Kód CZ 22

[Albrechtice]

(Ulbersdorf)

Osady: Černice, Jezeří

[Kostel Všech Svatých] ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

vznikl v 16. století na místě původního, upravený ve 2. polovině 17. století do barokní podoby, na konci 18. století opatřen přístavbou. Gotická křtitelnice, která byla z kostela přemístěna do Mostu a nyní se nachází v atriu budovy Magistrátu města Mostu. Zbořen po 1970.

Kamenná křtitelnice ^{Zdroj C)}

Gotická, dnes na dvoře mostecké radnice

Boží muka ^{Zdroj C)}

z 2. poloviny 17. století, dnes v Mariánských Radčicích

Pamětní desky padlým ^{Zdroj 2)}

Ve válce 1859 a 1866 z roku 1893

Náhrobky ^{Zdroj 2)}

Po 1572, 1578, 1585 od Jörga Meyera z Kadaně

Kamenné náhrobníky ^{Zdroj C)}

rodiny Hochhauserů ze 16. století

Soška Pierota ^{Zdroj C)}

Ve výklenku domu čp. 141 z doby kolem roku 1730, pocházela pravděpodobně z výzdoby zámku Jezeří

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

přenesený před likvidací obce do Mariánských Radčic

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

přenesený před likvidací obce do Mariánských Radčic

Tisíciletý Albrechtický dub ^{Zdroj C)}

...

Zpět na okres

Panství

Politický okres Chomutov, s.o. Chomutov

1961 Okres Most

Část Horního Jiřetína

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Zaniklá obec. Nacházela se na Černickém potoce v nadmořské výšce 244 metrů asi 9 km severozápadně od starého města Mostu a zhruba 11 km jihozápadně od města Litvínova.

Albrechtice vznikly nejspíš na přelomu 13. a 14. století na břehu Komořanského jezera. Zakladatelem obce byl patrně Albert ze Žeberka a Rvenic (Ervěnic). Jméno obce se objevuje poprvé roku 1352 v registrech papežských desátků. V obci stál kostel Všech svatých. Listina z roku 1355 uvádí, že světským patronem zdejšího kostela byl Nevlas ze Rvenic. Zdejší farnost později zanikla a obec spadala do farního obvodu Holešice. Obec náležela prakticky stále k panství Jezeří.

Dalšími majiteli obce byli Smolíkové ze Slavic. V roce 1513 odkázal Zikmund z tohoto rodu Albrechtice svému švagrovi Mikulášovi z rodu Hochhauserů, kteří byli protestanty. Také obyvatelé vsi se hlásili k církvi evangelické. Za účast ve stavovském povstání bylo panství Jezeří a tedy i Albrechtice zkonfiskovány Janovi Mikulášovi Hochhauserovi z Hochhausu a v roce 1623 je koupil Vilém z Lobkovic. Od roku 1653 byla ves opět katolická. Během třicetileté války došlo v obci ke dvěma velkým požárům a v roce 1625 obec zasáhl mor. Další morová epidemie postihla obec a okolí v roce 1680. Albrechtice byly až do roku 1848 součástí lobkovického panství Nové Sedlo nad Bílinou-Jezeří. Po roce 1850 vznikla obec Albrechtice s osadami Jezeří a Černice.

První zmínky o škole pocházejí z roku 1804, která se nacházela v soukromém domě. Nová budova byla postavena roku 1842 a rozšířena v roce 1892. Původně dvoutřídní škola se rozšířila mezi válkami na čtyřtřídní.

Od konce 19. století vznikaly v obci první spolky, jako např. hasičský spolek, živnostenské společenstvo, spolek veteránů apod. Obyvatelé se živili především zemědělstvím a v továrně na zpracování dřeva v Černicích a od konce 19. století rostl počet obyvatel pracujících v dolech, které se nacházely u obcí Černice a Dřínov.

Po druhé světové válce se od obce odtrhla osada Černice, která se stala samostatnou. Albrechtice se nacházely do roku 1960 v okrese Chomutov, poté se staly součástí okresu Most. Obec zanikla v letech 1981–1983 z důvodu pokračující těžby uhlí a katastrální území bylo připojeno k obci Horní Jiřetín.

Přípravy k likvidace obce probíhaly od počátku roku 1978, obyvatelé byli vyzváni, aby si zvolili místo svého pobytu po likvidaci obce.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1447 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipedia.org (30.11.2017)

D) litvinov.sator.eu (30.11.2017)

Kód CZ 1886

Černice

(Cernitz)

Památník ^{Zdroj C)}

Sluneční hodiny

Hrad Hausberk (Hansberg) ^{Zdroj D)}

Nejsou známy žádné písemné materiály, které by se k hradu vztahovaly. V literatuře někdy bývá ztotožňován s renesanční tvrzí Alberkem, jak prý nazývali zbytky hradu obyvatelé zaniklých Albrechtic. Lokalizace tvrze Alberk, která zanikla po třicetileté válce, není jasná a předpokládá se, že stála někde v Albrechticích. Jméno Hausberg je pouze historickým názvem hradního vrchu.

Archeologické nálezy datují vznik hradu do druhé poloviny 13. století a zánik do první polovině 14. století, pravděpodobně v souvislosti se založením sousedního hradu Eisenberka (dnešní zámek Jezeří) v letech 1363–1365. Jeho zakladatelem byl Nevlas ze Rvenic, který kromě Strupčic vlastnil blízké Albrechtice a který tedy mohl být i vlastníkem Hausberka.

Část Horního Jiřetína ^{Zdroj C)}

Historie obce ^{Zdroj D)}

První písemná zmínka o Černicích pochází až z roku 1409. Před rokem 1848 byly Černice součástí lobkovického panství Nové Sedlo-Jezeří. Po roce 1850 se Černice staly osadou obce Nové Sedlo nad Bílinou (tehdy Novosedly) v okrese Chomutov, později byly osadou obce Albrechtice. Ve 30. letech 20. století se osamostatnily. V roce 1960 se Černice staly součástí okresu Most a od tohoto roku se rovněž staly osadou Horního Jiřetína.

V 16. století tu působila zděná kamenečná huť, vybavená několika pecemi, z nichž každá byla vybavena šesti olověnými pánvemi. Huť zpracovávala kamenečné břidlice z místního naleziště a spolupracovala s podobným podnikem v nedalekých Kundraticích. V pecích se topilo uhlím z povrchového lomu mezi Kundraticemi a Podhůřím

Kód CZ 5988

[Jezeří]

(Eisenberg)

Hraběcí kaple ^{Zdroj C) Zdroj D)}

U zámku, návrh Andreas Altomonte. Honosná stavba měla být realizována podle projektu italského architekta Andrease Altomonteho z roku 1753. Ať již vlivem špatných výpočtů, či použitím chybné technologie, dos1o k opakujícímu se zřícení klenby. Výstavbu kaple provázel i nedostatek financí a také problémy se stavebními dě1níky. Z těchto důvodů byly zřejmě práce na kapli zastaveny, a to přesto, že bylo na místo dovezeno velké množství stavebního materiálu, včetně velkých kamenných sloupů.

Kaplička ^{Zdroj C)}

U cesty

Erb ^{Zdroj C)}

1904, na přehradě

Sousoší Herkules v boji ^{Zdroj C)}

V horní zámecké zahradě

Jelení pomník ^{Zdroj D)}

na východní straně údolí Šramnického potoka. Leží vzdušnou čarou přibližně 1,8 km severozápadně od zámku Jezeří a 1,1 km východně od Červené Jámy. Tmavý kamenný pomník má tvar komolého jehlanu s pyramidovitou stříškou a připomíná zajímavou událost, k níž zde kdysi došlo při letní bouřce. Pomník je v překvapivě dobrém stavu a bez problémů lze přečíst i německý nápis ve výklenku čelní stěny pomíčku. Píše se tu, že zde pod jedlí, více než 200 let starou, zabil blesk 4. srpna 1852 ve dvanáct hodin v poledne dva jeleny: jednoho desateráka, druhého osmeráka. (V originále tam doslova stojí: Auf diesem Orte, unter einen über 200 Jahre alten Tanne, hat ein Blitzstrahl den 4. August 1852 um die zwölfte Mittagsstunde ZWEI HIRSCHE, einen von zehn, den andern von acht Enden getödet.) Pomníček nechal postavit kníže z Lobkovic, majitel zdejších lesů. Kromě pomníku připomíná zmíněnou událost i pomístní jméno U tří jelenů, které se používá pro okolní les.

Hrad Starý Žeberk ^{Zdroj D)}

Hrad pánů ze Žeberka, založen po pol. 13. stol. Zčásti dřevěnou stavbu nahradil na poč. 2. čtvrtiny 14. stol. nedaleký Nový Žeberk a za pánů z Bergova byl starý hrad po r. 1383 zřejmě definitivně opuštěn. Zachovány valy, příkopy a malé zbytky zdiva.

Hrad Starý Žeberk kdysi stával přímo na vrcholu Jezerky, asi 2 km jihozápadně od zámku Jezeří. V současné době jeho existenci připomínají jen nepatrné a pro laika v terénu obtížně rozpoznatelné zbytky. Býval to obranný hrad na jižním úpatí Krušných hor, který se stal sídlem významného šlechtického rodu; je považován za nejvýše položený hrad v severních Čechách. Trochu podivné jméno Žeberk vzniklo počeštěním původního jména hradu Seeberg (česky Jezerní hora, podle polohy nad Komořanským jezerem, které v době vzniku hradu dosahovalo téměř pod Jezerku).

Za jeho zakladatele bývá považován Albert ze Žeberka (Albrecht ze Seebergu), v jehož přídomku se v roce 1277 objevuje jméno hradu poprvé. Nalezená keramika, způsob překlenutí branky (viz dále) a další indicie ovšem naznačují, že hrad vznikl již dříve, v první třetině až polovině 13. století. Za jeho zakladatele proto občas bývají považováni páni ze Rvenic (pozdějších Ervěnic). Jak dlouho Albert ze Žeberka na hradě bydlel, přesně nevíme, ale hrad zřejmě nebyl příliš pohodlný a tak lze předpokládat, že tu asi pobýval dost málo. Na počátku druhé čtvrtiny 14. století si buď on, nebo některý z jeho potomků, postavil nedaleko vsi Pyšné (zhruba 3 km na severozápad) na vrcholu dnešní Zámecké hory (683,6 m) nový, větší, luxusnější a pohodlněji přístupný hrad. Ten byl pojmenován Nový Žeberk a původní Žeberk (bez přívlastku) se od té doby nazýval Starým Žeberkem.

Co přesně vedlo majitele hradu k jeho opuštění, v tom se historikové různí: jeden z možných důvodů souvisel s extrémní polohou hradu. Byl k němu velmi obtížný přístup a to způsobovalo odtrženost hradu od potřebného hospodářského zázemí. Navíc měl hrad poměrně primitivní podobu a možná i problémy se zásobováním pitnou vodou. Zajímavý je ovšem fakt, že i Nový Žeberk vznikl poměrně hluboko v lesích, tehdy asi špatně přístupných, tedy také daleko od hospodářského zázemí. Proto se někteří historikové domnívají, že Nový Žeberk byl postaven k ochraně obchodní stezky do Saska.

Hrad měl půdorys trojúhelníku. Místo na vrcholu hory je ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy. Čtvrtá, severní strana klesá pozvolněji do sedla mezi Jezerkou a Jánským vrchem. Tudy vedla přístupová cesta. Zvolna stoupala až k místu, kde byl svah přepažen částečně uměle navršeným valem. Na východě se val napojoval na druhý příkop a končil skalnatým bradlem. Na tomto místě zřejmě stála dřevěná strážní věž, neboť je odtud dobrý rozhled po přístupovém svahu a sedle. Čelo valu bylo zpevněno zídkou z kamenů a ještě zabezpečeno mělkým příkopem. Je možné, že tento val sloužil k ochraně přístupu k prameni ve svahu, který byl pravděpodobně hradním vodním zdrojem. Část této kamenné ohradní zdi je dodnes patrná. Přístupová cesta, po překonání krátké rovinky za valem, překročila 10m hradní příkop a vstoupila do předhradí. Příkop byl místy vytesán do skály a byl původně značně hluboký.

Později se majiteli Starého Žeberka stali pánové z Bergova, kteří jsou jako jeho vlastníci uváděni v roce 1327. Po nějaké době byl pak hrad zřejmě úplně opuštěn nebo sloužil jen jako pevnost, protože roku 1383 se připomíná již jen hora Starý Žeberk, kterou společně s hradem Novým Žeberkem a několika vesnicemi prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. Pověsti uvádějí, že když pánové z Bergova hrad na počátku 14. století vyklidili, usadili se tam loupeživí rytíři, kteří od vesničanů v okolí vymáhali výkupné v podobě potravin a přepadávali kupce a okrádali je o zboží a o peníze. Na ochranu obyvatel (a hlavně k udržení příjmů z daní) byl mezi Kyjicemi a Novým Sedlem postaven jiný hrad.

Starší literatura ještě chybně uvádí, že Albrecht z Koldic před rokem 1418 prodal Žeberk Vítu ze Šumburku a Glouchova, který jej vlastnil ještě v roce 1437. Kolem roku 1454 získal Žeberk Albert z Konipas. Tyto události se ovšem týkají Nového Žeberku, nikoliv našeho hradu. Tomu odpovídají i výsledky povrchového průzkumu z počátku 70. let 20. století, kdy tu byly získány archeologické nálezy potvrzující dobu života hradu od druhé poloviny 13. do průběhu první poloviny 14. století.

Staveniště pro hrad bylo z hlediska obrany vybráno velmi dobře. Hrad měl půdorys trojúhelníka a zaujal vrchol hory Jezeří, tvořený rozeklanými skalami. Místo je ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy, které jsou i dnes obtížně přístupné. Čtvrtá strana, severní, klesá pozvolněji do sedla mezi Jezerkou a Jánským vrchem. Tudy vedla původní přístupová cesta na hrad. Zvolna stoupala až k místu, kde byl svah přepažen částečně uměle navršeným a částečně přírodním valem, využívajícím skaliska. Na východě se val napojoval na druhý příkop a na západě končil skalnatým bradlem. To vybíhá do boku předpolí hradu a je z něj dobrý rozhled po přístupovém svahu a sedle. Je tedy pravděpodobné, že zde stála asi dřevěná strážní věžice. Čelo valu bylo zpevněno zídkou z kamenů, poskládaných na sebe bez použití malty a ještě zabezpečeno mělkým, zhruba 1,5 m širokým příkopem. Vrchol valu původně nepochybně ukončovalo nějaké dřevěné opevnění. Je rovněž možné, že tento val souvisel s krytím přístupu k prameni ve svahu, který byl nejspíše hradním vodním zdrojem. Část této kamenné ohradní zdi je dodnes dobře patrná, zejména po pravé straně dnešní cesty na vyhlídku.

Přístupová cesta prošla průchodem ve valu, překonala krátkou rovinku, po mostě překročila zhruba deset metrů široký hradní příkop a vstoupila do předhradí. Příkop byl místy vytesán do skály a byl původně značně hluboký, jak je dodnes patrné na vlevo od cesty na vyhlídku. Zasypaný pruh příkopu před špicí předhradí pochází zřejmě až z pozdější doby. Příkop obklopoval hrad ze tří stran. Na východě končil před skaliskem, které vybíhalo od jihovýchodního rohu prvního nádvoří ze svahu a bylo s hradem spojeno úzkým pruhem zeminy. Skalisko zřejmě sloužilo jako strážní stanoviště. Z jeho vrcholu bylo možné kontrolovat přístup k celé východní a jižní straně hradu. Na západě končil příkop u podlouhlého skalního hřbetu, na kterém bylo zřejmě umístěno další strážiště.

Vlastní hrad byl postaven na dvou skálách, ke kterým přiléhala dvě nádvoří se zástavbou a již zmíněné malé předhradí. Předhradí bylo zřejmě opevněno palisádou, mělo tvar půlměsíce a na jeho povrchu dnes nezůstaly žádné stopy po zástavbě. Přímo nad předhradím se tyčí vysoké, podlouhlé skalisko, na kterém podle nálezů mazanice stávala dřevěná stavba. Jižní strana této skály, obrácená do nádvoří, je snad uměle přitesána v rovnou, hladkou stěnu. K této skále přiléhalo první nádvoří obehnané dodnes patrnou kamennou hradbou. V její východní části stávala ještě na přelomu 19. a 20. století malá branka. Byla široká 1 metr, primitivně sklenutá překladem z plochých kamenů, což svědčí o jejím značném stáří. Byla náhodně objevena při těžbě dřeva, lesníci ji odkryli i s kusem přilehlé hradby. Dnes z ní zbývá jen základ bočních stěn. Branka zřejmě spojovala předhradí s nádvořím. Plocha nádvoří je nerovná, prostoupená vyčnívajícími kusy skal.

Dnes je zasypaná silným nánosem zeminy a zříceného zdiva. Kudy se do nádvoří původně vstupovalo není zcela jasné; snad bylo přístupné pouze zmíněnou brankou od předhradí, případně odzadu od strážního skaliska. Od něj vede na nádvoří klikatá cestička s pozůstatky schodů, která ale pochází až z 19. století. V jihovýchodním rohu nádvoří se nachází přibližně čtvercová prohlubeň, ze tří stran vyzděná. Její účel ani stáří nejsou jasné. Na západním konci nádvoří stála pod skálou s jádrem hradu kamenná hradba. Její průběh již nelze sledovat, protože až na nepatrné zbytky celá zmizela. Hradba je přerušena základy drobné stavbičky obdélníkového půdorysu. Nelze jednoznačně určit, zda je původní a nebo pochází až z pozdější doby - mohlo by se jednat o podezdívku pro dřevěnou boudu.

Pod severovýchodním rohem nejvyšší skály se nachází prohlubeň, dříve dost hluboká. Mohla by být pozůstatkem studny nebo nádrže na vodu. Z prvního nádvoří se zřejmě po jižním okraji hradního areálu procházelo na druhé nádvoří. Dá se předpokládat, že obě nádvoří oddělovala příčná hradba, pro kterou bylo využito úzké skalisko, vybíhající k jihu od hlavní skály. Při jižní hradbě druhého nádvoří pravděpodobně stála malá budova, což dokládají již jen málo zřetelné prohlubně. Z druhého nádvoří byl přístup na úzkou nejvyšší skálu hradu (která je zároveň vrcholem hory Jezeří), dlouhou zhruba 23 metrů, širokou 3 - 6 metrů. Dnes je dost zvětralá a původně měla jiný tvar, zejména byla širší, což dokládají četné opadané balvany pod jejím temenem. Dnes na vrcholu skály není nejmenších stop po stavbě, ale původně nepochybně nesla hlavní obytnou budovu hradu, snad věž, postavenou ze dřeva. Zda ke skalisku z boku přiléhalo ještě další opevnění, není zcela jasné, i když je to možné.

Celkově se z hradu dochovaly tak nepatrné zbytky, že nelze spolehlivě určit jeho původní podobu. S největší pravděpodobností byla většina hradních staveb dřevěná. Hrad dlouhodobě zkoumal amatérský badatel P. Pietsche, který tu povrchovými sběry v letech 1970 - 71 shromáždil velmi bohatý soubor keramiky (přes třináct set raně a vrcholně středověkých keramických zlomků), hrotů šipek a dalších nálezů. V 70. letech 20. století chtěl na hradě provést archeologický průzkum známý odborník na hradní problematiku Tomáš Durdík, ale průzkum mu nebyl povolen s odůvodněním, že se hrad nachází na území přírodní rezervace. Při povrchovém průzkumu tu byl rovněž nalezen třmen kuše, prý jeden z nejstarších v Čechách, který by snad posunul počátek používání této zbraně do dřívější doby, než se dosud předpokládalo.

Jako zajímavost lze uvést, že při floristickém průzkumu území před vyhlášením rezervace Jezerka byly zjištěny další pravděpodobné pozůstatky osídlení Starého Žeberka: rostliny dobromysl lékařská a užanka lékařská. Dříve byly pěstovány v hradních zahradách a využívány mj. k lékařským účelům. Dobromysl obecná je teplomilná rostlina, která roste na západní straně vrcholu Jezerky, ačkoliv se nikde jinde v Krušných horách nevyskytuje, je rozšířena až v Českém středohoří a na Kadaňsku. Užanka lékařská je rovněž teplomilná. Dobromysl nahrazovala majoránku a užanka se používala k odpuzování myší.

Hrad Starý Žeberk představuje mimořádně zajímavý objekt. Jedná se o významný šlechtický hrad nižší kvalitativní úrovně, na jehož podobě se kromě různých starších tradic podepsala i extrémní podoba staveniště. Patří mezi nejstarší a poměrně vzácné příklady tohoto typu hradu.

Jako ke každému správnému hradu se i ke Starému Žeberku váže celá řada pověstí.

Hrad Nový Žeberk ^{Zdroj D)}

Hrad postaven místo nepohodlného Starého Žeberka, nebyl zřejmě zcela dokončen a v průběhu 1. pol. 15. stol. zanikl. Zachovány zbytky zdiva paláce a hradeb, mohutný do skály vytesaný příkop a opevnění ve formě valů a dalších příkopů .

Dispozice hradu byla dvoudílná; nepříliš rozlehlé jádro chráněné parkánem obsahovalo jen obdélný, zřejmě výstavný palác (dochoval se okosený lomený portál, v 70. letech 20. stol. odvezený do mostecké expozitury ČSAV), níže položené předhradí bylo chráněno obvodovou hradbou, k níž přiléhaly hospodářské a provozní budovy, a mohutným, do skály vytesaným příkopem. Severozápadní svah hradního vrchu byl dále silně opevněn třemi příkopy s hradbami a zřejmě i baštou pod palácem na západě.

Zajímavou skutečností je, že na jihovýchodní straně, kde svah hradního vrchu rovněž není dostatečnou ochranou, chybí okružní příkop i jakékoli další opevnění. Z neznámého důvodu nebyl tedy hrad, především jeho vnější opevnění s valy a příkopy, nikdy zcela dokončen, a je tak zajímavým dokladem vývoje a průběhu stavebních prací. Typově se jedná o jednoduchý, bezvěžový šlechtický hrad s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou, poměrně běžně používaný ve 2. polovině 13. a v 1. polovině 14. století.

Dochované písemné prameny o historii hradu jsou sporadické a navíc často nejasné, neboť je obtížné určit, zda se týkají této lokality a nebo dříve vybudovaného Starého Žeberka, který se jako původní středisko panství nacházel jen asi 3 km daleko, na vrcholu Jezerky. Situaci komplikují i souvislosti s historií dnešního Červeného Hrádku, takže dlouho nebyl Nový Žeberk v literatuře uváděn vůbec (neznal jej ani známý historik českých hradů August Sedláček) a nebo byl popisován jako neznámá tvrz u Pyšné (Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1984). Přitom již roku 1962 zpracoval J. Čermák ve své studii „Starý a Nový Žeberk a Borek, Regionální studie I", (Litvínovsko - Mostecko 10 - 15 ) historii těchto památek a přesvědčivě ztotožnil zbytky hradu u Pyšné s Novým Žeberkem.

Existence obou Žeberků je historicky doložena k r. 1327, kdy byly majetkem pánů z Bergova. V lednu 1383 koupil Starý i Nový Žeberk od Oty z Bergova i s celým panstvím Těma z Koldic a protože se po tomto roce již neobjevují zmínky o dvou hradech, ale pouze o Žeberku, je možné se domnívat, že méně pohodlný a špatně přístupný hrad Starý Žeberk byl nedlouho po r. 1383 opuštěn, zpustl a panství bylo spravováno z Nového Žeberka. Po r. 1395 mělo hrad v zástavě od Koldiců postupně několik držitelů: Albrecht z Leisneku, Jindřich z Ervěnic a po od r. 1402 komtur řádu německých rytířů Albrecht z Dubé. K r. 1412 jsou na Žeberku doloženi Kašpar a Jindřich z Gablence jako hejtmani posádky, poté jej koupil Vít ze Šumburka, který připojil zboží r. 1418 k Borku (dnešní Červený Hrádek) a podle zápisu v obnoveným deskách zemských byl jeho držitelem ještě po husitských válkách. Někdy před r. 1454 získal Žeberk Albert z Konipas; z r. 1470 pak pochází zpráva o zaniklé vsi Hrachovec, dříve patřící k Novému Žeberku. Hrad byl tedy již v tomto roce zřejmě opuštěný. V průběhu následujících století sloužily jeho zříceniny jako příhodný zdroj stavebního materiálu, především pro obyvatele Pyšné, a dodnes se proto z původně mohutného sídla dochovaly jen malé zbytky zdí paláce a opevnění.

Zámek Jezeří ^{Zdroj C) Zdroj D)}

zakladateli hradu byli cca v letech 1363 - 1365 páni ze Rvenic, kteří zde sídlili až do roku 1407. Významnými vlastníky v 15. století byli pánové ze Slavic, kteří hrad drželi až do roku 1513, kdy jej získali Hochhauserové z Hochhausu, kteří provedli v roce 1549 jeho přestavbu na renesanční zámek.

Od roku 1623 byl pak zámek ve vlastnictví Lobkoviců, jež jej barokně upravili. Po požáru v roce 1646 byl však objekt delší dobu neobyvatelný. Jeho další přestavby byly provedeny kolem roku 1696 a znovu, po opětovném vyhoření zámku (1713), až ve 20. letech 18. století. V roce 1805 byla zřízena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.

Raně barokní dvoupatrová budova zámku vytváří se čtyřmi kolmo připojenými křídly, zakončenými věžemi, půdorysný tvar písmene "H". Před hlavním průčelím je nehluboký čestný dvůr. Sochy Atlantů, nesoucí balkón nad hlavním vstupem, jsou připisovány tvorbě J. A. Dietze. Ze zámeckých místností lze zmínit velký oválný sál, v roce 1802 upravený na divadlo. Již v 18. století se však Jezeří stalo významným centrem hudebního života v kraji a jeho majitelé štědrými podporovateli hudby a umění.

Ve 20. letech 19. století byla při zámku zřízena okrasná zahrada a založen ve směru k Albrechticím zámecký park, který měl v roce 1838 rozsah 50 hektarů a v němž byla vysazena řada cizokrajných dřevin.

Během 2. světové války byla na zámku zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg, kde byli vězněni zejména vysocí francouzští důstojníci. Po válce zámek sloužil různým, a to nikoli kulturním účelům, což se podepsalo na jeho neutěšeném stavu.

V 80. letech, díky intenzivní kampani různých nevládních organizací za jeho záchranu, nepodlehl snad jen zázrakem likvidačnímu záměru dolů, který jinak postihl obce v jeho okolí.

[Pavilon] ^{Zdroj D)}

V podzámecké zahradě

Přehrada ^{Zdroj C)}

1904

[Podzámecká zahrada] ^{Zdroj D)}

...

Část Horního Jiřetína

Historie ^{Zdroj C)}

Osada měla až do roku 1921 pouze německý název Eisenberg. Eisenberg je poprvé zmiňován v roce 1365, ovšem jedná se o zmínku týkající se hradu, stejně jako v dalších letech jsou zprávy o hradu, nikoliv o osadě, která se vytvořila v jeho podhradí až později. V roce 1623, kdy byl konfiskován majetek Jana Mikuláše Hochhausera z Hochhauzu za jeho účast na stavovském povstání, je v soupisu zabaveného jmění vedle hradu též statek Eisenberk s poplužním dvorem a vinicí. V polovině 18. století bylo při zámku bělidlo, cihelna a panské domky pro řemeslníky. V roce 1787 je zmíněna osada se 16 domy ve vlastnictví knížete Františka Josefa z Lobkovic. V majetku tohoto rodu zůstala až do zrušení poddanství v roce 1848.

Poté se stala osadou obce Albrechtice. Až do roku 1960 byla součástí okresu Chomutov, po tomto datu až do svého zániku patřila do okresu Most. Již v polovině 50. let 20. století došlo u Jezeří vinou důlní činnosti k sesuvu půdy, takže skoro celá osada byla vysídlena. Zůstalo obydleno jen několik málo domů. Také tyto však byly na počátku 80. let 20. století srovnány se zemí kvůli rozšíření těžby uhlí.

Rok	obyv.	domů
1850	262
1927	196
1930	195
1950	210
1961	18
1970	8
2001	0

Stav: 23 - 15 - 0

Stav: 4 - 0 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 30.11.2017

Předchozí editace: 7.4.2013