Kostel sv.archanděla Michala Vernéřovice, bývalý politický okres Broumov |
Nejstarší kostel v obci je připomínán
v roce 1412. Současný kostel stojí na místě původního dřevěného kostela z
roku 1540, který dal postavit opat broumovského kláštera Matěj Mathias a
který byl zvětšen za opata Tomáše Sartoria roku 1683. Tento kostel byl do
roku 1587 filiální ke kostelu v Ruprechticích a farní byl v roce 1589. Od
poloviny 17. století naopak do farnosti patřily i obce Bohdašín, Ruprechtice,
Jetřichov a Vižňov. Současný kostel dal vybudovat opat Otmar Daniel Zinke.
Dostavěn byl roku 1720, ale vnitřní vybavení bylo dokončováno až do roku
1722. Autorství Kryštofa Dientzenhofera není doloženo, pouze vyplývá z jeho
činnost pro broumovské benediktiny. Mezi nejvýznamnější místní duchovní
patřili Leopold Josef Plagwitz a Kajetán August Treutler. Loď je dlouhá 26 a široká 16 metrů,
ze zdi vystupuje 10 pilířů. Strop je rovný. Loď je tvaru elipsy s věží na
západě a sakristií o délce 4 metry a šířce 5 metrů na východě, která je
zaklenutá valenou klenbou s výsečemi. Kruchta vyčnívá na 3 obloucích do lodi
kostela a je z lodi přístupná dvěma dřevěnými schodišti. Průčelí kostela má
meziokenní lizény. Hlavní vchod je pod věží, s věnováním opata Zinkeho
archandělu Michaelovi a s letopočtem 1719, boční vchody jsou z jižní strany a
do sakristie. Na hlavním oltáři je obraz Antonína
Felixe Schefflera zjevení svatého archanděla Michaela na hoře Gargano v jižní
Itálii. Po stranách jsou sochy archandělů Rafaela a Gabriela. Varhany prošly
rekonstrukcí v roce 1990. Zdroj:
wikipedia.org (13.2.2019) |
Podle
místní pověsti byla obec Vernéřovice založena ve 2. polovině 13. století
jistým Wernerem, který přišel spolu s kolonisty z Duryňska na pozvání broumovského
opata Martina I. Byla mu zde přidělena půda, tehdy porostlá lesem, aby ji
vzdělal. Postavil si zde obydlí, za což platil daně, a stal se místním
rychtářem. Dominantou obce je farní barokní kostel sv. Michaela stojící na
návrší uprostřed vsi na hřbitově. Ten stojí v místě původního dřevěného
kostela, který dal roku 1540 postavit opat Matěj Mathias a který roku 1683
dal opat Tomáš Sartorius zvětšit. Nynější kostel, který za svůj vznik vděčí
opatu Otmaru Zinkemu, byl vybudován v letech 1719 - 1720, respektive 1722,
kdy se dokončovalo jeho vnitřní vybavení, snad podle plánů Kryštofa
Dientzenhofera. Jeho autorství není přímo doloženo prameny, ale vyplývá z
jeho činnosti stavitele pro tento řád. Stavba
je orientovaná, omítaná (omítka dnes z velké části opadaná) a je složena z
eliptické lodi, k níž je připojena na východ sakristie a na západ věž.
Průčelí jsou členěna meziokenními lizénami, které tvoří svislé i vodorovné
pásy vyplněné vrhanou omítkou. Na jižní straně byly sluneční hodiny. Vchody
jsou tři: hlavní pod věží, 1,56 m široký a 2,80 m vysoký, pravoúhlý. Nad
tímto vchodem ve štukovém orámování je bílá mramorová šestihranná deska s
nápisem: PRINCIPI, CAELESTIS, EXERCITUS, S. MICHAELI, DEDICAT. 1719, O. A. B.
To je v překladu: "Knížeti nebeských zástupů, sv. Michaelovi věnoval
Otmar, opat broumovský". Boční vchod vede z jižní strany a poslední do
sakristie. Oba jsou pravoúhlé v kamenných ostěních. Uvnitř
působí jediná eliptická loď, 16m široká a 26m dlouhá, jako sál, do něhož ční
10 pilířů, vystupujících ze zdi. Na vysokém náběhu je rovný strop hladce
omítnut. Polychromie vnitřku má modrošedou barvu s hnědými stínovanými
archivoltami a římsami, s šedou obloučkovou atikou s modrým průhledem ke
stropu (naposledy vymalováno v roce 1941). Sakristie je 5m široká a 4m dlouhá
zaklenuta valeně s výsečemi. Zajímavostí interiéru je kruchta vyčnívající ve
3 obloucích do lodi. Ta je přístupná z kostela dvěma dřevěnými schodišti a
pokračuje v emporách, které jsou 3 po každé straně, nejsou pouze ve
výklencích, v nichž se nachází oltáře. Empory i kruchta jsou vroubeny
zábradlím z čtyřbokých barokních kuželek. Na hlavním oltáři je obraz od Ant.
Felixe Schefflera: Zjevení sv. archanděla Michaela na hoře Gargano v jižní
Itálii. Po stranách sochy sv. archandělů Gabriela a Rafaela. Varhany byly
zrekonstruovány po r. 1990. Do roku
1916 měl kostel celkem 5 zvonů (4 ve zvonici a 1 v lucerně), toho roku byly 4
z nich státem zrekvírovány. K zbylému přibyly roku 1924 nové dva zvony
pořízené z dílny broumovského zvonaře Oktaviána Wintra. Zvony byly opět
zrekvirovány ve druhé světové válce, zůstal opět jeden zvon. Dnes má kostel
stále pouze jeden zvon z roku 1600 o průměru 105 cm a výšce 80 cm s nápisem
RUF MICH AN IN ZEID DER NOT SPRICHT DER HERR SO WILL ICH DICH ERRETTEN UND DU
SOLIST MICH PREISEN ANNO 1600 (Zavolej mě v čase nouze říká Bůh, tak tě chci
chránit a ty mě máš velebit). Dále jsou na zvonu uvedení donátoři a je zde
vyobrazeny znaky broumovského a břevnovského kláštera a krucifux. Zvon je
proti původní orientaci otočen o 90°. Uvnitř kostela ve zdi lodi je zazděn
renesanční náhrobek původně ze hřbitovní zdi z pískovce, uprostřed vyhloubený
s polychromovaným reliéfem postavy muže hnědých vlasů a vousů, v modravých
koženkách a šatě a hnědém plášti. Z textu se dovídáme, že jde o náhrobek
vernéřovického šolce (rychtáře) Blasia Meissnera, který zemřel v roce 1579 ve
věku 41 let. Okolo
kostela se rozkládá velký hřbitov, většina německých hrobů je pustá. Před
kostelem stojí barokní fara (dříve Obecní úřad) s cenným znakem nad hlavních
vchodem. Převzato ze stránek občanského
sdružení Collegium pro arte antiqua (www.collegium.cz). Zdroj: vernerovice.cz (14.2.2019) |
Vernéřovické
zvony Hlas
zvonu je součástí našeho života. Oznamuje nám ubíhající čas, sváteční chvíle,
ale i smutné události a také nás varuje před nebezpečím. V dnešní době jsou
jeho původní funkce nahrazovány masovými sdělovacími prostředky. Přesto si
zvony uchovaly své kouzlo a doplňují kolorit našeho života. Jako ve většině
vesnic i ve Vernéřovicích (okres Náchod) mají svůj zvon. V roce 2000 uplynulo
400 let od jeho odlití. Je zavěšen ve věži chátrajícího kostela sv. Michaela
a zvoní se na něj velmi málo. Pak se však jeho vznešený hlas rozléhá po celé
dlouhé obci a doplňuje poetičnost tohoto milého místa. Dnešní stav je
výsledkem dlouhého historického vývoje, byly časy kdy měli ve Vernéřovicích
zvonů více. K výročí posledního zbylého zvonu předkládám stručnou historii
vernéřovických zvonů, rozdělenou do dvou základních částí: informace o
zvonech uváděné ve vlastivědné literatuře a současný stav se závěry. Vernéřovické
zvony ve vlastivědné literatuře Čerpám z
publikací A. Cechnera Soupis památek historických a uměleckých v politickém
okresu Broumovském, Praha 1930 (dále SUP), a A. Brombierstäudl Die Gemeinden
Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch und Hutberg, Forcheim 1985 (dále GDW).
Zvony řadím podle GDW, řazení vychází z předpokládaného stáří zvonů. V textu
uvádím popis podle GDW. SUP cituji pouze v případě, že popis GDW doplňuje
nebo uvádí odlišné údaje. Za zkratkou SUP je v závorce Cechnerovo číslování
zvonů. Nápisy přepisuji velkým písmem s doplněním gramaticky očekávaných
tvarů v závorce, stejně jako překlady do češtiny. Zvony
kostela sv. Michaela Malý
zvon z roku 1553, s nápisem: VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM (Slovo boží
platí věčně). SUP (5) uvádí, že je umístěn v lucerně věže, má průměr 38 cm,
výšku 30 cm a je z roku 1684. Střední
zvon s nápisem: DANKET DEM HERRN, DENN ER IST GÜTIG. SEINE GÜTE UND WAHRHEIT
BLEIBT EWIG. ANNO 1560. (Děkujte Bohu, protože on je dobrotivý. Jeho dobrota
a pravda zůstává věčná). SUP (2) uvádí, že vážil 60 kg, že byl původně z roku
1560, ale v roce 1907 byl přelit Oktávem Winterem v Broumově. Velký
zvon s nápisem: RUF MICH AN IN ZEID(T) DER NOT, SPRICHT DER HERR, SO WILL ICH
DICH ERRETTEN UND DU SOLLST MICH PREISEN. ANNO 1600. (Zavolej mě v čase
nouze, říká Bůh, pak tě chci chránit a ty mě máš velebit). Na jedné
straně lze číst: DIE GESCHWORENEN VON WERNERSDORF, MATZ MEIßNER DER SCHOLZE
GIBT 10 THALER. GEORGE SEYDL 4, CLEMENS HEINZL 4 THALER, MERTEN DRECHSLER,
FÖRSTER IN WERNERSDORF, 6, GEORGE ALISCHER, JAKOB WEISSER, LORENZ HEINTZEL,
GEORGE JAKOB, DIE KIRCHENBITTER WENTZEL THÖR, GEORGE SCHREIBER, MATTHAEUS
ATZLER, PFARRER, MERTEN ROTTER, DER KIRCHENSCHREIBER. GESCHWORENE
IN BIRKIGT: ANDREAS DREßLER DER SCHOLZE, HANS SCHUBERT, ANDREAS GROSSER, MATZ
ZINKE. DIE
GESCHWORENE IN BODISCH: NICKEL LEYER DER SCHOLZE. VEREHRENT ZU DIESER GLOCKEN
25 THALER. VALENTIN SCHOLZE, MERTEN LEPPELT, STEPHAN BYM. MICHAEL HINGMANDEL
HAT GEBEN 50 THALER. (Přísežní
z Vernéřovic, Matz Meißner, rychtář, dává 10 tolarů, George Seydel 4, Clemens
Heinzel 4 tolary, Merten Drechsler, lesník ve Vernéřovicích, 6, George
Alischer, Jakob Weisser, Lorentz Heinzel, George Jakob, církevní almužníci
Wentzel Thör, George Schreiber, Matthaeus Atzler, farář, Merten Rotter,
kostelní písař. Přísežní
v Březové: Andreas Dreßler rychtář, Hans Hubert, Andreas Grosser, Matz Zinke. Přísežní
v Bohdašíně: Nickel Leyer rychtář věnuje na tyto zvony 25 tolarů. Valentin
Scholze, Merten Leppelt, Stephan Bym, Michael Hingmandel dal 50 tolarů). O
vysvěcení tohoto zvonu je na tabulce v sakristii napsáno: ANNO CHRISTI 1610
DI 8. OCT. KONSECRATA EST MAIOR CAMPANA ECCLESIAE WERNERSDORFENSIS IN HONOREM
SANCTI WENCESLAI A REVERENDISSIMO DOMINO PATRE WOLFGANGO A PROSSOWITZ ABBATE
IN BRAUNA ETC. IN PRAESENTIA 7 SACERDOTUM ORTHODOXORUM. (Roku 1610 od
narození Krista dne 8. října byl první zvon vernéřovického kostela k poctě
sv. Václava veledůstojným panem Wolfgangem z Prossowitz, opatem broumovským,
za přítomnosti sedmi pravověrných kněží vysvěcen.) Podle
SUP (1) má tento zvon průměr 1,05 m a výšku 0,78 m, je zachycen na 6 uchách
ozdobených ženským poprsím s ornamentálním nápisem mezi dvěma pruhy. Dále je
na zvonu jméno kostelíka a na druhé straně nezřetelný reliéf světce. menší
zvon - zvoneček zakoupený údajně za 36 kop s nápisem: S. MICHAEL, ORA PRO
POPULO TUO. ANNO 1684 (Sv. Michaeli, oroduj za svůj lid). SUP (4). zvon
pocházel z roku 1866. SUP (3). Podle
GDW byly v 1. světové válce zvony 1, 2, 4 a 5 zrekvírovány. SUP doplňuje, že
se tak stalo v roce 1916. Místo těchto zvonů byly v roce 1924 pořízeny dva
nové, odlité Oktávem Winterem v Broumově. Zvony
poutního kostelíka P. Marie u Vernéřovické studánky Velký zvon
vážil 340 kg a věnoval ho pan Josef Volke z Křinic. Střední
zvon vážil 170 kg a věnovala ho slečna Barbara Heinzelová z Vernéřovic. Malý
zvon vážil 116 kg a věnoval ho pan August Peisker, zlatník v Basileji
narozený ve Vernéřovicích. Tyto
zvony zhotovila firma Hilzer z Wiener Neustadtu a byly dodány 15. 10. 1898.
Dočasně byly uloženy u Theodora Walzela ve Vernéřovicích a poté v neděli 11.
6. 1899 slavnostně vysvěceny. Tento den byl pro Vernéřovické velkým svátkem.
Zřizovatelé středního a malého zvonu Barbara Heinzelová a August Peisker
požádali o kmotrovství pro zvony. Zřizovatel velkého zvonu Josef Volke
prosil, aby tato čest mohla tento den připadnout ženě Theodora Walzela Marii.
Dopoledne Theodor Walzel převezl první dva bohatě ozdobené zvony na rovněž
vyzdobeném plochém voze ke kostelíku a tam byly zavěšeny do trámových
stojanů. Malý zvon byl vystaven na nosítkách před hlavním oltářem farního
kostela. Ve dvě
hodiny odpoledne se vypravilo na cestu slavnostní procesí v pořadí: školní
děti, dívky, duchovní s malým zvonem, nosiči s několika dámami,
zřizovatelé-kmotři zvonů, zřizovatel velkého zvonu s hosty, kapela, vojenští
veteráni, hasiči, obecní představitelé se stavitelem, ostatní obyvatelstvo. S
modlitbou a zpěvem prošli vesnicí ke studánce. Tam se již dostavily
nepřehledné zástupy lidí a bylo nutné udělat s veškerou přísností místo pro
plánované rozmístění. Po slavnostním vysvěcení zvonů vyslovili zřizovatelé
své blahopřání. Jako první promluvila paní Maria Walzel: "Veledůstojní
pánové! Prosím o ponížené dovolení, abychom se my, zřizovatelé, krátce ujali
slova. Je to velká čest, která mi byla dnes udělena. Nikdy na tento den
nezapomenu. Mé přání pro zvon je toto: Od dobrodinců jsi byl darován. Daruj i
ty sám opět dobrodiní, tím že svým hlasem nejen potěšíš ucho, nýbrž že
pronikneš až k srdci a vyzveš lid k dobrému, k modlitbě, k uctění Boha a
nejsvětější Panny. V tom pomáhej Bůh." Po ní ještě hovořila slečna
Barbara Hinzel a pan August Peisker. Kladkostrojem vytáhli mládenci zvony do
výše a dělníci je ve věži upevnili. Mezitím při tažení rukama zřizovatelů
nechaly zvony poprvé zaznít své hlasy, shromážděné zástupy lidí se modlily
Ave Maria. Podle záznamů očitých svědků to byl tak uchvacující okamžik, že
mnozí měli v očích slzy. Poté se procesí navrátilo do farního kostela, kde se
zpívalo Te Deum. Po ukončení církevní slavnosti se účastníci sešli ve
Streubelově hostinci, kde zábavný večer organizovaný lidovým spolkem zakončil
tento památný den. Podle
SUP byly dva zvony zrekvírovány (zřejmě opět v roce 1916) a zbyl pouze zvon
sv. Augustin s nápisem: HERR IST GOTT, HEILIG IST SEINE GERICHTIGKEIT, HEILIG
IN EWIGKEIT. (Pánem je Bůh, svatá je jeho spravedlnost, svatá až na věky). Současný
stav a závěry Zvony
kostela sv. Michaela Dnes
visí v kostele pouze jediný zvon; 27. 5. 2000 ráno jsem ho díky ochotě pana
Jiřího Krupičky, věrného ochránce kostela, mohl spolu se svým otcem, místním
rodákem, zhlédnout. Zvon číslo 3 visí ve zvonovém patře věže zavěšený v
bytelné zvonové stolici. Na trámech jsou nečitelné zbytky starých nápisů.
Zvon má šedozelenou barvu a jeho srdce je značně pokryté rzí. Naměřil jsem
výšku 80 cm, průměr úhozového věnce 105 cm a průměr čepce 50 cm. Nádherné je
zdobení koruny se šesti uchy (výška 15 cm) renesančními reliéfy s ženským
poprsím. Zvon je ve své ose otočen o 90', jak uvádí fotografie v SUP. Zvon
byl otočen zřejmě proto, že úhozový věnec byl ve své původní poloze již hodně
otlučen srdcem. Po otočení jsou nápisy a reliéfy obtížně fotografovatelné. Rozměry
a nápisy odpovídají údajům vlastivědné literatury. Nezřetelný reliéf světce
ani jméno kostelíku jsme nenalezli. Literatura neuvádí v protilehlé poloze
donátorského nápisu mezi znaky Broumovského a Břevnovského kláštera se
zkratkou OSB (Ordo Sancti Benedicti) krucifix. K doplnění popisu zvonu rovněž
patří ozdobný pruh úhozového věnce. Zvon je zavěšen na železné traverze
profilu "I" místo na dřevěné hlavě, jak potvrzuje již fotografie v
SUP. K této změně došlo zřejmě při otáčení zvonu. Při
porovnání jmen na zvonu se seznamem obyvatel z roku 1939 lze konstatovat, že
ve Vernéřovicích se již nevyskytovalo 6 jmen z 12 uvedených (Drechsler,
Alischer, Jakob, Thör, Atzler, Rotter), v Březové 3 jména ze 4 (Dreßler,
Grosser, Zinke) a v Bohdašíně 4 jména z 5 (Leyer, Scholze, Bym, Hingmandel).
Je to příklad přirozené výměny a zániku rodů za více než 300 let. Stabilnější
situace byla ve Vernéřovicích, snad díky bohatšímu a klidnějšímu katastru.
Odečteme-li jména faráře a písaře zůstalo zde zachováno 50 % jmen. V Březové
a Bohdašíně pouze cca 10 %. Březová byla v roce 1600 mladou obcí (42 let),
obyvatelstvo se teprve stabililizovalo. Bohdašín zase často trpěl svou
"startegickou" polohou a nepřízní přírodních živlů, proto zde
kolísal počet obyvatel. Od roku 1880 do roku 1939 klesl o celých 50 %. V
případě uvedeného jména šolce (rychtáře) Matze Meißnera jde zřejmě o potomka
šolce Blasigena Meißnera, který má v kostele náhrobek z roku 1579. Podíl
bohdašínských obyvatel na pořízení zvonu ukazuje jejich přirozený zájem na
přifaření obce k Vernéřovicím místo k Polici nad Metují (z Bohdašína je do
Vernéřovic blíže a s menším stoupáním), což se formálně stalo v roce 1603 za
opata Wolganga z Prossowitz. Nápis však může dokumetovat, že Bohdašínští
užívali vernéřovický kostel už dříve. Popisovanou
cedulku o vysvěcení vernéřovického zvonu opatem Wolfgangem z Prossowitz z
roku 1610 jsme nenašli. U zvonu
je rovněž zachována páka s provazem ke zvonění. Celý mechanismus je funkční,
bylo by však třeba, aby ho prohlédl a ošetřil odborník. Tento
velký zvon spolu se zvony číslo 1, 2, a 4 zřejmě pamatuje původní dřevěný
kostel z roku 1540 postavený opatem Mathiasem. Na obrazové příloze urbáře z
roku 1676 je na místě dnešního kostela zobrazen kostel s malým sanktusníkem a
samostatně stojící, snad dřevěnou zvonicí. Je zde zřejmě zachycen původní
stav před rozšířením roku 1683 opatem Tomášem Satoriem. Tehdejší umístění
zvonů a jejich počet se nepodařilo zjistit. Představu
o přibližné podobě vernéřovického kostelního areálu v 16. století si můžeme
udělat v nedalekém Polsku, kde je dodnes zachovaný kostel v Rybnici Lesnej z
roku 1557 (dřevěný kostel se sanktusníkem a samostatně stojící zvonicí,
ohrazený kamennou zdí), nebo dřevěný kostel v obci Grzmiace z roku 1558 s
vedle stojící zvonicí. Podle Karla Kuči jde o typy shodné s východočeskými
zvonicemi. V Grzmiace je to štenýřová stupňovitá polygonální zvonice a v
Rybnici Lesnej stupňovitá s dřevěným patrem "obranného" charakteru
z roku 1608. Zachovaný
vernéřovický zvon se velice podobá také dodnes existujícímu zvonu ve Vižnově
z roku 1601 s původní dřevěnou hlavicí. Koruna s uchy je podobně vyzdobena,
stejně jako čepec. Shodné jsou i rozměry zvonu, lze tedy usuzovat na stejnou
zvonařskou dílnu. Vižnovský zvon můžeme považovat za mladšího bratra zvonu
vernéřovického, dochoval se však u něj původní způsob zavěšení. Osa zvonu je
ale položena rozdílně. Ve Vernéřovicích je osa hřídele kolmá k ose kostela,
ve Vižňově je naopak osa hřídele položena ve stejném směru jako osa kostela. Vpravo
vedle velké zvonové stolice zůstaly ve Vernéřovicích zachovány nad sebou i
zvonové stolice po zrekvírovaných zvonech číslo 2 a 4, do nichž byly v roce
1924 zavěšeny dva nové zvony od Oktáva Wintera z Broumova. Zachován je rovněž
zvonový závěs v lucerně věže, kde byl zavěšen zvon číslo 1. Místo zavěšení
zvonu číslo 5 jsme nenašli. Mohl viset v lucerně márnice z roku 1867, stojící
na hřbitově. Nové
zvony z roku 1924 číslované jako 6 a 7 měly zřejmě obdobné proporce jako
původní zvony číslo 2 a 4. Osud těchto nových zvonů se dosud nepodařilo
přesně vypátrat, ale podle informací z okolních vesnic lze předpokládat, že
se staly obětí běsnění 2. světové války. Zajímavostí
bývalého zvonového uskupení jsou zachované porcelánové kanálky pro provazy v
dřevěné podlaze věže, které umožňovaly zvoníkům zvonit z nižších pater. Zvony
poutního kostelíka P. Marie u Vernéřovické studánky Dnes v
tomto poutním kostelíku nejsou žádné zvony. Krátký život zdejších zvonů je
spojen se smutným osudem tohoto kostelíka, který si na konci 19. století
vystavěli Vernéřovičtí sami (bez velkého pochopení církevních i světských
úřadů). Dnes, po více než sto letech, je stavba ve velice špatném stavu a lze
říci, že práce a úsilí našich pradědů přišla vniveč. Toto kdysi tak pěkné,
hojně a s pokorou navštěvované místo dnes připomíná spíše kulisy ke špatnému
hororu a dějí se zde věci velmi nehezké. Kostelík
se mi nepodařilo navštívit a tak je možné hodnotit pouze písemné materiály.
Zvon popisovaný SUP je zřejmě nejmenší zvon číslo 3 od Augusta Peiskera. Přežil
sice rekvizice v roce 1916, ale dnes již není v poutním kostelíku ani on.
Patrně se stal rovněž obětí 2. světové války nebo zdivočelých let po ní. Ostatní
zvony ve Vernéřovicích Otázkou
je existence zvonů ve starším kostele, umisťovaném velice sporným ústním
podáním na "Niklasberg" (návrší mezi Vernéřovicemi a Meziměstím).
Existenci kostela před rokem 1540 ve Vernéřovicích (neznámo kde) podporují
zmínky o ustavení faráře k roku 1370, popsané v Libri Confirmationum, (Tingl
-- Emler 1865--89), a o daru Thomase Fleischera, který věnoval roku 1412
vernéřovickému kostelu dvě kopy grošů, jak je zaznamenáno v Broumovské
městské knize. Nepodařilo se mi rovněž zjistit, jestli ve Vernéřovicích byly
dříve zvony i na dalších objektech (šolcovna, škola, či jinde). Životnost
vernéřovických zvonů: Kostel
sv. Michaela: 363 let
(po přelití 232 let) 356 let
(po přelití 9 let) stále
existuje (již 400 let) 232 let 50 let 22 let 22 let Poutní
kostelík P. Marie u Vernéřovické studánky: 18 let 18 let 45 let Závěry Zvony ve
Vernéřovicích nebyly zničeny při požáru nebo nehodě, ale propadly válečným
rekvizicím. Je smutným faktem, že si Vernéřnéřovičtí za přibližně 450 let
pořídili z vlastních zdrojů 10 zvonů a nakonec jim díky zásahům státní moci
zbyl pouze jeden. Proč asi vznikl názor: ”že vše co stát má, někomu ukradl”?
Oceňuji odhodlání Vernéřovických při ochraně velkého zvonu. Podle zpráv o
rekvizicích zvonů v 1. světové válce nebyla situace jednoduchá. I přes
nařízení, že zvony starší 300 let se nesmějí pro válečné účely použít, byl
zrekvírován heřmánkovický zvon z roku 1478 se vzácným nápisem a šonovský zvon
z roku 1499. Velitelé rekvírovacích oddílů si nařízení vykládali různě, zvon
v Heřmánkovicích byl údajně zrekvírován přes zákaz velitelství i Památkového
ústavu. Záleželo tedy na místní situaci. Výhodou Vernéřovických bylo, že
nedobrovolně "poskytli" pro válku 6 zvonů, což bylo nejvíce ze
všech broumovských vesnic. Je otázkou jestli zvon 1 byl z roku 1553 nebo z
roku 1684, možná byl tehdy jen přelit, a to ho odsoudilo k rekvizici. Rovněž
zvon 2 z roku 1560 byl v roce 1907 přelit a byl jako nehistorický
zrekvírován. Samotná rekvizice byla pro obyvatele bolestnou událostí. Podle
bohdašínské kroniky nechali obyvatelé obce svůj malý zvon na škole před
sejmutím 3. 8. 1917 naposledy hodinu vyzvánět. V této pohnuté chvíli
vzpomínali na své blízké ve válce a přáli si, aby už byl tomu utrpení konec. Přestože
si v roce 1924 nechali vytrvalí Vernéřovičtí ulít dva nové zvony, zůstal jim
po další válce opět jen velký zvon. Ne vždy však místní obyvatelé užívali
zvony podle přání donátorů. Z Vižňova je zaznamenáno "slavnostní"
vyzvánění po dobytí Polska (celý týden) v září 1939. Toto pochybné oslavování
brzo vystřídalo vystřízlivění. Pro popis rekvizic ve 2. světové válce nemám
dost informací, podle vižňovských pramenů zde byly zvony zrekvírovány v zimě
1943/44. Předpokládám, že za tzv. totální války byly zrekvírovány i dva nebo
tři zvony ve Vernéřovicích. Po 2.
světové válce nebylo vzhledem k novým společenským poměrům pro pořízení nových
zvonů to pravé "klima". Dnes oba kostely ve Vernéřovicích chátrají
a zdá se, že i obyčejná údržba je nad naše možnosti. Díky
pohnuté historii našeho milého kraje je velký vernéřovický zvon nejstarším
zachovaným zvonem Broumovska, chápaného jako území v povodí Stěnavy za (pod)
Stěnami. Starší zvony zde byly zrekvírovány nebo zničeny požáry. Nejbližší
starší zvony se zachovaly na druhé straně Stěn v Polici nad Metují (1486 a
1491), v Teplicích nad Metují (1513) a ve Zdoňově (1595). Současná
pasivní úloha vernéřovického zvonu je prospěšná alespoň netopýrům, kteří dnes
ve věžích kostelů přebývají, jak mi sdělil Jiří Kopecký z CHKO. Děkuji mu
rovněž za laskavé půjčení jedinečného exempláře Cechnerova díla. Cílem
tohoto článku nebylo historii vernéřovických zvonů uzavřít, chtěl jsem pouze
zrekapitulovat dostupné informace a podnítit další bádání. Osudy zvonů jsou
jen malým střípkem v mozaice místní historie, ukázkou vzestupu, selhání a
pádů. Po staletí budovaná rovnováha mezi lidmi, přírodou a Bohem byla v krátkém
čase zpřetrhána. Přání zřizovatelů nebyla naplněna. Místní lidé si pořizovali
zvony k bohulibým účelům, ty ale nakonec skončily v tavicích pecích, aby se z
nich staly zbraně k vedení hloupých válek, jejichž následky postihly i místní
obyvatele. Zdá se,
že v dnešní uspěchané době je kostel téměř zapomenutou záležitostí, ale
věřím, že naše generace nalezne dostatek sil, aby dokázala existenci tohoto
posvátného místa obhájit a uplatnit. Je nutné spojit síly mnoha lidí dobré
vůle. První krůčky se již dějí (Týden pro broumovské kostely, Cesty ke
kořenům, hmatatelné plody pracovních kempů). Poslední zbylý zvon zažil mnoho
dobrého i špatného, věřím že přežije i dnešní dobu a najde své místo i v
novém tisíciletí. Přání zřizovatelů i odvaha Vernéřovických při jeho ochraně
před rekvizicemi jsou pro nás zavazující. Chraňme ho jako jednu z nejstarších
obecních památek pro naše potomky, kteří by měli znát historii svých předků.
Snad dnes, v době hledání nové rovnováhy, bude vznešený hlas vernéřovického
zvonu znít opět častěji. POUŽITÁ
LITERATURA: Cechner,
A. 1930: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu
Broumovském. Praha. Brombierstäudl,
A. 1985: Die Gemeinden Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch und Hutberg.
Forcheim. Napsal: Michal Streubel (http://www.volny.cz/tjcondor/h08_czw.html) Zdroj: vernerovice.cz (14.2.2019) |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 14.2.2019 |