Skalní kapli za Spáleným mlýnem.
Sedmiletá válka se odehrávala i na moři a v Severní Americe mezi "Novou
Anglií" a "Novou Francií" tedy Kanadou. Na podzim 1757 padla
pevnost Wiliam Henry. Události Sedmileté války s
tím spojené zvěčnil J.F.Cooper
v románu "Poslední Mohykán". Podivnou hrou osudu jsou události
Sedmileté války na různých kontinentech spojeny letopočtem 1757 ve Skalní
kapli za Spáleným mlýnem. A ještě jinak, za Vižňovem
a na Honech jsou tzv. Laudonovy valy z roku 1758. Generál Laudon obsadil v
ten čas také Teplice s okolím. A na americkém kontinentu porážku roku 1757
odnesl údajný jeho velmi vzdálený příbuzný hrabě z Loudonu.
Pravděpodobnější je však, že jeho předkové pocházeli z Livonska
a skotští Loudonové k nim nepatřili. Roku 1770
navštívil skály básník Johan Wolfgang Goethe a byl
jimi nadšen. Bramborová válka, Přeháňka pruská, nebo také Švestkový povyk -
Pojmenování takové proto, že se největší vojenská aktivita odehrávala právě v
období sklizně brambor a dozrávání švestek. Také se říkalo, že Prušáci chodí do Čech na třešničky. Jejich oblíbenou
zastávkou při většině výbojů bývala Branka, kde dodnes dozrávají na
jihozápadních svazích třešně nejdříve v celém kraji a je odtud široký výhled
do kraje, s možností táboření velikého množství vojska. Pruská vojska tohoto
místa využívala při svých vpádech dokonale. K roku 1779 se vztahuje nejstarší
známá mapa, ve které jsou zakresleny Adršpašské skály, vydaná roku 1789 v
Berlíně. Je to pruská štábní mapa k událostem bramborové války nebo přeháňky
pruské, jak ji nazval Josef Myslimír Ludvík ve
svých dějinách Náchoda. Bramborová proto, že se
obyvatelstvo poprvé seznámilo s bramborami, které byly již v Prusku běžnými a vojsko pruské jimi bylo při svých výpadech hojně
zásobeno. Původ slova je -brambory-Braniboři-Brandenburk.
Josef Dobrovský navštívil zdejší skály roku 1781 a v obdivu o nich napsal do
adršpašské pamětní knihy verše starořeckým jazykem. Z jara 1813. (po návratu
z Ruska) stál Napoleon opět v čele 150.000 mužů v Německu a u Budyšína zvítězil; Francouzi pronikli až do Vratislavi,
načež dne 4. června bylo uzavřeno příměří až do 10. srpna. „V květnu 1813., v sobotu před
večerem, přihrnulo se nenadále ze Slezska do Brůmova
asi 3000 pěších vojáků francouzských, větším dílem Bavorů a Vinterberčanů beze zbraně, kromě důstojníků, se 300 vozy
a dvěma pokladnicemi vojenskými. Důstojníci vzati u měšťanů do bytu, sprostí roztábořili se na podměstí horním Písku, kdežto jsme my študenti mezi nimi chodili a s nimi mluvili. Majíce padnouti v zajetí pruské, utekli se přes hranice do Čech.
Po 10. pak hodině, v noci tmavé, opět se zdvihli, a spěchem k Adrspachu se brali, by ku svým do Sas
dostati se mohli.- Druhého dne časně zrána
přicválalo 50 kozáků ruských, krásně rostlých a pestře oděných, s dlouhými
píkami a poptavše se na náměstí, tryskem uháněli k Adrspachu
za sborem francouzským; však v několika hodinách opět se vrátili, a téhož dne
po poledni odejeli.- Na nás pak veliký dojem
způsobili i velmi se zalíbili...Na Opočně držán
sjezd, kdež se jednalo o konečném připojení Rakouska proti Napoleonu (15-23.
června)...Ten čas v Ratibořicích vévodkyni naši navštívili car Ruský a král
Pruský." Josef Myslimír Ludvík První písemná
zmínka z roku 1348. Dolní Adršpach
Horní Adršpach
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 2) Poche E., Umělecké památky Čech, 1977-82 A) adrspach.cz (18.9.2014) B) hrady.cz (18.9.2014) C)
cs.wikipedia.org (18.9.2014) D) místopisy.cz (18.9.2014) E)
kralovehradeckyregion.cz (18.9.2014) F)
inzerce-realit.com (18.9.2014) G)
soupispamatek.cz (18.9.2014) H)
fotky.tauchman.cz (18.9.2014) J) foto.mapy.cz – Mir.Ulrych
(18.9.2014) K) collegium.cz (19.6.2014) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dolní Adršpach
(Nieder Adersbach)
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Horní Adršpach
(Ober Adersbach)
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
84 – 82 – 0
69 – 64 - 0 |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 2.1.2021 Předchozí editace: 18.9.2014 |