|
Kód CZ 17573 Vernéřovice
(Deutsch Wernersdorf)
Kostel
Nejsv. Trojice a sv.Archanděla Michala >> Zdroj
2) Zdroj C)
Zdroj A) 1719. od
Kryštofa Dientzenhofera na místě starší kostelní stavby broumovským založený
opatem O. Zinkem. Hlavní oltář a boční oltáře sv.Josefa a Anny pochází z
poloviny 18.století.
Fara Zdroj 2) Patrová, 1835
Hřbitov Zdroj C) Kolem kostela Kaple P.Marie Pomocné Zdroj
2) Zdroj C) Poutní.
Za obcí, u pramene, pod horou, 1904 (1820, 1892 - 94 - místo tzv.
Vernéřovického zázraku?),
Kaple Studniční
Kaple Zdroj B) Zbytky
pískovcových desek (původní podlaha) s opřenými vyvrácenými vstupními vraty,
dveře pův dvoukřídlé 950/1850 mm, pískovcový portál kaple plochostropá (pův. snad
malta na rákos). tloušťka obvodových zdí 50 cm průčelí završuje atika (pův.
snad se znakem)
Sousoší Zdroj B)
Ze
smetiště vystupují otlučené zbytky dvou soch bez hlav se zbytky polychromie.
|
Panství Politický okres
Broumov, s.o.Broumov 1961 Okres Náchod 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce Zdroj C)
Zdroj A)
Zal.2./2 13.stol. První písemná
zmínka o obci pochází z roku 1351. Dřívější název „Německé Vernéřovice“ či
„Deutsch Wernersdorf“. Podle pověsti založena lokátorem Wernerem. Nynější
obec Vernéřovice, nalézající se severozápadně od Broumova v údolí dnešního Vernéřovického
potoka, byla jako ves lánového typu založena emfyteutickým právem za
kolonizace Broumovska někdy ve druhé polovině 13. století. Poprvé se v písemných pramenech připomíná
ale až k roku 1351 pod názvem "Wernhirsdorf". Jak samotný název
napovídá, byla patrně vysazena německým lokátorem Wernerem (Wernhirem), který
patrně pocházel ze sousedního Slezska (snad z okolí Friedlandu). Ležíce na
samotných hranicích mezi broumovským klášterním panstvím a územím rodu erbu
třmene byla tato poddanská ves původně v držení vládyckých rodů (1355 - Ješek
Hořvic, 1375 - Vintíř z Lažan a 1377 - Kunclín z Lažan . Teprve až r. 1434 se
stala majetkovou součástí broumovského kláštera, když ji (spolu se sousedními
vesnicemi Vižnovem a Meziměstím) prodali bratři Johnové tehdejšímu opatu
Heřmanovi. Ovšem ještě v průběhu následujícího století byla klášterem vedena
jako občasná majetková zástava. K datu
1484 se tato osídlená lokalita uváděla v písemných pramenech již jako Německé
Vernéřovice (Deutsch Wernersdorf). V rámci celého klášterního panství bylo
postupně zavedeno poměrně prosperující zemědělské hospodářství a zdejší
poddanská ves (obdobně jako ostatní poddanské vsi na celém panství) se stala
hospodářskou zásobárnou broumovského kláštera. Podle urbáře z r. 1602 se ve
Vernéřovicích nacházelo 29 rolníků, kteří každoročně - na sv. Jiří a sv. Jana
- odváděli peněžní daň ve výši 9 kop a 43 grošů. V r. 1631 byla situace
obdobná, jen s tím rozdílem, že peněžní daň se odváděla na sv. Jiří a sv.
Michala a navíc se odváděl ještě tzv. lesní peníz, tj. dávka z užívání lesa.
Podle tzv. Hesseliova urbáře z r. 1676 bylo ve Vernéřovicích evidováno celkem
27 rolníků a 25 chalupníků, kteří peněžní dávky odváděli na sv. Jiří a sv.
Michala a rovněž odváděli i již zavedený lesní peníz. K datu 1833 měly
Vernéřovice celkem 168 domů a 1045 obyvatel. Stály zde farní kostel sv.
Michala (viz. další text), škola, dvůr a 2 mlýny. Obyvatelé se živili
zemědělstvím, v zimě ručním tkalcovstvím a přádelnictvím. Nynější
obec Vernéřovice, nalézající se severozápadně od Broumova v údolí dnešního
Vernéřovického potoka, byla jako ves lánového typu založena emfyteutickým
právem za kolonizace Broumovska někdy ve druhé polovině 13. století. Poprvé
se v písemných pramenech připomíná ale až k roku 1351 pod názvem
Představenými obce byli tehdy rychtáři, na Broumovsku zvaní šolcové, kteří
žili na rychtách (šolcovnách) a ve vesnici zajišťovali tzv. nižší soudnictví,
zejména agendu majetkoprávní a přestupky. Nejstarším známým vernéřovickým
rychtářem byl jistý Meisner, který r. 1553 si vymohl svobodné privilegium pro
vernéřovickou rychtu (po r. 1771 vedenou jako čp. 91). Jeho nástupcem se stal
syn Blasius Meisner (1538 - 1579), jehož náhrobek se zachoval v tamním farním
kostele. Posledním rychtářem z tohoto rodu byl Mathes Meisner k r. 1644.
Dalšími rychtáři (šolci) a držiteli svobodné rychty (šolcovny) byli Georg
Schroll (1660), Hans Guntzel a Heinrich Guntzel (1662 a 1703), Kašpar
Schubert a dědicové (1710 - 1896). Mezitím v r. 1651 rychta vyhořela a s ní i
staré soudní knihy. V r. 1662 sloužila i jako celnice. Rychtářské svobody
byly znovu potvrzeny broumovskými opaty, a sice Augustinem (1660), Otmarem
Zinkem (1703) a Benno II. (1739). Na základě nového správního zřízení v r.
1850 byli rychtáři zrušeni a samotná rychta pozbyla rovněž svého původního
významu. V roce 1896 byla rodinou Schubertovou prodána. Původní
kostel se ve Vernéřovicích poprvé v písemných pramenech připomíná k r. 1412.
V nejstarší broumovské městské knize, založené r. 1407, (8) se k uvedenému
datu 1412 připomíná jistý broumovský měšťan Thomas, který k vernéřovickému
kostelu měl odvést 2 kopy grošů. Kdy byl ale tento kostel postaven, není
ovšem známo. V r. 1540, za opata Matyáše, byl vystavěn dřevěný kostel sv.
Michala, jenž do r. 1587 byl podřízen ruprechtické faře a v r. 1589 se stal
samostatným farním kostelem. Po třicetileté válce, cca od poloviny 17.
století naopak spadaly do jeho obvodu sousední vsi Bohdašín, Ruprechtice,
Jetřichov a Vižňov. Za opata Tomáše Sartoria byl v r. 1683 rozšířen a za opata
Otmara Zinkeho byl v 1. 1719 - 1720 přestavěn do dnešní podoby. Prvním známým
farářem (plebánem) byl Petr z r. 1374, po něm ho následoval v r. 1375 Gallus.
K nejvýznamnějším místním duchovním patřili Leopold Josef Plagwitz (1829 -
1863) a Kajetán August Treutler (1894 -1931). Nejstarší
zpráva o původní škole pochází již z r. 1582, kdy se také připomíná nejstarší
známý školmistr, jímž tehdy byl Martin Rotter. Patronát nad ní měl rovněž
broumovský klášter. V r. 1716 byla zřízena "nová" školní budova v
podobě přízemní dřevěné stavby. O sto let později, v r. 1816 za opata
Fortunáta Bóhma, byla přestavěna v kamennou stavbu. Správní
reorganizací v letech 1849 - 1850 byla zrušena feudální správa a Veméřovice
se staly samostatnou obcí s vlastním úřadem. Administrativně byly zařazeny do
územního obvodu okresního hejtmanství i okresního soudu v Broumově. Namísto rychtářů se novými - podle obecního
zřízení z r. 1864 - již volenými představiteli obce stali starostové. Ve zdejší
obci jimi byli: Josef Hartmann (1882 - 1886), Augustin Knauer (1886 - 1890),
Augustin Ringel (1890 - 1902), Klemens Hanschel (1902 - 1910), Josef Hanschel
(1910 - 1914), Franz Eimer (1914 - 1919), August Rinke (1919 - 1931) a Emil
Walzel (1931 -1934). Dlouholetým (1892 - 1934) obecním tajemníkem (písařem)
byl Josef Sagner, povoláním obuvník a také kapelník místní dechovky. Zásluhou
zřízení železniční trati Choceň - Meziměstí - Broumov v r. 1875 se tento
poměrně chudý kraj začal zprůmyslňovat. Zejména v sousedním Meziměstí
vyrostly velké textilní závody firem Walzel a Schroll. Naopak ve zdejší obci
existovali pouze běžní živnostníci (pekaři, řezníci, ševci, truhláři, kováři,
krejčí ad.) a obchodníci. Lidnatost
obce, tj. počet obyvatelstva a domů vykazovala - podle úředního sčítání -
stagnující tendenci: 1850 - 1112, 1869 -1268, 1880 - 1207, 1890 - 1199, 1900
- 1349, 1910 - 1392, 1921 - 1200 a 1930 -1081 lidí a 1869 - 188, 1880 - 195,
1890 - 205, 1900 - 204, 1910 - 223, 1921 -223 a 1930 - 230 obytných domů.
Většina obyvatelstva (cca 80 - 90 %) byla německé národnosti. Poměrně
intenzivně se zde - na základě spolkového zákona z r. 1867 - rozvíjel
kulturní a spolkový život. V r. 1879 zde byl zřízen - pod patronací obecního
úřadu - sbor dobrovolných hasičů, který až do r. 1938 vyvíjel velice aktivní činnost.
Dále zde fungovaly tyto spolky: Spolek válečných veteránů, Německý tělocvičný
spolek "Jahn", Dělnický tělocvičný a sportovní spolek, Zpěváčky a
společenský spolek "Eiche", Pěvecké a divadelní sdružení
"Frohsinn", Hudební kapela a Jazz-Band, Katolický lidový spolek,
Dělnický spolek sociálně demokratický, Spolek "Egid" a Spolek
"Tawe". V
polovině třicátých let došlo k vzestupu henleinovské SdP ve zdejším
pohraničí. Tzv. mnichovskou dohodou 30. září 1938 bylo odtrženo pohraniční
území Československa, tzv. Sudety, a přičleněno k nacistickému Německu. Tato
územněsprávní změna se také výrazně dotkla zdejší obce. Místní občané sice
získali státní občanství německé říše, ovšem dostalo se jim i jiných
"výhod". Muži museli na frontu a ženy do výroby. Po pádu Německa v
květnu 1945 bylo odtržené území vráceno zpět do historických hranic
československého státu. Tzv. Postupimskou dohodou doznala zdejší oblast v
průběhu let 1945 - 1946 další výraznou změnu. Původní obyvatelé německé
národnosti byli v převážném počtu odsunuti a naopak zdejší krajinu osídlili
čeští přistěhovalci z vnitrozemí. V pohraničí byly ustaveny místní správní
komise, v průběhu r. 1946 přeměněné na místní národní výbory. V průběhu r.
1960 došlo k místní změně, když se MNV Vernéřovice sloučil pod sousední MNV
Březová. Tento stav trval až do r. 1985, kdy v rámci další územní integrace
byl MNV Březová přičleněn pod střediskovou obec MěNV Meziměstí. Po pádu v
průběhu let 1990 - 1991, se zdejší obec - Vernéřovice - osamostatnila ve
vlastní samosprávu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Poche
Emanuel, Umělecké památky Čech, 1977-82 A) vernerovice.cz (14.2.2019) B) collegium.cz (22.9.2014) C) cs.wikipedia.org (16.4.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
52 – 51 - 1
19 – 16 - 1
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 14.2.2019 Předchozí editace: 16.4.2015 |
#/media/File:Kaple_Panny_Marie_Vern%C3%A9%C5%99ovice.jpg)
