Kód CZ 11995
Pěkov
Kaple P.Marie Pomocné Zdroj C) z poloviny 19. století, upravena byla
ve 20. století. Oltářík je současný
Socha Nejsv.Trojice Zdroj C) Na křižovatce na začátku vsi
Kamenný kříž U č.p.24
Smírčí kříž Zdroj C) Ve zdi před č.p.
Památník padlým Proti kapli
Usedlost č.p.3 Zdroj C) …
Usedlost č.p.4 …
Mlýn č.p.8 Zv.Pekovský mlýn
Chalupa č.p.13 …
Usedlost č.p.19 …
Usedlost č.p.20 Zdroj C) S přezděnou roubenou částí a
smírčím křížem v podezdívce zahrady
Usedlost č.p.23 …
Chalupa č.p.24 …
Usedlost č.p.25 …
Chalupa č.p.38 Se štukovou výzdobou štítu
Usedlost č.p.47 …
Chalupa č.p.71 …
Chalupa č.p.81 …
Chalupa č.p.82 …
Chalupa č.p.84 …
Chalupa č.p.105 Novostavba
Chalupa č.p.109 …
Chalupa č.p.110 …
Chalupa č.p.129 …
|
Panství Politický okres
Broumov, s.o.Police n.Metují 1961 Okres Náchod 2003 Pověřený městský úřad Část Police nad Metují Historie
obce Zdroj B)
Obec Pěkov, kdysi
patřící k polickému klášternímu panství, byla založena v rámci kolonizace
tzv. polického újezdu - rozsáhlého území, které břevnovští benediktíni
obdrželi od krále Přemysla Otakara I. na základě listiny, údajně vydané roku
1213. Pravděpodobně kolem roku 1256 přivedl do údolí s protékajícím potokem
první zemědělce tzv. lokátor, který jim podle zákupního (německého) práva
rozdělil zemědělskou půdu. Za tuto službu obdržel dědičnou rychtu. Podle počtu
lánů, které tehdy rozdělil, se dá usuzovat, že těch prvních kolonistů nebylo
víc než deset. Jako v jiných případech, zřejmě i oni dostali lhůtu 16 let,
aby si postavili svá obydlí, vyklučili les a zúrodnili půdu. Pak začali
odvádět své vrchnosti stanovené poplatky. Obec sama je položena v pahorkatině,
která má nadmořskou výšku od 500 m.n.m. (na dolejším konci vsi u sousoší
"sv. Trojice") až k 694 m.n.m. (nejvyšší bod zvaný "Na
Kostele"). Proto i podnebí je zde drsné a zima tu panuje až 5 měsíců. Vůbec první
písemná zmínka o vsi Pěkovu se nachází v listině krále Václava IV. z roku
1395, potvrzující břevnoskému klášteru jeho pozemkovou držbu. Druhá písemná
zpráva se pak nalézá v břevnovském urbáři z roku 1406 (tj. soupisu peněžních
platů, naturálních dávek a robotních povinností poddaných). Podle urbáře měl
Pěkov výměru 10 poplatných lánů a 1 čtvrtku, k tomu držel 6 prutů šolc a 2
pruty mlynář. Z lánu se vrchnosti platilo 20 grošů ročně a odváděly se další
naturálie (obilí, kuřata, vejce). Část renty za dědičný pacht se odváděl i v
úkonech - poddaní byli povinni rozmanitou robotou. Zemskou berni platila obec
5 kop, 28 grošů a 8 penízů. O událostech z
doby husitské a z války třicetileté, které se v Pěkově odehrály, dobové
zprávy mlčí. Jisté však je, že vsí častokrát prošla mnohá vojska, což se
neobešlo bez rekvizic a strádání obyvatel. Až teprve z válek pruských jsou
částečně známy tak, jak je např. uvádí Václav V. Tomek ve svém díle
"Příběhy kláštera a města Police nad Medhují". V první válce o
rakouské dědictví (1741-1745) přitáhl král pruský Fridrich a dne 15. června
1745 tábořil se svým vojskem na výšině mezi Pěkovem a Bukovicí. Místo, kde
tehdy tábořilo vozatajstvo, je dodnes nazýváno "V Úvozích". Asi roku 1560
byla nad Pěkovem založena osada, která byla pojmenována Lhotky, později
poněmčena a nazvána Hurberg, po česku Hony. Nejvíce obec
zakusila za války sedmileté, kdy častými průtahy, jak vojsk rakouských, tak i
pruských, byla drancována, takže nastal velký hlad a obyvatelstvo často hledalo
ochranu v blízkých lesích. Od hladu a bídy pak vznikaly různé nemoci, mezi
nimi i mor. Roku 1758 pobýval
v Polici i sám generál Laudon, který dal zřídit na hřebenu Pasou ochranné
záseky. Ty se táhly až k samému Bohdašínu. 11. dubna 1758 podnikli pak Prusové
útok na zmíněné opevnění, byli ale generálem Laudonem odraženi, v srpnu byly
pak záseky od nich zničeny. Přímo v Pěkově pak bydlel i jeden z vojevůdců
rakouských vojsk, a to maršál Beck - byl ubytován v pěkovské Šolcovně
(rychtě) čp. 1. Napoleonské války
se zdejšího kraje příliš nedotkly - s výjimkou roku 1813, kdy tudy prošlo
obrovské množství vojska: 36.000 Prusů a 46.000 Rusů, kteří pak společně s
Rakušany porazili Napoleona v bitvě u Lipska. Zato válka r. 1866 (tzv.
šestašedesátá) - rakousko-pruská, byla pro obyvatele naší krajiny pravým
peklem. Prušáci brali a drancovali vše, co se dalo. Po těchto
válečných dobách se dodnes zachovaly různé místní názvy, které vysvětlují, co
se pravděpodobně v těchto místech událo: např. "V lágru", "Na
execíráku", "Na Kostele" (od vojenského polního kostela),
"Na šlachtě" (vojsko tu poráželo dobytek - místo nedaleko
pěkovských Drah - dolejší konec Pěkova). 1. světová válka
zanechala po sobě v naší vsi 44 padlých a mravní úpadek. 2. světová válka
pro nás začala odtržením Sudet v r. 1938, protože Pěkov byl poslední vesnicí
na rozhraní česko-německého území, tzv. Sudet. Sousední obec Hony už byla
německá se svojí školou. Nacististickými okupanty byli vězněni např. tito
občané z naší vsi: Václav, Josef a František Knittelovi (bratři), Bohumil
Ticháček, Stanislav Geisler. Nevrátili se Václav a František Knittelovi. Na
útrapy prožité v koncentračním táboře později zemřel i Bohumil Ticháček. 9.
května 1945 v 15 hodin odpoledne byl v naší obci uvítán první rudoarmějec a k
večeru vesnicí postupovala Rudá armáda. Prvním spolkem v
obci byl spolek dobrovolných hasičů "Obrana", založený v květnu
1881. O pět let později byl založen spolek "Čtenářsko-ochotnické
Besedy". V březnu 1911 "Spořitelní a záložní spolek", potom
"Dělnická tělocvičná jednota" a 1. května 1921 spolek Tělocvičné
jednoty "Sokol".
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 B) pekovaci.estranky.cz (11.2.2019) C) cs.wikipedia.org (16.4.2015) |
||||||||||||||||||||||||||||||
Stav: 24 – 24 - 0
Stav: 2 – 2 - 0 |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 11.2.2019 Předchozí editace: 16.4.2015 |
